Lov na jeleny v Americe

Jelenec bělocasý

Jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus Z.)

Značně menší než jelen, 70 - 80 kg.
Paroží bez očníku silně ohnuté vpřed. Výsady vyrůstají z oblouku vzhůru.
Má dlouhou bílou a černě lemovanou kelku, kterou v běhu vztyčuje.
V létě žlutočervený, lysý větrník. Spodní část hlavy, krku a břicha jsou šedobílé. V zimě šedý.

Video: Děvčata to taky umí!
Video je dobré a anglicky už dnes každý rozumí.

Aktualizováno: video už není dostupné zkuste přímo na webu YouTube hledat dotazem ve vyhledávači....

Lesácká

Za lesíčkem na zelené stráni

Za lesíčkem na zelené stráni
stojí panská hájovna
chodívá tam večer po klekání
srdce mého královna.
Nikdo neví jen já sám,
kde s ní sedávám
kde svoje štěstí hledám
za lesíčkem na zelené stráni
svoji tajnou lásku mám.

Chtěl bych já se do tvých očí dívat
má panenko z háječku.
Chtěl bych já ti dneska večer zpívat
lásky naší písničku.
Až hvězdičky nad hlavou
pro nás zaplanou
zas přijdu pro náruč tvou.
Pak se budu do tvých očí dívat
tam někde za hájovnou.

Hlídá ji jak jelena a marně hrozí mi flintou

Náš pan lesní dceru má
děvčátko jako sluníčko
háječkem ji vodívá
a hlídá její srdíčko.
Hlídá ji jak jelena
a marně hrozí mi flintou
přec ta louka zelená
už ví že byla mou.

Náš pan lesní dceru má
děvčátko jako sluníčko
háječkem ji vodívá
a hlídá její srdíčko.
Hlídá ji jak jelena
a marně hrozí mi flintou
přec ta louka zelená
už ví že byla mou.

Humor neboli sranda do myslivosti patří

Veselý obrázek z octoberfestu se k Izerovi docela hodí...

Už troubějí už troubějí na horách jeleni...

Myslivecký trubač

Jelen troubící a laň v pozoru

Pytlácká písnička

Je liška škodná a nebo pytlák je škodná?

Z vyprávění starého lesníka. Duchapřítomný Hubert nepřerušil bohulibou činnost a na přípitek pozvedl číš levou rukou.

Hubert nepřerušil onu bohulibou činnost a pozvedl číš levou rukou.

Z vyprávění lesníka

Jako vystudovanému lesníkovi není mi vaření a kuchaření cizí. Dovoluji si upřesnit, že nikoli bohyně lovu seděla na klíně lovce, ale lovec Hubert kdesi kdysi ve Francii - později prohlášený za svatého na jakési oslavě po lovu byl na počest hostitele posazen vedle manželky hostitele, prý neobyčejně krásné a pravou rukou se babral kdesi okolo lůna dámy což neušlo pozornosti hostitele a ten tudíž vyzval k přípitku na "Lovu zdar".
Duchapřítomný Hubert nepřerušil onu bohulibou činnost a na přípitek pozvedl číš levou rukou.

    Odtud ta tradice dodržovaná generacemi Hubertova cechu a tedy na vysvětlení proč ono charakteristické uspořádání mysliveckého stolování....
Dát tip na slavnostní menu je velmi těžké, řada skutečných odborníků i těch dalších "rádoby" uvedla řadu receptur v různých publikacích typu "Myslivecká kuchařka". Já osobně zjistím-li, že konec receptu zní nakonec dochutíme magi, podravkou, chilli, už je pro mě takový recept nezajímavý....

   Lesovny, myslivny či fořtovny stály obvykle mimo vsi nezřídka z dnešního pohledu na idylických samotách.

Vše k životu se muselo vypěstovat a podle toho a podle postavení se tvořily zásoby. K objektu obvykle přináleželo i pole či louky. Taková rodina byla nucena se o sebe na celý rok postarat. Nakládané houby do soli, nakyselo, pod sádlo (neexistovaly mrazničky) borůvky, brusinky, ostružiny, místní typy třešní či slív na pálení, šípek nebo jalovec, z čuníka sádlo a slanina jedenkrát týdně se stloukalo máslo. Z předešlého skromného popisu vyplývá že tyto subjekty byly téměř samostatné a do koloniálu se jelo třikrát za rok s potahem pro zásoby.
Jídelníček byl skromný.
    Mnozí v dnešní době by se mohli domnívat že na tehdejší dobu dobu žila lesnická elita nad poměry. Vlastní drůbež, zvěřina, hojné množství ryb - pstruhů či lososů. Opak byl pravdou, žili skromně nicméně při množství církevních svátků si dopřáli... jako předkrm domácí šunku se zeleninou a houbami, nakládanou kukuřičkou, okurčičky.

 Jako polévka byl vývar z bažantí slepice či křepelky, hlavním jídlem byly jelení, mufloní, dančí či srnčí medailonky jednak s opečeným bramborem nebo malými bramborovými knedlíky se šípkovou omáčkou tedy přírodně nebo na smetaně s brusinkami nebo divočák pečený, smažený jako ragů a pod.

    Moučník byl koláč s borůvkami či jiným lesním ovocem. V různých oblastech se jedlo totéž, záleželo na schopnostech hospodyně, ale na Šumavě to bylo po revírnicku, na Benešovsku to bylo podle fořta. Nakonec se pilo to domácí ostružinové víno, borovicová, jalovcová atd. Takže teď jsem spokojen, apropo recept na 60ti procentní jalovcovou mám vyzkoušený.

Poznámka autorů:  -  Zvěřinové recepty si vyhledáte snadno na webu --->  tady.

Více čtěte i videa z lovu na jelena jděte Lucky Deer(šťastný jelen) zase sem.

Ticho jitra protkl výstřel a muflonka se složila na místě v ohni

Foto úlovku: Muflonka a myslivecké zátiší (Lukáš F.)

Muflonka

Dnes, ve dvě v noci, jsem se vypravil na čekanou. Pro místo čekané jsem zvolil kazatelnu na špici zalesněné Studené rokle, která vybíhá do polí. Před sebou a po levé straně je lán cukrovky a po pravé straně strniště, po čerstvě posečené pšenici. Před rozedněním jsem na horizontu po pravé straně zaslechl párkrát zamečení mufloní zvěře a po chvilce se mi začaly na horizontu rýsovat siluety dvou cca. tříletých beránků (bylo to dosti daleko - odhadem 700 metrů).

Po čtvrt hodině zašli oba za horizont. Bylo půl sedmé, když se na horizontu, v místech, kde jsem viděl beránky, ukázala vedoucí muflonka a za ní táhl rudl 30 kusů mufloní zvěře. Vedla je pomalu a co chvíli zastavovala a jistila. Pohybovali se po rozhraní strniště a řepy dolů z kopce (viz. foto). Stále však byli daleko a bez možnosti jejich našoulání, v otevřeném terénu.

Vedoucí muflonka jistila směrem k lesu, na jehož cípu jsem seděl a začal jsem si říkat, že mapuje situaci a mohla by se s rudlem vydat mým směrem. Což se také následně po deseti minutách stalo.
Celý rudl sešel na roh řepy, náhle obrat o 90 stupňů a přímo na mě. Neodvážil jsem se ani pohnout, protože kazatelna je dosti odkrytá a bál jsem se, aby mě vedoucí muflonka nezaregistrovala. Přikrčil jsem se na kazatelně, takže mi byla vidět sotva hlava a vyčkával jsem dalšího dění. Pohyb rudlu se zrychlil a během chvilky jsem jej měl pod sebou na vzdálenost třiceti metrů. Bohužel na ostro a vedoucí muflonka začínala být zjevně neklidná, protože se lehce zatočil vítr.
Na nic dál jsem již nečekal a když se podívala směrem od kazatelny, napřímil jsem se, vybral muflonku, která stála lehce stranou, bez muflončat, zhruba uprostřed rudlu a ze všech kusů nejideálněji, takže na koso.

Kříž puškohledu jsem umístil na kobylu kusu a dotkl se spouště.

  Ticho jitra protkl výstřel a muflonka se složila na místě v ohni. Po symbolické "kouřené" jsem se odebral k úlovku, abych dostál všem mysliveckým zvykům a tradicím. Následnou kontrolou jsem zjistil, že kule prošla mezi plecemi a vyšla za pravou plecí ven. Děkuji patronům lovu, za tento dnešní nevšední zážitek, protože vzhledem k obezřetnosti mufloní zvěře a otevřenosti terénu, se mi mockrát nepoštěstí, lovit tuto zvěř na takovouto bezprostřední vzdálenost.

Zdroj: MYSLIVOST Lukáš F.