Pohled do krajiny v Americe - chráněné území parku

Chráněné území

#Lov ve svobodném světě, Lovecké příběhy, Lovecké stezky, Myslivecké fotografie, 

Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost

Zima a myslivec u krmelce (jesliček)

#Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost

Prase divoké patří mezi všežravce. Spektrum jeho potravy je velice široké a jeho rozsah je závislý na lokální potravní nabídce. Z výsledků analýz obsahů žaludků vyplývá, že hlavní složku potravy představují obilniny, které se vyskytovaly ve všech sledovaných oblastech v rozmezí 20 – 90 %. Tato složka se nacházela jak ve vegetačních, tak i v nevegetačních obdobích. Tato skutečnost je dána značným a hlavně plošným pěstováním obilnin v zemědělství a také používáním obilnin při zimním přikrmování zvěře.

Druhou nejčastěji se vyskytující složkou jsou kořínky s oddenky, které se objevují také ve všech oblastech. Divoká prasata ráda prorývají půdu, proto se kořínky často stávají jejich potravou spolu s různým půdním hmyzem, semeny a houbami. Při procházkách za hledáním potravy se divoká prasata pasou na lukách či pastvinách. Proto nemalé procento potravy tvoří luční tráva, v zimním období seno.

Spolu se zelenou pící přijímají i různé části bylinek. Tyto rostliny často obsahují více látek (dusíkaté látky ) prospěšných pro růst a vývoj organizmu.
Živočišná potrava ve všech oblastech byla tvořena především savci (Mammalia). Tato skupina je zastoupena převážně hlodavci.

#Fotografie z myslivosti, Krmelec, Myslivecká zařízení, Myslivecké vánoce, Příroda a myslivost, Zima a hlad v lese, Zvěř v zimě, 

Drobná zvěř, Srnčí zvěř, Vysoká zvěř, Myslivecké tradice, Myslivecká mluva, Otázky z myslivosti. Do pojmu zvěř patří ta zvířata savci i ptáci, která jsou vyjmenována v zákoně o myslivosti.

Do pojmu zvěř patří ta zvířata savci i ptáci, která jsou vyjmenována v zákoně o myslivosti.

Aport. Nádherný snímek  (od katerina lisova)

Podle pokrývky těla rozlišujeme zvěř srstnatou (savce) a zvěř pernatou. 

Rozlišujeme rozdělení zvěře na velkou, což je veškerá spárkatá, velké šelmy (medvěd, rys a vlk) a z pernaté tetřevovití, divoký krocan, drop, výr a bažant královský (což je nutné respektovat při pasování na lovce, ovšem jen u těch druhů, které zákon povoluje lovit) a na zvěř drobnou, což je veškerá ostatní zvěř. Dále rozlišujeme zvěř chráněnou, která je hájena celoročně, zvěř hájenou, která má omezenou dobu lovu a zvěř nehájenou, lovenou po celý rok.

Černá zvěř je prase divoké a zvěř červená, což je sice málo používaný výraz, který platí pro veškerou zvěř parohatou. Pak ještě často slyšíme zvěř vysoká. Laici tak často označují i srnčí a daňčí zvěř – když už, tak by tento výraz měl platit jen pro zvěř jelení, ale ten autoři slovníku označují jako nesprávný.
Rozdělení zvěře podle původu – zvěř původní, cizí čili cizokrajná; podle sídliště – zvěř nížinná čili luční, pahorkatiná, horská; podle prostředí zvěř polní, lesní, vodní, podle stálosti výskytu – zvěř stálá, přebíhavá (toulavá), tažná čili stěhovavá; podle stáří – zvěř mladá, stará, přestárlá; podle snášenlivosti zvěř samotářská, společenská; podle zdravotního stavu – zvěř zdravá, nemocná, poraněná; podle způsobu chovu – zvěř divoká, polodivoká, krotká; podle způsobu lovu – zvěř lovná, nelovná. 

Střelená zvěř je zhaslá, zašlá na nemoc uhynulá, či padlá. Někteří myslivci označují dosledovanou zvěř jako padlou – což je ovšem velmi nesprávné.

Světla, slechy, běhy...
To jsou výrazy, které nechybí ve znalosti zpravidla žádnému adeptovi u zkoušek.

Takže světla má téměř veškerá zvěř, také pernatá včetně krkavcovitých, sovy i lovečtí psi. Avšak pozor – dravci mají oči. Slechy má veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi. Uši žádná zvěř nemá, pouze zajíc má lidový název ušák (uznaný pro mysliveckou mluvu).

Běhy má zase veškerá srstnatá zvěř a lovečtí psi a tím to končí. Stojáky má tetřev, tetřívek, bažant, volavka, sovy, ale i dravci, ovšem zakončenými pařáty. Stojáčky má jeřábek, koroptev, orebice, holubi, hrdlička, sluka, kvíčala, krkavcovití, ale i racek ovšem s plovací blánou. Plováky mají kachny, lyska, potápka a kormorán. Vesla mají husy a běháky krocan a drop.

Častá chyba myslivců je, že říkají všem zobákům klovec. Klovec má však jen tetřev, tetřívek, jeřábek, bažant, krocan a orebice. Ani koroptev nemá klovec, ale klubec, když i zobák u ní není chyba. Zobák mají holubi, drop, kachny, lyska, kormorán, volavka, racek, kvíčala, sovy a dravci (sokolovití se zejkem) a husa (s nehtem). Sluka má však píchák.
Výraz nos je používaný většinou jen u psů a zapomíná se, že nos má také zajíc, králík, veverka, svišť a ondatra. Divoké prase má ryj, šelmy – medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, jezevec, vydra, kuny, tchoř a lasice mají čenich.
Větrník má veškerá spárkatá kromě prasete divokého.

Prakticky veškerá zvěř má hlavu. Pokud se to někomu zdá málo odlišné od hovorového jazyka a říká „palice“ aj., tak je to nehorázná hrubost a neúcta ke zvěři.
Veškerá spárkatá zvěř má pro přijímání potravy svírák. Pozor, neplést se svírkou! Zajíc má však hubu s vousy, stejně tak králík a ondatra. Hubu má také veverka a svišť.
Mordu má medvěd, liška, psík mývalovitý, rys, jezevec a lovecký pes, ale vydra má mordu se štětinami. Kuny a lasice mají mordičku.
Jazyk veškeré spárkaté zvěře je lízák a ten má také vlk, liška a psík mývalovitý, a tím to také končí, ostatní zvěř má prostě jazyk, který není výrazem myslivecké mluvy.
Jelen má pod světly slzníky, které vylučují světlomaz, či jelení bezoár. Ale pozor: bezoár jsou také kulové útvary v žaludku kamzíka, tvořené nestrávenými částmi potravy.

Jelen má horní špičáky kelce – používání výrazu grandle není správné. Divoká prasata mají zbraně, což jsou u kňoura v dolní čelisti páráky a v horní klektáky, bachyně má háky.
Zajíc, svišť a ondatra mají hlodáky, či struhy. Veverka jen hlodáky. Medvěd, liška, jezevec, rys, divoká kočka a vydra mají trháky.


#Drobná zvěř, Myslivecká mluva, Myslivecké tradice, Otázky z myslivosti, Srnčí zvěř, Vysoká zvěř, 

Aport zajíce...Aport, Společné lovy, Lovu zdar!, Lovy fotoaparátem, Úspěšný lov

Aport živého "za slecha" to umí jen pes inteligent od Kateřiny

Tlak člověka na přírodu je větší a větší, doprava, lov a volný čas, jak dlouho tato zvířata mohou ještě žít ve svobodě?

Vysoká ve volnosti. Jelen i Laň spolu v říjnu

Žít ve svobodě, film o zvířata v jejich přirozeném prostředí od zimy do zimy, jako jeleny, srnce, divoká prasata a lišek. Tlak člověka na přírodu je větší a větší, doprava, lov a volný čas, jak dlouho tato zvířata mohou ještě žít ve svobodě?

Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec...najdou se ještě sem tam nezničené krajiny a hodně příroda překryje a zabalí každý rok znova obleče zem do svých šatů slunce a zeleně

....šel mladý myslivec měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa  (by pavel kysela)

Kdo má oči, nechť dívá. Ne dolů pod nohy, ale vzhůru k přírodě!

Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec...najdou se ještě sem tam nezničené krajiny a hodně příroda překryje a zabalí každý rok znova obleče zem do svých šatů slunce a zeleně....


Písničku si lehce najdete a přehrajete sami....nějakou tu vaši - třeba mysliveckou odrhovačku...

Vyhrazeno pro myslivce - privatissime. Lovecké flinty (zbraně) ve fotografii. Broková kozlice.

Broková kozlice po výstřelu ze spodní hlavně (photo by katerina  lisova)

Lovy fotoaparátem. Aport.

Aport za živa velmi šetrně  (by katerina lisova)

Tetřev hlušec

Tetřev hlušec

Tetřev hlušec je poměrně velký pták,

největší ze zástupců našich tetřevovitých. Vyvinula se u něj výrazná pohlavní dvojtvárnost, samec a samice se nápadně odlišují. Samec dosahuje velikosti
krocana. Je černohnědý, na hrudníku kovově modrozelený. Nad očima má vyvinuté výrazné červené kožní zduřeniny – poušky.

Ocas, myslivecky zvaný tatrč, je poměrně dlouhý a zaoblený; tetřev jej v toku roztahuje do širokého vztyčeného vějíře. Na břiše a ocase se vyskytují různě velké bílé skvrny, které na ocase vytvářejí nepravidelný bílý pruh. Silné hrabavé nohy jsou celé opeřené s výraznými péřovými třásněmi na prstech. 

Samice je oproti samci výrazně menší a méně nápadně zbarvená.

Základní barva je kaštanově hnědá s černohnědým příčným proužkováním, které je nejvýraznější na zádech. Na hrudi má výraznou rezavou skvrnu. Poušky jsou mnohem menší než u samce, často špatně patrné. Podobá se slepičce tetřívka, ale je výrazně větší. Tetřevi se zdržují převážně na zemi, ale lze je zahlédnout i ve větvích stromů, kde hřadují a také hledají potravu. Přes svou mohutnost a relativně výrazné zbarvení jsou velmi nenápadní. Létají na svoji velikost velmi obratně a s překvapivou ladností manévrují mezi stromy, střídají přitom fázi rychlého mávání křídel a klouzavý let. Hlasové projevy tetřevů jsou velmi tiché a omezují se převážně na období toku.

Tetřev, jehož domovinou je severská tajga, musí být přizpůsoben řadě extrémních podmínek, které jsou pro tuto oblast typické – hlavně mrazu, sněhu a málo výživné potravě během dlouhé zimy.

Proti zimě ho chrání husté peří, opeření na nohách, ale třeba i opeřené nosní dírky. Silné, rohovité drápy mu umožňují lepší chůzi po sněhu, snadnější vyhrabávání potravy ukryté pod sněhem a také bezpečnější pohyb po větvích, často namrzlých. Silný zobák s ostrými hranami umožňuje tetřevům štípat větvičky a jehlice, ale i sbírat plody z keříků. Velké, roztažitelné vole funguje jako zásobník potravy. Silný svalnatý žaludek je schopen za pomoci drobných kaménků, které tetřev polyká, rozmělnit i velmi tuhou rostlinnou potravu. V dlouhém párovém slepém střevě žije zvláštní mikroflóra a tetřev je díky této výbavě schopen využít i málo výživnou a těžko stravitelnou potravu s velkým obsahem celulózy, jako je jehličí, pupeny a větvičky. K rozmělnění tvrdé potravy slouží drobné kaménky, gastrolity, kterých může tetřev v žaludku nashromáždit až několik stovek. 

Tetřev hlušec obývá pásmo jehličnatých lesů Evropy a Asie. Jeho areál se překrývá s areálem borovice lesní a borůvky černé. Těžiště výskytu v Evropě leží ve Skandinávii, Pobaltí, Bělorusku a Rusku. V ostatních částech Evropy, konkrétně ve Skotsku, Polsku, Německu, Česku, na Slovensku, v alpských zemích, jižní Francii, Španělsku a v některých státech Balkánského poloostrova se tetřev vyskytuje pouze ostrůvkovitě ve vyšších nadmořských výškách. Území obývané tetřevem se postupně zmenšuje.

Vyhynul v Irsku, Belgii, Dánsku, Makedonii, Anglii, Portugalsku, na řadě dalších míst jsou již jen zbytkové populace blížící se vyhynutí.

Co se vejde na ramena honce. Počítejte...se mnou. Fotografie z myslivosti, Humor o myslivosti, Myslivecká zábava

Fotografie z myslivosti, Humor o myslivosti, Myslivecká zábava

Vyhrazeno pro myslivce - privatissime. Lovecké flinty ve fotografii.

V zátoce

Správné stravování snižuje riziko několika mechanismy včetně snížení tělesné hmotnosti, snížení krevního tlaku, účinku na koncentrace lipidů, ovlivnění glykémie a snížení náchylnosti k trombóze.

Pečený bůček a kachnička znamená plné břicho a metabolický syndrom

Nezdravý životní styl (nadměrný příjem energie, špatná skladba stravy, nevhodné stravovací  zvyklosti, nedostatek pohybové aktivity, kouření, vysoká konzumace alkoholu…) může vést  ke zvýšenému výskytu kardiovaskulárních onemocnění (KVO).
Snížit nemocnost a úmrtnost na tato  onemocnění lze odstraněním rizikových faktorů, které k nim vedou, a to zejména těch, které  souvisí s nesprávnou výživou.

 Všem ohroženým jedincům je nutno profesionálně poradit ve výběru potravin tak, aby si  dokázali sestavit jídelníček představující nejnižší riziko vzniku KVO.

  Správné stravování  snižuje riziko několika mechanismy včetně snížení tělesné hmotnosti, snížení krevního  tlaku, účinku na koncentrace lipidů, ovlivnění glykémie a snížení náchylnosti k trombóze.  

Obecná výživová doporučení jsou stejná jako pro zdravou populaci:

1. Jezte pestrou stravu, jen tak zajistíte dostatečný a vyvážený příjem všech živin.
2. Udržujte si vhodnou tělesnou hmotnost jak přiměřeným příjmem potravy, tak  pohybem.
3. Vybírejte stravu obsahující nízké množství nasycených tuků, jezte ryby a mořské  plody (omega-3 mastné kyseliny obzvláště chrání před vznikem KVO). Omezujte  maštění, snižujte spotřebu tučného masa, uzenin, máslových a šlehačkových  moučníků.
4. Konzumujte dostatečné množství ovoce, zeleniny a potravin připravených z  celozrnných obilovin. Snažte se sníst půl kilogramu zeleniny a ovoce denně. Zkuste  jíst zeleninu při každém jídle, nahrazujte moučníky ovocem a ořechy a vybírejte si  celozrnné pečivo místo bílého.
5. Omezujte spotřebu cukru. Cukr je pouze zdrojem energie. Naučte se pít čaj a kávu  bez cukru, omezte spotřebu sladkostí a slazených nápojů.
6. Omezujte příjem kuchyňské soli. Chuť na slané je návyk. Vyhýbejte se silně  soleným pokrmům a pochutinám, jinak vám ostatní strava bude připadat fádní. Slanou  chuť lze nahradit různým kořením.  7. Přijímejte dostatek tekutin - alespoň 2 litry denně rovnoměrně během dne. Přednost  dávejte neslazeným nápojům, pijte různé přírodní vody, čaje, zeleninové a i ovocné  šťávy nebo ředěné přírodní džusy.
8. Pokud pijete alkoholické nápoje, čiňte tak umírněně.

Selata s bachyní na krmelišti v lese U černé zvěře bychom měli lovit především mladou zvěř (selata, lončáky)

Selata s bachyní na krmelišti v lese

Významným cílem chovu zvěře je udržení správné věkové a pohlavní struktury spárkaté zvěře.

Pro její stabilizaci je nutné dodržovat především při společných lovech zásady správného lovu.

U černé zvěře bychom měli lovit především mladou zvěř (selata, lončáky) a v oblastech, kde jsou stavy černé zvěře výrazněji nad normovanými početními stavy, lovit z populace i dospělé bachyně.  Uchování dospělých kňourů považuji za hlavní možnost, jak snížit populační explozi, která vede ve svých důsledcích ke vzniku a zvyšování škod především na zemědělských pozemcích.

 U ostatní spárkaté zvěře se taktéž v mnoha případech negativně projevuje absence dospělé samčí zvěře (II. - III. věkové třídy). Ta je z populace vystřelována z ekonomického hlediska, ale i z obyčejné lidské závisti (pod heslem "když ho nestřelím já, tak ho stejně střelí soused"). Vlastní příjmy za poplatkový lov přitom částečně hradí nesmyslně vysoké výdaje za nájmy a úhrady škod především v lesních honitbách.  Navíc mnohá chovatelská doporučení se dají realizovat jen v rozsáhlých honitbách či oblastech chovu spárkaté zvěře, ale musí být mezi námi vůle je všeobecně dodržovat. Tyto oblasti chovu nejsou ovšem všude, kde by to bylo vhodné aby byly zřízeny nebo obnoveny. Podle toho také mnohde hospodaření se zvěří vypadá. Jsou známy případy honiteb, které ač nejsou zařazeny v takové oblasti chovu zvěře, přesto se v nich společně hospodaří, a to nejen s černou zvěří, ale i s ostatními druhy spárkaté zvěře a v jejím chovu to přináší to výrazné výsledky.

 Wolf (1977) uvádí, že si část škod zaviňují zemědělci sami. Příčinou je nejčastěji nevhodně sestavený osevní plán polí, které navazují především na lesní porosty nebo vzájemné umisťování dvou sousedních plodin, které umožňují zvěři přecházet z jedné kultury do druhé, aniž by měli myslivci možnost ji lovit. Častou příčinou vzniku škod je zasetí obilovin na plochy, kde byla dříve kukuřice, brambory či jiná atraktivní plodina pro černou zvěř.

Takto nevhodně oseté plochy pak černá zvěř s oblibou přerývá nejen kvůli posklizňovým zbytkům, ale taktéž kvůli časté přítomnosti hlodavců. Výrazným faktorem pro omezování škod působených zvěří na polních plodinách (zejména v zimním období) je úprava životního prostředí pro daný druh zvěře, která odpovídá jeho nárokům. Především zvěři poskytuje dostatek klidových, pastevních a rozmnožovacích možností. Jedná se zejména o zakládání políček pro zvěř, výsadbu trvalých a dočasných remízků v zemědělské krajině, úpravu či obnovu vodního režimu v krajině. V lesních, ale i zemědělských ekosystémech by měla mít zvěř dostatečné zastoupení plodonosných a okusových dřevin (dub, buk, vrba, jeřáb, osika, habr, jasan, hrušeň, jabloň), důležité je i dostatečné množství kvalitního bylinného a keřového podrostu (lipnicovité, jeteloviny, bez, hloh, růže, kalina líska, meruzalky, vrba).

 Důležité je zachování klidových oblastí v honitbě, ve kterých se zvěř pouze přikrmuje a zásadně neloví. Tyto plochy by měli být dostatečně vzdáleny od ohrožených zemědělských kultur. Nečas (1959) uvádí jako jednu z příčin působení škod zvěří zdravotní stav chované zvěře, nemocná zvěř trpící např. poruchami trávicího traktu silně loupe a působí tím výrazné poškozování porostů. Nutná je i správná doba a technika přikrmování, jeho složení, množství, plynulost, pravidelnost a dlouhodobost s vhodným začátkem a koncem přikrmovacího období (u některých druhů zvěře již od září až do dubna).

Vzpomínání na lov v teple domova

Vzpomínání na lov selete v teple domova

.......sele zůstává v ohni 

 - Téměř měsíc, jsme chodili na naše oblíbené místo zvané „Barandov“, na Loveckou kazatelnu kde mám vnadiště a nedaří se nám a nedaří ulovit černého rytíře. 

Vždy obden založím prasečí pochutiny, abych navnadil to ideální „pekáčové“ prasátko. Přestože vnadiště prasátka navštěvují, vždy jsou o krok přede mnou. Před 14 dny se už téměř zdařilo, ale než jsem se dostal k zodpovědnému výstřelu, inverzní mlha zhatila už po několikáté můj lov. Opět jsme tedy odcházeli zklamáni z noční čekané domů.

Pak ale nastalo v těchto místech období týdenního klidu, neboť byla naplánovaná společná naháňka našeho MS a čas běžel, až do tohoto víkendu. V týdnu napadla obnova a s vycházejícím měsíčkem, který byl po úplňku, slibovaly téměř 100% lovecký úspěch.

Už když jsme po 19 hod. přicházeli s manželkou ke kazatelně, pozorujeme ve vzdálenosti 100m krmeliště a spatřil jsem v čočkách dalekohledu statného kňoura jak si debužíruje na pochutinách. Krok za krokem se brodíme v 30 cm sněhu až na kazatelnu. Kňour zatáhl do přilehlé houštiny a po usazení v Lovecké kazatelně na pohodlnou lavici nastalo ticho. Čas běží a po 30 min. vytáhlo z houštiny na vnadiště, kde jsem před 6 dny složil vlek jablek, 1 ks srnčího, které začalo spokojeně a v klidu „večeřet“. V myšlenkách si říkám, přijdou, či ne … ????

Po 75 min. sezení jsme se dočkali. Houština před vnadištěm se rozevřela a k hodovacímu stolu, který už po týdenních prasečích návštěvách poměrně hodně zřídnul, vyběhla 3 selata a bachyně, obrovská jak pultový mrazák. Neotálím, vkládám do ramene W 308 a umísťuji do záměrného kříže jedno ze tří selat. Sníh a měsíček mi přidává plus k úspěšnosti přesného zásahu na komoru.

Třeskla rána a záblesk z hlavně mne na vteřinu oslepil. Dívám se na místo, kam jsem vystřelil a sele zůstává v ohni a hlasitým projevem oznamuje zásah. Okamžitě přebíjím a přes puškohled pozoruji jeho chování. Po několika vteřinách se zvedá. Zacílím opět na komoru, na rychle odbíhající kus a střílím druhou ránu. Po výstřelu neznačí zásah a ztrácí se v houštinách, odkud před chvilkou vylezlo. Nastalo ticho. Přemýšlím, co jsem pravděpodobně „podělal“. Probírám postupně celý lov s mojí Haničkou, která vedle mne vše pozorovala dalekohledem.

Po 30 min. slézáme z kazatelny, jdeme se kouknout na nástřel a tam snad budu moudřejší. Na nástřelu zjišťuji poměrně dost barvy, ale zkušenost mi říká, že sníh dělá velké oči. Nastupuje důležité rozhodnutí. Jít se podívat za ním, či ne? Nakonec mne velká zvědavost donutí jít se za ním alespoň kousek podívat. Zkouším sledovat stopu zasněženou houštinou cca 20 m. Barvy je dost, ale prozatím končím. Napadá mě, že bych mohl celou houštinu asi ve velikosti 200 x 300 m obejít v 30 cm sněhu, zdali z ní vyběhl a pokračoval za zbytkem tlupy. Opouštíme s manželkou čerstvou a zabarvenou stopu a vracím se potichu zpět k nástřelu. Po 30 min., kdy jsme celou houštinu obešli, máme jasno. Našli jsme celkem čtyři ve sněhu vyšlapaná koryta, která byla od černé, ale barva nikde. Sele musí ležet v houštině někde uprostřed, v téměř neprostupné a obalené mokrým a těžkým sněhem.

Volám mysliveckého kamaráda a kolegu z našeho MS o pomoc s pejskem, ale marně. Pil alkohol a má doma návštěvu a se psem může přijít až ráno. Co dál…? Zvažuji možnosti, které v dané situaci mám. Je mnoho plusů i mínusů nechat dosled na ráno a nebo začít opět od nástřelu? Nakonec zalézáme znovu do houštin, asi tak jeden a půl hodiny po výstřelu. Postupuji pomalu ve světlu svítící baterky krok za krokem, mimo stopu co po sobě zanechalo. Srdce mi buší v tepu 100/200 a hladina adrenalinu stoupá. Všude je poměrně dost barvy a tím se vnitřně „ukecávám“, že to bude dobré, ale i přesto jsem ve střehu. I když lovené sele bylo malé, může být dost nebezpečné za dané situace kdy lezeme za ním místy i po čtyřech.

Každý z nás osvětlujeme baterkami dost velký prostor a hledáme a doufáme, že už na něj konečně narazíme.

Až najednou, asi po 50 m od nástřelu ho spatřím v kuželu světla baterky, kterou držím prsty a zároveň i předpažbu flinty, kterou mám připravenou k okamžitému výstřelu. Leží v tom největším „bordelu“ a ještě se „mele“ . Nadcházím ho po větru a okamžitě dostřeluji. Tím ukončuji rychle jeho život a hlavně trápení zvířete.

Přichází obrovská úleva a radost.

Manželka láme vedle úlovku větvičky na předání úlomku a ctí tak myslivecké tradice jako zkušený myslivec.

Po gratulaci přichází prohlídka selete, která vysvětluje jeho chování.

První rána (pro mne naprosto nepochopitelná) šla na spodní čelist dozadu. Druhá za plecka těsně nad páteř a třetí výstřel ukončil trápení jak selete, tak i mé. Po vyvržení nás čekala cesta zpět ke kazatelně, kde jsme nechali nepotřebné věci pro dosled v houštinách a dál k autu dlouhá téměř 1 km ve 30 cm vrstvě sněhu. Přesto, že sele vážilo 25 kg, než jsem ho dotáhl k autu, mělo snad 100 kg.

Domů jsme přijeli pozdě v noci a do brzkého rána jsme s manželkou probírali celý lov. Úlovek jsme zapili vychlazenou kořalkou, neboť jak mě učili staří myslivci, úlovek se musí zapít, dokud je zvěřina ještě teplá!

Opět jsme zakončili jeden z dalších „úspěšných“ lovů na černou zvěř.


LOVU ZDAR.

Jirka Němec, sociální sítě FB - myslivost

Kachny. Morčák velký. Nádherný vroubkovaný zobák, který je výborně uzpůsoben k lovu ryb.

Morčák velký - pár.

Morčák velký se u nás vyskytuje na tekoucí vodě, a to převážně jen v zimě.

Zcela výjimečně bylo v České republice zaznamenáno zahnízdění těchto kachen. Do roku 2008 spadá první zahnízdění morčáka velkého v Českém ráji, bylo to u obce Splzov na řece Jizeře, kde byla spatřena kachna se zhruba šesti mladými.

Někdy se morčáci setkávají i s nepříznivými okolnostmi, a to v případě, kdy jsou zaměněny s kachnou divokou při zimních honech na kachny.

Má nádherný vroubkovaný zobák, který je výborně uzpůsoben k lovu ryb. Je to kachna zřejmě nechutná –  maso je prosyceno rybinou a nepříjemně zapáchá. Odlišení od ostatních druhů kachen je poměrně jednoduché, vizáží je to kachna nezaměnitelná. Poměrně dobře se odlišuje od kachny divoké tím, že dlouho šlape vodu a vzlétá pod velmi mírným úhlem. Létá velice nízko nad vodou.

K hnízdění využívá stromových dutin, ale někdy také využívá uměle vyvěšené budky. Touto aktivitou můžeme přispět k dalšímu šíření tohoto druhu v České republice a můžeme doufat, že se z druhu kriticky ohroženého stane běžný druh naší zvířeny.

Zvěřina a kuchyně myslivce. Myslivecká kuchařka. Zvěřina a kuchyně myslivce, Jak na to?, Jelení guláš, Kančí gulášek, Daněk, Srnčí guláš po myslivecku

Srnčí řízky s bramborovou kaší

Srnčí řízky

Ingredience: 1 kg srnčí kýty, 60 g slaniny, 1 lžíce másla, šťáva z 1/2 citronu, 2 vejce, 5 lžic mléka, hladká mouka, strouhanka, olej, pepř, tlučený jalovec, sůl

Postup přípravy: Očištěnou a odblaněnou srnčí kýtu nakrájíme přes vlákno na menší řízky, lehce naklepeme a protkneme slaninou. Plátky osolíme, opepříme, zakapeme citronovou šťávou, potřeme máslem a posypeme jalovcem. Necháme v chladničce 3 hodiny odležet. Potom řízky obalíme v mouce, vejcích rozšlehaných s mlékem a strouhance. Smažíme v rozehřátém oleji pomalu po obou stranách dozlatova.

Podáváme s hranolky.

Lesácký závitek

Ingredience: 800 g vykostěné srnčí kýty, 50 g anglické slaniny, 150 g žampionů, 2 vejce, 2 cibule, 1 lžíce másla, 1 lžíce hladké mouky, olej, kapary nebo okurka, bobkový list, petrželka, pepř, sůl

Postup přípravy: Z kýty nakrájíme přes vlákno plátky, naklepeme, osolíme, opepříme a přitiskneme na ně plátek anglické slaniny. Na másle zesklovatíme jednu nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme plátky žampionů, podusíme, zalijeme vejci, promícháme a necháme srazit.

Kančí gulášek s knedlíkem

Směs osolíme, vmícháme nasekanou okurku a jemně sekanou petrželku. Touto směsí potřeme plátky masa. Poté je zabalíme a upevníme párátky. Na rozpáleném oleji osmahneme druhou drobně nakrájenou cibuli a závitky ze všech stran opečeme. Promícháme, zalijeme vodou, přidáme bobkový list a pod pokličkou dusíme doměkka. Měkké závitky vyjmeme, šťávu vydusíme na tuk, zaprášíme moukou, osmahneme, přilijeme vodu nebo vývar ze srnčích kostí, dobře rozmícháme a povaříme. Šťávu přecedíme na závitky a chvíli povaříme. Jako přílohu podáváme vařené nebo opékané brambory a míchaný zeleninový salát.

Daňčí guláš

Ingredience: 1 kg předního dančího masa, 300 g cibule, sladká paprika, 50 g sádla, majoránka, pepř, česnek, 1 lžíce rajčatového protlaku, 1 lžíce hladké mouky, sůl, 1 paprika, kousek sterilované okurky

Postup přípravy: Maso nasekáme na kousky, opláchneme ve vlažné vodě. Větší část cibule drobně nakrájíme, osmahneme dorůžova na sádle, přidáme papriky, zpěníme, zalijeme vodou a přivedeme k varu. Přidáme maso, osolíme, okořeníme pepřem a utřeným česnekem, vmícháme rajčatový protlak a dusíme pod pokličkou. Při dušení maso občas zamícháme. Když je maso skoro měkké, šťávu zahustíme jíškou připravenou ze sádla a mouky, rozmícháme a dusíme doměkka. Na konec přidáme majoránku. Na talířích guláš sypeme drobně pokrájenou cibulí, okurkou a paprikou.

Podáváme s houskovými knedlíky.

Ferdinandův špíz

Ingredience: 1 kg bažantího masa, 100 g šunky, 60 g anglické slaniny, 2 cibule, 2 sterilované okurky, sůl, grilovací ostrý olej s česnekem

Postup přípravy: Maso nakrájíme na plátky, potřeme grilovacím olejem s česnekem a přikryté necháme 24 hodin v chladnu odležet. Potom plátky masa lehce osolíme, poklademe plátky šunky, okurky, slaniny a vše smotáme do závitků, které napichujeme na grilovací jehlu střídavě s cibulí. Grilujeme, opékáme nebo rožníme asi 15 minut.

Jelení guláš

Výborné s brusinkovým kompotem.

Kančí guláš s brusinkami

Ingredience: 600 g kančí plece, 50 g slaniny, 150 g cibule, 50 g hladké mouky, 2 lžíce rajčatového protlaku, 100 g sádla, 480 g brusinkového kompotu, 4 kuličky pepře nebo jalovce, 30 g sladké papriky, 4 kolečka pomeranče a 4 kolečka citronu, kmín, česnek, pepř, sůl

Postup přípravy: Maso nakrájíme na nudličky, osolíme, opepříme a opečeme na cibuli osmažené dozlatova. Přidáme rajčatový protlak a znovu osmažíme. Přisypeme papriku, všechno koření s česnekem a kolečky pomeranče a citronu. Mírně podlijeme (maso musí být vidět) a dusíme pod pokličkou nejlépe v troubě asi 45 minut. Potom krátce orestujeme, zaprášíme moukou, osmažíme a zalijeme asi 6 dl vody. Osolíme podle chuti, provaříme a přidáme brusinkový kompot. Necháme prohřívat, až se objeví tuk.

Podáváme se špekovými knedlíčky. S červeným vínem je to opravdová pochoutka.

Jelení guláš

Ingredience: 600 g jelení plece, 50 ml oleje, 2 velké cibule, 3 lžíce pikantnější marmelády, drcený kmín, pepř, česnek, 0,5 l vývaru (může být z masoxu), 2 lžíce hladké mouky, 0,5 l červeného vína, 80 g rajčatového protlaku, cukr

Příroda a posed v zimě

Postup přípravy: Maso nakrájíme na kousky, na oleji zpěníme nadrobno krájenou cibuli, zasypeme paprikou, promícháme, vložíme maso, marmeládu a opečeme. Osolíme, přidáme drcený kmín, pepř, utřený česnek a mírně podlijeme vývarem. Dusíme pod pokličkou do té doby, než se všechna voda vydusí. Poté zaprášíme moukou, opečeme a zalijeme vínem, přidáme rajčatový protlak a dusíme do měkka.
 Dochutíme, 1 minutu provaříme. Stáhneme z plotýnky a pod pokličkou necháme 10 minut dojít.

Podáváme s chlebem nebo knedlíkem.


#Zvěřina a kuchyně myslivce, Jak na to?, Jelení guláš, Kančí gulášek, Daněk, Srnčí guláš po myslivecku, 

Kulovnice, Mannlicher Schönauer kulovnice, Lovecké zbraně. Známý design kulovnic Mannlicher-Schönauer, se svou elegantně tvarovanou typicky štíhlou pažbou a plochou závěrovou kličkou.

Rakouská zbrojovka Steyr Mannlicher se může pochlubit

Daněk (by pavel kysela)

nepřerušenou tradicí výroby vojenských a loveckých zbraní v průběhu tří století. Již v době svého vzniku se stala nositelem mnoha moderních postupů ve výrobě a nových konstrukčních řešení.

Rakouská armáda si po prohrané bitvě u Hradce Králové v roce 1866 rychle uvědomila, že s pěchotní výzbrojí zaspala dobu a téměř hektickým způsobem začala řešit její modernizaci.  Po krátké a neúspěšné anabázi s přestavbami pušek předovek na nábojové zadovky s klapkovým závěrem, se na scéně objevila osoba továrníka Werndla s jeho "čistokrevnou" zadovkou. Není tajemstvím, že ona jednoranná zadovka Werndl zavedená do výzbroje Rakousko-Uherské armády (1873), byla z většiny dílem českého konstruktéra Karla Holuba.

Výroba této zadovky ve Steyru odstartovala vznik silné zbrojovky, která se později stala dvorním dodavatelem C&K armády.  Pak se na scéně objevil vážený železniční inženýr Ferdinand Mannlicher (později za zásluhy rytíř von Mannlicher), se svou rychlopalnou opakovačkou, na kterou začalo Rakousko přezbrojovat od roku 1886. Výroba celé, později vyvíjené a zaváděné řady opakovaček Mannlicher, byla opět svěřena zbrojovce ve Steyru. Štýrská firma si následně vydobyla pozici jednoho z nejsilnějších a nejmodernějších světových výrobců. Zkušenosti z vojenského programu a poznatky nejmodernějšího vývoje byly už tenkrát přeneseny do výroby loveckých zbraní.  Kulovnice Mannlicher tak již v období mezi světovými válkami vytvořily jakýsi obecný vzor lovecké kulové zbraně a k jejich designu se později přiklonili i ostatní výrobci.

  Pověstným a světoznámým se stal zejména design kulovnic Mannlicher-Schönauer, se svou elegantně tvarovanou typicky štíhlou pažbou a plochou závěrovou kličkou. 

Zavedení celopažbených Manlicherovek znamenalo průkopnický čin na poli loveckých zbraní a celopažbené kulovnici se dodnes v mnoha krajích, včetně České republiky, neřekne jinak než Mannlicher. Zvládnutí technologie výroby štíhlé celopažby splňující nároky na životnost, dobře chránící hlaveň a neovlivňující přesnost střelby, byla (a množná i doposud je) tajemstvím právě zbrojovky Mannlicher.
Firma ve své tradici a zavádění inovativních řešení pokračuje i dnes, i ve třetím století své existence.  Koncem toho minulého se konstruktérům firmy podařilo zkonstruovat a uvést do sériové výroby převratné řešení závěru opakovací kulovnice. Přibližně v roce 1996 byl světu představen otočně odsuvný závěr Safe Bolt Systém (SBS) neboli "bezpečný závěrový systém, jako vlastní patentovaná konstrukce.

Jeleni v červnu

Zbrojovka Mannlicher sice disponovala osvědčenou a moderní konstrukcí závěru proslavenou zejména prostřednictvím odstřelovacích pušek SSG 69, ale bylo jasné, že je nutné přijít s něčím novým.
 Různých systémů je totiž po světě spousta a o přízeň střelců se tedy musí bojovat nabídkou uživatelských vlastností, které nikdo jiný nedokáže poskytnout.  Se závěrovým systémem SBS přichází již jako samozřejmost vysoká pevnost uzamčení, zcela hladký a rychlý chod a odolnost proti nečistotám. SBS proto disponuje čtyřmi mohutnými uzamykacími ozuby, úhlem otevření pouhých 75° a drážkou pro sběr nečistot přímo na svém těle. Jako něco zcela výjimečného však ještě navíc přináší extrémně vysokou míru uživatelské bezpečnosti. Shodou nešťastných náhod se totiž v praxi stává, že i třeba renomovanému výrobci munice unikne kulový náboj s vadou materiálu nábojnice nebo kalíšku zápalky. Pak se také zvláště při přebíjení nábojů občas "povede" vyšší prachová náplň (nedodržením pravidel pro přebíjení) a tím i vyšší tlak než nábojnice snese. Z výše uvedených důvodů následně při výstřelu dojde k prasknutí nábojnice nebo kalíšku zápalky a k proniknutí tlaku plynů až ke střelci. V lepším případě bude střelec jen ofouknut s drobnými oděrkami, v horším případě hrozí poškození zraku i sluchu.  U běžných systémů se odvod tlaku plynů mimo střelce řeší jedním nebo dvěma příčnými otvory na bocích pouzdra závěru na úrovni uzamykacích ozubů. K největšímu průniku tlaku ale dochází přes podélné drážky, kterými se uzamykací ozuby nasouvají k nábojové komoře, než se otočí do příčného uzamykacího vybrání. Tyto drážky při uzamčení závěru zůstávají prázdné u všech ostatních systémů mimo SBS. Závěr SBS má totiž v příčných uzamykacích drážkách vložen kalený ocelový kroužek, který se při uzamčení závěru otočí se závěrem a zaplní podélné nasouvací drážky.

Prostor za nábojovou komorou je tak zcela utěsněn a zabraňuje ohrožení střelce.

Další bezpečnostní novinkou je řešení manuální pojistky zbraně. Ovládacím prvkem manuálního jištění je příčně rýhované kolečko umístěné v pouzdru závěru před krkem pažby. Kolečko pojistky má tři polohy. Zatlačením (otočením) kolečka zcela vpřed se na kolečku objeví červená tečka - odjištěno. V poloze odjištěno lze střílet a nabíjet, vybíjet náboje (nábojnice) z nábojové komory.  Z důvodu zcela bezpečné manipulace při nabíjení je určena poloha střední, do které kolečko zaskočí pootočením asi 6 mm vzad a současně se na něm objeví bílá tečka indikující stav zajištěno. Ve střední poloze zajištěno je zablokován záchyt úderníku a tím zcela znemožněn výstřel.

Závěr není blokován a je možné s ním nabíjet nebo vybíjet, nyní naprosto bezpečně bez rizika výstřelu vlivem nechtěného zmáčknutí spouště. Do zajištěné polohy lze kolečko nastavit pouze při napnutém úderníku, což ukazuje tyčka výstražníku vyčnívající ze zadní části závěru.  Přestavěním kolečka manuální pojistky zcela zpět do třetí polohy, je při uzamčeném závěru podepřen záchyt úderníku a ještě zablokován závěr proti otevření. Tato poloha kolečka je indikována a navíc aretována bílým odpruženým hranolkem, který z kolečka vyskočí a brání nechtěnému odjištění zbraně. Pokud je potřeba nyní odjistit, tak je nutné tlakem shora nejdříve hranolek zamáčknout a pak teprve kolečkem otočit. Za účelem maximální možné bezpečnosti lze ve třetí poloze manuální pojistky zatlačit závěrovou kličku zcela dolů, až zapadne do výřezu v pažbě. V této pozici kličky je opět závěr zablokován proti pohybu, podepřen záchyt úderníku a ještě navíc znemožněn pohyb úderníku, vlivem postavení jistící hrany závěrové kličky do jeho dráhy. Kdyby tedy vše z nevysvětlitelného důvodu selhalo, úderník se ani při zničujícím pádu zbraně k zápalce nedostane.

Přesunutím kolečka pojistky zcela vpřed do odjištěné polohy dojde k samočinnému navrácení závěrové kličky do původní pozice a je možné ihned střílet.

Obsluha kolečka je velmi snadná a přirozená. Je totiž stejná jako ovládání pojistky loveckých brokovnic a střelec tedy provádí úkon, na který je už zvyklý.  Kolečko pojistky je zároveň ovladačem dorazového čepu závěru a při jeho nastavení do třetí pojistné polohy v otevřené pozici závěru, lze závěr ze zbraně vyjmout. Jak z popisu vyplývá, firma Mannlicher má tedy patrně asi vůdčí postavení ve vývoji současných závěrových systémů. Zároveň je zakladatelem tradičního a tím i současného vzhledu lovecké kulovnice. K tomu všemu je ještě pověstná vysokou kvalitou výroby a moderním výrobním zařízením. Spojení všech těchto nadějných předpokladů v jednu dokonalou loveckou zbraň na sebe nedalo dlouho čekat a vznikla řada kulovnic Mannlicher Classic.

Mannlicher Classic má samozřejmě závěr SBS a ocelové vysoce leštěné pouzdro závěru. Za studena kovaná hlaveň s přesným a trvanlivým vývrtem je opět leštěná a se slušivou spirálou po kování na povrchu. Povrch hlavně, pouzdra závěru a ostatních ocelových dílů je upraven kvalitním hlubokým černěním. Závěrová klika je plochá ve stylu Schonauer a ve stejném duchu je i tvarování a štíhlost výběrové ořechové pažby.

 Zásobník je vyjímatelný s kapacitou podle ráže čtyři nebo tři náboje. Záchyty zásobníku jsou součástí dna zásobníku a jsou umístěny symetricky po jeho stranách. K vyjmutí zásobníku se musí stlačit z obou stran zároveň a je tak vyloučena možnost ztracení zásobníku náhodným stlačením jednoho záchytu. Přesto je vyjímání snadné a pohodlné. Po zmáčknutí záchytů palcem a ukazováčkem vypadne zásobník přímo do dlaně.  Spoušť je vybavena zpětným (francouzským) napínáčkem nebo může být i bez něj, bodová a nastavitelná. Pistolová rukojeť je kolmější a spolu s bočními plochami předpažbí je zdrsněná čistě vypracovanou rybinou. Hlaviště pažby má bavorskou lícnici a je zakončeno účinnou, ale decentní pryžovou botkou.  Kulovnice Mannlicher Classic se vyrábějí ve třech provedeních odlišujících se délkou hlavně a zakončením předpažbí. Polopažbená verze má ve standardních rážích délku hlavně 600 mm, v magnum rážích 650 mm a dodává se buď s mechanickými mířidly nebo bez nich. Předpažbí je vpředu zakončeno stylovým "tulipánovým" výčnělkem.  Se shodným typem polopažby je vyráběna i naháňková verze "Goiserer", která má zkrácenou hlaveň na 508 mm a je standardně dodávána vždy s mechanickými mířidly.

 Nejpopulárnější verzí je bezpochyby celopažbené provedení, které je tím nejoriginálnějším Mannlicherem, protože je přímo od Mannlichera. 

Ušlechtilé ořechové dřevo pažby pokračuje až k ústí hlavně, kde je uchyceno do předního kování. Hlaveň je kvůli lepší ovladatelnosti zkrácena na univerzální délku 508 mm. Pažbení je po celé délce hlavně štíhlé a zbraň tak vůbec nenabyla na mohutnosti. Výhodou celopažby je lepší ochrana hlavně vůči hrubšímu zacházení, snadnější ovladatelnost a tradiční vzhled, který dává jasně najevo lovecké určení. Nadchne svými vlastnostmi a elegancí zejména ortodoxní myslivce, požadující velmi praktickou a spolehlivou zbraň pro více generací.



Vyráběné ráže kulovnic Mannlicher Classic

 Standardní ráže: 222 Rem., 223 Rem., 243 Win., 6,5x55 SE, 6,5x57, 25-06 Rem., 270 Win., 7x64, 7 mm-08 Rem., 308 Win., 30-06 Spr., 8x57 JS, 9,3x62

Ráže "magnum" - vyrábějí se pouze v polopažbené verzi s délkou hlavně 650 mm:  7 mm Rem. Mag, 300 Win. Mag., 7 mm WSM, 270 WSM, 300 WSM, 8x68 S


Zdroj: myslivost.cz

Výběr vhodné zbraně pro lov drobné zvěře, technika střelby loveckou brokovou zbraní...Drobná zvěř, Koroptev, Lovecké brokovnice, Lovecké zbraně, Nastřelení lovecké zbraně, Střelectví.

Koroptev polní

Při výběru vhodné zbraně pro lov drobné zvěře 

není rozhodující její ráže , ale především velikost použitých broků, obsažených v hromadné střele.

 Při použití malých broků (pod 2,7 mm) a zásahu zvěře na kratší vzdálenost dochází k znehodnocení téměř celého kusu a naopak při použití hrubých broků , jejichž velikost přesahuje 4,5 mm lovci často spoléhají na vyšší ranivý účinek těchto broků, střílejí na zvěř na nepřiměřeně velkou vzdálenost a pokud je zvěř zasažena, tak pouze jedním či dvěma broky; není usmrcena na místě, odlétá či odbíhá do značné vzdálenosti a zde hyne často až po několika hodinách. V obou případech dochází k výraznému znehodnocení zvěřiny.

Při střelbě na zvěř drobnou je rozhodujícím kritériem úspěšnosti vzdálenost, na kterou lovec zvěř hromadnou brokovou střelou zasáhne.

 Nezanedbatelný vliv má také zahrdlení brokové hlavně, velikost použitého broku, způsob jeho uložení v náboji a kvalita a hmotnost prachové nálože. Pro účinný a žádoucí zásah drobné zvěře brokovou ranou je požadovaný zásah 3 - 8 broky s rozptylem po celém těle. Takový zásah zaručuje rychlé usmrcení zasaženého kusu a přiměřené poškození zvěřiny. Optimální vzdálenost, která se také nazývá mysliveckou vzdáleností, se u lovecké střelby brokovou zbraní pohybuje mezi 15 - 40 m.  Při střelbě na menší vzdálenost (pod 12 m) za předpokladu plného zásahu dochází sice k okamžitému usmrcení zasaženého kusu, avšak výsledkem takového zásahu je totální znehodnocení zasažené drobné zvěře pernaté; u zajíce závisí míra znehodnocení na místě, kam dopadl brokový shluk.

Dodržování minimální myslivecké vzdálenosti (15 m) musí být zásadou každého dobrého myslivce. 

Při střelbě na větší vzdálenosti (nad 45 m) klesá pravděpodobnost úspěšného zásahu potřebným počtem broků, klesá jejich dopadová energie a kus , zasažený na vzdálenost větší než 50 m 1 brokem je sice většinou těžce poraněný, přesto však odlétá či odbíhá na značnou vzdálenost a jeho dohledání je velmi náročné a často bezúspěšné. (s výjimkou zásahu hlavy či páteře, kdy zasažený kus zůstává v ohni). Za zcela nemysliveckou je nutné považovat střelbu za odbíhajícím zajícem, kdy po prvních dvou chybených ranách myslivec přebije a ještě jednou zkusí "co kdyby to vyšlo". Drobné škubnutí v běhu zajíce je téměř nepostřehnutelné, přesto však téměř s jistotou znamená zásah a úhyn po několika hodinách strádání.

Vrcholem bouchalství je lov husí na tahu, kdy mnozí "střelci" střílí na vzdálenosti přes 100 m s vírou, že snad některý brok zasáhne krk či hlavu. Na jednu takto ulovenou husu připadají desítky husí, které odlétají s brokem v prsní svalovině či v břišní krajině a mnohé z nich později v důsledku těchto poranění hynou.

  Velikost loveckého broku se v současnosti (kdy se již neloví kvíčaly či koroptve) pohybuje v rozmezí 2,7 - 4,5 mm. Drobnější brok (do velikosti 3 mm) je výhodný pro lov bažantí zvěře (především v bažantnicích), pro lov kachen a bažantů ve volnosti je optimální brok mezi 3 - 4 mm a pro zaječí hony se používá brok 4 - 4,5 mm. Používání drobnějších broků (2 - 2,5 mm) při honech na bažanty způsobuje znehodnocení zvěřiny velkým počtem vstřelů (především u ran na malou vzdálenost), resp. zvěř zasažená těmito malými broky na větší vzdálenost uniká poraněna a musí být dohledávána.  Účinnost a menší rozptyl brokového shluku zvyšuje zahrdlení brokové hlavně a také velikost a kvalita prachové nálože.

Značení zvěře při zásahu. Pokud zvěř po zásahu " zůstane v ohni", což znamená, že padne na místě, kde byla zasažena, musí lovec zvěř pozorně sledovat...

Daněk

DOHLEDÁVKA ZVĚŘE SPÁRKATÉ

Rychlé dohledání střelené zvěře a následné správné prvotní ošetření uloveného kusu (vývrh) zásadním způsobem ovlivňují kvalitu získané zvěřiny.

Chyby, kterých se v této fází péče o ulovený kus zvěře lovec dopustí, jsou často nevratné a v dalším zpracování zvěřiny neodstranitelné. Časový úsek, který je nutný mezi výstřelem (resp. zasažením zvěře) a dohledávkou, závisí na značení zvěře při zásahu.  Pokud zvěř po zásahu " zůstane v ohni", což znamená, že padne na místě, kde byla zasažena, musí lovec zvěř pozorně sledovat, vyhodnotit frekvenci a sílu pohybů zasaženého kusu a pokud dochází k postupnému vymizení těchto reakcí, lze po uplynutí 15 minut ke kusu dojít (vždy s připravenou zbraní)a po tradičním předání úlomku zahájit vyvrhování zvěře. Složitější situace nastává, pokud zvěř zásah značí, ale odbíhá. Při značení komorové rány lze zahájit dohledávku nejdříve za 30 minut (ne vždy se skutečně o komorovou ránu jedná), při značení rány na měkko či na běh je nutné vyčkat se zahájením dohledávky minimálně po dobu 1 hodiny.

Použití loveckého psa, dobře pracujícího na pobarvené stopě postřelené zvěře, je základem úspěšné dohledávky.

Je povinností každého uživatele honitby, aby měl v případě potřeby takového psa k dispozici. Ukvapené a brzké dohledávání postřeleného kusu je velmi často hlavní příčinou neúspěchu, neboť poraněný kus se po zásahu snaží zatáhnout do krytu, kde zaléhá a pokud je ponechán v klidu, v důsledku ztráty barvy slábne a zhasne či při následné dohledávce již nemá síly na daleké odbíhání. Naopak při brzkém dohledávání a zvednutí postřeleného kusu z prvního lože dochází k mobilizaci sil a i těžce poraněný kus může odbíhat až několik set metrů od nástřelu.

Pro kvalitu zvěřiny spárkaté zvěře je doba, která uplyne mezi zásahem a vyvržením kusu, velmi důležitá. Včasné ošetření uloveného kusu je základem kvalitního zpracování zvěřiny. Neodůvodněné oddalování dohledávky, především při večerním lovu v letním období, kdy se postřelený kus dohledává až druhý den, má většinou za následek zapaření zvěřiny v důsledku mnohonásobného zmnožení bakteriální mikroflóry.

Způsoby lovu a historie, Kulovnice, Úspěšný lov, Ženy a myslivost, Lovecká střelba. Ženy jsou ukázněné a vzdělané, až na výjimky mají dobrý vztah k myslivosti a etické spolkové chování

Ženy jsou ukázněné a vzdělané, až na výjimky

Vliv umístění zásahu - zvěř spárkatá

Ke splnění požadavku rychlého usmrcení loveného kusu zvěře je nutné zasáhnout střelou některý z orgánů, jehož okamžitá funkce je nutná pro zajištění životních pochodů v organizmu. K těmto orgánům patří srdce a velké cévy, plíce, mozek a mícha.

Z hlediska budoucí kvality zvěřiny je žádoucí, aby ve svalovině nezůstávalo velké množství krve (barvy), čemuž odpovídá požadavek na zasažení srdce, plic či velkých cév. Z těchto základních požadavků vychází kriteria pro umístění zásahu.

Zásah na komoru - kdy jsou zasaženy orgány dutiny hrudní, je jediným zásahem , který splňuje požadavky etického lovu a současně je nejlepším zásahem i z hlediska získání zvěřiny. Při tomto zásahu jsou téměř vždy zasaženy plíce a velké cévy, často je zasaženo srdce, resp. jsou tyto orgány zasaženy současně. Šokový účinek tohoto zásahu vyvolává ve většině případů okamžitou smrt zvířete, případně zvěř odbíhá několik desítek metrů, nevnímá okolí (naráží do překážek) a během několika vteřin padá zhaslá k zemi.

Lze předpokládat, že zasažená zvěř v důsledku šoku zásah nevnímá, případné působení bolesti je časově minimální. Zasažitelná plocha dutiny hrudní (komory) je dostatečně velká i u drobnějších kusů spárkaté zvěře (srnče, sele), takže případná úchylka střely v důsledku špatného zacílení zbraně může být kompenzována dostatečně velkou cílovou plochou. Z hlediska kvality zvěřiny dochází v důsledku porušení celistvosti velkých tepen i k požadovanému odtoku barvy (krve). Většina barvy vytéká do dutiny hrudní, část vytéká také vstřelovým a především výstřelovým otvorem. Zvěř dobře barví, je snadno dohledatelná a může být vyvržena velmi rychle po ulovení. Poškození svaloviny lopatky (plecka) , resp. žeber je ve srovnání s ostatními přednostmi tohoto zásahu zanedbatelné.

Zásah na krk - je částí myslivecké veřejnosti považován za zásah nejlepší. Skutečností je, že krk tvoří páteř a v ní uložená mícha a současně po spodní části páteře probíhají velké cévy. Zasažení těchto orgánů střelou znamená okamžité či velmi rychlé usmrcení loveného zvířete včetně splnění požadavku na dostatečné vybarvení (vykrvení) uloveného kusu. Poškození zvěřiny je u tohoto zásahu minimální.

Srnec střelený na komoru

Rizikem zásahu na krk je poměr velikosti dopadové plochy, jejíž zasažení splňuje výše uvedené požadavky s velikostí zbývající plochy , tvořené ve spodní části kožní řasou a průdušnicí, v horní části potom svalovinou s trnovými výběžky obratlů. Zasažení této druhé části krku způsobí zvířeti těžké poranění, která však ve většině případů umožní zvěři odběhnout na značné vzdálenosti.

 Poraněná zvěř strádá po dobu až několika dnů o posléze hyne nedohledána.

Poměr obou těchto ploch je pro účinný zásah poměrně příznivý u srnčí zvěře a holé zvěře mufloní a daňčí. Méně příznivý poměr pro střelbu na krk skýtá holá zvěř jelení a daňci a zcela nevhodná je rána na krk u dospělých jelenů, muflonů a zvěře černé. Obecně platí, že ránu na krk může použít pouze velmi zkušený a odpovědný myslivec, který dokáže správně vyhodnotit veškerá výše uvedená rizika takového výstřelu. Tradiční myslivecká teorie, že rána na krk je " buď a nebo " neobstojí, neboť cílem není terč, nýbrž živé zvíře.

 Zásah na hlavu - je velmi oblíbený při odlovu černé zvěře na čekané, především z hlediska nepoškození zvěřiny. I zde platí, že hlava (resp. její mozková část) představuje nejdůležitější funkční orgán celého těla a v oblasti přechodu lebky v páteř se nachází velké cévy, zásobující mozek a hlavové orgány krví. Zasažení této části hlavy střelou způsobuje okamžitou smrt včetně požadovaného dostatečného vybarvení. Mozková část lebky, včetně tzv. baze lební, však představuje pouze 2/5 celkové plochy hlavy a při přepočtu na plochu celého těla zvířete se jedná o cíl, jehož bezpečné zasažení je velmi nejisté. A odchylka zásahu od požadovaného cíle o několik málo centimetrů (zásah obličejové části hlavy) již znamená pouze těžké poranění, při kterém zvěř trpí i několik dní a většinou hyne, aniž by byla lovcem dohledána. U trofejové zvěře tento zásah nepřipadá v úvahu (snad s výjimkou zvěře černé) a také u ostatní zvěře by odpovědný lovec měl výjimečně používal tuto ránu pouze jako ránu dostřelnou.

!Z praxe pouze připomínka, že asi žádný myslivec nepotkal srnce či jelena , který strádá v důsledku starší komorové rány, zatímco ulovení kusu černé zvěře s přestřelenou čelistí či prostřeleným ryjem je zcela běžným jevem!!! 

Zásah na měkko - tedy zásah, při kterém střela poranila orgány dutiny břišní , je vždy zásahem nežádoucím (a snad také vždy zásahem nechtěným) . Pokud jsou zasažena játra či ledviny, zvěř většinou odchází pomalu z nástřelu a zalehá ve vzdálenosti několika desítek metrů, kde posléze během několika minut zhasne. Právě tato doba, po kterou zvěř trpí ,však zcela jednoznačně zařazuje tento zásah do kategorie zásahů nežádoucích. Ještě horší situace nastává, pokud střela zasáhne pouze trávník (žaludky a střeva). Zasažený kus odtahuje z místa nástřelu na různě velkou vzdálenost, kde hyne často až po několika hodinách (zvláště, pokud je z prvního zálehu vyrušen horlivě dohledávajícím myslivcem).

Kromě etických protiargumentů hovoří zcela jednoznačně proti takovému zásahu také požadavek na kvalitu ulovené zvěřiny. Protože nejsou porušeny žádné velké cévy, nedochází u těchto zásahů k požadovanému vybarvení kusu. Střela, která při průletu orgány trávícího traktu také strhává s sebou obsah trávníku a tento obsah lze posléze nalézt ve stěně břišní či v horších případech také v kýtě, hřbetu či plecku. V 1g obsahu trávníku se nachází až 30 milionů bakterií, jejichž počet se při vhodné teplotě během každých dvaceti až třiceti minut zdvojnásobí (Winkelmayer a kol. 2004). Pokud je tento obsah trávníku střelou zanesený do kýty či hřbetu, lze snadno odhadnout, jaká bude kvalita takto získané zvěřiny.

Z tohoto důvodu je bezpodmínečně nutné, aby při zásahu na měkko lovec po dohledání zvěře v průběhu vývrhu důsledně odstranil veškeré části těla zvěře, které jsou poškozeny střelou a kam se v průběhu průstřelu tlakem střely dostal obsah trávníku. 

Zásah na hřbet - splňuje požadavky na ulovení zvěře z hlediska etického i hygienického, neboť usmrcení zvířete je vždy téměř okamžité a také požadavek na vybarvení kusu je při tomto zásahu splněny. Poškození jedné z nejcennějších části zvěřiny - hřbetu, však tento zásah řadí do oblasti zásahů nežádoucích. Mezi zásahy na hřbet patří také zásah na trn - tzv. obrnná rána - kdy střela zasáhne pouze trnový výběžek některého z krčních, hrudních či bederních obratlů. Zasažený kus většinou padne po ráně na nástřelu, během několika vteřin (max. minut) se však začíná stavět na běhy a následně odbíhá. Tato zranění většinou nejsou smrtelná.

Zásah na kýty je zásahem nežádoucím z hledisky všech výše uvedených kriterií, především však z důvodu utrpení zvěře a znehodnocení zvěřiny. Zásah na běh - opět patří mezi zásahy zcela nežádoucí, neboť takto zasažený kus odbíhá z nástřelu, dlouhodobě trpí a většinou je dostřelený až s odstupem několika dní. Kvalita zvěřiny takto postřeleného kusu je v důsledku dlouhotrvajících zánětlivých (horečnatých) procesů výrazně zhoršena, případně v důsledku vyhubnutí je celý kus posouzený jako nepoživatelný.