 |
| Laně a tři malá prasátka |
Zobrazují se příspěvky se štítkemČerná zvěř - bachyně. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČerná zvěř - bachyně. Zobrazit všechny příspěvky
Co je nového v lese? Laně a tři malá prasátka. Bachyně je mimo záběr. Sele prasete divokého, Černá zvěř - bachyně, Les, Laně
Past na černou zvěř funguje opakovaně a odchytává i dospělé kusy. Two successful BoarBuster™ feral hog trappings at the same location #Černá zvěř, Lovy černé zvěře, Ze života černé zvěře, Způsoby lovu a historie
 |
| Bachyně |
location. This video shows two successful captures at the same site. Just one day after pigs were first trapped at the location, another sounder of hogs was already feeding on bait at the trap site.
The BoarBuster™ is a revolutionary trap system that is fully suspended and can be observed and dropped remotely from anywhere with Internet service. The BoarBuster system runs $5,995 for the trap and camera. A monthly fee for cellular service is projected at $69/mo. No annual contracts, monthly fee billed on 30 day increments.
#Černá zvěř, Lovy černé zvěře, Ze života černé zvěře, Způsoby lovu a historie, Černá zvěř - bachyně, Černá zvěř - kňour, Krmeliště černé zvěře-kamery,
Narodila se malá prasátka divoké mamince bachyni...tady se myslivče postarej o klid v lese, pokud je někdo zvedne - uhynou v mrazu...!
 |
| Já nemusím, já už ho vidím..... |
#Sele prasete divokého, Černá zvěř - bachyně, záleh, Les, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě,
Selata prasete divokého a bachyně S černou zvěří se dnes setkáváme téměř všude. #Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Sele prasete divokého, Ze života černé zvěře
 |
| Selata prasete divokého a bachyně |
nejvíce jí však vyhovují lesy lužní a rozlehlejší lesy, sousedící s polními kulturami. Nejvíce se zdržuje ve smíšených, popřípadě listnatých lesích s příměsí dubu a buku. Vyhledává místa s bahnisky, kde se kaliští (válí se v bahně, aby se mu nalepilo na osiny, a po zaschnutí ho sedře z osin i s kožními parazity) od jara do zimy, a kde nachází dostatek stromů, o které se ráda otírá (drbe) a na stromech zůstává bahno z kaliště (malovánky, otěrky, otěrkové stromy, drbiště).
K odpočinku vyhledává husté mlaziny a v letním období rozsáhlé kultury obilí a v pozdějším létě i kukuřici. Je všežravec, živí se rozmanitou potravou od živočišné po rostlinnou. Nejraději vyhledává plody lesních dřevin jako žaludy, bukvice, kaštany, dále obiloviny (brambory, řepu, topinambury), kořeny různých bylin a kapradin, nepohrdne však ani hmyzem, obojživelníky, plazy, sebere i násadu a mláďata ptáků hnízdících na zemi, drobné hlodavce, mláďata zvěře až po srnčata i staré mršiny.
Po většinu roku žije ve větších tlupách různého pohlaví a stáří a pouze starší kňouři, někdy i nevodící bachyně a kusy nemocné, žijí samotářsky. Není vzácným jevem, že se bachyně ujme opuštěných selat.
V současných podmínkách je převážně nočním živočichem, který vychází na žír za světla pouze v odlehlých místech, kde není rušen. Jinak je přes den zavláčený (zalehlý) v kotlinách v hustých porostech....
#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Sele prasete divokého, Ze života černé zvěře,
Černá zvěř bachyně se selaty v lese. #Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Sele prasete divokého, Ze života černé zvěře,
 |
| Černá zvěř bachyně a selata |
V případě nebezpečí zaútočí i na člověka. Potom selata s bachyní opouštějí záleh a jsou kojena asi 2 měsíce. Po odstavení se zdržují s bachyní až do příštího metání, kdy je bachyně od sebe odežene.
Letošáci i lončáci jedné bachyně zůstávají pohromadě v okolí místa zrození, pokud odtud nejsou starší zvěří vytlačeni.
Tělesně dospívají v 3. až 4. roce, tedy mnohem později, než dosáhnou pohlavní dospělosti. Kňourek je pohlavně dospělý v 8. až 11. měsíci a bachyňka v 6. až 8. měsíci. Vzorec chrupu je 3.1.4.3 3.1.4.3. Trvalý chrup se všemi stoličkami (44 zubů) je dokončen ve stáří 21 a 21 měsíců (někdy i později).
Špičáky kňoura v horní čelisti jsou klektáky, ve spodní čelisti jsou páráky a dohromady se nazývají zbraně. Špičáky bachyně se zvlášť nepojmenovávají a souhrnně se nazývají háky.
Zvěř přebarvuje na jaře od konce května do poloviny června, kňouři s nevodícími bachyněmi přebarvují dříve než vodící bachyně. Podzimní přebarvování probíhá téměř nezřetelně od začátku září do konce října.
#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Sele prasete divokého, Ze života černé zvěře,
Ze života černé zvěře. Bachyně. Změny v chování zvěře.
 |
| Dvě bachyně a selata na lesní mýtině |
Velký turistický tlak v lesích, zemědělská výroba, stroje se záběrem několika metrů, rychlost, monokultury kukuřice a řepky působí na zvěř a ona reaguje i tím, že z původně denní aktivity přechází na noční - myslím tím černou zvěř. Takže doba kdy se lovili divočáci bez optiky přes pevná mířidla za dne je nenávratně pryč.
Obeznání zvěře v noci i za měsíčku je velmi problematické ne-li nemožné. Poznat kňourka od bachyňky v tlupě za šera nebo v noci, kdo to dokáže, tak klobouk dolů.
#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Ze života černé zvěře, Sociální sítě, Fotografie z myslivosti, Chrutí černé zvěře, Lov ve svobodném světě, Lovy černé zvěře,
Dvě bachyně a selata hledají potravu na mýtině mezi borůvčím...a opodál je zalehlý odvážný fotograf zvěře
 |
| Dvě bachyně se selaty v lesní mýtině |
Ze života černé zvěře. Wild Boar Family. Prase divoké. Kňour ve třetím roce života je sekáč, později silný, kapitální nebo hlavní kňour.
 |
| Bachyně a selata |
Prase divoké (Sus scrofa) Samec-kňour, samice bachyně, mládě-sele. Selata do 31. března následujícího roku jsou letošáci, potom lončáci.
Kňour ve třetím roce života je sekáč, později silný, kapitální nebo hlavní kňour. Výška v kohoutku u kňoura 90-115 cm, u bachyně 70-95 cm. Hmotnost kňoura se pohybuje od 95 až do 160 kg, bachyně 70 až 110 kg. Tělo je porostlé štětinami (osinami), na hřbetní straně delšími (zejména v zimě, kdy tvoří tzv. hřeben), tuhými a pružnými, na konci rozštěpenými. Dospělý kňour bývá světlejší než bachyně, která mívá matně černou barvu srsti.
Selata jsou podélně pruhovaná, kde se střídá v podélných pruzích šedohnědá se světle zlatohnědou srstí. Dokáže se velmi rychle pohybovat a je schopen vytrvale a dlouho běžet. Velmi dobře plave i na delší vzdálenosti. Kňour chrochtá, když sbírá jadrné krmivo mlaská, v nebezpečí zbraněmi (zuby) klektá. Bachyně má podobné projevy při ohrožení. Selata kvičí. Má velmi dobře vyvinutý čich a sluch, zrak je slabší. Je velmi dobře ostražitý. Kňour má dlouhé zbraně, které zřetelně nadzvedávají horní pysk. Háky (špičáky) u bachyně jsou krátké, horní pysk téměř nenadzvedávají. Hlava bachyně se zdá být protáhlejší.
Hostina zimní nebo vánoční? Poprašek sněhu lokalizuje snímek. Všechno to jsou bachyně.
 |
| Divoká prasátka a lidé je krmí...v zimě |
Černá zvěř bachyně a selata prasete divokého v krmení u lesa za světla
 |
| Černá zvěř v lese za světla - bachyně se selaty |
Pokud je klid v honitbě a třeba prší černá vychází i za světla
 |
| Myslivecké zážitky na posedu |
O ČERNÉ ZVĚŘI. Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Černá zvěř - kňour, Chrutí černé zvěře, Divočák, Sele prasete divokého
 |
| Černá zvěř v létě bachyně a selata |
Prase divoké - Černá zvěř Příroda a Myslivost
Kňour - Samec se myslivecky nazývá kňour, samice bachyně a mláďata selata. Vyspělejší mláďata do jednoho roku věku jsou letošáci, v druhém roce jsou to lončáci, samci do třetího roku slabí kňouři, také sekáči, později silní kňouři, stejně rozlišujeme bachyně na slabé a silné.
Divoká prasata mají na rozdíl od domácích postavu v přední části vyšší s kratším krkem, s mohutnou hlavou a klínovitým rypákem – ryjem – se vzpřímenými slechy a malými světly. Na hřbetě se srst skládá ze štětin na konci roztřepených – osin, ve spodní části jednoduchých, na hřbetě je srst delší a tvoří hřeben. Srst je v létě šedá, někdy s narezavělým nádechem, hustší nárust šedé až černé podsady způsobuje v zimě zbarvení do černa. V současné době však není vzácností setkat se s černou zvěří zcela odlišně zbarvenou, než je uvedeno. Otíráním o jehličnaté stromy bývají osiny slepeny pryskyřicí v tzv. krunýř, který divočáky mnohdy chrání při vzájemných potyčkách před zraněním. Tmavohnědá selata jsou podélně žlutavě až krémově pruhovaná. Ocas se jmenuje pírko.
Bachyně se odlišuje od kňoura protáhlejším a slabším ryjem a menšími a kratšími špičáky, tzv. zbraněmi.
Špičáky – kly či zbraně – se obrušují a stále dorůstají. Zvláště vyvinuté jsou dolní kly, které jsou u kňourů na průřezu trojhranné, jsou ze dvou třetin skryty v dolní čelisti a jmenují se páráky. Špička páráků je zbroušená o menší, oblejší a vzhůru ven zahnuté kly horní čelisti – klektáky. Mléčný chrup se vyměňuje do jednoho a půl roku, v 6 měsících věku se doplňuje čtvrtá stolička a sedmá ve stáří dva a půl roku. U kňourů starších více než 3 roky odhadujeme věk podle délky a mohutnosti páráků a podle délky a tvaru jejich úbrusu. Ve věku 3 let je párák dlouhý přibližně 15 cm (obrus 3 cm), v 5 létech 18 cm (obrus 5 cm), v 7 létech to může být až 20 cm ( obrus 6 cm). Kňouři zraňují páráky trhnutím zdola nahoru, staří kňouři, kteří mají již páráky otupělé a silně zahnuté koušou jako bachyně.
Hmotnost je různá podle vzrůstových schopnosti, genetických předpokladů a dostatku potravy. Středoevropský kňour dosahuje váhy 150 až 200 kg, u karpatského typu to může být až 300 kg. Bachyně bývají hmotnostně menší.
Žije většinou v tlupách, kde bývá rodina s matkou delší dobu pohromadě, staří kňouři jsou spíše samotáři. Bachyně selata urputně chrání, ale vždy s rozvahou a nikdy bezdůvodně nezaútočí. Je to zvěř velice inteligentní, výborně uniká všem možným nástrahám, na druhé straně taky srdnatá a odvážná. Nejbystřejším smyslem černé zvěře je čich a sluch, zrak je podstatně slabší. Velmi ráda se kaliští a pak se otírá o stromy, způsobuje tak blátem otěrky a drbáním oděrky kůry.
 |
| Černá na krmelišti v zimě |
Divoká prasata jsou hltaví a nevybíraví všežravci. Konzumují vše od kořínku, lesních i polních plodin, hlíz, hub, hmyzu, červů, myší až po zajíce a srnčata. Nepohrdnou ani mršinami. Při hledání potravy rozrývají půdní pokryv a v lesních porostech mohou tímto pomáhat zkypřovat půdu. Bohužel na polích je to opačně, tam dokáže bachyně se selaty během několika dnů zcela zdevastovat celou úrodu. Většinou to bývá na polích s pšenicí v mléčném stavu, s kukuřicí, okopaninami apod. Těmto škodám lze částečně předcházet celoročním přikrmováním na stabilních místech – krmelištích.
Říji černé zvěře se říká chrutí a měla by spadat do období listopadu - prosince až ledna. Avšak vzhledem k velmi příhodným klimatickým podmínkám a dostatku potravy se dnes dá hovořit o říjí celoroční a není problém vidět bachyni s malými selátky jak v únoru tak s srpnu či listopadu... V době říje silní kňouři nepříjemně páchnou a odbíjejí slabší jedince. Někdy se objevují abnormálně silní kňouři, o kterých jsme vůbec nevěděli, snad čas od času bylo možno nalézt pobytové známky výskytu, většinou stopy. Březost trvá 18 až 20 týdnů a bachyně mívá průměrně 4 až 10 selat. V případě uhynu či neuváženého odstřelu bachyně jež má selata, přebírá většinou péči o sirotky jiná bachyně.
Základem kvalitní populace černé zvěře jsou vždy silné, zkušené a zdravé bachyně.
Na toto by měli všichni myslivci pamatovat. Vodící bachyně (vedoucí) se nestřílí, právě tak bachyně vodící selata.
Jak vypadá rudl černé zvěře vidíte při zvětšení (klik do foto) na snímku v článku (Rubrika - štítek Příroda a myslivost)
Příběhy z lovů tentokrát o strachu. Lovecké příběhy. Kuriozity. Setkání s černou zvěří. Dvě bachyně se selaty.
 |
| Černá zvěř - bachyně |
Myslivecké příběhy a zážitky z osamělých lovů
to je to co jsem před rozvojem internetu a počítačů pracně doloval z myslivců v hospodě. Většinou to z nich lezlo až po deseti pivech a ještě to bylo i vybájené. Dnes si můžeme vyprávět o tom co jsme viděli a zažili už na webu a komentovat to. Náhodou jsem natrefil na tento zajímavý a jistě skutečný příběh myslivce....
Přátelé, popíšu vám co je to horor. Měli jsme s kolegou obeznáno a připraveno několik míst, jen jsme čekali, jak bude v pátek večer foukat vítr. Před devátou jsem zasedl na kazatelnu hned u cesty.
Dal jsem do kulovnice tři náboje, to stačí a nese mi to štěstí. Ta trojka je důležitá a hraje klíčovou roli v pozdější jednoduché rovnici. Před desátou , když byly ještě poslední zbytky denního světla a bylo vidět ještě bez dalekohledu, jsem spatřil selata, kterak se vykulila z lesa. Chodívá sem statná bachyně s osmi. Tentokrát však bylo selat šest a s nimi dvě bachyňky do 45 kg. Tři selata ještě pruhovaná asi 8 kg a tři větší asi 15 kg. Chvíli jsem je pozoroval a nakonec jsem se rozhodl jedno větší ulovit. Stálo stranou pěkně na široko a po ráně zůstalo v ohni. Zbytek tlupy zmizel v lese a já měl takový ten známý pocit z úspěšného lovu.
Ani jsem nepřebil, rozhodnut, že tak učiním až slezu po žebříku. Nechápu proč jsem tak pospíchal a počkal sotva pět minut. Ještě jsem si se shora vyhlédnul stromek při cestě, ze kterého ulomím dvě snítky a hurá pro sele.
Dole jsem přebil a jdu na to. Necelých deset metrů před seletem jsem zastavil a lámu úlomek a poslední hryz, když to přede mnou zlověstně zafuní a zachrochtá. Nevím jaký správný termín pro tento zvuk by měla mít myslivecká mluva, ale vím, že při něm tuhne krev v žilách.
Z lesa se vynořila jedna bachyně a stála nad seletem výhružně vyhlížejíc mým směrem. Kulovnice šla do ramene, ale střílet se mi nechtělo. Uvažoval jsem o jednom varovném výstřelu do země někam mezi nás a z pusy mi uniklo jedno hlasité a velmi neslušné slovo. Jak jsem promluvil, zavrčelo to zlověstně na levé straně a já s hrůzou zjistil, že druhá bachyně si mi nadchází a patrně se chystá na obchvat zezadu. Tím jsem dokončil počítání rovnice, abych definitivně vypustil možnost varovného výstřelu.
 |
| Bachyně se selaty |
Zvuky ze předu a zleva připomínaly nejvíce hlídací rotvajlery někde za plotem. Jenže tady žádný plot bohužel nebyl. V tu chvíli mi začínal být lhostejný i případný osud selat. Bachyně vyrážely střídavě vpřed a zase úskokem couvaly. Nepřiblížily se více než na pět metrů a já stále pomalu ustupoval krůček za krůčkem.
Také jsem jí to pěkně nahlas řekl, když jsem byl zase na kazatelně. Volal mi kolega Jarda a ptal se, na co jsem střílel. Povídám, že u lesa leží sele, ale nějak se mi pro něj nechce. Rozhodli jsme se čekanou na tomto místě ukončit a on měl přejít ke mně. Varoval jsem ho, aby nesl flintu v ruce a byl ve střehu, protože tady mám docela dusno. Když jsme byli dva a počty se vyrovnaly, udělali jsme taktickou poradu, stanovili jsme pravidla postupu dopředu i zpět , vymezily sektory bezpečné střelby a hurá do akce. Bylo to už téměř hodinu od ulovení selete. Kdyby nás někdo viděl, jak postupujeme zády k sobě bokem vpřed a se zbraněmi v lokti, nebude nám určitě hádat padesát let. Vypadali jsme asi jako puberťáci pobláznění nějakým akčním filmem. Já jsem ve finále postoupil až k seleti, uchopil jej rychlým chvatem, jak kdybych chytal jedovatého hada a couvám dozadu.
Představte si, byly tam ještě a znovu na nás pustily hrůzu. Naštěstí nezaútočily. Ústup k autu byl velmi obezřetný a když jsem vyvrhoval a vypisoval lístek stál nade mnou Jarda s připravenou kulovnicí. Vybíjeli jsme až před nastoupením do auta. Po několika stovkách metrů jsem si uvědomil, že jsem sice vypsal lístek, ale plombu jsem tam nechal ležet na zemi. Museli jsme se vrátit. Vystoupil jsem z auta a dlouho dlouho jsem čekal a poslouchal, než jsem šel sebrat plombu a zavěsit ji tam kam patří. Toť vše. Zdar Karel
Zdroj: myslivecké-forum Karel
#Příběhy z lovu, Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Honili myslivci, Kuriozity, Lovecké příběhy, Myslivci a konfliktní situace,
Co se dělo v leči a poslední útok bachyně. Stihl jí jen přiložit hlaveň mezi světla a to už jednotná střela vše ukončila. Nicméně jak už to někdy bývá, na výřadu se k té bachyni nikdo nepřiznal.
 |
| Bachyně prasete divokého na sněhu... |
Publikuji pro poučení pro ostatní lovce ve sdruženích české myslivosti...
Včera jsem vyrazil s tátou a poprvé i s mým pejskem na naháňku do Jedlí.
Konaly se 2 dlouhé leče. V první byly střeleny tuším 4 prasátka a kmotra liška.
Vydali jsme se na druhou leč, kde to ze začátku vypadalo poněkud nudně - asi hodinu se vůbec nic nedělo... Až po chvíli začali padat rány, i táta střílel po seleti. Po skončení leče jsem se vydal s moji velšteriérkou na vodítku na pravděpodobný nástřel. Zde nebyla jediná kapka barvy, nic co by ukazovalo na zásah... Pouze stopy odbíhajících prasat.
Vydali jsme se po nich do kopce, do lesa. Asi po 50-ti metrech stoupání jsme narazili na barvu, Ištar mě začala táhnout po ní... Ušli jsme zhruba 70 metrů a najednou padly 2 rány nad námi v houštině, kam vedla barva. Přikrčil jsem se a chvíli jsme vyčkali, dokud nebylo úplné ticho.
Potom jsem zařval "jdu se psem dovnitř" a pokračovali jsme po pobarvené stopě dalších asi 30 metrů a najednou před námi ležela cca 120-ti kilová bachyně. To už na ni Ištar začala dorážet a skákat po ní. Pochválil jsem ji a začal zjišťovat, co se zde stalo... Borec vešel do leče a uviděl postřelenou bachyni na pár metrů před sebou... tak namířil a vystřelil (tuším, že ji chybil, ale už si to nepamatuju), nicméně to už se bachyně vydala proti němu a pokousala mu ruku...
Stihl jí jen přiložit hlaveň mezi světla a to už jednotná střela vše ukončila. Nicméně jak už to někdy bývá, na výřadu se k té bachyni nikdo nepřiznal.....
Ale ta dobrá stránka z tohoto příběhu je, že moje 4 měsíční a 18-ti denní velšteriérka Ištar má za sebou první asi 100 metrů dlouhý dosled.
Myslivosti a Lovu zdar!
Zdroj: Vítek Ch. sociální sítě myslivost o Silvestru
BACHYNĚ. Lovecké příběhy. Podzimní večery u lesa. Skloněná hlava, hřbet srsti naježený, jen zaútočit. Co teď? Žádný strom, na který by se dalo vylézt, utéci není kam.
 |
| Na lovu v zimní krajině |
Ohlásil se konec září a s ním přírodu ovládlo babí léto
Probíhala doba lovu holé srnčí zvěře - to znamená nevodících srn a průběrných srnčat. Tyto dny mě natolik uchvacují, že každou volnou chvíli se pohybuji honitbou a hltám plnými doušky tu krásu pestrobarevného podzimu. Připadá mi to, jako kdyby nějaký obr namočil štětec do zářivých barev a pomaloval jimi krajinu. Červenavě se směje u cesty javor, žloutnou duby a lípy, tu a tam se tetelí ve větříku zlatavá bříza ve společenství okrových osik. A tomu všemu jako by vévodil vzrostlý jírovec, obtěžkaný zrajícími kaštany. Jen samotný jeřáb v rohu pole vystavoval trsy rudých jeřabin dosud hřejivému slunci.
Ale abych se vrátil k samotnému lovu. Dnes byl příhodný den, obloha jak vymetená, a tak jsem si řekl, že bych mohl vyrazit na nějakou tu srnu. Patřičně jsem se ustrojil, nahodil motocykl a už jsem uháněl k lesu. Po pěti minutách jízdy jsem zaparkoval na cestě rozdělující hustý smrkový porost. A tady jsem zhluboka nasával vůně podhoubí a tlejícího jehličí. Přemýšlím, kam usednout. Po chvilce rozjímání jsem zamířil k Zimandlů lesíku, kde bylo strniště po ječmenu porostlé jemnou travičkou.
Tam bych se nějaké té holé mohl dočkat.
Dorazil jsem ke kazatelně na rozhraní olšoví a strniště. Zde jsem málem zašlápl statného ušáka, který si udělal lože přímo u žebříku. Rychlostí vystřeleného šípu mi zmizel z dohledu. Za zády jsem zaslechl šelest.
 |
| Hrdličky ve větvi stromu |
Vylezlo i několik silných srnců. Srnčata dováděla kolem srn a využívala každé příhodné chvilky, aby se mohla přisát ke strukům svých matek. Jenže těm to bylo asi nepříjemné, a tak od sebe srnčata odbíjely. No, dnes je to jen průzkum, říkám si, radši pořádně vyberu nevodící kus, třeba to bude i jindy.
Mezitím se značně zešeřilo. Těžko jsem již rozeznával jednotlivé siluety srnčího a tak jsem pomalu slezl a po Mlakovské hrázi zamířil zpátky k motocyklu. Ušel jsem po hrázi nějakých osmdesát metrů, když jsem najednou zaslechl šustot, jako kdyby se zvedal vítr. Zdvihám hlavu do korun dubů, nepohnula se ani větvička. Šustění však sílilo a vtom slyším slabé kviknutí a hned nato zachrochtání. Prasata! Zkoprněl jsem na místě a již vidím, jak jednotlivé kusy černé se s lomozem hrabou z paseky do hráze. Přitom se pošťuchovaly a byly zabrány do sběru žaludů. Hup, hup a čtyři odrostlá selata stála na hrázi. Po chvíli se s praskotem vysoukala bachyně a jistila. Jenže na ránu to bylo daleko a ještě ke všemu byla mizerná viditelnost.
Udělal jsem několik kroků směrem k nim. Divočáci zneklidněli. Vítr byl dobrý, ale určitě slyší mé kroky. Měl jsem holiny a v těch se nedá potichu šoulat. Pomalu si je tedy stahuji z nohou a s puškou připravenou k výstřelu jsem se k nim začal přibližovat jako kočka k vrabcům. Občas se po nich dívám dalekohledem, dvě prasata slezla z hráze do porostu. Teď už to musím risknout, děj se co děj.
Opřel jsem se o kmen akátu a v kleče zalícím a již v puškohledu mám jedno sele. Krátce mířím a tisknu spoušť. Hlučný výstřel otřásl ztichlým lesem a divočáci se rozprchli na všechny strany.
 |
| .........obrázek z úspěšného lovu černé zvěře |
Vyrazil jsem tedy k nástřelu. Pak nacházím ve svitu baterky barvu. Několik kapiček se změnilo ve stříkance a zanedlouho v jedné gumovce stojím u zhaslého kusu.
Ale ouha! V houští to zapraskalo, zlostně zafunělo a již stojím tváří v tvář skoro metrákové bachyni.
Skloněná hlava, hřbet srsti naježený, jen zaútočit. Co teď? Žádný strom, na který by se dalo vylézt, utéci není kam. V tu chvíli se mi jak na filmovém pásu před očima odvíjel můj život. Jít po ní nožem, střílet?
A tu mě napadla spásná myšlenka. Rozepnul jsem kabát, doširoka jej rozevřel, udělal výpad proti bachyni. Hrozně jsem zařval a vystřelil do vzduchu. Opravdu to zapůsobilo, supící bachyně se otočila a neochotně za neustálého funění a trhání hlavou se začala vzdalovat. Zřejmě se tímto způsobem se mnou vypořádala. No, spadl mi kámen za srdce, možná jsem se podruhé narodil. Ještě jsem chvíli poslouchal, ale útok už nehrozil. Slyšel jsem jen vzdalující praskání, jak bachyně odcházela... Prožitou hrůzou mi přestala být na bosou nohu zima. Na ztracenou holinu nebylo po těchto událostech ani pomyšlení a tak jsem seleti vložil do svíráku poslední hryz a sobě za klobouk úlomek. Poté jsem jej vyvrhl a dovlekl k motorce a ani nevím, jak jsem dorazil domů. To, co se mi dnes přihodilo, byla opravdová náhoda nebo štěstí.
Poznámka: Příběh je vyprávěný na sociální síti...je dobře napsaná zkušenost, která může poskytnout mnoho informací nejen pro myslivce a přátele přírody.
Osamocený lov a pohyb ve ztížených podmínkách přináší volbu rychlého rozhodování a adrenalinového nadšení. Pro někoho je to zábava - pro jiného myslivce důrazné poučení.
V deštivém počasí jednoho dne...#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Myslivecké fotografie, Sociální sítě, Úspěšný lov, Zůstal v ohni, Lovecké příběhy
 |
| František s úlovkem... |
Zas po týdnu usedám na kazatelnu,
věříce v příchod "mého" daňka. Sotva sednu, tak ale 150 metrů pod sebou vidím pohyb - prasata...
Je mi jasné, že v deštivém počasí na mlazinu zavětřenou prasaty daněk těžko přijde a tak okamžitě beru flintu a vyrážím prasatům do protisměru.
Prasata našoulávám na 30 metrů a čekám, kdy se mi nějaké postaví na mysliveckou ránu. Po 5-ti minutách čekání obeznávám bachyňku, která má pod sebou "kulu hnisu" - patrně střelné poranění z dřívějška. Okamžitěm házím flintu do ramena s odhodláním ulovit právě tento kus. Naštěstí právě tento kus se mi staví bokem a já mačkám spoušť. Prase se po ráně za slecho zlomilo v ohni...
Po ráně děkuju sv.Hubertovi, že mi po 10. čekané dopřál lov.
Dále děkuju mému životnímu kamarádovi a nejlepšímu příteli, R. Š. (který právě usnul pod náporem slivovice), pomohl mi půlmetrákovou lončačku dotáhnout po zablácené, půl kilometru dlouhé, cestě k autu...
Rád bych poznamenal, že se jedná o nevodící lončačku, která byla ulovena z důvodu střelného poranění z dřívější doby, jinak bych z těch 12-ti kusů vybral lončáka - "kanečka"....
Lovu zdar!
František F.H. text i foto, upravil George
#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Myslivecké fotografie, Sociální sítě, Úspěšný lov, Zůstal v ohni, Lovecké příběhy
Výstřel nakonec přece jen zazní, ale to už by byl zase jiný příběh… zakvičení a už se z nízko položených větví sype sníh… Prasata. Vybíhají jedno za druhým, nejprve selata, za nimi lončáci.
 |
| Černá zvěř v lese |
Ne nadlouho. Křup…křup… promrzlý sníh prozradí i ten nejmenší pohyb. Tato zvěř se ale ani nesnaží utajit svou přítomnost, za pár vteřin se ozve zapraskání větví, pak zakvičení a už se z nízko položených větví sype sníh… Prasata.
Vybíhají jedno za druhým, nejprve selata, za nimi lončáci. Nedočkavě se vrhají na nabídnuté dobroty. Kolik jich je? Zkouším je chvíli počítat, pět…sedm…dvanáct… Počkejte, nepřebíhejte mezi ty už spočítané… Vzdávám to. Na okraji lesa se chvíli nic neděje, pak se ale znovu zahoupou větve a skupinu doplní několik velkých bachyní.
Selata jsou neustále v pohybu. Přebíhají z místa na místo a hledají nejlepší kousky, perou se mezi sebou a navzájem se odhánějí. Jen když najdou něco mimořádně zajímavého, zaboří rypáčky co nejhlouběji to jde a jejich mlaskání je známkou toho, že jim opravdu chutná. Bachyně jsou mnohem klidnější, stojí převážně na jednom místě a nerušeně sbírají zrníčka kukuřice a kousky řepy. Občas popojdou pár kroků nebo něžně odstrčí sele, které se jim připletlo do cesty.
Lončáci už tak pokojní nejsou, pohybují se svižným krokem, občas i klusem, často do sebe narazí a zlostně na sebe ryčí. Opodál se perou dva středně velcí kňouři – začíná doba chrutí a tak si vyjasňují svoje pozice… Ani jsem si nevšimla, kdy přišli. Stojí proti sobě jako býci, pak jeden z nich zahrábne předním během do sněhu a už se rozbíhají… Teď! Narazí do sebe, zaklesnou se zbraněmi a točí se dokola, dokud to jeden nevzdá a neuhne.. Pak se vše opakuje znovu a znovu.. Uvědomuji si, že mám na tváři úsměv a srdce mi buší jako zvon. Nádherná krajina, přítomnost zvěře – co si myslivec může přát víc?
Po půl hodině zpozoruji výraznou změnu. Veškerý pohyb ustává, vše naráz utichne. Lončáci couvají k lesu, bachyně pozorně zvedají hlavy, selátka se nechtějí nechat rušit od večeře, přesto i ona opatrně jistí.. Mezi smrkovými větvemi se objeví černý stín, který se za malý okamžik zhmotní do podoby kňoura.. Je obrovský. Vychází pomalu z lesa, krok za krokem, hlavu zvednutou, hřeben na jeho hřbetě ještě zvyšuje už tak impozantní dojem. Přichází král…
Pomalým, jakoby až důstojným krokem dojde doprostřed celé skupiny a rozhlédne se. Jedno ze selat neopatrně přiskočí příliš blízko, ale než se k výchovné lekci uráčí kňour, dostane se mu výrazného napomenutí od vedoucí bachyně. Jen jedno krátké hluboké zamručení stačí a sele je pryč. Ostatní se drží v bezpečné vzdálenosti. Kňour zvedá hlavu ještě výš, v uhlově černé srsti svítí jeho nádherné zbraně a zhluboka nasává vzduch prosycený pachem bachyní. Ale ještě jsou tu dva konkurenti. Jednomu se očividně do potyčky nechce a pomalu, jakoby nenápadně obchází obloukem tlupu a za okamžik už mizí mezi stromy. Druhý je odvážnější, stojí na místě a čeká. Velký kňour není vůbec těžkopádný nebo neohrabaný, jak by se mohlo zdát – jedno bleskurychlé přiskočení, bolestivé zaryčení a poučený protivník prchá do temného lesa… Vítěz pozorně obchází svou válečnou kořist. Bachyně se od něj ale odvracejí, točí se v kruzích a staví se proti němu hlavami. Ještě nepřišel jejich čas. Kňour brzy pozná marnost svého snažení, sebere ze země kousek řepy a zmizí jako duch...
Vše se odehraje během několika málo minut a najednou jsou tu zase ta skotačící selata, peroucí se o nejlepší kousky, jejich starostlivé mámy, nerušeně hledající i ta poslední zapadlá zrníčka a lončáci, bezstarostně ryjící ve zmrzlém sněhu… Vše je jako předtím, jakoby se žádná mezihra neodehrála. Jen vedoucí bachyně občas jen tak „po očku“ nahlédne mezi smrky. Ne, už je tam klid. Selata se u kousků řepy rozdovádí natolik, že jedno z nich udělalo regulérní kotoul vpřed. Sněhová krusta zapraskala a jemný sníh pod ní pocukroval sele i vedle stojící bachyni. Selátko sedí jako nešťastný psík, zmateně se rozhlíží, cože se to stalo. Bachyně ho jemně popostrčí velikou hlavou. Prcek pohodí rypáčkem, vyskočí a oběhne kolem ní kolečko. Asi se mu to zalíbilo, tak udělá ještě dvě a pak jedno v obráceném směru. Tím považuje celou záležitost za vyřízenou a vrací se k prostřenému stolu…
Scéna jako na divadle a já mám lístek do první řady.. Kulovnici stále nechávám bez povšimnutí opřenou v koutě kazatelny. Vůbec se mi nechce rušit pohádkovou atmosféru výstřelem. Ten nakonec přeci jen zazní, ale to už by byl zase jiný příběh…
Zdroj: sociální sítě FB, Erika
#Les #Sníh #Mráz #Kazatelna #Dalekohled #Lovecká Zbraň Kulovnice #Zvěř #Bachyně Lončáci #Selata #Velký kňour
Když se příroda probouzí...
 |
| najednou se z hromady suchého listí objevil ježek |
Najednou jak vylézám z toho houští ven, stála asi několik metrů přede mnou bachyně se selaty a koukali jsme se na sebe. Potom bachyně odfoukla a zmizela i se selaty v houští o kus dále a já jsem pak pokračovala v cestě. Za tu dobu přibylo víc světla, než bylo ráno a sluníčko začalo pěkně hřát. No není ani divu, když se blížila dvanáctá hodina a ještě mě čekal pěkný kus cesty domů. Konečně jsem vyšla s toho lesa ven na polní cestu. Sluníčko se schovalo za mraky a v dálce začalo bouřit. Tak jsem si v duchu říkala, jestli já to stihnu nebo mě ta bouřka chytne dřív, než dojdu domů.
Nestihla jsem to! Začal foukat silný vítr, který sebou přinesl prudký liják a nad mojí hlavou byl snad konec světa. Hromy a blesky burácely v černých mracích. Byla mi zima a oblečení jsem měla promáčené. Chvátala jsem domů, ale bylo to marné, přes ten prudký déšť jsem ani neviděla pořádně na cestu.
Text a foto Jana Běhounková
Kňour se vrací domů a brousí zbraně - návrat rytíře. Chrutí začalo. Černá je právem nazývána rytíři lesů. Člověku se dovedou postavit a zaútočit v ohrožení života.
 |
| Černá zvěř v zimě |
Kňouři zvláště staří (samotáři) plní jenom svou práci, rozmnožení rodu. Základem společenského života černé zvěře je ovšem bachyně a celá rodina okolo. Jen člověk tu harmonii výstřelem občas poruší...
Černá je právem nazývána rytíři lesů. Člověku se dovedou postavit a zaútočit v ohrožení života.
Tyto videa co natáčí Nico, jsou velmi instruktážní pro nezkušené mladé studenty a adepty myslivosti.
#Černá zvěř - kňour, Chrutí černé zvěře, aktivity radosti a milování života, Černá zvěř - bachyně, Myslivecká videa, Instinkty a pudy,
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
CO SE TADY ČTE NEJVÍCE ?
-
Krmeliště černé zvěře Polesí Strzalowo! Krmeliště Strzalowo Aktualizováno. Krmeliště je v provozu z nového odkazu! Krmeliště ... -
Záznam z webové kamery....v noci Přišla zima a zvěř strádá tam kde se nepřikrmuje. Díky webové kameře opět můžeme online sledovat kr... -
Myslivec v Evropské Unii Zdeněk... Usmolení venkovští brigádníci a adepti myslivosti těšte se na novinku: Evropská Unie zav... -
PEČENÝ BAŽANT Než se pustíme do přípravy jídel ze zvěřiny je dobré znát pár dobrých informací Zvěřinu vaříme jen tehdy, chceme-li ... -
Světla - ...to čumíš, to jsou světla, co? Myslivecká mluva patří do mysliveckých tradic. V dnešní době zahrnuje téměř 2 000 výrazů, ... -
Medvědice s mláďaty Medvěd hnědý je šelma se silnými končetinami s velkými, až 15 cm dlouhými drápy, dlouhou srstí a velkou kulat... -
Dospělý kňour Naháňka v honitbě nedaleko Choratic se chýlila ke konci. Začala závěrečná leč a všichni se těšili na bohatý výřad. Mysl... -
Hladová liška na sněhu Webové kamery online jsou v provozu po celý den živě z krmeliště pro lesní zvěř. V polesí Strzalowo žije jel... -
Měření sil nebo souboj silných jelenů Jelen lesní (Cervus elaphus). Po losu evropském, který se u nás vzácně vyskytuje jen v několik... -
Černá zvěř - bachyně Myslivecké příběhy a zážitky z osamělých lovů to je to co jsem před rozvojem internetu a počítačů pracně doloval...