 |
Při střelbě z volné ruky a spěchu neboť se vše odehrálo během pár
vteřin, zásah šel o kousek dozaději, než jsem chtěl |
Po měsíci, kdy jsem potkával jen samotné velké kusy černé zvěře
se konečně Diana rozhodla, že mi dopřeje loveckého štěstí. Rozhodl jsem se, že po půlnoci vyrazím lovit. S budíkem jsem se ale úspěšně hádal od půlnoci do dvou hodin ráno, kdy jsem svůj boj prohrál. Do honitby mi cesta trvá 45 minut. Po příjezdu a zjištění směru větru, jsem se rozhodl lovit na rozhraní pšenice a řepky, a to ze země, neboť na lavici, bych měl špatný vítr.
Abych si nezavětřil prostor, který jsem si určil pro lov, musím absolvovat pěšky kilometrový úsek a v jeho konci dalších 300 metrů kolejákem v mokré pšenici, neboť v noci pršelo. Promočené kalhoty začínají příjemně hřát.
Ve čtyři hodiny dorážím na místo mého zájmu, nacházejícího se na rohu porostu řepky, kde před sebou mám metr a půl široké rozhraní plodin, o déle asi 100 metrů, porostlé jen nízkou trávou. Na pravé straně potom nevzešlou plochu řepky cca. 30x4 metry, porostlou ostrůvky vyšší trávy. Vítr mám dobrý. Po příchodu na místo zjišťuji před sebou ve vzdálenosti asi 80 metrů pohyb a dalekohledem obeznávám velký kus černé zvěře, stojící na ostro proti mně a za ním druhý, přibližně stejně veliký. Oba kusy mě zaujímají svými výrazně stříbrnými maskami hlav a prozrazují jejich vyšší věk.
Předpokládám, že se jedná o bachyně a tedy na střelbu nepomýšlím. Očekávám v jejich blízkosti pohyb od selat nebo lončáků, který však nenastává a oba kusy zatahují do řepky. Usedám na zem, na batoh a začínám psát uživateli honitby zprávu, že jsem v revíru a kde lovím. V okamžiku, kdy mi schází do konce zprávy již jen pár slov, náhle slyším v těsné blízkosti po mé pravé straně, jak si povídají prasata. Rychle ukládám telefon do kapsy a připravuji si kulovnici ke střelbě.
Najednou za jedním z trsů trávy zjišťuji, ve vzdálenosti 25 metrů, stojící kus černé. Před něj vychází z řepky velká bachyně, pomalu třikrát tak veliká, oproti krytému kusu a ve chvilce za ní druhá. Předpokládám tedy, že se jedná o kusy, které jsem pozoroval po mém příchodu. Krčím se k zemi, nehýbu se, vítr mám dobrý. To musí dopadnout, říkám si v duchu. První bachyně se stáčí, stojí proti mně naostro a po mém spatření znejistí, zavrčí a udělá krok směrem ke mně. Zvedá hlavu, sklání jí a zkouší mou trpělivost. Díky svým životním zkušenostem se raději rozhoduje zatáhnout zpět do řepky. Zkouším zamířit na kus, stojící za trsem trávy, ale bohužel to není k jisté ráně.
Pomalu se začínám přizvedávat ze země, ale bachyně to samozřejmě nevydrží, odfouknou a rozbíhají se do řepky. Zprudka se zvedám a usazuji kříž puškohledu za slechem stále stojícího kusu. Ten v tu chvíli moc dobře nechápe, co se děje a dostatečně rychle nereaguje na úprk vedoucí bachyně. Zaváhal. Ticho a klid probouzejícího se dne rozřezává rána z mé osmičky a ozvěna výstřelu burácí od stěny lesa. Kus zůstává na místě v ohni. V tu chvíli se to začíná v řepce vařit a porostem utíká pryč velký rudl černé zvěře.
Po příchodu ke kusu rozpoznávám neotahanou bachyňku, o dodávkové hmotnosti cca. 40 kg. Potvrzuje se mi fakt, že pokud jsou v rudlu staré bachyně, tak dokáží řídit chrutí a své loňské dcery do něj nepustí. Smekám klobouk a tiše vzdávám ulovenému černému rytíři hold, který v tu chvíli ještě odkazuje. Při střelbě z volné ruky a spěchu, neboť se vše odehrálo během pár vteřin, jsem si ránu krapet ztrhl a zásah šel kousek dozaději, než jsem chtěl. Děkuji Dianě, za její projevenou přízeň a začíná práce, s dobrým pocitem z úspěšného a rychlého lovu, který netrval déle, než 5 minut. (Lov proběhl v nejmenované honitbě na Českolipsku, dnes ráno).
