Když nepřijde divočák ke kazatelnám, posedům nebo k myslivci, musí jít myslivec za divočákem.
 |
| Sus scrofa - sele |
Jenže divočák se pohybuje v krytu porostů a je v noci prakticky neviditelný. Jak jej zviditelnit? I na to je technika, například termovize, která rozlišuje předměty a také zvěř na základě vyzařovaného tepla.
Po vyhledání zvěře i na dost velkou vzdálenost, musí myslivec došoulat na dohlednou a dostřelnou vzdálenost noktovizoru a lovit.
Šoulat potmě je velice náročné, a když se podívám na věkové složení myslivců, tak je předem pro naprostou většinu neuskutečnitelné. A opět se vynoří otázka, která musí vyvrcholit rozepří. Ti co sedí na čekané, budou velice neradi, když se jim tam někdo bude pohybovat.
Pokud sečtu náklady na noktovizor a termovizi, jsem na částce, za kterou je slušné ojeté auto, čímž je zodpovězena otázka, kdo si tato zařízení pořídí.
Pokud sečtu náklady na noktovizor a termovizi, jsem na částce, za kterou je slušné ojeté auto, čímž je zodpovězena otázka, kdo si tato zařízení pořídí.
Kruhem se vracím k úvodní otázce, zda je pořízení noktovizoru, třeba i se státním příspěvkem, jehož přidělování si neumím prakticky představit, účelné. Ke zvýšení odlovu černé to rozhodně zásadně nepřispěje tak, aby vynaložené náklady přinesly očekávanou změnu ve stavech černé. Ano, zvýší se komfort lovu a hlavně bude umožněno kvalitnější obeznání lovené zvěře.
Jakou cestu k zásadnímu snížení počtů černé zvěře tedy zvolit?
To je otázka filozofie lovu, ale hlavně přístupu všech. Pokud totiž jedni loví a využívají všech povolených způsobů a další černou „šetří“, tak se problému nezbavíme nikdy.
To je otázka filozofie lovu, ale hlavně přístupu všech. Pokud totiž jedni loví a využívají všech povolených způsobů a další černou „šetří“, tak se problému nezbavíme nikdy.
