 |
| Ondatra pižmová |
Ondatra představuje mezi naší lovnou zvěří zvláštní prvek. Je jedním z nejmladších obyvatel naší krajiny. Poměrně rychle se však zařadila mezi významnou lovnou zvěř. Pochází původně ze Severní Ameriky a ve střední Evropě se objevuje poprvé teprve na začátku dvacátého století, kdy bylo v roce 1905 vysazeno prvních deset párů na dobříšském panství. V naší přírodě nalezla ondatra ideální podmínky a díky vysoké reprodukční schopnosti pak velmi rychle obsazovala nová rozsáhlá území, aby se brzy rozšířila prakticky po celé Evropě.
Stavy ondater dosáhly brzy takových rozměrů, že se mohla bez problémů prosadit nová profese tzv. myšařů, kteří se lovem ondater celoročně živili. Lov ondater byl dlouho zcela volný až živelný, neboť tento živočich nebyl zakotven mezi lovnou zvěří. Teprve Zákon o myslivosti č.23/1962 zahrnul ondatru mezi ostatní myslivecky obhospodařované druhy a stanovil pro její lov pevná pravidla i dobu hájení.
Mezi nejznámější způsoby lovu, používané především myšaři, patřilo vypichování, chytání do vrší, želez a šlehaček.
VYPICHOVÁNÍ
Základním loveckým vybavením myšaře bývala síťka a vypichovací ocelová hůlka (bodec). Myšař na místě zjistil, má-li ondatří kupa nebo nora jeden nebo několik východů. To poznal podle zakalení vody u vsuků, kudy ondatry vyjíždějí za potravou. Poté došlo k uzavření všech vchodů síťkami pytlovitého tvaru a pomocí ocelové hůlky začal myšař píchat do břehu až zjistil, kde má ondatra noru a pelech. Když se mu jej podařilo zasáhnout, vyběhly první ondatry. Chycená zvířata se ihned usmrcovala, aby byla síťka připravena k dalšímu lovu.
Nevýhodou tohoto způsobu bývalo to, že se jednalo o zdlouhavou metodu vyžadující hodně trpělivosti a stávalo se také, že ocelový bodec zabil některou ondatru ještě v noře a zvíře bylo nenávratně ztraceno.
Při zjištění ondatřího brlohu se také někdy přistupovalo k vykopávání. To ovšem bylo značně náročné a nešetrné k celému okolnímu prostředí.
Železa a šlehačky
Ondatry se také chytaly, podobně jako jiná zvěř, do želez. Železa se líčívala na březích, kam ondatry přijížděly za potravou. Jako návnada se používaly kousky jablka nebo mrkve. Jednalo se o velice drastickou metodu lovu, neboť chycené zvíře (nejčastěji za běh) se dlouho trápilo a často se stávalo i to, že si lapená ondatra postiženou končetinu uhryzla nebo utrhla. Jednou z metod, která tomu měla zabránit byla kombinace želez s plochým prkénkem připevněným kolmo na vrchol dřevěného kůlu. Ten se zarazil do dna rybníka tak, aby se deska nacházela těsně pod hladinou. Když byla ondatra lapena, železa ji stáhla pod hladinu a svojí vahou ji utopila.
Na nastražená železa však také čas od času doplácela i jiná zvěř, především vodní pernatá.
Na obdobném principu jako železa pracovaly také ondatří šlehačky. Rozdíl oproti železům spočíval většinou v konstrukci, která mohla být různá a právě zde se asi nejvíce projevila známá česká vynalézavost a šikovnost. Zřejmě nejběžněji byla asi konstruována jako dvojitý oblouk odpovídající velikosti, který se při nastražení rozevřel a při spuštění úderem sevřel ondatru za hlavou. Tím docházelo k přeražení vazu lapeného zvířete. Šlehačky se líčily obdobně jako ostatní pasti na břehu vodních ploch.
LOV DO VRŠÍ
Více šetrným způsobem lovu, vzhledem k ostatní zvěři, než chytání do želez či šlehaček, bylo chytání ondater do drátěných vrší. Ty se líčily před vsuky do nor či kup a na potoky či rybniční stoky. Obeznání nory probíhalo brzy po ránu, kdy zakalený vjezd ukázal na přítomnost ondater. Jednoduchý mechanismus vklápěcích dvířek umožňoval vjezd ondatry do vrše. Tím zůstávala uvězněna a brzy se zde utopila.
V jarních měsících se výhodně daly vrše nastražit před vjezdy do nor překryté tahanou travou. Ta se rozhrnula, motykou se případně prohloubilo dno a klec se sem spustila. Vrchní část se opět překryla travou. Takto bylo možno použít vrše i na více exponovaných místech, kde zůstaly skryty oku případných nenechavců.
Jiná konstrukce vrše, běžně známá z lovu ryb využívala trychtýřovitý vstup do vrše. Myšlenka je založena na tom, že ve vzniklém prostoru ondatra bloudí, a utopí se dřív než nalezne východ. Běžně se udává, že ondatra se utopí během tří minut.
Pouze v případě, že část vrše zakryté travou zůstává nad vodní hladinou, lze takto chytit živé jedince. Vrše se používaly také při jarním tahu ondater na proudících vodách.
Vrše, stejně jako železa a šlehačky patří dnes mezi zakázané způsoby lovu.
I když stavy ondater zaznamenaly v uplynulých desetiletích značný pokles, zůstávají v mnoha oblastech naší země významnou kožešinovou zvěří. Pro úplnost si tedy dovoluji doplnit snad jen skutečnost, že ondatry jsou dnes loveny pouze v duchu novodobého pohledu na lov z věře - tedy způsobem, který uvězní zvěř živou bez zbytečného trýznění. Dá se říct, že těmto požadavkům vyhovují v podstatě dva způsoby odchytu a sice do truhlíků (sklopců) a nastražených nádob (způsob místně označovaný jako soudkování nebo hrncování).
