Srnčí zvěř počátkem léta. Lovy fotoaparátem.

Srnče a léto (od Pavel Kysela)

Myslivecká rána v přírodě, kdy slunce vychází nad lesem a zvěř je klidná intenzivně se paství i černá se vrací pomalu do krytu lesa. Zůstal v ohni, nebo je pryč?

Slunce vychází nad lesem  (photo by Pavel Kysela)

Byla ještě tma, když jsem se probudil. Hvízdání větru v korunách stromů za okny a teplá postel byly víc než pádným důvodem, abych zůstal doma. Ještě jsem se chvíli protahoval a potom se rozhodl: Jde se ven!

V několika málo minutách jsem se oblékl a vyjel. Zaparkoval jsem na lesní cestě a již kráčím starou pěšinou na známá mokřadla, která rády navštěvovaly tlupy černé zvěře. Noc pomalu končí, klidně šoulám dál a bedlivě pozoruji louky, pole a keře při kraji lesa, ale nikde žádný pohyb. Minuty neúprosně ubíhaly. V hlavě se začaly rodit pochybnosti, zda mi dnes sv. Hubert bude nakloněn. Asi nic. Ale jak to, že nic? Co to ráno, kdy vzduch voní pryskyřicí?

Vítr se již dávno uklidnil a je posvátné ticho. Trochu jsem se zasnil, ale současně pozoruji terén. Teď jsem při pohledu na louku, která je ještě zastřená slabým mlhavým oparem, zaregistroval pohyb rozmazané postavy. Zatajil se mi dech a po zádech cítím mrazení. Odtrhl jsem dalekohled, nadechnu se a znovu se dívám. Ano, není pochyb. Je to opravdu kus černé, pro změnu mě zase polévá horko. Vítr mám dobrý, ale musím blíž, mám k němu hodně daleko. 

Ale kam blíž, na louku nemohu a do otevřeného terénu střílet nechci. Po pravé ruce, necelých sto metrů, se zvedá terénní vlna, takový hřbet. Rozhoduji se okamžitě. Musím se tam zavčas dostat. Budu mít lepší výhled a bezpečnou ránu. Změna stanoviště mi trvá několik minut. Zaléhám na zem, není zde jiné opory, ze které by se dalo střílet. Zkouším zamířit, ale nemohu zklidnit dech, nitka v zaměřovači se prohání, kde se jí zlíbí. Tak to ne! Musím zklidnit sebe i svůj dech. Po chvíli se kříž zaměřovače usadí na přední části trupu černého rytíře, ale ten se otáčí zády a pomalu odchází. Napětí opět stoupá! Konečně zastavuje a dokonce se natáčí bokem, jenom ta je vzdálenost horší, je to hodně přes dvě stě metrů.

 Pro Winchester 300 Magnum to velká vzdálenost není, ale co já? 

Po chvíli se nitka v kříži opět ustálí na přední části trupu a já pomalu potahuji za napínáček. Silný výstřel doprovází i silný úder do ramene. Cíl se mi v puškohledu ztratil. Cítím jak mi srdce tluče zběsilým tempem a krev proudí ve spáncích. 

Zůstal v ohni, nebo je pryč? 

Znovu si vše vybavuji a po čtvrt hodině pomalu kráčím na nástřel, neustále se musím krotit, abych se nerozběhl. Konečně jsem přibližně na místě a už ho vidím! Svítící zbraně, divočák má jistě kolem devadesáti kilo. 

Poslední hryz a v uctivé tichosti děkuji sv. Hubertu a provolávám LOVU ZDAR!

#Myslivecké ráno, Divočák, Černá zvěř - kňour, Zůstal v ohni, nebo je pryč?, 

Fotografie z myslivosti. Pes přítel myslivce s pánem na čekané...u parádní kulovnice.

Přítel na čekané

Srnče. Pozor při sečení.

Jsem tu! V krytu. Pozor při sečení!

POHÁDKA o ZAJÍČKOVI. Příroda se probouzí a rodí se mladí zajíčci. Dnes je tu pohádka pro adepty myslivosti a ostatní přátele z dětství! Zajíček měl domeček a jak o něj přišel....

Příroda se probouzí a dva zajíčci se choulí k sobě

Byl jednou jeden zajíček, a ten měl domeček.  Jednou k jeho domku přišla liška a prosila, aby ji zajíček pustil dovnitř, že by se na chvilku mohla ohřát.

Zajíček ji pustil, ale liška řekla: „Zajíčku, je tu moc málo místa a oba se sem nevejdeme. Nechtěl bys jít na chvilku ven?“ Zajíček řekl: „Ano liško. Právě jsem si vzpomněl, že jsem chtěl jít ven do lesa, abych se tam na chvilku proběhl. Liško, až se vrátím, tak půjdeš ven ty. Ano?“  A liška řekla: ,,Ano, zajíčku.“
 A tak zajíček šel. Šel a šel až uviděl veliký strom. Pomyslel si: „To jsem unavený, že bych si i chvilku zdřímnul.“ A tak si zajíček lehl pod strom a usnul. Už za chvilku se ale probudil. Už bylo odpoledne a zajíček šel domů.  Došel domů a řekl lišce: „Liško, teď jsi na řadě ty.“ Liška mu odpověděla: „Ne zajíci, já nikam nejdu, protože si vyzdobuji svůj nový dům. Zajíček se zeptal: „Ale liško, to je přece můj domeček! Tak co mi tam děláš?“ A liška mu odpověděla: „Zajíci, ty už tu nebydlíš. Teď jsem se tu zabydlela já!“ A zajíček šel lesem a byl nešťastný, že ho liška podvedla, a že už nebude mít střechu nad hlavou.

A v tom ho uviděl ježek a zeptal se ho: „Zajíčku, co tě trápí?“ A zajíček odpověděl: „Ach, liška mě z domku vyhnala a teď nemám kam jít.“     A ježek řekl: „Tak já ti ji pomohu vyhnat. Ukaž mi, kde je ta tvoje chaloupka.“ A zajíček ho vedl a vedl až řekl: „Tamhle je.“ A ježek šel k chaloupce a přitom říkal lišce: „Já jsem ježek a bodliny mám, na lišku teď jdu, abych ji vyhnal ze zajíčkova domečku!“ A liška na něho: „Já se tě nebojím, já se tě nebojím!“ A ježek na ni: „A já tě vyženu, a já tě vyženu! A liška na něho: „Nevyženeš, nevyženeš!“ A ježek řekl zajíčkovi: „To nemá cenu.“ A zajíček zas odešel a naříkal.
Až přišel ke kohoutovi a kohout se ho zeptal: „Zajíčku, nestalo se ti něco? A zajíček na to: „Ach, liška mě z domku vyhnala a teď nemám kam jít.“ A kohout mu odpověděl: „Zajíčku, já ti slibuji, že ji z něj dostanu ven.“ A zajíček řekl: „Nedostaneš, už ježek se o to pokusil a nepovedlo se mu to.“ A kohout řekl: „Já se o to pokusím. Kde je ten tvůj domeček? Zaveď mě tam.“ A zajíček ho vedl a vedl, až došli k jeho domečku. A zajíček řekl: „Tady.“

A kohout tedy šel a přitom říkal lišce: „Já na ramenu kosu nesu a zlou lišku ze zajíčkova domu vyhnat jdu!“ Jak liška uslyšela slovo „kosa“, hned vyběhla z domečku a utíkala, co jí nohy stačily. Zajíček byl pak hrozně vděčný kohoutovi, že mu nabídl, aby s ním bydlel.  A kohout souhlasil. A zajíček byl tak rád, že si udělal větší domeček. Od té doby žili společně.

#Liška, Pohádka O chytré kmotře lišce, Zajíc, Ježek, Kohout, Příroda.

Výběr obrázků a videa co se líbí Humor, zábava i poučení. Flinta do nepohody...

Flinta do nepohody

Příroda a ptáci. Brhlík lesní.

Brhlík lesní

Brhlík lesní (Sitta europaea).

Pěvec velikosti vrabce, ale s krátkým ocasem a větší hlavou. Po kmenech stromů se pohybuje i hlavou dolů. Žije v lesích, sadech a parcích. Živí se především hmyzem, který vytahuje ze štěrbin v kůře, od podzimu i semeny rostlin. Hnízdí v dutinách vydlabaných strakapoudy nebo žlunami a v budkách, vletový otvor si zmenšuje hlínou smíšenou se slinami.

 Stálý; po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám.

Jak fungují vyhazováky? Zkušená ruka rychlý přístup a dobrý reagující fotopřístroj do dnešní doby už není jen štěstí. Tam kde fotograf bydlí!

Myslivci to znají - ovšem nefotografují  -  profi momentka (od katerina lisova)

Zima v přírodě. Ptáci na zahradě. Baletní kosi.

Ptáci na zahradě. Baletní kosi (by denis matthey)

Kos černý je pták menší než hrdlička zahradní. Samec je celý černý s oranžově žlutým zobákem a kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí. Mláďata jsou podobná samici a mají světlé podélné proužky na zádech.

Hnízdění – hojně hnízdí v lesích, zahradách a parcích i ve městech. Hnízdí v dubnu až červenci dvakrát až třikrát ročně. Hnízdo je polokulovitá miska vybudovaná ze suchý stébel a kořínků slepených hlínou umístěná v křoví nebo na stromech, někdy i na budovách.Samice snáší 4 – 6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami na kterých sedí sama po dobu 13 – 14 dnů a o mláďata se poté starají oba rodiče po dobu 12 – 15 dnů na hnízdě a po vylétnutí ještě asi dva týdny je přikrmují.

Potrava – hmyz, plži, červi, žížaly, bobule a ovoce.Kos černý je částečně tažný pták, v posledních letech zejména ve městech přezimuje. Ze zimovišť v jižní Evropě se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v listopadu.

Severozápad Afriky, mimo severovýchodu celá Evropa, Malá Asie a dál přes středoasijská pohoří až do východní Číny. Jižní populace jsou stálé, severnější se většinou na zimu stahují jižněji, popřípadě k lidským obydlím. V průběhu 19. století tento původně převážně lesní druh začal pronikat do blízkosti lidí,

Zimní představení zvěře z krmelišť. Jelen špičák. Tady vám zvířátka neutečou a vidíte je tak, jak je zaznamenala kamera!

Jelen špičák

Jelen špičák

Nejtypičtějším znakem pro samce jsou parohy, které každý rok, obvykle na konci zimy, shazuje. Na jaře, kdy jelenům rostou parohy nové, jsou porostlé jemnou ochrannou sametovou vrstvou, nazývanou lýčí, která vyživuje rostoucí paroh a později je vytloukána o stromy. Parohy jsou tvořeny kostí, která může denně vyrůst v průměru o 2,5 cm. U dospělých samců se na parozích navíc objevují jakési výrůstky, kterým se odborně říká výsady, a které rostou a přibývají s přibývajícím věkem. Samec s jednou výsadou, která se nazývá očník, se v myslivecké mluvě označuje jako vidlák. Druhá výsada se označuje jako nadočník.
Třetí (roste však jako druhá v pořadí), poslední pak jako opěrák; samci s ní se poté nazývají šesteráci.
Rozvětvené zakončení parohu se již nepovažuje za výsadu a označuje se jako koruna.

Milování v přírodě. Námluvy ten krásný rituál v lese má své kouzlo.

Jako hrdličky...

Ptáci na zahradě. Krahujec samice na lovu potom co kořist unikla...

Krahujec samice 

Na svou kořist číhá na pozorovatelně ve větvích stromů, pokud je to nutné, tiše ji následuje a poté překvapí náhlým výpadem.

Často se uchyluje k aktivnějšímu způsobu lovu: Prolétává svým revírem bez předem určeného cíle a snaží se zaskočit nic netušící kořist nečekaným vpádem. Zaměřuje se především na nepřehledné a členité úseky (křoviny, husté lesy, zastavěná území...).
Létá skrytě (těsně nad zemí, podél stěn, prolétává křovinami a stromy...), aby byl kořistí spatřen co možná nejpozději a mohl se jí zmocnit dříve, než stihne patřičně zareagovat.

Zima a hlad v lese. Zvěř v zimě. Myslivec a krmelec. Fotografie z myslivosti!

Krmelec může stát i na kraji lesa zvěř už si ho najde...

POSLEDNÍ LEČ
Jiří Hort

V lovecké chatě smích myslivců i jejich žen
v řadách zajíci
na trávě chladivá noc

Naděje pokleká do polních brázd
kdesi projel vlak a o kus dál
svléká se řeka

Únik z leče je doprovázen střelbou myslivce, co myslíte trefil se?

Ten divočák unikl z leče nebo se myslivec trefil?

Hon patří mezi velké svátky myslivců. Jedná se o akci hromadnou, je k němu zapotřebí jak myslivců, tak i potřebný počet takzvaných honců a v neposlední řadě i psů, kteří zvěř lovcům nadeženou. Myslivci pak stojí v řadě a na vyplašenou a nadehnanou zvěř hromadně střílí. Pokud je zvěře (zajíců či bažantů) dostatek, mají poté co slavit. Jak začátek tak i konec honu bývá oznámen troubením. Po ukončení honu je ulovená zvěř pečlivě uložena do řad zvaných výřad a hon je zhodnocen. Ve výřadu však nejsou vyloženi postřelení honci a lovci, ti jsou tou dobou již v péči lékařů. Tyto oběti honu pak nejsou připočítávány střelcům k dobru, ale k tíži.

 Po posledním honu sezony následuje poslední leč, což je žranice a chlastanice v hospodě.

Poznámka: Snad jste alespoň někteří poznali, že jde o humor z necyklopedie - viz odkaz!


Zdroj: necyklopedie humor o myslivosti.

Veselé Vánoce a Šťastný Nový Rok 2016

Veselé Vánoce a Šťastný Nový Rok 2016 / Veselé Vánoce a Šťastný Nový Rok 2016.
 To je ještě o rok může být přátelský!

Jak dlouho tato zvířata mohou ještě žít ve svobodě? #černá zvěř, Ze života černé zvěře, Fotografie z myslivosti, Lovecké příběhy, Žít ve svobodě

Srna

#černá zvěř, Ze života černé zvěře, Fotografie z myslivosti, Lovecké příběhy, Žít ve svobodě

Žít ve svobodě, je druhá část filmu o zvířatech v jejich přirozeném prostředí, od zimy do zimy, jako jeleni, srnci, divoká prasata a lišky. Tlak člověka na přírodu je větší a větší jako doprava, lov a volný čas tak, jak dlouho tato zvířata mohou ještě žít ve svobodě?

Sledujte živě krmítko pro ptáky záchranné stanice Makov. Nádherné představení živých zvířátek, srnka, čápi a spousta krásných ptáků online!

Srneček na jabkách

Naše zahrady. Káně lesní na lovu

Káně lesní Život na zahradě (sociální sítě)

Káně lesní je náš nejběžnější dravec střední velikosti.

Patří mezi krahujcovité. Nejbližšími příbuznými jsou: káně rousné, jestřáb a včelojed. Káně má krátké pařáty, ve kterých má velkou sílu. Sameček váží kolem 750 gramů, samička kolem 900 gramů. Samičky jsou u všech dravců větší a silnější. Rozpětí křídel může být 110–130 centimetrů. Zbarvení káňat je různé. Od bělavých až po hnědé.

Káně je mistr v plachtění. V krajině opisuje velké kruhy. Jinak je jeho let proti ostatním dravcům těžkopádný. Proto se také minimálně využívá v sokolnictví. České i německé výzkumy ukazují, že 71 procent stravy tvoří hraboš polní.

Drobní savci 89 procent, malí ptáci 7 procent. Zbytek připadá na plazy, obojživelníky a ryby. Káně je užitečné pro zemědělce, protože uloví hodně myší.

Drozd kvíčala

Drozd kvíčala

Již od konce září

 k nám začínají přiletovat hejna kvíčal ze severu, nejpočetnější hejna je možno zastihnout v říjnu.

Na zimu táhnou kvíčaly až do jihozápadní Evropy, ale značný počet zimuje i u nás, v březnu a dubnu táhnou hejna severských ptáků zpět.

Od podzimu do jara můžeme spatřit hejna kvíčal především v alejích jeřábů u silnic, stejně tak navštěvují sady, v nichž zůstává na zemi spadlé ovoce. Dříve byly oblíbenou kvíčalí potravou kuličky jalovce, po nichž má kvíčala nejen jméno v některých jazycích, ale její maso z nich získávalo výraznou chuť.
A tak v kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové můžeme nalézt recepty na úpravu kvíčal a v našem mysliveckém zákoně z roku 1965 kvíčalu ještě i mezi druhy zvěře užitkové. Naštěstí pro kvíčaly však s celoroční dobou hájení.

Daněk evropský. Podzimní fotografie z přírody. Vysoká zvěř se připravuje na zimu.

Fotografie od Pavel Kysela  Daňci se přebarvují...

Daněk evropský

Vhodné životní podmínky nachází zvláště v listnatých a smíšených lesích s bohatším keřovým podrostem a prostoupenými loukami a poli, většinou do 500 m n. m. Podobně jako jelen lesní žije velkou část roku v oddělených tlupách, jen staří samci se stávají samotáři. Přes den zaléhává do houštin a na pastvu vychází se setměním, v nerušených oblastech se pohybuje i přes den.

 Živí se různými druhy trav a bylin, výhonky keřů a příležitostně i polními plodinami. Nevyhledává kaliště, místo bahnité lázně si vyhrabává mělké prašné dolíky v suché zemi. Z mála hlasových projevů je v době říje nejnápadnější chraplavé rochání. Samci shazují parohy v dubnu až květnu a nové jim narůstají koncem srpna a v září. Jako většina ostatních jelenovitých se orientuje hlavně čichem a zrakem. Říje vrcholí na přelomu října a listopadu a doprovází ji méně nápadné troubení samců. Doba březosti trvá 225-234 dní, takže mládě (dvojčata se objevují v méně než 1 % vrhů) se rodí obvykle v červnu. Saje 6-9 měsíců a pohlavně dospívá ve 2. roce života. V téže době vytloukají mladí samci i poprvé paroží, které má jednoduchou stavbu, náznak lopatovitého zakončení se objevuje až ve 3. roce. Do rozmnožování se však mladí samci zapojují jen zřídka, neboť bývají v říji zahnáni silnějšími konkurenty.

V oborách se daňci dožívají 15-20 let. Lovný druh zvěře (doba lovu 16.8.-31.12.), úlovky dosahují až 9600 kusů/rok. V posledním období se často chová i na farmách.