 |
| Hubert nepřerušil onu bohulibou činnost a pozvedl číš levou rukou. |
Z vyprávění lesníka
Jako vystudovanému lesníkovi není mi vaření a kuchaření cizí. Dovoluji si upřesnit, že nikoli bohyně lovu seděla na klíně lovce, ale lovec Hubert kdesi kdysi ve Francii - později prohlášený za svatého na jakési oslavě po lovu byl na počest hostitele posazen vedle manželky hostitele, prý neobyčejně krásné a pravou rukou se babral kdesi okolo lůna dámy což neušlo pozornosti hostitele a ten tudíž vyzval k přípitku na "Lovu zdar".
Duchapřítomný Hubert nepřerušil onu bohulibou činnost a na přípitek pozvedl číš levou rukou.
Odtud ta tradice dodržovaná generacemi Hubertova cechu a tedy na vysvětlení proč ono charakteristické uspořádání mysliveckého stolování....
Dát tip na slavnostní menu je velmi těžké, řada skutečných odborníků i těch dalších "rádoby" uvedla řadu receptur v různých publikacích typu "Myslivecká kuchařka". Já osobně zjistím-li, že konec receptu zní nakonec dochutíme magi, podravkou, chilli, už je pro mě takový recept nezajímavý....
Lesovny, myslivny či fořtovny stály obvykle mimo vsi nezřídka z dnešního pohledu na idylických samotách.
Vše k životu se muselo vypěstovat a podle toho a podle postavení se tvořily zásoby. K objektu obvykle přináleželo i pole či louky. Taková rodina byla nucena se o sebe na celý rok postarat. Nakládané houby do soli, nakyselo, pod sádlo (neexistovaly mrazničky) borůvky, brusinky, ostružiny, místní typy třešní či slív na pálení, šípek nebo jalovec, z čuníka sádlo a slanina jedenkrát týdně se stloukalo máslo. Z předešlého skromného popisu vyplývá že tyto subjekty byly téměř samostatné a do koloniálu se jelo třikrát za rok s potahem pro zásoby.
Jídelníček byl skromný.
Mnozí v dnešní době by se mohli domnívat že na tehdejší dobu dobu žila lesnická elita nad poměry. Vlastní drůbež, zvěřina, hojné množství ryb - pstruhů či lososů. Opak byl pravdou, žili skromně nicméně při množství církevních svátků si dopřáli... jako předkrm domácí šunku se zeleninou a houbami, nakládanou kukuřičkou, okurčičky.
Jako polévka byl vývar z bažantí slepice či křepelky, hlavním jídlem byly jelení, mufloní, dančí či srnčí medailonky jednak s opečeným bramborem nebo malými bramborovými knedlíky se šípkovou omáčkou tedy přírodně nebo na smetaně s brusinkami nebo divočák pečený, smažený jako ragů a pod.
Moučník byl koláč s borůvkami či jiným lesním ovocem. V různých oblastech se jedlo totéž, záleželo na schopnostech hospodyně, ale na Šumavě to bylo po revírnicku, na Benešovsku to bylo podle fořta. Nakonec se pilo to domácí ostružinové víno, borovicová, jalovcová atd. Takže teď jsem spokojen, apropo recept na 60ti procentní jalovcovou mám vyzkoušený.
Poznámka autorů: - Zvěřinové recepty si vyhledáte snadno na webu ---> tady.
Více čtěte i videa z lovu na jelena jděte Lucky Deer(šťastný jelen) zase sem.
