Co se dělo v leči a poslední útok bachyně. Stihl jí jen přiložit hlaveň mezi světla a to už jednotná střela vše ukončila. Nicméně jak už to někdy bývá, na výřadu se k té bachyni nikdo nepřiznal.

Bachyně prasete divokého na sněhu...

Hodně diskutovaný příběh z naháňky velmi zajímavě psaný ze skutečného děje.
Publikuji pro poučení pro ostatní lovce ve sdruženích české myslivosti...

Včera jsem vyrazil s tátou a poprvé i s mým pejskem na naháňku do Jedlí.
Konaly se 2 dlouhé leče. V první byly střeleny tuším 4 prasátka a kmotra liška.
Vydali jsme se na druhou leč, kde to ze začátku vypadalo poněkud nudně - asi hodinu se vůbec nic nedělo... Až po chvíli začali padat rány, i táta střílel po seleti. Po skončení leče jsem se vydal s moji velšteriérkou na vodítku na pravděpodobný nástřel. Zde nebyla jediná kapka barvy, nic co by ukazovalo na zásah... Pouze stopy odbíhajících prasat.
Vydali jsme se po nich do kopce, do lesa. Asi po 50-ti metrech stoupání jsme narazili na barvu, Ištar mě začala táhnout po ní... Ušli jsme zhruba 70 metrů a najednou padly 2 rány nad námi v houštině, kam vedla barva. Přikrčil jsem se a chvíli jsme vyčkali, dokud nebylo úplné ticho.

Potom jsem zařval "jdu se psem dovnitř" a pokračovali jsme po pobarvené stopě dalších asi 30 metrů a najednou před námi ležela cca 120-ti kilová bachyně. To už na ni Ištar začala dorážet a skákat po ní. Pochválil jsem ji a začal zjišťovat, co se zde stalo... Borec vešel do leče a uviděl postřelenou bachyni na pár metrů před sebou... tak namířil a vystřelil (tuším, že ji chybil, ale už si to nepamatuju), nicméně to už se bachyně vydala proti němu a pokousala mu ruku...
Stihl jí jen přiložit hlaveň mezi světla a to už jednotná střela vše ukončila. Nicméně jak už to někdy bývá, na výřadu se k té bachyni nikdo nepřiznal.....
Ale ta dobrá stránka z tohoto příběhu je, že moje 4 měsíční a 18-ti denní velšteriérka Ištar má za sebou první asi 100 metrů dlouhý dosled.

Myslivosti a Lovu zdar!

Zdroj: Vítek Ch. sociální sítě myslivost o Silvestru