 |
| Švestka |
Každý plod rafinovaně kombinuje dvojici chutí, které se důmyslně doplňují. Zatímco dužina má silnou ovocnou chuť, která překypuje sladkostí, slupka je kyselá....
Na rozdíl od ostatních druhů ovoce švestky neobsahují škroby a veškerou energii zásobí v podobě cukrů. Proto se během zrání výrazně mění jejich chuť, když ovocné kyseliny ustupují fruktóze. Ta láká nejen děti , ale i hmyz.
Zatímco některé odrůdy mají neutrální sladkou chuť s jemným ovocným náznakem, jiné dokáží na jazyku vykvést jemností meruněk, intenzívností trnek a vyvážeností třešní, s nimiž je švestka v příbuzenském vztahu.
Co dokáží mirabelky nabídnout na intenzitě vůně a chuti, to je u ryngle převýšeno svou neodolatelnou vůní. Čím více se odlišují vzhledem, tím rozdílnější jsou jejich chutě.
Podobně jako u meruněk, v samotném jádru plodů se skrývá sladká hořkost, a to přímo pod skořápkou pecky.
I když jsou semínka ve větší dávce jedovaté, nevyjdou nazmar. Svou chuť přenechají destilátům.
Pro švestky je typická krátká sezóna a velmi malá trvanlivost sklizeného ovoce. Proto vyžadují jednorázové zpracování a spotřebu. Přesto je možné na několik dní jejich odložit do sklepa či chladničky na postupné zpracování nebo nechat plody dozrát na okenním parapetu. Důležité je nepoškodit jemňoučkou vrstvu vosku na slupce, která zabraňuje odpařování vody.
Kompotované švestky nikdy neztratí na popularitě, obzvláště pokud máte dobrou strategii při jejich plnění do zavařovacích lahví. Pokud si ceníte dužinu nade vše a šťáva hraje ve vaší kuchyni pouze druhé housle, namačkejte do sklenic půlené, vypeckované plody tak, abyste využili prostor na maximum. Při zahřátí ovoce povolí a meziprostor se naplní šťávou. Švestky však lze konzervovat i vcelku. Pokud je propichujete vidličkou, zamezíte tak jejich prasknutí.
Povidla jsou kulinářskou legendou a předpokladem pro jejich přípravu je vysoký obsah cukrů v dužině plodů. Odpařením vody chuť nic nevyrovná lépe než jejich rovnováhu jako jemný bílý ocet. Ať se rozhodnete pro jablečný nebo rýžový, záleží pouze na vás. Z koření je zaručeným úspěchem přidání skořice a hřebíčku.
Mošt je možné připravit vylisováním či máčením švestek. Vzhledem k obtížnému a nutné vypeckovávání však jde spíše o lahůdku než tuctový produkt. Od něho je už jen kousek k jemnému švestkovému vínu, které je populární hlavně v Asii.
Sušení ovoce vůbec není dřina, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stačí pokud necháte pracovat přírodu za vás a švestky necháte dozrát na hranici jejich maxima. Vysoký obsah cukrů urychlí schnutí a zajistí konzervování sušených plodů.
Jako první je třeba odstranit voskový povlak na slupce. To zařídí opláchnutí horkou vodou, která současně otevře póry ve slupce, aby dužina rychleji vysychala. Půlky a vypeckované švestky nutno vystavit působení tepla. Ideální teplota je 55 stupňů v elektrické troubě, ale i speciální sušičce na ovoce.
Ovoce je suché tehdy, pokud se přestane scvrkává az plodů již nelze vytisknout žádnou šťávu. Správně usušené švestky jsou měkké, téměř černé barvy a neuvěřitelně lesklé od sirupové šťávy. Skladovat je třeba je ve vzdušných papírových sáčcích na suchém a tmavém místě, kde teploty kolísají pouze minimálně.
