 |
| Když jsem si potom prohlížel fotky zjistil jsem, že jde o velmi dobrého raritního srnce |
Můj životní srnec ze včerejšího večera
Vzhledem k tomu, že se nepovažuji za lovce, ale spíše za myslivce, kterému jde více než o lov o vše ostatní kolem myslivosti, mám ve svém životě uloveno jen několik srnců a většinou všechny průběrné. Z tohoto důvodu se tento srnec vymyká všem srncům, které jsem do dnešního dne ulovil. Poprvé jsem tohoto srnce spatřil 17.5.2017, když mi vyšel před kazatelnou asi na 80 metrů. Tenkrát jsem měl v ruce foťák a protože velice rád fotím, pořídil jsem několik snímků.
Srnec se mi vystavoval ze všech stran a mimo jiné nebyl ještě téměř vůbec přebarvený. Asi po 15 minutách srnec odběhl. Když jsem si potom prohlížel fotky zjistil jsem, že jde o velmi dobrého raritního srnce. Rozhodl jsem se tedy, že na srnce vyrazím hned druhý den.
Na kazatelně jsem seděl hned druhý den ráno, ale srnec se neobjevil. Od té doby jsem na stejném místě a také na okolních posedech proseděl několik čekaných, ale srnec nikde. Už se zdálo, že jsem zřejmě urazil bohyni lovu Dianu, když jsem nelovil při našem prvním setkání, když se konečně na večerní čekané dne 16.6.2017 ukázal. Seděl jsem na posedu i s naší mladou Poštolkou Luckou, když vyšel z obilí do nízké kukuřice. Byl ovšem hodně daleko a lovit se nedalo. Kousek od něj vyšel ještě druhý mladší srnec, kterého prohnal a pro tento den byl nenávratně ztracený.
O dva dny později jsem se rozhodl jít na kazatelnu, která byla vzdušnou čarou asi 500 metrů od místa kde jsem srnce poprvé uviděl a blíže k místu, kde jsme srnce spatřili předevčírem.
Když jsem usedl, slunce bylo vysoko a všude klid. Asi po půlhodině čekání se náhle v obilí asi na vzdálenost 100 metrů něco objevilo. Zvedl jsem dalekohled a hned jsem ho poznal. Protože bylo obilí už hodně vysoké, tak nebylo vidět nic víc než hlavu. Musel jsem tedy čekat, jestli nepřijde blíž, případně nepřejde do nižší kukuřice. Postupně se ke mně přibližoval a když už se zdálo, že opravdu vyjde, tak se otočil a šel zpět. Odešel až na vzdálenost cca 250 metrů a opět nebylo vidět nic než hlava s parůžky. Musel jsem tedy čekat dál. Po další půlhodině se srnec opět rozhodl, že přijde blíž. Vybral si místo, kde projížděl traktor a tímto pruhem se pomalu přibližoval. Chvilkami jsem už viděl i krk, ale na dobrou ránu se mi to stále nezdálo.
Komora vidět nebyla, ale bylo mi jasné, že pokud nevyjde z obilí ven, budu muset umístit ránu právě na krk. Když došel asi na 50 metrů, traktorová kolej končila a stáčela se směrem ke mně. Srnec se rozhodl postupovat dále v této koleji a ven z obilí se mu tedy nechtělo. Když se konečně natočil tak, že byl dobře vidět celý krk, namířil jsem a pomalu a opatrně zmáčkl spoušť. Bylo právě 20:57 hod. Srnec se náhle ztratil v obilí, bylo vidět jen krátké odkazování a potom klid.
Bylo jasné, že střela zasáhla krční tepnu. Po povinné pauzičce jsem došel k srnci a opravdu jsem se nemýlil. Srnec zůstal po ráně na krk v ohni.
Chvíli jsem u srnce postál a popřemýšlel o proběhlém lovu a o všem co mu předcházelo. Potom jsem dal srnci plombu, poslední hryz a sobě lovecký úlomek.
Na závěr jsem poděkoval patronu myslivců sv. Hubertovi a bohyni lovu Dianě, že mi umožnili prožít tento krásný zážitek a dopřáli mi ulovit mého životního srnce.
Václav N., Myslivost, sociální sítě
#Lovy srnčí zvěře, Srnec, Srnec v červnu, Trofeje,
