Značení zvěře po ráně a vyšetření nástřelu. Táhnoucí pernatá zvěř. Drobná zvěř srstnatá. Pokud liška po ráně „zamává“ oháňkou a drží ji vzhůru, nebyla zasažena.

Haidi a bažant

Při střelbě na táhnoucí pernatou zvěř

 sledujeme její chování po ráně a všímáme si hlavně opeření. Při plném zásahu se do všech stran rozletí peří, zvěř svěsí hlavu i letky a padá k zemi. Zůstává v místě dopadu. Zásah světel nebo mozku způsobí prudký zlom v letu a následné kolmé stoupání s nataženým krkem. Pak kus náhle svěsí hlavu a dopadá na zem s roztaženými křídly. Zůstává zhaslý nebo přitisknutý na místě.

Křídlovaný kus se nakloní na stranu poraněného křídla, klesá svislým nebo šikmým směrem a třepotavým letem k zemi. Po dopadu odbíhá nebo se ukryje v porostu.

Ránu na měkko značí pernatá zvěř trhnutím, částečně spustí klín a hlavu (nahrbí se) a klouzavým letem odtahuje podle stupně zranění na větší nebo menší vzdálenost. Jsou-li poraněny vnitřnosti, letí poměrně daleko, při poranění pobřišnice padá k zemi dříve, ale pak odbíhá. Dohledáme ji obvykle ležící na hřbetě.
Při poranění ledvin odtahuje houpavým letem a po dopadu zhasíná. Při ráně do zadní části těla (tzv. vypěšení – zásah kříže) spustí klín, jeden nebo oba stojáčky posune poněkud nazad a zrychleným třepotavým letem se vztyčenou hlavou nejprve stoupá. Nakonec zapadá šikmým letem k zemi, kde vyhledá nejbližší kryt. Při dohledávce obvykle znovu vzlétne.

Plný zásah do přední části těla pernatou zastaví, jako by narazila do přepážky, a poté padá k zemi.
Na poranění páteře reaguje kus střemhlavým letem dolů. Zpravidla jej nacházíme již zhaslý.
Při okrajovém zásahu, tj. škrábnutí brokem přes kůži nebo peří, letí zvěř dále, tělo natažené v jedné přímce. I když často vyletí po zásahu do vzduchu peří, nemusí se jednat o postřelení a zvěř uniká. Na místě, kam zvěř dopadne, najdeme trochu peří téměř vždy. Zde také nasazujeme psa pro případnou okamžitou dohledávku.

Drobná zvěř srstnatá značí opět specifickým způsobem. 

Správným zásahem je rána na předek, případně na hlavu, kdy zajíc v běhu „udělá kotoul“ a zůstává zhaslý na místě.
Pokračuje-li po ráně v běhu dál, je nutno vždy zkontrolovat nástřel a poslat po stopě vhodného psa, který poraněnou zvěř přinese. Na dobrý zásah nás na místě nástřelu upozorní vytrhaná vlna, případně kapičky barvy. Při podobném nálezu musíme psa na stopu nasadit vždy.
Z menší zvěře je na ránu značně tvrdá liška. Správná rána na lišku je taková, kdy zůstává v ohni (pozor na omráčenou zvěř, která se může nenadále probrat a bleskurychle uniknout). 

Pokud liška po ráně „zamává“ oháňkou a drží ji vzhůru, nebyla zasažena. 
Natáhne-li však oháňku do výše křečovitě, je zraněna těžce. Při ráně na předek liška „roluje“ podobně jako zajíc. Naříká-li, byla zasažena na měkko nebo na dlouhé kosti. Tehdy se také často zastaví a vztekle kouše do poraněného místa.
 Nezlomí-li se na nástřelu, je nutno vždy rychle opakovat ránu, jinak bývá ztracena.