Větřil, napřímil se a napjal slechy |
Pomalu se začínalo šeřit, když jsem lezla na vysoký posed. Věděla jsem, že každý večer tu vychází na jetelinku silný srnec. Nebe bylo bez mráčku. Na východě jakoby svítalo. To jen měsíc hlásil svůj blížící úplněk. Po pár minutách vyšel, krasavec, na chvilku jsem přestala i dýchat. Větřil, napřímil se a napjal slechy. Začal se pastvit. Uškubnul pár soust a zase větřil. Bylo to snad jen pár minut, nevím, byla jsem jak omámená a zírala na něho. V ruce jsem měla dalekohled, dívala se. Podala jsem si flintu a zalícila. Netřásly se mi ruce, ale začaly se mi klepat kolena. Položila jsem flintu. Srnec se spokojeně pásl, jistý si sám sebou. Znovu jsem si podala flintu, namířila.
V tu chvíli mi zřejmě Svatý Hubert položil ruku na mušku. Jen nerada jsem poslechla. Vyšel měsíc a srnec byl v jeho záři jako ze zlata, veliký, majestátní. Parůžky na hlavě jako koruna...Šel pomalu, zvolna, hlavu sklonil a zase ji zvedl, nehltavě ukusoval jatelinku. Byl daleko z dostřelu a já mohla zase zhluboka dýchat. Zašel, zůstala po něm jen cestička mezi jetelem. Bylo ticho, slezla jsem z posedu a byla jsem opilá krásou a plná radosti, která se drala ven. S úsměvem na rtech jsem pomalu odcházela. Té noci jsem spala jako dřevo a zdálo se mi o srncích...
Video krásné srnčí zvěře v létě je tady!
Tipy pro vyhledávač: Srnec Zlatý Měsíc úplněk cesty jetel zlato Svatý Hubert flinta dostřel krása radost
Autoři: Michaela, editoval a vydal George