najednou se z hromady suchého listí objevil ježek |
Najednou jak vylézám z toho houští ven, stála asi několik metrů přede mnou bachyně se selaty a koukali jsme se na sebe. Potom bachyně odfoukla a zmizela i se selaty v houští o kus dále a já jsem pak pokračovala v cestě. Za tu dobu přibylo víc světla, než bylo ráno a sluníčko začalo pěkně hřát. No není ani divu, když se blížila dvanáctá hodina a ještě mě čekal pěkný kus cesty domů. Konečně jsem vyšla s toho lesa ven na polní cestu. Sluníčko se schovalo za mraky a v dálce začalo bouřit. Tak jsem si v duchu říkala, jestli já to stihnu nebo mě ta bouřka chytne dřív, než dojdu domů.
Nestihla jsem to! Začal foukat silný vítr, který sebou přinesl prudký liják a nad mojí hlavou byl snad konec světa. Hromy a blesky burácely v černých mracích. Byla mi zima a oblečení jsem měla promáčené. Chvátala jsem domů, ale bylo to marné, přes ten prudký déšť jsem ani neviděla pořádně na cestu.
Text a foto Jana Běhounková