Lucembursko a krávy (z cesty do Lucemburku) |
Sedí dva v kupé ve vlaku a ten jeden se dívá z okna a přitom si pořád mumlá:
"Dvacet, dvacet pět ... třicet čtyři! - Patnáct, třicet, padesát, osmdesát ... devadesát pět!" Druhý pán ho poslouchá, nedá mu to a zeptá se:
"Prosím vás, co to pořád počítáte?"
"Ale, vždycky, když projedeme kolem nějakého stáda, tak si spočítám počet kusů dobytka," odpoví ten první.
"To není možné, abyste to stihl spočítat za tak krátkou dobu," diví se ten druhý.
"Víte co, za chvíli budeme projíždět kolem našeho statku, schválně, jestli spočítáte přesně, kolik mám krav," navrhne. Když projíždějí kolem toho statku, první pán se dívá a mumlá:
"Dvacet, padesát, osmdesát ... sto dvacet čtyři!"
"To je úžasné, to je úplně přesně!" žasne druhý pán.
"Jak je možné, že to spočítáte tak rychle?"
"No, víte, je v tom takový fígl," svěřuje se první pán.
"Já jim nejprve spočítám nohy a pak to vydělím čtyřmi."