Neodborné vedení honů
 |
| Hon na pernatou (by katerina lisova) |
Každý hon je třeba včas a dobře připravit. Zvát jen určitý počet střelců, a to jen takové, které dobře známe. Tím už před honem vyřadíme neukázněné a pro společný lov nevhodné lovce. Vedoucí honu musí být přísný a nekompromisní. Každého, kdo nedbá pokynů, hned vyloučí, ať je to kdokoliv.
Tak se nestanou účastníky honu např. opozdilci a všichni, kteří nepředložili řádné doklady a zbraně k prohlídce. Ukázalo se, že se taková přísnost vyplatí.Vedoucí dá před honem pokyny střelcům a honcům. Sdělí, která zvěř se střílí, seznámí všechny přítomné s loveckými signály, které se budou během lovu používat, oznámí počet lečí. Upozorní střelce na všeobecné zásady lovu, zejména na to, kdy loveckou zbraň nabíjet a kdy vybíjet.
Každá nedbalost při zacházení se zbraní a při střelbě se trestá vyloučením neukázněného z lovu.
Vedoucí křídel musí dokonale znát terén a vzdálenost rozestupů střelců a honců. Zachovávat se musí klidný, tichý a ukázněný nástup na stanoviště střelce, je nutné dodržovat rozestupy mezi střelci i honci. Bavit se je možné až po skončení leče.Vedoucí honu dá signál na zahájení leče a nabíjení zbraní. Leč ukončí loveckým signálem, a tím dá pokyn k vybíjení zbraní a dále se tyto zbraně nosí zlomeny na levém rameni.
Mimořádnou opatrnost je třeba dodržovat při zaječích honech, při kruhových lečích. Když se kruh zúží natolik, že má v průměru asi 300 m, odtroubí se signál – střílet jen ven z kruhu. Ke zranění střelnou zbraní nebo i jinak může na lovu přes všechna bezpečnostní opatření dojít. V tom případě je nutné okamžitě zastavit lov, přivolat policii, zajistit místa střelců a ostatních účastníků lovu, určit směr střelby, kdo střílel a kolik ran bylo vystřeleno.Zranění střelou je nutné dělit podle toho, která část těla byla zasažena a jedná-li se o postřelení nebo hlubokou ránu. I zasažení končetin může mít smrtelné následky. Otevření některé větší cévy může vest k vykrvácení a při poranění tepny i k vzduchové embolii. Rozdrcení kosti může vést zase k embolii tukové. Obě tyto komplikace jsou smrtelné.Při zranění končetin, nohy nebo ruky, zjistíme především, je-li zasažena kost. Zasažené dlouhé kosti ošetřujeme na místě poranění provizorní dlahou, aby končetina při transportu poraněného neutrpěla. Tato provizoria podkládáme měkkými částmi oděvu a přivazujeme je měkkým obvazem apod.
Do ran samých nikdy a ničím nesaháme. Každé poranění zpravidla krvácí. O krvácení a další komplikace, které jsou životu nebezpečné, jako je dušení a bezvědomí, se staráme nejdříve. Zraněného položíme na kabát nebo jinou podložku, hlavu výše než dolní polovinu těla. Při dušení (zvratky, krví) uvolníme v dutině ústní jazyk tím, že ho povytáhneme a dále zajistíme. Zvratky otřeme a hlavu s povytaženým jazykem nakloníme na stranu.
Poraněnému, kterého postihly mdloby, nikdy nic nepodáváme k jídlu ani k pití. Vždy čekáme, zda se postižený neprobere. Kdybychom ho chtěli přimět k pití, mohla by tekutina vniknout do plic, což může mít za následek zápal plic.Při krvácení do úst a do krku při poranění hlavy a krku děláme totéž. Uvolníme dýchací cesty a zajistíme jazyk. Při poranění trupu vždy předpokládáme, že došlo ke krvácení do tělních dutin. Toto krvácení je nebezpečné, zde dochází jednak k tlaku na různé orgány (plíce, játra, slezinu, ledviny), jednak ke snížení oběhového tlaku, takže může nastat stav, který se podobá bezvědomí (i to ho může postupně postihnout). Při těchto poraněních nemůže laik mnoho udělat, a tak je třeba zraněného co nejrychleji dopravit k lékaři.
Při krvácení na povrch už můžeme udělat mnoho. Poraněnou končetinu ošetříme silným podvazem cév, a to nad stranou směrem k srdci. Obvaz musí být pevný, ale nesmí končetinu pohmoždit. Po podvázání rány má být krvácení menší. Pokud je menší, je možné ránu ještě obvázat a obvaz přelepit. Ránu nijak zvlášť nečistíme, uděláme jen to nejnutnější z povrchu setřeme sraženou krev, textilní vlákna, zeminu apod., do rány ničím nesaháme a nic nevytahujeme, tedy vlákna textilií, broky, ani cokoli jiného. Neodstraňujeme ani broky z kůže, raději poraněného okamžitě odvezeme na lékařské ošetření. Povrchovou ránu nebo krvavé zhmoždění můžeme po mechanickém očištěním dezinfikovat kysličníkem.Každý poraněný potřebuje klid a co nejrychlejší odbornou pomoc. Proto už v době kdy je ošetřován, připravujeme jeho transport, improvizované lůžko. Jsou-li poraněny nohy, má postižený ležet, je-li poraněna horní část trupu a horní končetiny, může být převezen v pololeže.
Důležitým následkem každého těžkého poranění je šok. Šok má vždy dvě složky fyzickou a psychickou. Poúrazovému šoku není možné se vyhnout, je ho však možné od začátku příznivě ovlivňovat. Důležité je aby poraněný neprochladl, dbáme, aby mohl dýchat čistý vzduch, je-li poraněný při vědomí, můžeme mu podat silnou černou kávu, nemá se kolem něho shlukovat zbytečně moc lidí, nemá se hlasitě mluvit a dělat jakýkoliv zmatek. V každém případě se snažíme poraněného dostat co nejdříve k lékaři.
Vladimír HÁLA
