Dalekohledy. Výstupní pupila a stmívací koeficient. Antireflexní vrstvy, prostupnost světla, ostrost obrazu (rozlišovací schopnost) a kontrast, důležitá je rovněž technická a mechanická preciznost.

1. Optické parametry

Swarovski Optik 

Dalekohledy jsou konstruovány pro nejrůznější účely a tato rozmanitost v použití vede často k tomu, že požadavky a přání uživatelů si navzájem odporují. Opticky zázračné dílo, které nerespektuje fyzikální hranice, nemůže nabízet žádná seriózní optická firma. Zkonstruovat dalekohled, který by vážil jen 50 gramů, vešel by se do kapsy u vesty, měl by desetinásobné zvětšení a byl by vhodný pro noční vidění, to zůstává bohužel nesplnitelným snem lovce. Ani nejgeniálnější optický konstruktér nemůže zrušit fyzikální zákony. Proto je pro lovce důležité se rozsáhle informovat na optické parametry a na možnosti jejich využití.

2. Zvětšení
Všeobecně je zvětšení nejdůležitějším parametrem. Udává o kolikrát blíž se objeví objekt. U dalekohledu zvětšujícího 10x bude např. srnec stojící ve vzdálenosti 100 m opticky tak zvětšen, jako kdyby byl pozorován na 10 m pouhým okem.
Příklad: 100 m vzdálený srnec se zdá při
2x zvětšení 50 m blízko
4x zvětšení 25 m blízko
8x zvětšení 12,5 m blízko

U binokulárních dalekohledů volíme zvětšení právě podle účelu použití. Výrobci nabízejí dalekohledy většinou ve zvětšeních od 6x až po 15x. Menší zvětšení postrádá u dalekohledů smysl, větší než 15x pak přináší pozorovateli množství potíží, které budou popsány dále (nestabilita obrazu, menší světelnost, velikost přístroje atd.) Pro lov a myslivost se nejčastěji využívají přístroje se zvětšeními 7x až 10x (nejrozšířenější je jednoznačně 8x). Pro pozorování přírody a především ornitologii jsou pak určeny přístroje se zvětšením 10x až 15x.
Na trhu se vyskytují i dalekohledy s variabilním zvětšením např. 8 - 24x apod. Avšak v nabídce špičkových výrobců optiky se tyto přístroje neobjevují, je totiž prakticky nemožné zajistit odpovídající optické vlastnosti při dlouhodobém používání.

Monokulární pozorovací dalekohledy (teleskopy) se používají pro pozorování na velké vzdálenosti a tomu odpovídají i zvětšení od 20x až po 60x. Tyto přístroje se používají ve dne a společně se stativem, takže odpadají potíže způsobené právě velkým zvětšením. V lovecké praxi se jedná především o modely pro lov v horském terénu (např. při lovu kamzíků apod.).
Největší rozsah zvětšení nalezneme u puškohledů. V této oblasti se v současné době prosazují modely s variabilním zvětšením, které umožňují lovci používat jeden přístroj pro různé druhy lovu. V nabídce všech výrobců nalezneme i dnes puškohledy s pevným (fixním) zvětšením a to od 4násobného (střelba na kratší vzdálenosti, vzduchovky,malorážky) přes 6násobné až po nejpoužívanější 7 a 8násobné. Jak již bylo řečeno mnohem více modelů je nabízeno v provedení s variabilním zvětšením.

Tyto puškohledy lze rozdělit na "naháňkové" (zvětšení 1,1 - 4x; 1,25 - 4x; nebo nejmodernější 1 - 6x), dále univerzální modely "pro šoulačku" (zvětšení 1,5 - 6x nebo 1,7 - 10x) a nejrozšířenější typy pro "posedový" způsob lovu (zvětšení 2,5 - 10x; 3 - 12x nebo 2 -1 2x). Speciální kategorií pro lov na velké vzdálenosti nebo sportovní střelbu jsou modely 4 - 16x nebo 6 - 24x. Toto rozdělení je samozřejmě zjednodušující a orientační, především nejmodernější přístroje s velkým rozsahem zvětšení (řada Z6i od firmy Swarovski Optik) umožňují skutečně široký rozsah použití.

3. Stabilita obrazu
V lovecké praxi je podstatná otázka klidu obrazu při stupňujícím se zvětšení. Při pozorování pouhým okem je dojem obrazu daného objektu všeobecně klidný, ačkoli se tělo i oko neustále pohybují. Tento zdánlivě klidný obraz umožňuje oční mozkový systém díky trvalé, sensorické a podvědomé kompenzaci. Ta bohužel nefunguje při pohledu skrz dalekohled, zde začíná být obraz (v závislosti na zvětšení) nestabilní a neklidný.

Neklid obrazu vzniká hlavně z důvodu:
* Kolísání těla
* Neklidu ruky
* Pulsu
* Věkem způsobeným třesem
Dalekohled zobrazí klidový obraz, pokud je držen absolutně v klidu a nebo je fixován, naopak zvětšení opticky posílí i nejmenší pohyby.
Desetinásobné zvětšení znamená desetinásobnou nestabilitu obrazu!
Příklad: Jen 5 mm odchylky dalekohledu nebo puškohledu od optické osy z výše uvedených důvodů, způsobuje na 200 m chvějící se rozptýlený kruh o průměru 10 cm. Žádný lovec nemůže za těchto nepříznivých podmínek zaručit precizní ránu.

4. Zorné pole
Při pohledu skrz dalekohled vidíme kruhový výřez ze skutečnosti. Velikost tohoto výřezu je nazývána zorné pole. U dalekohledů a teleskopů je zorné pole udáváno v metrech (průměr kruhového výřezu) ve vzdálenosti 1000 metrů, tedy m/1000m. U puškohledů se tento údaj udává na 100 metrů (m/100 m). Kromě údajů v metrech lze také zorné pole udávat ve stupních (např. 6,6°).
Lidské oko může přehlédnout úhel zorného pole do 180°. Použitím optiky je zorné pole oka zřetelně omezeno. Při úhlu 60° zorného pole oka hovoříme o širokoúhlém dalekohledu (jsou označovány vesměs písmenem W). Zorné pole oka označuje výstupní úhel optických drah paprsků od okuláru k oku ve stupních.
U optiky je vždy žádoucí co možná největší zorné pole, jeho velikost je však podstatně určena zvětšením. Čím vyšší zvětšení, tím menší zorné pole. Je proto nutno volit, který s těchto parametrů je pro dané použit důležitější. U puškohledů pro nátlačku je rozhodující velké zorné pole, proto je voleno menší zvětšení. Pro lov v horách, kde se často střílí na velké vzdálenosti je naopak potřeba větší zvětšení a nepřihlíží se tolik velikosti zorného pole.
U dalekohledů pro lovecké účely není vždy zorné pole rozhodujícím parametrem, použijeme-li ovšem pro pozorování na velké vzdálenosti teleskop s velkým zvětšením bude zorné pole přibližně jen 1/3 zorného pole dalekohledu s 8násobným zvětšením.

Při posuzování zorného pole dalekohledu není rozhodující jeho velikost, ale hlavně kvalita obrazu. Levné dalekohledy i s velkým zorným polem mají často zřetelně viditelný neostrý obraz na okrajích zorného pole, který často začíná již ve 2/3 zorného pole. Špičkové přístroje se vyznačují velkým zorným polem a především dobrou kvalitou obrazu až do okrajů.

5. Světelnost
Teoreticky je světelnost je stanovena průměrem objektivu a zvětšením. Pro určení světelnosti se používají dva vypočtené parametry :
* Výstupní pupila = průměr objektivu v mm / zvětšení
* Stmívací koeficient = druhá odmocnina součinu zvětšení x průměr objektivu v mm

Výstupní pupila
Čím větší je výstupní pupila, tím větší je světelnost.
Teoreticky by měla výstupní pupila dalekohledu nejenom ležet se zornicí oka přímo na sobě ale shodovat se i v průměru.
Prakticky je to možné jen omezeně, protože zornice mění svou velikost a také se kvůli neustálým pohybům přemisťuje do různých směrů. Tyto pohyby nemůžeme ovlivnit a s přibývající dobou pozorování jsou stále výraznější.
U mladších osob má zornice ve tmě průměr až 7 mm. Ideální dalekohled do šera je pak 8x56 se 7mm výstupní pupilou. S přibývajícím věkem bude maximální otevření zornice ve tmě menší. Pro starší lovce jsou optimální dalekohledy 8x50 nebo dokonce 8,5x42 s výrazně menší hmotností. Ve dne je k dispozici stále dostatek světla, takže se dá dobře pracovat i s ještě menšími dalekohledy např. 8x30.

Pro delší pozorování (déle než půl minuty) by měla být speciálně u dalekohledů výstupní pupila větší, než zornice oka. Tím zůstane obraz v klidu a zachované zorné pole navzdory pohybům oka. Pokud je výstupní pupila menší než zornice, jeví se obraz v dalekohledu tmavší. Při stmívání by to mohlo vést až k tomu, že nebude přes dalekohled vidět, ačkoli jsou objekty pouhým okem ještě rozeznatelné.
Uvedené tabulky byly vytvořeny na základě průměrných údajů stanovených očními lékaři a nelze je tedy vztahovat na každého jedince. Přesto by měl člověk zvážit pro jaký účel bude přístroj používat (lov ve dne versus lov za šera) a nejlépe prakticky vyzkoušet, zda jeho oko využije rozdíl ve velikosti výstupní pupily, nebo bude důležitější rozdíl ve velikosti a hmotnosti přístrojů .

Stmívací koeficient
Pro výkon dalekohledu za šera platí, že i při stejně velké výstupní pupile roste tento výkon se zvětšením. Proto je uváděn pojem stmívací koeficient, který je určen vzorcem:
stmívací koeficient = druhá odmocnina součinu zvětšení x průměr objektivu v mm
Např. tedy pro model 7x42 je koeficient přibližně 17, pro model 7x50 je koeficient 19 , pro model 8x56 je to 21 a pro model 15x56 je to 29 (přitom je jasné, že právě tento model není vhodný pro pozorování za šera z důvodu malé výstupní pupily asi 3,7 mm).
Již zde vidíme, že tvrzení "čím větší stmívací koeficient, tím lepší schopnost při soumraku" platí jen tehdy, pokud je výstupní pupila větší a nebo minimálně stejně velká jako zornice oka. Stmívací koeficient nám tedy pouze může říci, který ze dvou modelů o stejném průměru výstupní pupily je vhodnější pro pozorování za šera a nemá tedy v praxi pro lovce velký význam, dokonce je zavádějící.

Výstupní pupila a stmívací koeficient jsou teoretické parametry pro posouzení schopností přístrojů za šera. Umožňují nám porovnání různých modelů dalekohledů např. 8x30, 10x50 a 8x56. Nic nám ovšem neříkají o kvalitě přístroje, protože výstupní pupila i stmívací koeficient jsou stejné např. u všech dalekohledů 7x50. To znamená, že výše uvedené teoretické parametry neumožňují posouzení kvality.
Pro praxi jsou podstatnější jiná kritéria jako antireflexní vrstvy, prostupnost světla, ostrost obrazu (rozlišovací schopnost) a kontrast, důležitá je rovněž technická a mechanická preciznost.
Uvedené optické parametry nám tedy vytvářejí pomyslný trojúhelník vlastností a je tedy na nás, která z vlastností je pro nás nejdůležitější. Není totiž možno mít dalekohled s velkým zvětšením a současně velkým zorným polem a světelností. Neměli bychom ovšem nikdy zapomínat na schopnosti našeho oka, jako druhé části optického systému.

Ideální je tedy vybranou optiku sami vyzkoušet v reálných podmínkách!

#Lovecké příběhy. Komu se to ještě nestalo, ten zná málo myslivost...každý skutečný příběh je zkušenost a skládá zážitky a rozum myslivce. A táta synovi rád pomůže....

Ta paštička bude luxusní, moc si na ní pochutnám.

Srnec v krytu ilustrační obrázek  (photo by pavel kysela)

Sundávám z ní obal a dávám do mikrovlnky rozmrazit housky.
Hmmmmm, ta voní.
Mikrovlnka pípá, hotovo. Sedám si k počítači a pouštím svůj oblíbený seriál.
Odkrajuju svou první porci a přikusuju housku. Vážně je výborná.
Zvoní mobil.
Táta, co se děje? Že by měl sloveno? Mě bylo divné, že se dneska neozval, jestli nepůjdu s ním.
„Příjem.“ Netrpělivě očekávám, co se bude dít.
„Mám sloveno, copak děláš?“
Chystám se hezky se najíst…
„Sedím u kompu, že se vůbec ptáš. Copak si slovil?“
„Srnce, co asi. Můžeš přijet? Nějak ho nemůžu najít. Člověče, tenhle mi za těch čtrnáct dní ani jednou nepřišel. Na jedný straně špičák a na druhý nic. Vůbec neznačil, po výstřelu hned zmizel v kukuřici. No snad jsem ho nechybil. Měl jsem ho hezky v kříži.“
„Dobrý, tak já na sebe něco hodím a přijedu za tebou, jsi na kazatelně sebevrahů?“
„Jo na tý Píchový. Tak dík a zatím. Jo a násadu jsem nechal pod autem, jak je tažný. Nevím, jak bych jí s tím vším pobral.“
„Jasný, já jí vezmu. Čau.“
Oblékám kalhoty, přidělávám nůž k pásku a připravuju brašnu na foťák. Zběžně pohlédnu na zataženou oblohu a sahám raději ještě po mikině.
Snad nás na poli nechytne déšť.
„Copak se děje.“ Simona již očividně usínala.
„Táta střílel po srnci, ale nemůže ho najít, jedu mu pomoct hledat, takže se asi zdržím.“
Ještě beru dalekohled a klíče od auta dávám do kapsy.
Smutně pohlédnu na paštiku a odcházím.
Tohle bude zážitek, snad ho najdeme.
Chvíli hledám vhodné boty. Včera pršelo a dneska bude nejspíš taky.
Beru klobouk a po chvíli už sedím v autě.

Parkuju vedle táty a s násadou vyrážím ke kazatelně. Po pár minutách mám strastiplnou cestu přes zvláčený kus kopce za sebou.
Ta cesta sem je fakt hrozná, co teprve, až půjdeme zpátky.
Je už docela tma, ještě že mám v kapse u kalhot permanentně baterku. Vpravo vidím siluetu na kraji kukuřice.
Dobrý támhle je, teď to začne.
„Čau, hele, tak zhruba tady musí bejt nástřel. Když tak tu stůj, já se vrátím ke kazatelně, vylezu na ní a řeknu ti.“
Poslušně stojím a čekám. Svítím kolem sebe a nevidím nic. Žádná barva. Kukuřice je zlámaná, ale jinak nic.
„Hele, tak běž víc doprava k Platěnicům.“ Ozývá se po chvíli z kazatelny a já pochoduji určeným směrem.
„Dobrý, tam to je!“
Stejně nic, nevidím jediný náznak nástřelu. Pomalu mne opouští optimismus. Táta se ke mně přidává a společně osvětlujeme každou píď. Vlevo, vpravo, v kukuřici a zase zpátky. Nic.
„No, já jdu znova ke kazatelně a ještě jednou na to mrknu, to není normální. Na tuhle vzdálenost snad ani nejde minout.
Hele, napiš hospodářovi, že nic nemůžeme najít, já na to nevidím. Jak to sem může bejt
daleko?“ Podává mi mobil.
„Hele já nemám páru, víš, jakej mám odhad.“ Přiznávám a snažím se určit vzdálenost. Sto metrů?
Táta se opět vrací ke kazatelně a počítá kroky.
Mě to nedá a ještě jednou prohledávám zem kolem sebe. Nic.
„Tak sorry, jsem blbej, je to víc vlevo.“ Tátův hlas se nese noční oblohou a já se opět přesouvám na určené místo.
„Dobrý, stůj. Když tak tam zabodni tu násadu do oranice, ať víme, kde to zhruba je.“
Poslechnu a začínám hledat. Zase nic, ale nevzdávám se. Tohle místo je ještě blíž než to první, tohle musel trefit.
Opět společně hledáme.
„Hele, tak víš co, ty jdi vlevo a prohledej každej kousek. Já půjdu vpravo, třeba něco najdeme. Hospodář nic nenapsal?“ Táta stále plný odhodlání určuje náš další postup.
Lovím mobil z kapsy a otevírám sms.
„Jo napsal, že pokud by byl problém, tak slezou a přijedou nám pomoct.“
Vracím mobil do kapsy. Pečlivě osvětluju kraj kukuřice i listy v naději, že uvidím trochu barvy.
Povedlo se. Bylo jí víc než trocha.
„Mám nástřel. Teda to je barvy, tohle určitě nerozdejchal.“ Táta je během pár vteřin vedle mě.
„Paráda, napiš hospodářovi, že máme barvu. Vidíš jí dál v kukuřici?“
„Jo, je jí tady mraky.“
Opět lovím mobil a píšu. Hotovo.
Na nic nečekám a pouštím se po stopě.
Začíná pršet.
Super, to nám ještě scházelo.
„Vidíš furt barvu?“ Ozývá se za mnou. Musím se usmát.
„Jo, to nejde nevidět.“
„Srnce nevidíš?“
„Ještě ne, ale podle toho, kolik barvy je všude kolem na kukuřici, nemůže bejt daleko.“
Pomalu se prodírám dalšími řádky a doufám, že už ho brzy najdu.
Stalo se.
„Mám ho! Teda, to je nádherná trofej. Pozoruji silný krk a šedou masku.
„Teda, ten bude starej.“
„Napiš hospodářovi, že je tu kýbl barvy a na jejím konci srnec.“
Opět lovím mobil a píšu.
„Otevři mu svírák, podíváme se mu na zuby“ Táta s nadšeným výrazem v obličeji svítí na svou kořist.
Ukládám mobil zpátky do kapsy.
Beru srnce za čelisti a otevírám je.
„No jo, zuby má pěkně semletý, to nebude průserový. No nic, vezmi ho za přední běhy, já vezmu zadní a doneseme ho ke kazatelně.“ Táta na nic nečeká a sklání se nad ním.
Cesta kukuřicí po tmě a v dešti s uloveným srncem je velice namáhavá. Konečně zdoláváme poslední řádek, ještě cesta ke kazatelně, která není o nic lepší.

„Dobrý, polož ho tady.“
Poslouchám a sahám pro foťák.
„Tak jo lovče, uděláme fotečku.“
„Ty jsi vzal foťák, super!“ Aniž bych cokoliv řekl, tak poklekl k srnci, smekl klobouk a zvedl mu hlavu.
Smekám také a vzdávám poctu ulovené zvěři.

„Tak, to by bylo, teď mi Tome pořádně sviť a sleduj, ukážu ti, jak se to má vyvrhovat.
Za vytrvalého deště sleduji každý tátův řez. Z klobouku mi kapou kapky vody, ale mně to nevadí. Zážitek z prvního dosledu se již nebude opakovat.
Za hodinu máme hotovo. Právo ukládáme do tašky a ověšeni věcmi kráčíme k autům s násadou, ke které máme přivázaného srnce za běhy.
S promočenými nohavicemi z vysoké trávy a mokrým oblečením konečně přicházíme k autům.
Přestává pršet.
Taky dobrý, Murphyho zákony nezklamou.
Jdu natrhat úlomky a provádíme nezbytné úkony podle mysliveckých tradic. Po posledním hryzu ukládáme srnce do auta.
„Tak fajn Tome, jedeš se mnou k hospodářovi?“
„Jasně, tohle si nenechám ujít.“
Koukám na hodinky. 23:00. Sedám do auta a vyrážím za tátou, raději s odstupem, kdyby musel brzdit…
Lepší než sedět u kompu.

Zdroj: myslivecké-forum.cz

#Srnec, Honili myslivci, Myslivecká zábava, Lovecké příběhy, #Lovecké stezky, 

Dnešní úpadek umění myslivosti je přinejmenším smutný. Myslivost lze vykonávat na vysoké profesionální úrovni. A být zase pyšný na to, že jsem myslivec.

Černá zvěř Bachyně se selaty

Pamatuji ještě dobu, kdy černá zvěř v honitbě nebyla, a dobu, kdy černé bylo málo a chovala se právě tak, jak se černá chovat má. 

Bez problémů se dala celoročně lovit na šoulačkách za dne, obeznávat nebylo nutné, bachyně se držely trvale na stejném místě, a stačilo postavit střelce na ochozy, na okraji mlaziny nařídit nastoupeným honcům, ať si chvíli hlasitě povídají a černá už šla ven.

Z každého uloveného kusu jsme měli radost, řádně to oslavili a loveckých možností jsme nijak nezneužívali. Pak jsme dokonce postavili krmná zařízení jen pro černou a těšili se z toho, že je černá zvěř využívala. Pravidelně jsem jim chodil čistit kaliště od spadlých větví, no zkrátka snaha byla, aby se "prasátka" měla dobře. Cílem bylo tuto zvěř chovat. Nikoho tenkrát ani nenapadlo sedět někde u krmení a čekat na černou - ihned by byl označen za pytláka a pravděpodobně by ve sdružení skončil s tím, že jeho pověst by ho předcházela a těžko by jinde hledal uplatnění. Samozřejmě jsme se ale hlavně naplno věnovali ostatní spárkaté, zejména srnčí zvěři, a zajícům, protože bažanti už nebyli.
Kdo by jen tušil ...
Postupně se situace začala měnit. Stavy černé se začaly pěkně zvyšovat a v důsledku toho byl povolen lov na vnadištích. V myslivosti se objevilo nové slovo. Prasečkáři, tak se sami pyšně začali označovat specialisté na lov černé. Celá specializace však spočívala obvykle v tom, že se v zateplené kazatelně zavřeli na celé noci a čekali, co přijde na jejich hromadu. Vývoj však pokračoval.

Lov černé u hromad krmení nebo na naháňkách se ukázal jako velmi atraktivní, nenáročný na myslivecké umění, na znalost zvěře a jejího života a zároveň významný byl i přínos poměrně velkého množství zvěřiny. Nové byly i pojmy "moje hromada" a "moje kazatelna".

Prasečkáři se začali dělit na dvě skupiny, které se zároveň více či méně prolínaly.

Hromadáři a naháňkáři, to byly vznikající specializace lovu černé. Hromadáři se vyčlenili opravdu specifickými znalostmi a uměním. Ty znalosti a ochota se učit spočívaly v tom, jaké dobroty černé předložit, aby na jejich hromadu chodila, a chodila raději, než na jiné hromady. Mnozí se vyznačují doslova výzkumným nadáním, a stále zkouší nové a nové recepty. Umění spočívá v tom, že nelitují času a prostředků při shánění "krmiva" na jejich hromadu. V mylném přesvědčení "čím více, tím lépe" jakýchkoli kvantech, a cokoli.
Černá zvěř se postupně stává tou nejvíce a nejlépe krmenou zvěří v historii. I kvůli tomu začínají enormně narůstat stavy černé, a každoročně se dosahuje rekordní výše odstřelu. A myslivecká morálka se díky tomu také značně uvolňuje. Co dříve bylo naprosto nemyslitelné, se stává běžným, mlčky trpěným a po čase dokonce naprosto legálním. V zájmu "boje se škodami" se povolí téměř vše a oko se zamhouří ještě víc. A z lovců černé jsou rázem novodobí hrdinové.

Chybí tomu ale ještě podpůrná technika.
Skvělé optické zaměřovače postupně střídají přístroje pro noční vidění a diskuse "co na hromadu" jsou doplněny o hodnocení optoelektronických zaměřovačů. Že je to zákonem zakázaný doplněk zbraně? Přece jde o zamezení škod působených černou zvěří, tak se to přehlíží. Naháňky také postupně ztrácí své kouzlo, někde začínají nebezpečně připomínat tažení proti nepříteli. Pro vytlačení černé z mlazin se zavírají oči před jakýmikoli prostředky, petardy a dělobuchy nevyjímaje. Není divu, že se někteří stavem mysli dostávají do situace "Rambo ve Vietnamu". Proslov mnohých mysliveckých hospodářů při zahájení tomu také nepřidá - " lovíme sele a lončáka, ale pánové, u nás mají lončáci i přes 100 kg, tak neváhejte, jsme tu proto, abychom ulovili". Díky tomuto přístupu a snaze za každou cenu vystresovanou černou vyhnat z leče agresivita na obou stranách stoupá.

Bohužel právě i to ovlivňuje myšlení mnohých, a jako k nepříteli se k černé chovají, jako na nepřítele na ni myslí. Obecně je výsledek ten, že se může vlastně cokoli. Třeba i broky, jak radí někteří ti "zkušení".

Na kazatelnách se technika opět zvedá o úroveň výše, nastupují termovizuální přístroje. Odpadá řešení problému přísvitu, navíc jsou k dispozici další vylepšení, jako jsou třeba pohybová čidla, která přesně identifikují příchod jakékoli zvěře včetně určení směru, ze kterého přichází. Zařízení pro přenos zvuku z hromady jsou také běžná a navíc snadno dostupná. Takže na kazatelně zalehnout a spát, však oni si nás vzbudí, až dorazí.

Ale černá je ta nejučenlivější zvěř v našich krajích. Už dávno ví, že hromada znamená nebezpečí, a při naháňkách jsou situace, kdy neopustí kryt ani za nic. Není nutné asi zdůrazňovat, že jak lov na hromadách, tak zejména naháňky jsou pro černou velmi stresující, což samozřejmě výrazně stupňuje její agresivitu. A o to hůře.

Pokles lovecké a myslivecké morálky je neuvěřitelný, zároveň snad nikdy nebylo v myslivosti tolik švindlů. Prakticky se už může vše, a vše si mnozí vždy zdůvodní. Tím zaklínadlem je "škodící a přemnožená černá zvěř". Z dospělých kusů se obvykle udělají lončáci, to už je vcelku tradice. Že tato zvěř byla ulovena v době hájení nebo nedovoleným způsobem lovu je už každému úplně jedno. Sice nová úprava doby lovu vše zlegalizovala, ale nic to nemění na situaci.
 Konec konců, i na ty ulovené bachyně od selat se dá, jak je vidět, zvyknout. S porušováním zákona si vůbec moc starostí neděláme, třeba zrovna hromady jsou toho jasným důkazem. A vše se to samozřejmě šíří celou myslivostí. Odstřel jakékoli spárkaté na hromadách, navíc v noci také nikdo neřeší. A dalo by se pokračovat. V těch málo spolcích, kde se dbá na dodržování zákonů a především na mysliveckou a lidskou etiku a morálku se někteří neustále dožadují nejrůznějších ústupků ( = porušení zákona ) s tím, že přece to tak dělají všichni sousedi, tak proč my ne ?

Černá zvěř mohla být významným přínosem pro naši myslivost. Ta zvěř za ten vývoj samozřejmě nemůže, za ten mohou jen lidé, v tomto případě myslivci. Jsou podle mého názoru hlavní příčinou nárůstu stavů, zároveň benevolence a slabost mysliveckých hospodářů a předsedů v plné míře zapřičinila morální úpadek. Tím i oni sami musí "čarovat" v mysliveckém výkaznictví a tak vlastně to jsou myslivečtí hospodáři, kteří "musí" lhát a švindlovat nejvíc. Nejhůře jsou na tom obvykle ti, kteří začali s myslivostí zhruba v posledních patnácti letech.
Zažili totiž už jen myslivost, která dobrá rozhodně není. Je pro ně běžné využívat současné metody lovu, dojet autem pod kazatelnu, tam čekat a autem zase domů. Když se mne myslivec, který má lovecký lístek 15 let ptá, jak dokáži najít ochoz černé, jak ho vůbec poznám, a na druhou stranu má této zvěře uloveno desítky kusů, to mi nejde dohromady. Vůbec netuší, jak černá žije, na co také, když přesně ví, díky síti fotopastí, kdy a co na kterou hromadu chodí. Ale zejména jsou zvyklí hlavně na to, že k porušení zákona vlastně nikdy nedojde, jednak se to vždycky dá nějak udělat ( rozuměj zašvindlovat ), a stejně by to ani nikdo nechtěl řešit, zejména ne pak ten, který by sice měl, ale zároveň sám švindluje daleko více. Toto myšlení se nakonec přenáší na všechnu zvěř.

Chceš ulovit srnce ? No jak jinak, než mu nasypat pěkně v dostřelu od posedu hromádku ovsa. A sledovat, kdy začne chodit. Dančí, vysokou a nakonec i to srnčí - to nalovíš při nočních čekaných u hromad také snadno. Jsou honitby, kde už se ani jinak zvěř téměř neloví.
Všichni svorně naříkají, jaké škody černá dokáže udělat, a vlastně je to to jediné, kolem čeho se vše točí. A zároveň obvykle i naoko hledají cestu, jak z toho ven. Snížení stavů černé ale ve skutečnosti nikdo nechce. Chytře ale všichni úpíme, jaké to zase lány zaseli zemědělci, a jaké špatné plodiny. Pravda je ale taková, že černá pro mnohé znamená i přes snížené výkupní ceny značný přínos. Pro jiné zase možnost celoročního lovu prakticky bez omezení. A celkově je výsledek ten, že "mrtvé prase je dobré prase". Co to vlastně je a jak bylo uloveno je až druhořadé. A stavy se nezmenšují, naopak.
Často poslední dobou přemýšlím o tom, jaká by byla naše myslivost bez černé zvěře. Jistě ne taková, jak si ji pamatuji z mládí. Pokrok se nedá zastavit, a vývoj už vůbec ne. Lze jej ale určitě jinak směrovat. Věřím, že i myslivost lze vykonávat na vysoké morální úrovni. A být zase pyšný na to, že jsem myslivec.

Zdroj: myslivecke-forum.cz

#Kančí steaky, Čekaná, Lovu zdar!, Příroda a myslivost, Vnadiště, Ze života černé zvěře, Černá zvěř, Názory myslivců, 

Měření sil jelenů nebo tvrdý souboj soků v říji? Viděli jste už vysokou v říji? Ve volné přírodě?

Měření sil jelenů nebo tvrdý souboj soků v říji?

Bachyně se selaty v lese. #Černá zvěř - bachyně, Sele prasete divokého, #Lovecké stezky, Černá zvěř, Divočák, Instinkty a pudy, Mateřství a péče o potomstvo, Wildlife, Ze života černé zvěře

Bachyně  a selata v lese

#Černá zvěř - bachyně, Sele prasete divokého, #Lovecké stezky, Černá zvěř, Divočák, Fotografie z myslivosti, Instinkty a pudy, Mateřství a péče o potomstvo, Wildlife, Ze života černé zvěře

Puškohled Zeiss má čočky ze speciálního skla bez příměsi těžkých kovů, které se jinak běžně používají. Složení optického skla tak dává brilantnější a jasnější obraz než sklo dříve používané a navíc je lehčí.

Puškohled Zeiss Diatal 7x50 Classic

Jedny z nejlepších a nejkvalitnějších puškohledů vyrábí německá firma Zeiss.

Jejich kvalita se projeví nejen dlouhou životností, spolehlivou mechanickou odolností i na rážích s nejsilnějším zpětným rázem, ale především jasným, brilantním a dokonalým obrazem i za snížené viditelnosti.

Důkazem může být, že měření koeficientu propustnosti světla nezávisle provedené německým časopisem Pirsch prokázalo nejlepší parametry u puškohledů Zeiss s hodnotou minimálně 93 %, zatímco jiné známé značky, se pohybovaly kolem nebo i pod 90 % a levné puškohledy docilovaly propustnosti světla pouze kolem 65 %, což je skutečně hodně slabé a takový puškohled se pro lov za šera nehodí vůbec. jedny z nejlepších a nejkvalitnějších puškohledů vyrábí německá firma Zeiss. Jejich kvalita se projeví nejen dlouhou životností, spolehlivou mechanickou odolností i na rážích s nejsilnějším zpětným rázem, ale především jasným, brilantním a dokonalým obrazem i za snížené viditelnosti. Důkazem může být, že měření koeficientu propustnosti světla nezávisle provedené německým časopisem Pirsch prokázalo nejlepší parametry u puškohledů Zeiss s hodnotou minimálně 93 %, zatímco jiné známé značky, se pohybovaly kolem nebo i pod 90 % a levné puškohledy docilovaly propustnosti světla pouze kolem 65 %, což je skutečně hodně slabé a takový puškohled se pro lov za šera nehodí vůbec.

Technické provedení puškohledů Zeiss:
Kvalitní puškohled musí být dostatečně mechanicky odolný, a to jak proti vnějším otřesům nebo případným pádům, tak zejména proti silným rázům při instalaci na velmi výkonné zbraně, aby byla zabezpečena přesnost nastavení zaměřovacího systému. Tubusy levných puškohledů bývají šroubované, což znamená, že při pádu se snadno odlomí od střední části. U takových puškohledů je do střední části našroubována laicky řečeno trubka okuláru a trubka objektivu. Mechanická odolnost je u puškohledů Zeiss výjimečně vysoká a to tím, že korpusy puškohledů jsou vyrobeny z jednoho kusu materiálu.
Výchozím polotovarem je válec z lehké slitiny o hmotnosti 2,72 kg, který se osoustruží v přesných NC centrech na konečný tvar tubusu o hmotnosti pouhých 0,24 kg. Je to operace náročná, drahá, s velkým odpadem, ale jediná zabezpečující dokonalou pevnost těla puškohledu. Pro ověření pevnosti puškohledu firma provádí crash testy jak pády z různých výšek, tak ale i přejetím osobním nebo terénním automobilem s výsledným nulovým poškozením puškohledu. Zajímavou zkouškou je například instalace na silné ráže zbraní (např. .50, což je náboj pro letecké kulomety) nebo těžké odstřelovací a protipancéřové pušky.
Vnitřní mechanismy jsou šroubovány přesnými závity a v případě posuvných ploch přesně leštěny s kontaktem vždy kov na kov, kde kromě silikonových těsnění zabezpečujících vodotěsnost, parotěsnost a plynotěsnost vnitřních prostor, nejsou použity žádné plastické hmoty, které by mohly způsobovat nežádoucí posuny. Tím je zabezpečena naprostá tuhost a stabilita vnitřních mechanismů v případě pádu a proti silným zpětným rázům výstřelů nejvýkonnějších ráží.

Optická soustava puškohledů Zeiss:
Pro firmu Zeiss je charakteristické, že neustále přichází s novými a novými zdokonaleními svých přístrojů. V optické soustavě například začala nyní jako první používat čočky ze speciálního skla bez příměsi těžkých kovů, které se jinak běžně používají. Zvláštní a velmi speciální složení optického skla tak dává brilantnější a jasnější obraz než sklo dříve používané a navíc je lehčí. Nové konstrukce optických přístrojů využívají high tech výpočetní techniky pro optimalizaci kombinace různých druhů skel s rozdílnými koeficienty lomu světla k docílení maximálního optického výkonu.
Pro vysokou propustnost světla jsou důležité antireflexní vrstvy nanesené na povrch čoček a hranolů. Zeiss nanáší sedminásobné vrstvy různých kovů, která zajistí minimalizaci reflexů, brilanci a ostrost obrazu.
Patentovanou specialitou firmy Zeiss je povrchová vrstva nanášená na vnější stranu čoček objektivu a okuláru Lotu Tec, která téměř zabraňuje ulpění vody a minimalizuje ulpění nečistot. Tak je puškohled s vrstvou LotuTec použitelný i v dešti s velmi dobrou viditelností. Tento skvělý vynález odstraňuje starosti s nepraktickými kryty čoček, které nám obvykle vadí v nejméně vhodnou chvíli a pokud potřebujeme pohotově zamířit, jejich odstraňování nám zabere několik cenných vteřin a třeba zmaří zamíření a výstřel. Vše tak řeší povrchová úprava Lotu Tec, na které žádná vodní kapka neulpí a pohled přes puškohled je i v dešti čirý a jasný. Samozřejmostí je naprostá vodotěsnost puškohledů a tepelná stabilita ve velkém rozsahu teplot -25 / + 50 °C..


Pokračování v článku →  Nastřelování a střelba s puškohledem Zeiss!

#Čištění zbraně, Dalekohledy, Kulovnice, Lovecká optika, Nastřelení lovecké zbraně, Optika, Puškohledy, Zacházení se zbraní, Zeiss.

NASTŘELOVÁNÍ A STŘELBA s puškohledem Zeiss. V prodeji je množství různých značek a provedení puškohledů, ale jen málo z nich je skutečně kvalitních. #Lovecká optika, Puškohledy, Zacházení se zbraní, Kulovnice, Dalekohledy, Čištění zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Optika,

Puškohled Zeiss Victory Varipoint M 3-12x56 iC

Nastřelování a střelba s puškohledem Zeiss:

Seřizování puškohledu při nastřelování se provádí obvykle svislým a vodorovným korekčním točítkem. Jeden krok točítka znamená posun zásahu 1 cm ve vzdálenosti 100 m. Rozsah možného seřízení je až 65 cm posunu bodu zásahu v cíli.
Jedinečnou specialitou firmy Zeiss je možnost doplnění korekčních točítek o speciální ASV folie se škálou kalibrovanou odpovídající vzdálenosti střelby odstupňované po 50 m. Doplňkové folie jsou dodávány v pěti variantách podle balistických vlastností různých skupin ráží. Uživatel si vybere ASV folii podle používané ráže a potom může pohotově měnit polohu zaměřovací osnovy podle vzdálenosti střelby a mířit neustále přímo na ideální bod zásahu.

V dnešních loveckých podmínkách se stále častěji setkáváme s nutností střelby na větší vzdálenosti v horách nebo v pláních a problémem bývá správná korekce zamíření. I při správném odhadu vzdálenosti se velmi obtížně odhaduje potřebné převýšení.

Uvedený problém řeší právě folie ASV, kde se prostě a jednoduše nastaví korekční točítko podle zjištěné vzdálenosti a zamíření se provádí přímo na cíl. Tím je zabezpečena přesná střelba i na větší vzdálenost.

Nabídka na trhu:
V současné době je v nabídce firmy Zeiss celkem 20 typů puškohledů s pevným zvětšením 6 x 42, 7 x 50, a 8 x 56 a s variabilním zvětšením 1,1 - 4 x 24, 1,5 - 6 x 42, 2,5 - 10 x 42, 2,5 - 20 x 50, 3 - 12 x 56, 6 - 24 x 56, 6 - 24 x 72.
Puškohledy jsou vyráběny ve dvou typových řadách. V osvědčené řadě Classic, ve které bylo vyrobeno již mnoho tisíc kusů potvrzující kvalitu Zeiss nejen v Evropě, ale i na náročném trhu USA nebo v nejtěžších klimatických podmínkách Afriky, příp. severských zemí. Novější řada Victory je charakteristická použitím zlepšené optické soustavy, stavba puškohledu je o několik milimetrů kratší a až o několik desítek gramů lehčí.
Vnější plochy čoček puškohledů Victory jsou standardně opatřovány vrstvou LotuTec k eliminaci ulpívání vodních kapek a nečistot. Řada Victory má ještě dvě podskupiny Varipoint a Diavari. Puškohledy Varipoint jsou charakteristické nejkratší stavební délkou, která je až o 20 mm kratší než Diavari nebo Classic.
Vrcholem nabídky je puškohled Victory Diarange 2,5 - 10 x 50 nebo 3 - 12 x 56, který je doplněn o vestavěný dálkoměr s dosahem měření 999 m s přesností plus minus 1 m a softwarem, který umožňuje stanovit výškovou korekci bodu zamíření dle zjištěné vzdálenosti.

Závěr: Puškohledy dnes patří k samozřejmé výbavě lovecké kulovnice a rozhodují v největší míře o úspěšnosti lovu. Především při lovu na větší vzdálenost záleží na mechanické přesnosti puškohledu a při lovu za snížených světelných podmínek na kvalitě optické soustavy.
Na trhu je nepřeberné množství různých značek a provedení puškohledů, ale jen málo z nich je skutečně kvalitních. Snad všichni známe situaci, kdy za šera dalekohledem zvěř dobře obeznáme, ale při nasazení pušky do ramene obraz přes puškohled jakoby zmizí a vidíme maximálně jen jakousi skvrnu. To je signál slabé optické soustavy puškohledu s nízkým koeficientem propustnosti světla a vzniká situace, kdy musíme právě o rozhodující čtvrthodinu jít dříve s neúspěchem domů, zatímco s kvalitním puškohledem by byl lov ještě za šera možný.
Bez přehánění lze zcela odpovědně a profesionálně konstatovat to, co uznává i konkurence, že jedny z nejlepších a nejkvalitnějších puškohledů vyrábí německá firma Zeiss. Jejich kvalita se projeví nejen dlouhou životností, spolehlivou mechanickou odolností i na rážích s nejsilnějším zpětným rázem, ale především jasným, brilantním a dokonalým obrazem i za snížené viditelnosti.


#Lovecká optika, Puškohledy, Zacházení se zbraní, Kulovnice, Dalekohledy, Čištění zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Optika, Zeiss.