Záchranná stanice živočichů Makov. Hnízdění čápa bílého online živě!

Čapí rodinka

Handicapovaný pár čápů bílých je v Záchranné stanici živočichů Makov již 11 let.
 Oba mají trvale poškozená křídla, létat nemohou a zůstávají v záchranné stanici. Do letošního roku úspěšně odchovali 32 mláďat, která bez rodičů odletěla do Afriky.

Good morning and Happy Easter from the eagles! Here's a peaceful family breakfast from the Codorus State Park nest.

Orel bělohlavý

Jaro přišlo do Čech a s ním přilétají i čápi. Čáp bílý.

Čáp bílý

Hnízdí na vyvýšených místech (střechy, komíny, sloupy vedení, staré stromy), hlavně v jižnějších oblastech i v koloniích.

 Hnízdo každým rokem dostavují, takže může mít značné rozměry - až více než 2 m na výšku a váhu až 1 tuny. Ve starých hnízdech společně s čápy hnízdí i další druhy ptáků - vrabci, špačci, kavky, poštolky. Od dubna do května snáší zpravidla ve dvoudenních intervalech 1-5 čistě bílých vajec, sedí obě pohlaví 33-34 dní. Mláďata jsou po 25. dnu schopná se na hnízdě postavit, vzletná jsou po 55-68 dnech, dalších asi 14 dní se ještě na hnízdo vracejí pro potravu. Pohlavně dospívají ve 2 letech věku, nejstarší kroužkovaný pták se dožil 26 let.
Potrava je výhradně živočišná, uloví vše co může udolat - od hmyzu po mláďata ondater a kachen.

V Evropě se v minulosti početnost silně snižovala, v západní Evropě místy úplně vymizel. Od 90. let minulého století se stavy na většině území začaly zvyšovat, i tak současná populace více než 180 tisíc párů nedosahuje dřívějších počtů a je hodnocena jako zmenšená. V celém areálu tažný druh zimující v jižní polovině Afriky (asijské populace na jihu Asie). Hlavně v jižní Evropě se jednotlivé kusy pokouší přezimovat, zimní pozorování pocházejí i od nás.V ČR hnízdí na většině území od nížin do 800 m.n.m. V 19. století u nás hnízdil vzácně prakticky pouze na Třeboňsku, Písecku a na jižní Moravě. Šířit po celém území se začal až počátkem 20. století.
 Při prvním sčítání v roce 1934 u nás hnízdilo 202 párů, v r. 1958 už 459 párů. Od r.1984 jsou hnízda sčítána každoročně - např v r. 2001 u nás bylo 1282 hnízd, obsazeno celým párem bylo 901 hnízd, alespoň jedno mládě bylo vyvedeno z 634 hnízd.

Jak se připravit na lov v zimní přírodě. Baťoh s sebou a lehkou přesnou kulovnici taky!

#Lov, Příroda, Zimní oblečení a obutí, #Lovecké stezky, Beatiful Nature, Čištění zbraně, Lovecká vášeň, Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně

Daněk v zimě (by pavel kysela)

To není návod, ale ukázka vybavení lovu třeba na lišku...pokračujeme LOVEM NA LIŠKU ZDE!

Toulání přírodou od Pavla Kysely

Mládí je v krytu zeleně před predátory

Špaček a jarní příroda

Aktuální obrázek příletu špačků se sluncem na jaře

Přílet ptáků s jarem ohlašuje teplé dny a probuzení přírody. Letos byla teplá zima a dobře vypadají i kachničky na řece...

Skupinky špačků se u nás letos objevují od konce února a nyní se dá očekávat, že pokud vydrží předjarní počasí, tak nastane hromadný přílet nejen špačků, ale i skřivanů, konipasů, drozdů zpěvných a holubů hřivnáčů. Na polích, kde vznikají kaluže z roztátého sněhu, se brzy objeví i čejky chocholaté - bahňáci, kteří u nás hnízdí na vlhkých loukách nebo na podmáčených polích. Každým dnem bude přilétat více ptáků a nejvíce jich bude vidět kolem rybníků a vodních toků.

Špaček obecný je poněkud menší než kos, měří 20 až 22 cm. Hnízdí v dutinách stromů a v budkách, které mají vletový otvor o průměru nad 5 cm. Ihned po příletu obsazuje hnízdiště a intenzivně zpívá. Jeho zpěv je směsicí hvízdavých a vrzavých tónů. Často napodobuje zpěv i jiných druhů ptáků, vrzání vrat i mňoukání kočky. Občas plete i ornitology, když na jaře zpívá jako žluva hajní, která k nám přilétá až v květnu.

Špaček živí mláďata převážně hmyzem a bobulemi. V létě a na podzim vyhledává sady, zahrady a vinice, kde s oblibou konzumuje třešně, vinné hrozny, jablka i hrušky.

Přikrmujte zvěř odvděčí se vám při vašich cestách krajinou. Fotografie z myslivosti, Krmelec, Názory myslivců, Příroda, Srnec

Srneček na jabkách - konec února předjarní příroda

Srnec obecný v předjaří

Syrové dnešní ráno v přírodě se probouzí a hlad nutí zvěř hledat blízko člověka. Na stráni právě Jano připravil snídani...sociální síť o tom informuje pod heslem

  Příroda v komunitě

Prohlédněme si zkušeným okem dobrou aktuální fotografii mladého srnečka. Je konec února a zvěř takto se mění do jarní podoby.
Někde ty jabka zůstávají pod stromy jako přilepšení....

Pro krásu naší přírody přikrmujte zvěř, škodí jí ty obrovské monokultury (řepka a pod.)

V literatuře se uvádí, že srnec otlouká stromy a keře na hranici svého území, což je značkování optické i pachové, a bekání v době po vytlučení paroží je značkování akustické. Ke značkování území patří i hrabánkování, ždímání a útočné chování při soubojích.

Srneček na jabkách...příroda v předjaří

Hledání teritoria a jeho hájení proti ostatním srncům záleží na kondici a věku srnce. Jednoletí srnci jsou většinou v teritoriu staršího srnce trpěni, nemají sílu a zkušenosti na označování a hájení vlastního teritoria a jsou starším srncem napadáni až po překonání určité vzdálenosti. Jednoletí srnci spolu bojují, je to pouze získávání zkušeností.

Podle pravidel chování srnčí zvěře je starší srnec vždy nadřazen mladšímu srnci. Starší srnec proti mladšímu dříve vytlouká, dříve značkuje své teritorium a má parůžky dříve schopné boje. Tato nadřazenost trvá i později, během roku. Tyto poznatky často potvrzují staří, zkušení myslivci při společných setkáních a lovech.

Fotografie z přírody. Volavka popelavá

Vyšší škola fotografie přírody - Volavka popelavá

Volavka popelavá je velký brodivý pták z čeledi volavkovitých. Je hojně rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule s výjimkou Austrálie a živí se zejména rybami. V Evropě se jedná o největšího zástupce volavek.

Příběh srnčí a černé zvěře

Srnče v krytu

Skvělé video z přírody zachycuje setkání černé a srnčí zvěře v přírodě - především nebezpečný útok na srnče a statečné jednání jeho matky se šťastným koncem...

Příroda a kalendář

Srnčí měření sil

Opravte si kalendář!

Zimen, Úmor, Sněhen, Studen, Bahen, Chčijen, Chčijenec, Mraken, Pršen, Mlhen, Sněhopad, Mrzinec.

Kosí rodinka u řeky povodně 2013

Hladoví mladí kosíci

Kosí táta shání potravu u rozvodněné řeky Otavy

Kosi kosíci a povodeň starostlivý táta kos a mladí u vody

Mladí kosíci čekají na potravu od rodičů u rozvodněné řeky

Rodinka kosů u rozvodněné řeky

Jak se chovat v přírodě

Zajíček v krytu

Jaro v přírodě

Rodí se mláďata zvěře a hnízdí ptáci (i na zemi)
Nesbírat, nenosit domů ani někam jinam. Pozor!

Pejsky na krátkém vodítku...viděl jsem jak rychle se styděl člověk co venčil psa a ten mu zajíčka zadávil před očima...spolkl ho i s nožičkama!

Příroda a ptačí krmítko. Příroda, Ptáci, Zima a hlad v lese, Krmítko, Nejhorší pro zvěř jsou ty pole s řepkou...

Ptačí krmítko v zimě ...poznáte je?

Příroda

už nespí a zvěř je v pohybu, přestože je počasí vrtkavé jako v zimě bývá...
Potravy je málo zem je dosud promrzlá pokud se vrátí mrazíky nebo sněžení ani ptáci nejsou úspěšní. Nejhorší pro zvěř jsou ty pole s řepkou...

Myslivec se stará o zvířata co má doma v chlívku a krmí slepice na dvorku (už nesou denně vajíčka), ale nezapomene přísun do zásypu nebo krmelce.

Na fotografii je ukázkové krmítko pro ptáčky.

Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.

Kosi, kvíčaly a brkoslavi mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci i sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, tak jim můžete přilepšit strouhankou z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí.


#Příroda, Ptáci, Zima a hlad v lese, Krmítko, řepka, myslivec

Myslivec a jaro v přírodě. jezevec se probouzí ze zimního spánku a dospělí jeleni shazují paroží!

Jelení shozy

Jezevec se probouzí ze zimního spánku a dospělí jeleni shazují paroží!
Najít obě části paroží je velký úspěch. K čemu shozy slouží to jistě víte. Myslivny a lovecké pokoje se uměleckými variacemi z paroží na ozdobu i památku nechají vyzdobit. Ale kýče nevytvářejte! Označte si dobu a místo nálezu.
 Kdo bude první najde shozy a ukáže fotky ostatním?
Můžete se pochlubit na sociální síti v komunitě (skupině)

Nebo zkuste nahrát své fotky o Přírodě a Myslivosti třeba tady:   Myslivost!

Skřivani by už u nás měli být koncem února.
Špaček a holub hřivnáč přilétají začátkem března.



Lovu lesu zdar...!

Kde se kácí stromy... Speciální stroj pod sebou musí mít koberec z chvojí, aby les nepoškodil

Jedeš...! Nedrbej ten stromeček kanče!

 Národní parky České Švýcarsko a Šumava

Kvůli kůrovci budou v národním parku České Švýcarsko pokáceny desítky tisíc smrků. Stromy jsou zatím zdravé, ale mohly by časem ohrozit zbytek lesa. Národní park se snaží dostat mezi světovou špičku, usiluje například o zapsání na seznam UNESCO.

Kácení bude probíhat podle nejpřísnějších pravidel. Speciální stroj pod sebou musí mít koberec z chvojí, aby les nepoškodil, a k zemi posílá jen vybrané stromy. "Tím, že odstraníme smrky nebo valnou část smrků z tohoto porostu, tak pomůžeme dřevinám, jako je buk," uvedl Jan Drozd, odbor péče o ekosystémy, NP České Švýcarsko. "Pronikne sem víc světla a ty stromy pak budou růst velmi rychle," uvedl Pavel Benda, ředitel NP České Švýcarsko.

V kácení se bude pokračovat nejméně dalších deset let...

Smrky byly vysazeny na severu Čech uměle před zhruba 80 lety a teď dorůstají do věku, kdy nejvíc chutnají kůrovcům. "Les potřebujeme přeměnit tak, aby se tady v budoucnu už nemuselo nic dělat," dodal Benda. Takzvaná bezzásadovost je světově uznávaná. Letos bylo proto pokáceno na 8 tisíc stromů a pokračovat se ještě bude nejméně deset let. Hodnota vytěženého dřeva je každý rok zhruba třicet milionů korun, peníze z jeho prodeje jdou do státního rozpočtu.
České Švýcarsko je nejmladší a nejmenší národní park v republice. Mezi turistické atrakce parku patří Pravčická brána nebo soutěsky v Hřensku. Vstup do UNESCO by pomohl celému regionu. Pokud by se zápis mezi přírodní památky podařil, bylo by to první podobné místo v Česku.

Proti kůrovci pokračuje i Šumava...

Správa Národního parku Šumava začala s označováním stromů napadených kůrovcem. Vytipované stromy pak musí lesníci vykácet. Kůrovcovou kalamitu se na Šumavě podařilo zastavit v loňském roce a správa parku tak chce zamezit jejímu dalšímu šíření.

Zdroj: CT24.cz

Prasátka spí v zálehu pod dohledem matky - bachyně

Maminko, probuď se na chviličku...

Je jeden les a v něm paseka

na pasece palouček a na paloučku...
... Kdo to spí? Kdo to sní uprostřed spadlého jehličí?
Maminka bachyně se právě oddala spánku, chvilku se poddala snění;
Maličký drobeček říká si: "Maminko, že nejsi k probuzení?
Vždyť už tu sluníčko poslalo pozdravy jitřním obláčkům
ať jen si vyběhnou na nebe hrát na honičku!
Maminko, probuď se na chviličku...
..slibuji, že zlobit nebudu ani maličko
jen honit paprsky kam že je schovává sluníčko
do kterých skulinek na mezi.
Maminko, pojď si hrát, už brzy bude čas k snídani;
pověz mi - jak se zahání hlad?"
Maminka bachyně po očku sleduje to svoje maličké nezbeďátko,
zvídavé, bojácné, hrdinně všetečné děťátko,
dárek to nebeský co se jí narodil:
Nezbude než se probudit a jít učit tohleto divoké pacholátko
jak se neztratit, co se dá ulovit, kam slunce schovává paprsky
kam vítr odnáší stlaní...
..."Drobečku, chviličku jenom odpusť mi spaní."



A Jdeme do pohádky...→→    Divoká prasátka v zálehu maminky bachyně

Red deer rut 2012 Deer stalking jelení říje. Čas lásek jelenů, Jelení říje, Myslivecká videa, Příroda, Příroda a myslivost.

Královská zvěř přechází...

Skvělé video z jelení říje - Wow is that ever some fine time spent in the woods! Beauty footage and awesome Deer, nice going. Great video. So kule you let them all walk too...demonstrates great control and allows for them to get even bigger and spread their genes! Way to go and thumbs up.

Chraňme přírodu i živé tvory - matka gorilla a baby

Gorila - matka - kojí své mládě - jak lidské...

Když vidím obrázek jak ta máma gorila kojí své mládě
připomíná mi to naši lidskou degeneraci plnou politického srabu a pornografie! Matka gorila a baby při kojení mláděte....úžasně lidské chraňme přírodu - my lidská zvěř!

Domovem goril nížinných jsou tropické deštné lesy střední Afriky - snad nejúžasnější prostředí naší planety. Těžba dřeva však způsobila, že se kdysi vzdálené a nedostupné oblasti staly přístupné nejen mechanizaci svážející vytěžené dřevo, ale i lovcům a pytlákům. Gorily tak přicházejí nejen o prostředí, ve kterém žijí, ale navíc jsou loveny na maso, anebo hynou v pastech určených pro jiná zvířata. Navíc je nedávno zdecimovala epidemie eboly, krvácivé horečky smrtelné i pro člověka...

Gorily jsou nám nesmírně blízce příbuzné a jejich rodinný život se velice podobá rodinnému životu našich dávných předků. Žijí ve skupinách složených z jednoho dominantního stříbrohřbetého samce a obvykle tří až čtyř samic s mláďaty.

Na rozdíl od goril horských či goril východních je mnohem obtížnější gorily nížinné v přírodě habituovat, tedy přivyknout na přítomnost člověka. Podařilo se to například v Dzanga Sangha ve Středoafrické republice u skupiny vedené samcem Makumbou. Díky tamnímu působení vědců se podařilo získat o gorilách nížinných mnoho nových poznatků.

Gorily jsou mimořádně inteligentní tvorové. I v přírodě bylo pozorováno, že používají nástroje. Ovšem nejen inteligence, podobnost ve vzhledu a blízká příbuznost spojují gorily s námi, lidmi. Jsou to také emoce, které máme společné a které mají i podobné vnější projevy.

Gesta a grimasy jsou si podobné u goril i lidí. Gorilí mláďata, stejně jako děti, vysunují koneček jazyka, když se něčím usilovně zabývají. Dospělé gorily k sobě tisknou rty, když jsou nervózní, anebo naopak nasazují hravý výraz obličeje s doširoka otevřenýma očima, když jsou uvolněné.

Domovem goril jsou tropické deštné lesy - snad nejúžasnější prostředí naší planety. Přestože je lze využívat uvážlivě a ohleduplně, jsou bezohledně káceny a alarmující rychlostí zanikají.

Gorily se živí téměř výhradně rostlinnou potravou; ze živočichů doplňují v přírodě jejich jídelníček jen v nepatrné míře mravenci a termiti. Skupina ujde při sběru potravy za den 500 až 3 000 metrů.

Samci gorily nížinné mohou vážit i dvě stě kilogramů. Jejich štíhlý pas, neuvěřitelně široká ramena a mimořádně svalnaté paže dokládají, že mají zcela výjimečnou sílu. Samice jsou podstatně menší, mívají hmotnost sedmdesát kilogramů.

Jelen a houbař

...zcela ovládáni rozmnožovacím pudem a reflex plachosti je utlumen

Je to fakt, nebo myslivecká latina?
Příběh z historie potvrzuje video Atak jelena na houbaře.

Cituji z článku:
Rakovnicko - Staré i nové letopisy vypravují o jelenech, kteří člověka mnohdy bez příčin napadli, ba ho i usmrtili. V oborách, kde z valné části pozbyli jeleni vrozených zábran vůči člověku, jsou ještě nebezpečnější než ve volné lese. Mezi samci dochází v říji k urputným bojům, které často končí ubodáním jednoho ze soků. Výpověď o tom podává vynikající snímek Slávy Štochla - z jeho obrazové knihy nazvaný "souboj jelenů". Snímek řekne víc, než vědecké pojednání. Mně se podařilo též zachytit nelítostný výraz očí hlavního jelena, když odháněl soka od říjného stáda. Hlavní jelen musí být nejen obratný bojovník, ale i mimořádně fyzicky zdatný. Považte, že musí vydržet zhruba čtyřtýdenní maraton, při němž hlavním úkolem je uhájit stádo - tlupu laní před dotírajícími soky. V noci pak dochází zpravidla k jejich krytí. Po celou dobu říje nezamhouří hlavní jelen ani oka, bez možnosti vůbec se napást. A tak jeleni za období říje shodí často víc než deset kilogramů.

V době, když říje vrcholí, ozývá se troubení víc než na kilometr cesty. Když se pak dostanete do středu děje - do epicentra říje na šedesát kroků, zcela vás fascinuje divadlo, které se před vašimi zraky otevře.
Někdy jsem měl doprovod s puškou, ale nejlepší snímky jsem udělal zcela sám. Šoural jsem ztichlým lesem, v němž se říje odehrávala, kolem mne procházeli boční jeleni a jako hypnotizovaní směřovali k říjištim, jako já. Jsou zcela ovládáni rozmnožovacím pudem a reflex plachosti je utlumen na minimum. Proto je příkazem lovce nezkřížit mu cestu. Nikdo totiž neví, co by v takovém případě mohl jelen udělat. Dokladem toho je i to, že ostrahu stáda na říjišti přebírá v té době nejzkušenější laň.

Že je na místě skutečně nejvyšší opatrnost dokazuje příběh - karpatského jelena "Ajbíška". Na zlepšení stavu chovu jelení zvěře v Lánské oboře, bylo před časem dovezeno Výzkumným ústavem myslivosti ve Zbraslavi asi deset chovných jelenů z rumunských Karpat. V obůrce se během několika let rozmnožili. Poté byli postupně vypouštěni do velké obory k domácí zvěři. Mezi nimi byl i statný jelen - Ajbíšek, v oboře prožíval svoji první říji. Jak to začátkem září zpravidla bývá, je v tu dobu i mimořádná úroda hub.
To se stalo osudným chamtivému houbaři, který přišel na nápad, že se vypraví na houby do míst pro běžného smrtelníka nepřístupných, kde je proto naděje na mimořádnou úrodu - do obory. Přelezl proto se svojí přítelkyní oborní plot. Jeho očekávání jej nezklamalo. Když byli v nejlepším, přihnal se jako smršť rozvášněný jelen a bez varování houbaře napadl. Ten se sice pokusil v zoufalství se proti útoku jelena bránit holí, kterou měl náhodou s sebou, ale jelena tím jen více rozdráždil.
 
Proti téměř sto padesáti kilovému protivníku se strašnými zbraněmi - parožím podobným šavlím, které samotné váží víc než deset kilogramů, nemá neozbrojený protivník vůbec šanci. Několika smrtelnými ranami jelen nejprve houbaře omráčil - pohazoval s nebožákem jako s pytlem brambor. Několikrát jej při tom vyhodil ze země až nad hlavu. Nakonec jej silnou ranou do rozkroku téměř rozpáral.
To vše před zraky šokované přítelkyně. Hrůzu, kterou při tom prožila je těžké popsat. Když se vzpamatovala z úleku, běžela přivolat pomoc. Její přítel se již dlouhou dobu nehýbal. Víc než za hodinu přijel k místu neštěstí hajný s traktorem a traktoristou, aby odvezli mrtvého. Jelen byl však stále v blízkosti houbaře a v kruzích obíhal mrtvé tělo. Když řidič nakládal mrtvolu na vůz, musel jej hajný jistit s nabitou ručnicí.
 
Asi za dva roky jsem si při rozhovoru s přítelem trochu potvrdil svoji domněnku, že smrt houbaře zavinila jeho přítelkyně. Jelen ucítil "pach ženy" a zcela ovládán rozmnožovacím pudem pokládal houbaře za soka a nepřítele, proto ho okamžitě napadl.
Jako šílený pohazoval houbařem tak agresivně, jak jeleni říji prožívají. A od nehybného se nevzdálil, ani když se houbař nehýbal a zůstal stále v jeho blízkosti. Ačkoliv jeho společnice byla nedaleko, jí se jelen ani nedotkl. A to ani poté, co se rozběhla přivolat pomoc.
 Příroda má pro člověka stále plno záhad a tajemství. Snad proto člověka tak fascinuje.
Video Attack jelena na houbaře


Zdroj: rokycansko ajbíšek-napadl houbaře- silvarium.cz-mojevideo.cz