 |
| Veverka obecná s oříškem |
a lískovém podrostu
Vydatná potrava je pro ně v podzimu vždy důležitá, protože potřebují načerpat hodně sil a založit si silnou podkožní vrstvu pro dobrou kondici - na celé zimní období. Navíc si musí drobní hlodavci podle vrozeného zvyku nastřádat pro hladové zimní časy zásoby potravy.
Zřizují si skrýše v různých dutinách pařezů či stromů, nebo třeba jen v zemi a v nich si uschovávají hromádky žaludů, bukvic a oříšků. V zimě pak ponejvíce čichem je vyhledávají a na nich přežívají.
Nejznámějším konzumentem v lesní "samoobsluze" je krasavice našich lesů, veverka obecná. Bývá velice přizpůsobivá k nestálé úrodě semen v lese a umí se za ní stěhovat i na značné vzdálenosti od rodiště. Přestože je proslulou obyvatelkou korun stromů po celý život, když dozrají oříšky, žaludy a bukvice sestupuje často na zem. Ví, že jen tam se nacházejí dokonale zralé spadlé plody.
Veverka ve své podstatě bývá stále velký jedlík, nejednou si proto když tu najde houbu, nebo drobného živočicha, tím doplní svůj jídelníček.
Aby byla ve stále dobré kondici, musí si nahledat den co den potravy váhově tolik, aby činila alespoň šestinu hmotnosti jejího těla; což bývá 50 - 60 g.
Aby byla ve stále dobré kondici, musí si nahledat den co den potravy váhově tolik, aby činila alespoň šestinu hmotnosti jejího těla; což bývá 50 - 60 g.
V čase lesní úrody semen a oříšků si veverky starostlivě a shánčlivě zakládají porůznu jejich zásobu na zimu. Mají spíže mezi kořeny stromů, obvykleji však zastrkávají semena do jejich různých škvír a dutin. Velmi dobrým čichem je pak v době nouze vyhledávají a živí se jimi. Při své pátrací činnosti za potravou musí být veverky vždy velmi obezřetné a stále dbát na svou bezpečnost, protože se na jejich lov specializuje dost bystrozrakých predátorů.
Nejúspěšnějším z nich bývá jestřáb lesní.
Nejúspěšnějším z nich bývá jestřáb lesní.
