Lovy fotoaparátem. Aport.

Aport za živa velmi šetrně  (by katerina lisova)

Tetřev hlušec

Tetřev hlušec

Tetřev hlušec je poměrně velký pták,

největší ze zástupců našich tetřevovitých. Vyvinula se u něj výrazná pohlavní dvojtvárnost, samec a samice se nápadně odlišují. Samec dosahuje velikosti
krocana. Je černohnědý, na hrudníku kovově modrozelený. Nad očima má vyvinuté výrazné červené kožní zduřeniny – poušky.

Ocas, myslivecky zvaný tatrč, je poměrně dlouhý a zaoblený; tetřev jej v toku roztahuje do širokého vztyčeného vějíře. Na břiše a ocase se vyskytují různě velké bílé skvrny, které na ocase vytvářejí nepravidelný bílý pruh. Silné hrabavé nohy jsou celé opeřené s výraznými péřovými třásněmi na prstech. 

Samice je oproti samci výrazně menší a méně nápadně zbarvená.

Základní barva je kaštanově hnědá s černohnědým příčným proužkováním, které je nejvýraznější na zádech. Na hrudi má výraznou rezavou skvrnu. Poušky jsou mnohem menší než u samce, často špatně patrné. Podobá se slepičce tetřívka, ale je výrazně větší. Tetřevi se zdržují převážně na zemi, ale lze je zahlédnout i ve větvích stromů, kde hřadují a také hledají potravu. Přes svou mohutnost a relativně výrazné zbarvení jsou velmi nenápadní. Létají na svoji velikost velmi obratně a s překvapivou ladností manévrují mezi stromy, střídají přitom fázi rychlého mávání křídel a klouzavý let. Hlasové projevy tetřevů jsou velmi tiché a omezují se převážně na období toku.

Tetřev, jehož domovinou je severská tajga, musí být přizpůsoben řadě extrémních podmínek, které jsou pro tuto oblast typické – hlavně mrazu, sněhu a málo výživné potravě během dlouhé zimy.

Proti zimě ho chrání husté peří, opeření na nohách, ale třeba i opeřené nosní dírky. Silné, rohovité drápy mu umožňují lepší chůzi po sněhu, snadnější vyhrabávání potravy ukryté pod sněhem a také bezpečnější pohyb po větvích, často namrzlých. Silný zobák s ostrými hranami umožňuje tetřevům štípat větvičky a jehlice, ale i sbírat plody z keříků. Velké, roztažitelné vole funguje jako zásobník potravy. Silný svalnatý žaludek je schopen za pomoci drobných kaménků, které tetřev polyká, rozmělnit i velmi tuhou rostlinnou potravu. V dlouhém párovém slepém střevě žije zvláštní mikroflóra a tetřev je díky této výbavě schopen využít i málo výživnou a těžko stravitelnou potravu s velkým obsahem celulózy, jako je jehličí, pupeny a větvičky. K rozmělnění tvrdé potravy slouží drobné kaménky, gastrolity, kterých může tetřev v žaludku nashromáždit až několik stovek. 

Tetřev hlušec obývá pásmo jehličnatých lesů Evropy a Asie. Jeho areál se překrývá s areálem borovice lesní a borůvky černé. Těžiště výskytu v Evropě leží ve Skandinávii, Pobaltí, Bělorusku a Rusku. V ostatních částech Evropy, konkrétně ve Skotsku, Polsku, Německu, Česku, na Slovensku, v alpských zemích, jižní Francii, Španělsku a v některých státech Balkánského poloostrova se tetřev vyskytuje pouze ostrůvkovitě ve vyšších nadmořských výškách. Území obývané tetřevem se postupně zmenšuje.

Vyhynul v Irsku, Belgii, Dánsku, Makedonii, Anglii, Portugalsku, na řadě dalších míst jsou již jen zbytkové populace blížící se vyhynutí.

Výběr vhodné zbraně pro lov drobné zvěře, technika střelby loveckou brokovou zbraní...Drobná zvěř, Koroptev, Lovecké brokovnice, Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Střelectví.

Koroptev polní

Při výběru vhodné zbraně pro lov drobné zvěře 

není rozhodující její ráže , ale především velikost použitých broků, obsažených v hromadné střele.

 Při použití malých broků (pod 2,7 mm) a zásahu zvěře na kratší vzdálenost dochází k znehodnocení téměř celého kusu a naopak při použití hrubých broků , jejichž velikost přesahuje 4,5 mm lovci často spoléhají na vyšší ranivý účinek těchto broků, střílejí na zvěř na nepřiměřeně velkou vzdálenost a pokud je zvěř zasažena, tak pouze jedním či dvěma broky; není usmrcena na místě, odlétá či odbíhá do značné vzdálenosti a zde hyne často až po několika hodinách. V obou případech dochází k výraznému znehodnocení zvěřiny.

Při střelbě na zvěř drobnou je rozhodujícím kritériem úspěšnosti vzdálenost, na kterou lovec zvěř hromadnou brokovou střelou zasáhne.

 Nezanedbatelný vliv má také zahrdlení brokové hlavně, velikost použitého broku, způsob jeho uložení v náboji a kvalita a hmotnost prachové nálože. Pro účinný a žádoucí zásah drobné zvěře brokovou ranou je požadovaný zásah 3 - 8 broky s rozptylem po celém těle. Takový zásah zaručuje rychlé usmrcení zasaženého kusu a přiměřené poškození zvěřiny. Optimální vzdálenost, která se také nazývá mysliveckou vzdáleností, se u lovecké střelby brokovou zbraní pohybuje mezi 15 - 40 m.  Při střelbě na menší vzdálenost (pod 12 m) za předpokladu plného zásahu dochází sice k okamžitému usmrcení zasaženého kusu, avšak výsledkem takového zásahu je totální znehodnocení zasažené drobné zvěře pernaté; u zajíce závisí míra znehodnocení na místě, kam dopadl brokový shluk.

Dodržování minimální myslivecké vzdálenosti (15 m) musí být zásadou každého dobrého myslivce. 

Při střelbě na větší vzdálenosti (nad 45 m) klesá pravděpodobnost úspěšného zásahu potřebným počtem broků, klesá jejich dopadová energie a kus , zasažený na vzdálenost větší než 50 m 1 brokem je sice většinou těžce poraněný, přesto však odlétá či odbíhá na značnou vzdálenost a jeho dohledání je velmi náročné a často bezúspěšné. (s výjimkou zásahu hlavy či páteře, kdy zasažený kus zůstává v ohni). Za zcela nemysliveckou je nutné považovat střelbu za odbíhajícím zajícem, kdy po prvních dvou chybených ranách myslivec přebije a ještě jednou zkusí "co kdyby to vyšlo". Drobné škubnutí v běhu zajíce je téměř nepostřehnutelné, přesto však téměř s jistotou znamená zásah a úhyn po několika hodinách strádání.

Vrcholem bouchalství je lov husí na tahu, kdy mnozí "střelci" střílí na vzdálenosti přes 100 m s vírou, že snad některý brok zasáhne krk či hlavu. Na jednu takto ulovenou husu připadají desítky husí, které odlétají s brokem v prsní svalovině či v břišní krajině a mnohé z nich později v důsledku těchto poranění hynou.

  Velikost loveckého broku se v současnosti (kdy se již neloví kvíčaly či koroptve) pohybuje v rozmezí 2,7 - 4,5 mm. Drobnější brok (do velikosti 3 mm) je výhodný pro lov bažantí zvěře (především v bažantnicích), pro lov kachen a bažantů ve volnosti je optimální brok mezi 3 - 4 mm a pro zaječí hony se používá brok 4 - 4,5 mm. Používání drobnějších broků (2 - 2,5 mm) při honech na bažanty způsobuje znehodnocení zvěřiny velkým počtem vstřelů (především u ran na malou vzdálenost), resp. zvěř zasažená těmito malými broky na větší vzdálenost uniká poraněna a musí být dohledávána.  Účinnost a menší rozptyl brokového shluku zvyšuje zahrdlení brokové hlavně a také velikost a kvalita prachové nálože.

Liška obecná je jednou z nejběžnějších šelem v našich honitbách.

Liška obecná

Liška obecná je jednou z nejběžnějších šelem v našich honitbách. Aktivitu má převážně v nočních hodinách, některé lišky ji ale mohou mít obrácenou a o těch se tvrdí, že jsou potom více vázány na lov větších savců, hlavně zajíců a srnčat. 

S liškou se můžeme setkat prakticky ve všech oblastech, její původní nejvhodnější teritorium byly lesní komplexy a lesíky protínané zemědělsky obdělávanou krajinou. V současné době se ale stala liška stálým obyvatelem i rozsáhlých polních komplexů a ani ke stavbě hnízdních a zimních nor nepotřebuje roztroušenou lesní zeleň a nory si staví přímo uprostřed polních krytin, často využívá stohy slámy a nefunkční meliorační a závlahové systémy. Setkat se s ní můžeme na celém území republiky, včetně nejvyšších pohraničních horských komplexů.

Jedná se o všežravou šelmu, která není specializovaná pouze na živočišnou potravu masitého charakteru. Ve velkém množství sbírá různý hmyz, hlavně cvrčky, různé větší brouky a larvy, vyhrabává hnízda čmeláků a vos. 

Nepohrdne ani dešťovkami a plži, kde má možnost loví i ryby, žáby a ještěrky. V době hnízdění ptactva ráda loví na zemi hnízdící ptáky (včetně koroptví a bažantů) a vybírá jejich hnízda.. Hlavní potravou jsou ale myšovití hlodavci, na polích a lukách hlavně hraboš polní, v lesních komplexech oba druhy myšic a lesní druhy hrabošů.

 Loví také všechny ostatní druhy savců až do velikosti srnčat, v době, kdy byl dostatek divokých populací králíků, byli liškou přednostně loveni. Kromě zajíců loví ale také ostatní druhy savců, kteří se v jejím teritoriu vyskytují, např. ondatry a nutrie, ale i lasicovité šelmy. Celoročně konzumuje i různou rostlinnou potravu. V době mléčné zralosti je to kukuřice a celé laty ovsa, dále zralé ovoce (hlavně jablka a hrušky), třešně a z lesních plodů hlavně borůvky, maliny, ostružiny a jahody.

Skutečná spotřeba potravy na jednu lišku za rok byla předmětem mnoha různých publikací. Zobecněné závěry stanovují, že jedna liška ročně spotřebuje 240 až 300 kg potravy, z toho nejméně 180 kg činí potrava živočišného původu. Podíl drobné zvěře (tj. hlavně zajíců a bažantů) činí až 50 kg. Starší zdroje dokonce udávají, že liška ročně spotřebuje až 60 zajíců, poslední redukované údaje stanovují roční konzumaci na 12 zajíců/lišku. Podíl myšovitých hlodavců v potravě je velmi vysoký a předpokládá se, že liška jich ročně uloví až 4000.

Drobná zvěř. Bažant slepice

Bažantí slepice

Drobná zvěř našich honiteb. Bažant kohoutek v plné kráse. A nevyrostl v bažantnici!

Bažantí kohout pěkně vybarvený

Bažant obecný 

se živí jak rostlinou, tak i živočišnou potravou. Potravu si bažant vybírá hlavně zrakem. Bažanti jsou ptáci s denní životní aktivitou, která začíná s rozedněním a končí příchodem setmění. Mají svůj jednoduchý denní rytmus - příjem potravy a zažívání. Pastvením na travních porostech přijímá nejen potravu, ale také značnou část rostlinné vody. Pokud mají bažanti dostatek potravních příležitostí, jsou svému stanovišti věrní. Mladí bažanti se do věku 5 týdnů živí převážně živočišnou potravou s postupným přechodem na potravu smíšenou. Bažant potřebuje denně kolem 70 g potravy, což je kolem 1/15 jeho vlastní hmotnosti.

 Z polních plodin a plevelů přijímá pýr, rdesno, pohanku, merlík, kukuřici, vikev, pšenici, svlačec, ostřici, kuří nohu, svízel, čirok, laskavec, rozrazil, ptačinec, ječmen, žito, proso, oves, hrachor, lebedu, ohnici, jitrocel, hrách a další místně se vyskytující druhy. Z lesních rostlin bažanti přijímají ostružiny, hloh, šípek, bez, ptačí zob, jeřabiny, bukvice aj. V živočišné potravě bažantů jsou zastoupeny např. slunéčka, střevlíci, stonožky, mravenci, lumci a další druhy, převážně však sbírá škodlivé druhy hmyzu, které způsobují škody na zemědělských plodinách a lesních porostech. Spotřeba vody dospělého bažanta se pohybuje od 0,2 do 0,3 litrů vody na kus a den.

Od jara do žní mají bažanti dostatek potravy, ale s ukončením sklizně obilí se jejich přirozené potravní možnosti stávají značně omezené a závislé převážně na přikrmování.

Kachny, kačenky jsou na vodě

Několik aktuálních obrázků z přírody....
Vyžaduje trpělivost, opatrnost a zachycení okamžiku. To ovšem Haňula umí skvěle.

Kachničky na potoce

Pečlivě opatrované kachničky

Chukar Partridge Bird Haleakala National Park Maui Hawaii

Chukar Partridge, Haleakala

Chukar Partridge Bird, Haleakala National Park, Maui, Hawaii - Caught on camera in the early morning hours on Haleakala Mountain (10,023 feet). Was walking around with its little one in the parking lot. It is a non-native bird of Haleakala. It is medium sized bird is grey-brown above and lighter beneath. Its flanks are striped. It has black bands from eye to breast and a red beak and legs. Their diet is grass, seeds and berries. Chukars are commonly seen in pasture and shrubland above 1000 ft. Often seen walking along the Haleakala National Park road. Chukars were introduced from Asia and Eastern Europe in 1923.

I liked the color textures on its body.

Source: Google plus Karthik Nagaraj

NAŠE KUCHYNĚ: Bažant pečený...Zvěřina a kuchyně myslivce.

Bažant pečený

NAŠE KUCHYNĚ: Bažant pečený

Bažant je nejchutnější v jeho lovné sezóně, tedy od listopadu do konce ledna.

Dá se sice až na půl roku zamrazit, ale pak už to není ono. Labužníci také vědí, že bažantí kohout má krásné peří, ale na pekáč je lepší bažantí slípka. Bývá sice menší (kolem 1,20 kg), z celé se pořídí 3 porce, zato je její maso měkčí a lahodnější.
Důležitý je také věk. I když bažanti běžně nepřekročí stáří dvou let, nejlepší chuť mají mladé, asi roční kusy.
„Dobře se to pozná hlavně u bažantích kohoutů. Čím větší a ostřejší mají ostruhy, tím déle žili. U mladých kusů je typická i měkčí prsní kost.


Celý článek je  →   tady.


#Bažant pečený, Zvěřina a kuchyně myslivce, Bažant, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Myslivecký ples, Poslední leč, Raffle ball hunting,

ZAJÍC POLNÍ (Lepus europaeus) a škodlivé vlivy v přírodě. Páření, tzv. honcování, probíhá od února do září. #zajíc #chemie #pole #příroda #ekologie #superfetace #pesticidy #kontaminace #predátor #remízky

Zajíc v přírodě

Zajíc se velice dobře přizpůsobil

životu v polích.
Vyskytuje se jak v zemědělské krajině, tak - poněkud řidčeji - v lesnatých oblastech.
 - Nehrabe si nory, ale dělá prohloubeniny v trávě nebo pod křovím.
- Odchází z ní při stmívání a vrací se s úsvitem.
- Obrovské ušní boltce mu umožňují velmi dobře slyšet.
- Zadní nohy má mnohem silnější a delší než přední. Je to tedy velmi dobrý skokan.
Zajíc je výlučný vegetarián, kromě zelené potravy okusuje i kůru stromů a keřů.

Páření, tzv. honcování, probíhá od února do září, zaječka je březí 6 týdnů a pak vrhá 2 až 5 mláďat. Vrhy bývají 3 až 4 do roka.

Před nebezpečím ho ochraňují především jeho dobře vyvinuté smysly, dokonalé ochranné zbarvení a rychlý běh. Při unikání do bezpečí často kličkuje a odskakuje ze svého směru.
Aby při opouštění a návratu do svého "pelechu" zamaskoval svou stopu, mění náhle směr v pravém úhlu a dělá dlouhé skoky různými směry až do čtyř metrů.
Zajíc má v přírodě řadu nepřátel, kterým se může bránit pouze útěkem. Dokáže utíkat až sedmdesátikilometrovou rychlostí. Nejlépe se mu běží do kopce, protože má zadní běhy delší než přední. Loví ho hlavně jestřáb, výr a orli. Napadne-li ho dravec v otevřeném terénu, odkud nemůže utéct do křovin nebo lesa, je jeho osud zpečetěn.

Proti jejich útokům ze vzduchu je zajíc naprosto bezbranný a nedokáže jim uniknout ani na delší vzdálenost. Liškám a psům se pokouší uniknout rychlým během a neustálým kličkováním a prudkými odskoky.

.....ochranné zbarvení a rychlý běh

Stavy zajíce polního neustále klesají a pokud tento trend bude pokračovat, pak se můžeme dočkat toho, že budeme zajíce dalším generacím ukazovat jen a jen na obrázku. Tento stav je velmi znepokojivý. Proč se tak razantně stavy zajíce snižují ?

Na stavy zajíce působí negativně několik faktorů.

Především je to zemědělská velkovýroba a především pak chemizace zemědělství, která má na zajíce katastrofální dopad. Nadměrné používání pesticidů a jiných chemických látek de facto přerušují potravní řetězec a druhy následující tedy musí zákonitě hynout. Nedodržují se agrotechnické lhůty a koncentrace při aplikaci chemických látek. Chemií se zabíjí půdní organismy a půda se stává chemickou, tedy absolutně bez humusu, tedy mrtvou.

!   V současné době se stále ještě projevuje zatížení populace živočichů DDT a jeho deriváty, přestože jeho používání bylo v zemědělství zakázáno v roce 1974. Stupeň kontaminace sice klesá, ale vlastní zátěž organismu se přechodem na formu DDE stala doživotní a přenáší se dokonce kongenitálně na budoucí generaci.
!   Vrcholem této činnosti bylo používání rtuťnatých solí, kterými se mořila osiva. Ta se po vyklíčení stala potravou, mimo jiné i kojících zaječek. Výzkumy prokázaly, že docházelo k přenosu rtuti, prostřednictvím mléka zaječek, do plodů. Zajíčci byli otráveni mlékem vlastní matky a zákonitě hynuli. Naštěstí byla tato nesmyslná technologie zakázána. Je třeba zdůraznit, že ekologicky není nebezpečný vlastní úhyn, i kdyby šlo o poměrně velkou část populace, mnohem větší nebezpečí představuje dlouhodobé působení chemických látek na organismus.
!  Stejný vliv na stavy zajíců má mechanizace zemědělství . Vysoké pojezdové rychlosti, široký záběr zemědělských strojů doslova devastují stavy zajíců. Problém mechanizace zemědělství, ve vztahu ke stavu zaječí zvěře, se dá řešit nacházením ochranných prostředků.Chemizací zemědělství však hrozí menší či větší ekologické katastrofy.

O obrovských lánech , kde zajíc nenachází úkryt ani potravu, už ani nemluvíme. Zajíci neprospívá stále se zvyšující doprava, imise, migrace obyvatelstva za rekreací, budování průmyslových zón a stále se rozrůstající trend bydlení.
Velikým problémem se stává dostupnost pitné vody. Dnes těžko najdete kvalitní vodu, která by zajíci a nejen jemu, nezpůsobila újmy na jeho organismu.

Dnes voda v přírodě obsahuje mnoho škodlivých chemikálií, které aplikují zemědělská družstva při požadavku neustálého zvyšování výnosů. Odvodňováním voda z mnoha míst úplně zmizela. ( v době kojení vypije zaječka až 1/2 l vody za den )

Zajíc polní (Lepus europaeus)

Co můžeme pro zajíce udělat:

Prosazovat budování remízů a biozón, kde se hnojí výhradně organickými hnojivy. Prosazovat celoroční hájení zajíce polního. Celoročním přikrmováním zabránit potravinovému strádání.

 Zajíc potravinově strádá nejen v zimě, ale i v létě, kdy po sklizni a následných orbách nenachází dostatek potravy. Budovat zvěřní políčka, která zajistí zajíci dostatek potravy po celý rok. Odchovem zajíce polního v zajetí a následným vypouštěním do volné přírody posilovat stávající stavy. Tlumit predátory jako je liška, jezevec, ale i toulavé kočky a psi. Prosazovat ekologické motivy při tvorbě územních plánů obcí, měst a vyšších územních celků, počítat tedy ze zajícem při tvorbě krajiny.

! Zajíc potřebuje vytvoření podmínek pro přežití, které mu musí zajistit člověk.

V době, kdy dochází ke snižování populace zajíce, metají zaječky novou generaci s převahou malých zaječek. Příroda tedy upřednostňuje zachování rodu. Bude však příroda sama na tento úkol stačit ?

Zajíci mají jednu neobvyklou schopnost. Samice tohoto obyvatele našich polí je schopna v době březosti přijmout ještě další oplozená vajíčka. Je tedy schopna superfetace.


#zajíc #chemie #pole #příroda #ekologie #superfetace #pesticidy #kontaminace #predátor #remízky 

Jak zajíc vyšplouchl líného hajného...Jak zajíc přelstil líného hajného, Myslivecká zábava, Drobná zvěř,

Přelstil líného hajného ....

Slovenská pohádka i pro myslivce (večerníček)

Jak zajíc přelstil líného hajného je slovenský kreslený večerníček z roku 1985. Kreslený pohádkový seriál Milana Šimka pro děti o mazaném zajíci. V hájovně si pohodlně žije hajný se svým psem a naplno se oddává svému koníčku – zahrádce. Pěstuje v ní zelí. Les mu není nejmilejší. Žije v něm mazaný zajíček, který nadevše miluje hlávky zelí.

 Objevují se mu i ve snu. Vyčíhne si hajného, až když odejde pryč, a originálním způsobem se každý den zmocní jedné zelné hlávky. Pochutná si na ní a přitom hajného naučí, jak se starat o les.
Od pondělí až do neděle se zelná zahrádka promění na lesní školku, ve které hajný pěstuje mladé stromečky.