Je to v Maďarsku a pozvaní hosté si potřebují vystřelit na divočáky v pohybu na sněhu.
Jak tak koukám s tou optikou je trefit se dost obtížné. Zdá se, že to prasátka tentokrát přežila.
Trefil se, nebo ne? To je otázka.
Ale viděli jste aspoň jak se přebíjí rychle Mauser závěr kulovnice.
Však si tento Lov hosté dobře zaplatí. A domů pojedou s videem co jim tady natočí.
Hlavní ochranou zvěře proti zimě je tuk nahromaděný v těle. V dobách hojnosti si jej uloží především pod kůží na hřbetu. Vrstva této "běli" dosahuje u velké zvěře (například jelení i černé) až několika centimetrů. Tuk obaluje také vnitřní orgány. Kromě tepelné izolace je cenným zdrojem energie v době, kdy se potravy nedostává. Zvěř mění svou srst dvakrát do roka, na podzim a na jaře. Zimní srst bývá dvakrát delší než letní, také hustší a hrubší. Tvoří hustý a teplý kožich. Díky této ochraně zvěř vydrží ležet dlouhé hodiny ve sněhu, aniž pociťuje chlad. V zimě se navíc sdružuje do početných tlup, ve kterých lépe snáší nízké teploty.
Odpočívá-li zvěř za chumelenic v loži, chrání ji často i vrstva napadaného sněhu, kterou setřásá, až když vstane.Když zem pokryje ledový krunýř, zvěř se jím nedokáže prohrabat k zemi, kde často bývá dostatek potravy. Navíc si o led do krve zraňuje běhy na nejcitlivějších místech. Ovšem i nezmrzlý vysoký sníh dokáže zvěř potrápit − po delší době chůze v něm je velmi vyčerpaná. Nejnebezpečnější je ale pro veškerou spárkatou zvěř hladký led, na kterém může dojít k tzv. rozčísnutí − nebohému zvířeti na ledu podklouznou spárky na všechny strany, vykloubí si je a zůstane bezmocně ležet. Často se takto zraní zvěř při přebíhání přes zledovatělé silnice.
Zásady správného přikrmování
Přikrmování vychází z poznatků o fyziologii volně žijících zvířat a se drží zásady, že zvěř se musí vyživovat hlavně z přirozených zdrojů. Další zásadou je, že v zimní době je třeba vystačit jen se skutečným přikrmováním.
Nejlepší zimní krmivo pro zvěř
Důležitý je dostatek objemových krmiv. Obsahují živiny, ale i vlákninu, nezbytnou pro normální funkci trávicího ústrojí přežvýkavců. Patří mezi ně seno a jetel a letniny, sušené ratolestí listnatých stromů a keřů.
Hlavním zdrojem energie jsou jadrná krmiva. Mají vysoký obsah živin a jsou dobře stravitelná. Používá se například zrno kukuřice, ječmene, ovsa, pšenice, proso, pohanka, čirok, slunečnice, žaludy, kaštany, bukvice i melasa.
Přechod mezi krmivy jadrnými a objemovými tvoří krmiva dietetická, která upravují trávení zvěře. Sem patří třeba jalovčinky, jablka, hloh, trnky, šípky, jeřabiny a ovocné výlisky.
Dužnatá krmiva obsahují vodu a vitaminy. Patří mezi ně řepa, brambory, topinambury, krmná kapusta
Zejména býložravci potřebují doplňovat minerály − především kuchyňskou sůl. Ta se předkládá buď v kusech, nebo v lizech smíšená s plaveným jílem. Existují i medicinální lizy obsahující léčivé přísady.
Když jelen na nový rok zatroubí, znamená to štěstí.
Jsou-li červánky v novoroční den, přinesou samou slotu, slotu jen.Na Nový rok déšť - o velikonocích sníh.
Když vlci v lednu vyjí, lišky skolí, očekávej ještě větší zimu.
Na Tři krále o jelení skok dále. Tříkrálovou zimu vlk nesežere.
14. ledna: Svatý Hilarius - vyndej saně, schovej vůz!
20.1. O svatém Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu. Na svatého Fabiána a Šebestiána stromům opět míza dána.
25.1. Bude-li jasný den na Sv. Pavla Obrácení, v ten rok v ničemž nedostatku není; pak-li mlha bude, tehdy zvěř i člověk duše zbude. Na Obrácení sv. Pavla se medvěd na druhý bok obrátí.
V den obrácení svatého Pavla, když teče voda po silnici, šetřte pro dobytek píci.
V lednu mráz těší nás, v lednu voda, věčná škoda.
Lepší v lednu vlka pod okny vidět než pluh na poli. Je li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.
Když v lednu včely vyletují, nedobrý rok ohlašují.
Jestli v lednu deště lijí, to z příští úrody pijí.
V lednu roste-li tráva, neúroda se očekává.
Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu.
Leden drsný prospívá osení.
V lednu-li hřímá, tuhá je zima.
Když rok mrazem a sněhem začíná, dosti chleba se předpovídá.
Když dne přibývá, mráz více pálívá.
V lednu roste den i mráz, ale mrazu bude konec zas.
V první polovině ledna:
- končí chrutí divokých prasat - začíná kaňkování lišek
- lesníci provádějí pěstební zásahy v lese = probírky (výchovné těžby) listnáčů, přičemž využívají zmrzlé půdy k mýtní těžbě na podmáčených půdách, rašeliništích a v místech s nárostem mladých stromků.
- v lesích probíhá těžba dřeva
- probíhá kontrola ochrany proti okusu zvěří a funkčnost oplocení mladých kultur, myslivci pomáhají s opravami a obnovou nátěrů. Nejlepší ochrana proti okusu je však správné přikrmování zvěře.
V druhé polovině ledna:
- začíná kvést čemeřice
- hnízdí křivka obecná, začíná houkat výr
- v nižších polohách začíná honcování zajíců
- srncům začínají růst parůžky
"Krmení ptáčků v zimě, je přímo symbol dobrého soužití člověka a volně žijících zvířat, která na zahradě nacházejí útočiště, obživu a na oplátku zde pomáhají. Například sýkorky při hnízdění zlikvidují neuvěřitelné množství hmyzu, ale i jinak semenožraví ptáci, jako vrabci, zvonci nebo dlaskové, krmí své mladé hmyzem. V zimě mnohým ptákům, kteří neodlétají do teplých krajin, přikrmování zachrání život.
Důležité je také bezpečné umístěné krmítka, aby se na něm nenakrmila i kočka.
Zároveň můžete vybrat takové místo, abyste na opeřence dobře viděli, v zimě vám rozzáří pošmourné dny.
Dostatečně prostorné a dobře zastřešené krmítko umístěte na zahradu již v listopadu, aby si na ně ptáčci zvykli. Navíc v závislosti na počasí můžete s přikrmováním v průběhu měsíce již začít. "
PF
Ke shlédnutí je tu zajímavé video, přátelé přírody a myslivosti. Je tu konec roku a poslední hodiny už odbíjí. S přáním hodně úspěchů a mysliveckých zážitků všem přejí autoři
KRKONOŠSKÉ POHÁDKY
Nejlepší večerníček co jsem viděl a je z totality! Pro myslivecké adepty.
Ještě jednou mi Trautenberku vlezeš do revíru!.....Když se někomu zachce cizí pečínky, může být nakonec rád, že mu doma zbudou suché kůrky.
Hrají: František Peterka, Hana Maciuchová, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský,
Bohuš Záhorský, Martin Růžek"
BONA FIDES: Máme oči které vidí krásu: "Fotograf není přístroj, ale je to vidění světa očima člověka, ne jen přístroje. Dnešní digitální fotoaparát software a programy na úpravu fotografií dokáží v hlavě inteligentního člověka s emočním smyslem pro krásu místa, chvíle setkání s přírodou i sám se sebou zachytit svět co vytváří roční doby. Zima je v tomto obzvlášť zajímavá. Bílé sochy mluví o větru i mrazu. Hovoří o jejich působení na floru, stromy, sněhové závěje, bariery, cesty.
Významný je účinek ostrého čistého horského vzduchu a sněhu. Odpočine si depka mozkových center a noční únava prohloubí spánek. Uklidňuje. Hovoří s námi a nabudí energii."
jak vidno z obrázků se nedaří mnoho udělat pro zkrásnění a ušlechtilé vedení mysliveckých lovů na venkovských sdruženích, kde se nabírají adepti, co na to ani nemají. Spíš si raději vystřelí na prase, nebo soutěží v ukázce vybavení po sériových myslivcích z nedávné spotřební povolené myslivosti, která nepodporovala nebo spíše považovala nějaké tzv. buržoasní signály (troubení) za přežitek šlechtické doby.
Borlice a lesnice.
K troubení se obvykle používá B-trubky bez ventilové techniky, zvané borlice. Nosí se na řemínku přes levé rameno na pravém boku. Velký lovecký roh zanikl štvanicemi. Roh střední velikosti se stal nástrojem orchestrálním i sólovým a nazývá se dnes lesní roh – lesnice a v současné době se těší opět většímu rozšíření. Postoje trubačů při troubení jsou tradiční: Nohy jsou mírně rozkročené a před troubením drží trubač borlici v pravé ruce, roztrubem opřenou o pravý bok, levá ruka je připažena. Má-li však trubač pušku zavěšenou přes levé rameno, pak trubačova levice objímá zespodu hlaveň v místě horního poutka řemenu, palec obemyká hlaveň zevně.
Při troubení směřuje roztrub borlice šikmo vzhůru doprava, levá ruka, pokud trubač pušku nemá, je opřena v bok. Klobouk si trubač při troubení ponechává.
Kromě borlice běžné velikosti existuje ještě tzv. kapesní borlice. Má více závitů a zmenšený roztrub, aby se pohodlněji nosila. Dá se na ni troubit jako na borlici běžné velikosti a nebo také jen povely jako jednotónovou povelkou, které jsou zpravidla dohodnuty takto:
1x dlouze – začátek leče (vpřed, začátek střelby)
2x dlouze – – stát, vyrovnat řadu (honci do kruhu, střelci střílejí jen z kruhu a pod.)
3x dlouze – – – konec leče (konec střelby)
vícekrát krátce . . . . svolávání všech (zvěř na výlož)
Obrázky ze soutěže trubačů lesnických škol
Loveckých signálů, návěští a povelů je celkem 39. Před troubením povelů, ale i hlaholů, se upozorňují účastníci návěštím „Pozor!“. Volání „Pojď sem!“ a odpověď „Slyším Vás“ používáme, jsme-li v honitbě na odlehlém místě a chceme dát o sobě vědět.
Spolu s troubením lze i texty zpívat.
Na nástupu, na počátku honu se troubí „Pozor si dej!“ a „Začínáme vesele, jako dobří přátelé. Flintu sobě přichystej, na povely pozor dej!“.
Počátek leče: „Leč nová začíná, přestaň bavit souseda, připrav sobě zbraň!“.
Konec leče: „Leč je už skončena, dejte flinty na ramena!“.
Opakovat leč: „Ještě jednou, ještě jednou!“.
Velká přestávka, či oběd: „Pijme pivo s bobkem jezme bedrník, myslivec chce střílet, ale také pít, kuchařka čeká, nechte všeho být“.
Konec honu: „Pozor si dej! Dost již je lovení, je čas ukončení, Lověně buď zdar!“.
Lze troubit ještě i následující povely: konec přestávky, postupovat rychleji, postupovat pomaleji, zastavit, pokračovat aj.
Pozdravy a fanfáry
Hezké je všeobecné vítání (na honu, nebo na slavnosti): „Vítáme Vás, vítáme Vás,.. opravdu srdečně vítáme Vás!“. Ale i slavnostní fanfára, která je už méně známá: „Sláva a zdar! Tobě na uvítání rozezvuč se lesnic hlásné troubení. Naše srdce plesá, jak ta hudba jásavá“.
Zato nejčastěji se troubí z pozdravů „Lovu zdar, lovu zdar, lovu zdar! Lesu a lovu zdar!“.
Zatímco předchozí pozdravy se troubí slavnostně a vesele, vážně se troubí loučení při smutečních aktech: „Loučení, loučení je smutná věc, když z lesa odejde dobrý myslivec. Nežaluj milený myslivečku, dáme Ti zelenou haluzečku!.
Hlaholy se troubí na počest ulovené zvěře, neboli vytrubování úlovků. Je jich celkem 11. Profesor Dyk složil hlaholy pro jelena, daňka, srnce, muflona, kamzíka, černou zvěř, tetřeva, bažanty, pernatou zvěř a škodnou zvěř včetně lišky.
Hlahol pro jelena má tento text: „Zastřelil jsem jelena, aby měla radost má milá. Aby čekala mne za humnama s růžovýma tvářema“.
Pro srnce: „Života máj uplynul, aj, srnečku rozmilý, již s lesem se loučíš, háje opouštíš, luh je osiřelý“.
Pro škodnou včetně lišky: „Ajta, ajta, paní kmotra. Ajta, ajta jezevec. Každá švanda má svou chvíli, ale také má konec!“.
Hlahol pro bažanta: „Ostruhy má a překrásné peří, teď, ach tu leží, s kamarády víc neběží“.
Halali je univerzálním hlaholem na počest veškeré ulovené zvěře. Troubí se vážně, pomalým slavnostním tempem a má tento text: „Halali! Halali! Poslyšte naši milí kamarádi, jak myslivecká pocta se koná na pozdrav poslední zhaslé zvěři. To zvyk je zděděný, jenž zvěř i lovce ctí, to je náš mrav starý!“.
- Při přijímání mezi myslivce: Před ceremoniálem „Pozor! Pozor si dej!“, po hlavním ceremoniálu „Halali“ a po přípitku na ukončení „Lovu zdar!“. - Při pasování na lovce: Na zahájení „Lovu zdar!“, po vlastním pasování, po úderech hlahol příslušného druhu zvěře na kterou se pasuje, po přípitku na ukončení „Halali“.
- Při honech a jiných mysliveckých akcích vždy „Svolávání všech“, „Všeobecné vítání“ a „Lovu zdar!“.
- Před předáváním úlomků: „Lovu zdar!“ a po předání hlahol příslušného druhu zvěře.
- Při výřadu: „Lovu zdar!“ a při vyhlašování úlovků hlahol příslušného druhu zvěře, na závěr „Halali“ a „Konec honu“.
- Při zkouškách loveckých psů - barvářů, či při lesních všestranných zkouškách po úspěšném nalezení zvěře po barvě hlahol příslušného druhu zvěře - zpravidla srnce.
- Při slavnostech a pohřbech pochody. Při pohřbu myslivce „Loučení“.
Historická výuka myslivosti obsahovala mimo jiné stopaření, sokolnictví, ale každý myslivec se také musel naučit troubit. Při pasování mu byla mimo tesáku také předávána borlice.
Dnes se bohužel stále trubačů nedostává. Je mnoho honiteb, kde není jediný a v praxi je to tak, že jejich akce nejsou doprovázeny patřičným troubením.
Až na výjimky, kde se profiluje zkušený lesák už v penzi co na vlastní zkušenost vyučuje někde i mladé venkovské myslivce. Problém je vůbec široký a zejména lidové písničky a návyky řada adeptů pochytí v hospodě od nevhodných elementů v myslivosti co mají špatné návyky a často i špatný vztah k myslivosti.
"Není nad znalost prostředí:
Do firmy přijde instalatér opravit záchod.
Vejde do kanceláře a ptá se sekretářky. “Kde je ten hajzl? “
Sekretářka nesměle odpovídá: “Pan ředitel je právě na obědě. “
“Ale, vy jste mě špatně pochopila, já myslím ty dvě nuly. “
“Tak náměstkové jsou na poradě. “
“Ale paní zlatá, já se ptám na to, kde se tady dělá hovno. “
Já jsem malý mysliveček,
sotva flintu nesu,
hodím si ji přes rameno
a pospíchám k lesu
Přišel jsem tam časně z rána,
byla ještě rosa,
sedl jsem si pod stromeček
a poslouchal kosa.
Přejeme vám všem přátelé myslivci ty hezké zážitky v přírodě na celý život - ty špatné odkládejte mimo výřad. Přejí autoři stránek Myslivost.
Pokud žijete s přáteli na sociální síti Facebook, jsme tam pro vás a můžete se připojit, povídat si o úspěšných lovech, zážitcích i potížích také tam. Lehce lze nahrát vaše fotografie a videa z myslivosti. Pochlubte se ostatním, každý nemá to lovecké štěstí...například Tři jednou ranou! Nečetli jste? Skutečný příběh a skutečný úlovek. Děj je popsaný samotným autorem, jen jsme to editovali a publikovali.
Na společném lovu se loví drobná srstnatá i pernatá zvěř (např. zajíc, bažant, liška …) a zvěř černá (lončák a sele). Společného se účastní větší počet lidí (zpravidla desítky). Používají se brokové zbraně s brokovými či jednotnými náboji, ale i zbraně kulové s kulovými náboji.
Myslivci jsou doprovázeni honci a myslivecky upotřebitelnými psy.
Nejčastější druhy společného lovu jsou: kruhová leč, ploužení a naháňka.
Kruhová leč
Kruhová leč je společný lov, tudíž nespadá do individuálních lovů. Používá se na drobnou srstnatou zvěř (zajíc, králík). Lovci se rozestoupí do kruhu (odtud název kruhová) a na povel vedoucího honu (hospodář nebo jím pověřená osoba) zahájí leč. Střelci, vodiči se psi se začnou pohybovat směrem do středu. Po přiblížení střelců na dostřel dává vedoucí honu povel Z kola ven, což znamená, že střelci nesmí střílet do kruhu, ale jen na zvěř vybíhající s kruhu ven. Po zvážení vedoucí honu dá povel konec leče, tudíž střelec vybíjí zbraň a je zakázána jakákoli střelba.
U tohoto lovu je nutná vysoká disciplina a organisovanost. Také terén by měl být přehledný. Vzhledem k minimálním přirozeným stavům drobné zvěře se ve větší míře tato leč používá už jen na jihu Moravy.
Jak probíhá běžně v praxi naháňka ukazuje názorně video. Často to bývá únavný pohyb v přírodě za špatného počasí.
aby ho trefili do jeho srdečka...zahučela rána, v zeleném háječku, přece jsi neutek přece jsi neutek, překrásný srnečku....ozvěna se nese...zastřelil srnečka, zastřelil srnečka pytlák v černém lese...
A jsem zase na měkko přátelé, není to kus krásné myslivecké písničky? Doufám, že tu dlouho zůstane a nezmizí, je krásná a má moje myslivecké nejvyšší sympatie.
Sváteční písnička a dárek od autora - myslivce. Ať vám kulovnice střílí rovně a máte rovné broky. Nezapomeňte na krásu a ušlechtilost myslivosti a potlačujte ty konfliktní závistivé lovce mezi sebou.
Společně a všichni- přece nechceme, aby myslivost byla vláčena hanbou po mediích. To nechce nikdo z nás.
500 g zvěřiny (srnčí nebo divočák)
500 g vepřového boku
50 g másla 1 větší cibule
pepř bobkový list
500 g neškvařeného vepřového sádla
150 g sušených švestek
100 g vlašských ořechů
zavařené brusinky (nebo jeřabiny nebo červený rybíz) 2 dcl bílého vína na podlití
2 vejce 2 cl hruškovice
Postup přípravy:
Zvěřinu i bok nakrájíme na větší kostky masa, cca 4 cm veliké. Osmahneme je na másle v litinovém hrnci nebo pánvi a jakmile se "zatáhnou", po několika minutách, osolíme, přikryjeme a necháme dusit.
Maso pustí v uzavřené nádobě šťávu a my za občasného míchání počkáme, až se veškerá tekutina odpaří a kousky se začnou připékat. Jakmile bude mít maso již hnědou (ale ne zase příliš) barvu, podlijeme ho vínem, v tomto případě bílým nebo nejlépe vínem aromatičtějšího charakteru a vyššího přívlastku.
Důležité je, aby víno mělo výrazné aroma a vyšší obsah zbytkových cukrů. Maso s vínem ještě chvíli dusíme, než se tekutina odpaří a pak necháme kousky vychladnout. Připravíme si malý pekáček, nebo menší nádobu z varného skla, kterou vyložíme plátky neškvařeného syrového vepřového sádla tak, aby bylo dno i boky zcela zakryté.
Na plátky sádla rozmístíme bobkové listy.
Nakrájíme si na proužky sušené švestky (nejlépe budou-li vláčné), v případě příliš vyschlých plodů je možno je před krájením na hodinu namočit do vína a přidat jádra vlašských ořechů. Jádra nekrájíme příliš na jemno, abychom je v paštice cítili na skus. Již vychladlé maso pomeleme na mlýnku a přidáme jednu střední cibuli, kterou celý proces zakončíme.
Pomleté maso pak zpracováváme jako těsto: přidáme dvě vejce, švestky, ořechy, tři lžičky zavařených brusinek či jeřabin, tři lžičky rybízové marmelády, mletý pepř a podle chuti dosolíme.
Doporučuji ještě dodat skleničku hruškovice.
Směs vložíme do pekáčku na sádlo a rozprostřeme po celé ploše až do krajů. Seshora opět položíme bobkové listy a zakryjeme zbytky plátků sádla.
Pekáček přikryjeme, vložíme do většího pekáče, zalijeme vodou tak, aby byl pekáček asi ze dvou třetin ponořen a tak, aby voda nemohla ani při varu vniknout k masu.
Při teplotě cca 175°C takto "pečeme" ve vodní lázni asi jeden a půlhodiny. Poté vyjmeme a necháme do druhého dne zcela vychladnout a odležet.
Odleželou paštiku nakrájíme na plátky, odstraníme sádlo a podáváme s brusinkami a citrónem.
#Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinová paštika
"KRKONOŠSKÉ POHÁDKY Pro myslivecké adepty.
Nejlepší večerníček co jsem viděl a je z totality! Ještě jednou mi Trautenberku vlezeš do revíru!.....Když se někomu zachce cizí pečínky, může být nakonec rád, že mu doma zbudou suché kůrky.
Hrají: František Peterka, Hana Maciuchová, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský, Bohuš Záhorský, Martin Růžek" →→ Krakonoš je tady.
POHÁDKA: Jak Trautenberk chtěl peříčko z Krakonošovy sojky:
"Jak Trautenberk chtěl peříčko z Krakonošovy sojky
On si Trautenberk nedá pokoj! Pohádka pro adepty myslivosti před spaním doporučena, hoši! Zaříznout sojku? No ne... Krkonošské pohádky.
Kdo se chlubí cizím peřím přichází o vlastní.
Hrají: František Peterka, Hana Maciuchová, Ilja Prachař, Zdeněk Řehoř, Jaroslav Satoranský, Bohuš Záhorský, Martin Růžek."
"Divoká prasátka se narodí ještě je zima a sníh. Fotografie to ukazuje dobře. Mají svou maminku, jmenuje se bachyně a tam jim ustele, načechrá lůžko z listí a trávy a krmí mlíčkem i zahřívá. Po sněhu běhají, právě když neposlušně utečou mamince. A jestli je zebe, kdoví jak to je. Jistě taky znají co je zima.
Zimní obutí a oblečení pro myslivost. Hubertus a zkušenost. Znáte sněžnice?
Dost v zimě chodím ven, preferuju sice čekané, ale po ránu taky šoulám, takže předpoklad je, že je využiju. Na čekané mám kvalitní hubertusový kabát z dutých vláknem a připínatelným pytlem na nohy od Silvajagtu, ale ten připínák používám výjimečně, vždycky než se usadím tak dělám 5 minut rámus. Doposud jsem měl boty od Garmische s Thinsulate bez Gore, takže občas mokro a na delších čekaných ve větru nebo pod 0°C po 1,5 hodině zima i s termoponožkama Vavrys, takže bych chtěl něco v čem se dá pomalu šoulat a noha se nepotí a při tom i sednout a zima nebude, věřím že ten beran s v kombinaci s Thinsulate bude dobrá kombinace. Dostal jsem na Polary reference loni na nadháňce od jednoho známého, tvrdil že nemají chybu. Jinak táta má Kiruny od Maindlu a nemůže si je vynachválit, ale to už je poměrně drahá bota, navíc v semišovém provedení takže je složitější údržba.
Tropická ráže zbraně vyžaduje pevnou montáž
Používám různé termo ponožky s vláknem moira a beru si na čekanou či natláčku vždy jeden pár suchý - náhradní a vypraný. Dále pokud očekávám dlouhou čekanou v mraze či nátlačku, kde se spíše čeká než chodí, tak vždy si důkladně omyju ráno nohy - chodidla vlažnou vodou bez mýdla (máčím je a mnu až kůže vrzá) a potom důkladně osuším a po osušení a příp. vyfénování postříkám sprejem proti pocení či pudrem proti pocení ( pudr je levnější ). Dále patřím mezi ty, co na hon či nátlačku jedou v lehkých botách, přezuju se před honem do patřičných bot a po honě znovu výměna ponožek a obutí lehké boty,
jo o kopyta je třeba pořádně pečovat, si svých vážím, protože mně zatím nosí kam chci a potřebuji.
Komentář k lovecké zbrani:
Kulovnice Mannlicher jsou nádherná
klasika a v krátké celopažbě můj sen, který sem si konečně splnil.
Mannlicher těchto řad, se nedá srovnávat v podstatě s ničím, co se týče
povrchu, spasování součástí, materiálů atd. nemá, podle mě, konkurenta v
opakovacích kulovnicích. Kdo si libuje v ruční práci nedá ji z ruky,
každá zbraň byla montovaná z očíslovaných dílů a skládaná jako jeden
kus, žádná masová výroba. Dnes dělá původního Mannlichera 1903, údajně
pouze jedna soukromá firma v Rakousku, která koupila licenci a
technickou dokumentaci, výroba je malosériová a pochopitelně na
objednávku. Údajně je dělají původními výrobními technologiemi. Mým
snem je mannlicher 1908 v celopažbě v ráži buď 8x57IS - s novou hlavní,
původní schránka a ráže musí být pro 8x56MSch, nebo v ráži 8x64S - pak
musí být schránka v ráži 30-06 - tento model jsem ale ještě nikde
neviděl jako originál v celopažbě, takže klidně polopažbu a délku hlavně
650 mm, pro původní náboj 8x64S.
Ještě dodám, že
jediná nevýhoda mannlichera 1903 oproti systému mauseru M98, spočívá v
tom, že je klika závěru posunutá více dopředu do výhozního okénka, což
je, alespoň pro mě nepodstatný detail. Pak ještě klapková montáž, ta se
dá koupit i dnes (recknagel) ale je 2x dražší než otočná na mausera 98.
Investice se ale určitě vyplatí, taková zbraň pokud je udržovaná, je rodinné stříbro. (nimrod lovecké forum)
Lamy jako na obrázku!
To se běžně ani v ZOO nevidí. Stádečka lam v drsné přírodě Chile Atacama. Je potřeba fotografie prohlédnout ve zvětšení, uvidíte víc!
Fotografie jsou původní z cesty po Chile - Atacama.
