 |
| Ulovení jelena Wapiti |
Historie lidského druhu je historií lovu zvěře
Tato uvědomělá činnost provázela člověka na jeho cestě staletími a představovala po velmi dlouhé období, vedle sběru plodin, základní prostředek obživy. Prostředek, který navíc poskytoval velmi hodnotný zdroj bílkovin – maso volně žijící zvěře.
Tak, jak se vyvíjely schopnosti člověka, rozšiřovaly se jeho mentální možnosti, komunikativní dovednosti i smysl pro spolupráci, měnily se zákonitě metody používané při lovu zvěře. Co člověk nezvládl svými fyzickými dispozicemi, tam, kde nestačil na jiného živého tvora silou či rychlostí, právě tam zapojil rozum, chytrost a lstivost.
Dnes je až k nevíře, kolik různých způsobů lovu, eventuálně pouhého hubení potravních konkurentů v podobě dravé zvěře, lidská fantazie a um připravily! Jakoby v tomto destruktivním snažení naše schopnosti snad ani neznaly mezí.
Muzea jsou plná roztodivných pomůcek a literatura popisuje desítky různých metod, jak chytit či usmrtit volně žijící zvěř. Tyto nástroje a postupy se nám mohou, měřeno pohledem dnešního člověka, často jevit jako velmi drastické.
Především slovní spojení "pohledem dnešního člověka" bych na tomto místě rád zdůraznil. Pohled měřený brýlemi "civilizovaného" tvora žijícího na přelomu třetího tisíciletí musí totiž být zcela zákonitě naprosto odlišný od pohledu našeho předka, pro kterého úspěch při lovu zvěře, při obhájení vlastních stád či úrody znamenal otázku existenční a jeho kladnému výsledku bylo podřízeno doslova vše.
Případný nezdar pak s sebou v dramatickém důsledku přinášel v lepším případě nouzi, v horším případě smrt.
