 |
| Černá zvěř na sněhu |
rovněž může být bezhlavý a jak to už tak bývá, je to spíše lovec a pronásledovatel zvěře na maso (masojídek). Přítele psa nepotřebuje, dokonce tyto věrné společníky myslivosti rád nemá.
Páchne pivem, tabákem a hospodou, nebo olejem z traktoru a stále něco shání, aby měl dost, většinou prase, pivo a dřevo na topení.
Trofeje taky loví, ty ale končí většinou v pytli na půdě. Nezdobí jimi lovecký pokoj, něco je na verandě zaprášené, občas se to otřepe kloboukem. Když vypráví po 10 ti pivech o zážitcích z myslivosti - je to bác a leží to jsem mu ji dal za ucho. Ale jsou i výjimky. Méně tupé (už prochlastané) bez piva, ale stejně utopené věčnou závistí těm úspěšným a věčným naříkáním k těm, co se mají podle něho lepší. Mají ty peníze, čas a oni jen staré auto, sbírku flint a starý lesní traktor. Na novém nejezdí, jim to stačí. Tak aspoň šikanují na schůzích ty podezřele se usmívající slušné myslivce se životním štěstím a dobrou rodinou.
Ještě, že neví co to ta frustrace je a mrazák má plný. Jinak s ním nikdo nevydrží. Občas se popere ve špinavé hospodě a žije svým životem. Tahle fosilie socializmu přetrvává do nové doby a proto vyprávějme raději pověsti starých časů...
Co na to zajíc? Zajíc leží na poli v brázdě na zádech a hoví si. Jelikož ale právě probíhá v okolí hon, křičí na něj ostatní zajíci, aby se radši schoval.
"Proč bych to dělal, vždyť mě stejně netrefí," argumentuje zajíc.
"No to možná ne, ale určitě tě zase poblijou jako vloni!"
Čtěte dál z doby dávno minulé příběh, který se vypráví a který se stal.
.........................................................................................................................................................................
Pověsti a zkazky
Bezhlavý myslivec
V dávných dobách byl v lesích kolem Nemilky pravý lovecký ráj. V té době bývala Nemilka plná pstruhů. Člen markraběcí skupiny pan Protiven ze Zábřeha rád jezdíval na lov. Jeho vyjížďka vždy končívala na palouku v lese Zborovci. To místo se Protivenovi tak líbilo, že zde nechal postavit myslivnu.
Mladý myslivec se svou manželkou tu hlídal zvěř a podle potřeby ji dodával na zábřežský zámek. Jeho mladá žena se starala o domácnost. Když se myslivec k večeru vracíval, vítala ho žena s úsměvem a chystala mu večeři.
Jednoho letního večera, když se vracel z lesa, žena mu naproti nepřišla. Kolem domu bylo zlověstné ticho. Dveře byly dokořán. Myslivec volal, ale žena se mu neozvala. Když vešel dovnitř a zapálil louč, uviděl kaluž krve a v ní svůj lovecký nůž. Žena však nikde nebyla. Zděšen tou podívanou běžel rychle do Zábřeha na zámek povědět, co se stalo.Protože se ani po dlouhém hledání tělo nenašlo jen zkrvavený myslivcův nůž, začali jej podezřívat, že sám ženu zabil a tělo ukryl.
Myslivec se bránil i přes mučení, kterému byl podroben. Neuvěřili mu a kat mu srazil hlavu.
Když chtěli tělo pohřbít, nevešlo se do krátké rakve, kterou katovi pacholci připravili. Dali tedy uťatou hlavu myslivci pod paži. Od těch dob prý myslivec bloudil lesem s hlavou pod paží a v místě kousek za myslivnou zůstával od půlnoci do jedné hodiny nehybně stát. Zpráva o tom, že myslivec ve Zborovci straší, roznesli pytláci a také lidé, kteří ho tam v noci potkali. Jednou ze Zábřeha z trhu vedl sedlák koně. Ve Zborovci poblíž myslivny se ale koně zastavili, nechtěli jít dál a plašili se. Báli se postavy s hlavou pod paží, která šla proti nim.
Sedlák zvolal : ,,Nemůžeš se vyhnout, když vidíš, že se tě koně bojí?“
Myslivec se skutečně vyhnul a ztratil se v lese.
Když se o tom dozvěděli v Zábřeze, šli na toto místo kopat a našli tam tělo myslivcovy ženy.
Brzy na to zatkli zloděje, který nosil na malíčku prsten, který dal pan Protiven myslivcově nevěstě v den svatby. Zloděj se na mučidlech přiznal.
To však nevinnému myslivci již život nevrátilo. Pochovali ho i s manželkou na hřbitově do společného hrobu.
************************************************************************************
Návod jak (být) nebýt bezhlavý myslivec:
Mladý tygr honí cestovatele džunglí sem a tam.
Tygřice se na něj moc zlobí: "Synku, kolikrát už jsem ti říkala, že se s jídlem nesmíš hrát."
Doslov autora: Jo jo, někdy jsme spokojeni s průměrem a je nám líto ten průměr vylepšit. Přitom po tom tolik toužíme.
Opravdu je to tak těžké? A proč to těžké považuje 95% lidí? Proč těch pět procent to nehodnotí a překonává dobré lepším? A proč se asi mají pořád líp? Že by to bylo tím, že nehodnotí, neanalyzují a prostě to mění k lepšímu?
A ty patříš do těch 95%, nebo do těch 5%?
Mladý myslivec se svou manželkou tu hlídal zvěř a podle potřeby ji dodával na zábřežský zámek. Jeho mladá žena se starala o domácnost. Když se myslivec k večeru vracíval, vítala ho žena s úsměvem a chystala mu večeři.
Jednoho letního večera, když se vracel z lesa, žena mu naproti nepřišla. Kolem domu bylo zlověstné ticho. Dveře byly dokořán. Myslivec volal, ale žena se mu neozvala. Když vešel dovnitř a zapálil louč, uviděl kaluž krve a v ní svůj lovecký nůž. Žena však nikde nebyla. Zděšen tou podívanou běžel rychle do Zábřeha na zámek povědět, co se stalo.Protože se ani po dlouhém hledání tělo nenašlo jen zkrvavený myslivcův nůž, začali jej podezřívat, že sám ženu zabil a tělo ukryl.
Myslivec se bránil i přes mučení, kterému byl podroben. Neuvěřili mu a kat mu srazil hlavu.
Když chtěli tělo pohřbít, nevešlo se do krátké rakve, kterou katovi pacholci připravili. Dali tedy uťatou hlavu myslivci pod paži. Od těch dob prý myslivec bloudil lesem s hlavou pod paží a v místě kousek za myslivnou zůstával od půlnoci do jedné hodiny nehybně stát. Zpráva o tom, že myslivec ve Zborovci straší, roznesli pytláci a také lidé, kteří ho tam v noci potkali. Jednou ze Zábřeha z trhu vedl sedlák koně. Ve Zborovci poblíž myslivny se ale koně zastavili, nechtěli jít dál a plašili se. Báli se postavy s hlavou pod paží, která šla proti nim.
Sedlák zvolal : ,,Nemůžeš se vyhnout, když vidíš, že se tě koně bojí?“
Myslivec se skutečně vyhnul a ztratil se v lese.
Když se o tom dozvěděli v Zábřeze, šli na toto místo kopat a našli tam tělo myslivcovy ženy.
Brzy na to zatkli zloděje, který nosil na malíčku prsten, který dal pan Protiven myslivcově nevěstě v den svatby. Zloděj se na mučidlech přiznal.
To však nevinnému myslivci již život nevrátilo. Pochovali ho i s manželkou na hřbitově do společného hrobu.
************************************************************************************
Návod jak (být) nebýt bezhlavý myslivec:
Mladý tygr honí cestovatele džunglí sem a tam.
Tygřice se na něj moc zlobí: "Synku, kolikrát už jsem ti říkala, že se s jídlem nesmíš hrát."
Doslov autora: Jo jo, někdy jsme spokojeni s průměrem a je nám líto ten průměr vylepšit. Přitom po tom tolik toužíme.
Opravdu je to tak těžké? A proč to těžké považuje 95% lidí? Proč těch pět procent to nehodnotí a překonává dobré lepším? A proč se asi mají pořád líp? Že by to bylo tím, že nehodnotí, neanalyzují a prostě to mění k lepšímu?
A ty patříš do těch 95%, nebo do těch 5%?
