 |
| Podívá směrem k nám a pak mi zmizí... |
ŠESTÝ SMYSL
Já věřím, že ho zvěř má….je konec září a zbývá nám odlovit ještě několik srnců, takže i já hledám nějakého vhodného k odlovu, jak už to tak bývá vidím jen samé dobré šesteráky či mladé nadějné ročky. Na Blatcích je zasetá řepka z čehož moc radost nemám, protože se tam stahuje spárkatá zvěř a obzvláště pro srnčí může mít její spásání fatální následky, zvláště pak v zimních a jarních měsících, ale to my všichni kdo se motáme kolem myslivosti víme. Děkujeme Andreji a EU za podporu pěstování a dotace na tenhle žlutej jed. Srnčí zvěř se dává už pomalu do tlup, které vždy na zimu vytváří.Sedím na kazatelně uprostřed pole a sleduji našeho nejsilnějšího srnce který vytáhl společně se srnou z lesa a začal se na ní pastvit, po chvíli k nim přibyde ještě jeden kus.
Je to asi dvouletý možná již tříletý srnec s jedním kratším parůžkem a druhý má sotva pět centimetrů dlouhý a vytočený dozadu podle slecha.
Už jsem ho také párkrát zahlédl ale lovit jsem také nemohl.Zřejmě má špatně rostlou pučnici. Do chovu tedy nežádoucí, ale jsou dost daleko a tak zatím nechci lovit a spíš čekám, co se bude dít dále. Z levé strany mi přichází větší tlupa srnčího čítající deseti kusů této nejkrásnější naší zvěře. V tlupě srn a letošních srnčat obeznávám dva srnce, jeden starší silnější šesterák a jeden roček s delšími parůžky špičáka. Ani jeden se na lov nehodí. Přidávají se k třem kusům na poli a společně se paství.
Celá tlupa se posunuje směrem k mé kazatelně a tak se rozhoduji, že srnce s kratším parůžkem ulovím, až popojdou ještě tak o dvacet metrů blíže. Vlevo v dálce na pastvině protahuje mezi černými Angusy liška, chvíli jí sleduji jak loví myšáky. Pak jí něco poplaší a utíká k lesu. Vracím se tedy k srnčímu a hledám v tlupě, kterou mám již na dobrou vzdálenost k lovu, odstřelového srnce.
Hledám ale marně, nikde ho nevidím….zjištuju ho úplně samotného vlevo od nich, v dostatečně daleké vzdálenosti ode mě. Stojí a kouká na zbytek tlupy, nepase se jen stále hledí směrem k mojí kazatelně a na tlupu, která se k ní přiblížila. Takhle to trvá asi půlhodiny, pak otočí hlavu a rozejde se, jenže opačným směrem přes silnici na druhé pole, kde je v dálce vidět asi pět kusů srnčího, Ještě se u silnice otočí a podívá směrem k nám a pak mi zmizí za terénní vlnou pole….
Tak mi to někdo teda vysvětlete, srnce vyšel společně s ostatními, celou dobu se pak s nimi spokojeně pásl až když jsem se rozhodl, že ho ulovím, zcela náhle změnil své chování oddělil se od tlupy a odešel pryč, proč sakra sám, proč s ním nešel žádný z jeho druhů, proč se najednou přestal pást a sledoval jakou dobu mou kazatelnu na které mě nemohl vidět a nemohl mě ani navětřit neboť vítr šel přese mě na druhou stranu pole….Řeknu vám proč a věřte si tomu nebo ne, záleží na každém z vás. Ten srnec to vycítil něčím úplně jiným, něčím o čem nikdo nevíme, on poznal, že mu tam hrozí nebezpečí, že tam u té boudy v poli není všechno v pořádku, že ho divně svrbí tělo, když se tím směrem jen dívá, že ho jeho štíhlé běhy nechtějí pustit za ostatními, že chce ještě ráno koukat na sluníčko a sbírat hrušky u silnice. A že i na druhý straně šedé silnice je úplně stejná babišovo plodina a že tam jsou taky srnčáci s kterými se půjde dát kamarádit. A že se mu tam dnešní večer mnohem lépe dýchá a běhá, tak proč by tam nevyrazil. Když mu to přeci řekl ten, co mu lidé říkají šestý smysl...
Na fotce je ten srnec vpravo za šesterákem medailákem.
Petr Slaba, sociální sítě Myslivost
Petr Slaba, sociální sítě Myslivost
