Na nástřelu nenacházím barvu. Perfektní práce křepeláka Arga při dosledu divočáka střeleného na vyšší komoru na plíce!

Ilustrační obrázek úlovku ze sociálních sítí....

Po vydatných deštích přerušili zemědělci žně,
a tak vznikla možnost lovu na průsekách v řepce. Kde se delší dobu vyskytovala černá a škodná. Vybral jsem si lokalitu u velkého rybníka, kde bylo zčásti posekané řepkové pole. Myslel jsem si, že by černá mohla přetahovat z rákosu do řepky. V půl 9 usedám na místo sleduji okolí. V dálce vidím kus srnčího, zřejmě srnce. Dlouho se nic neděje, občas se ozvou kachny z nedalekého rybníka. Moje myšlenky se rázem přelévají ke kachním honům, které naše sdružení každoročně pořádá. Z mého zářijového rozjímaní mě vyruší slabé beknutí srnčího přede mnou. Náhle vidím jak do pole vybíhá vcelku slušný srnec.Po chvíli čtení myslím,že i lovný. Za srncem se, ale vynoří černá koule. Je těsně před 9 hodinou a tak na poli vidím jak lončák přetahuje přes strniště. Sedím na sedačce, a tak musím pomalu a potichu přendat svojí loveckou hůl do směru divočáka. To se mi daří, aniž by to divočák zpozoroval. Stále si nejsem jistý, zda se jedná o bachyňku, nebo kňourka. Vidím jen horní polovinu těla. Strniště po řepce je velmi vysoké....

Divočák se otáčí na ostro a jde proti mě, díky dobrému větru o mě nemá zdání. Náhle se ale otáčí a vbíhá zpátky do rybníka. To již vidím střapec a chci divočáka ulovit, ale v běhu neriskuji ránu. Divočáka zabíhá zpět do stařiny a rákosu a já smutně sleduji místo kam zatáhnul. Netrvá však ani minutu a divočák vytahuje zase a míří proti mě. Ještě nepatrné zaražení hole do země pro lepší střelbu a odjišťuji zbraň. Divočák jde pořád naostro proti mě. Tuto ránu nechci riskovat.

Náhle se otáčí na "široko" a větří. Tečka sedí na "prostředku" a padne rána.

Jsem přesvědčen,že jsme trefil nicméně divočák odbíhá. Po telefonátu s hospodářem, který sedí opodál jdu na nástřel a hledat barvu. Střílel jsme však ráží 243. winchester a tato kule není tak silná jako má kulovnice. Bohužel na nástřelu nenacházím barvu a ani opodál. To se ve mě začíná probouzet ten červík nejistoty. Další telefonát hospodáři a "porada" co dál.. Ten ochotně bere svého mladého křepeláka a přijíždí mi na pomoc. To je již tma. Po krátkém hledání ani on nenachází barvu. Nezbývá nám než naše naděje vložit do Arga - mladého křepeláka. Ten po chvíli napíná řemen a jde jistě do rákosu. Po chvíli nás dovádí na barvu a pokračuje dál v dosledu. Přicházíme do hustého rákosu a nelze pokračovat za pejskem na řemenu.
 Proto se Milan rozhodne psa pustit. Ani ne po 2 minutách slyšíme jak Argo začne hlásit u divočáka. Náhle moje zklamaní přechází v radost. Po chvíli přicházíme k zhaslému divočákovi a padají slova chvály na pejska.

Milan jde ochotně domů pro traktor a já zatím vytahuji prase a vyvrhuji ho. Následují poslední pocty a transport na myslivnu. Chtěl bych poděkovat za velkou ochotu při odvozu našemu hospodáři Milanu Ječnému a ocenit perfektní práci mladého křepeláka Arga . Divočák byl zasažen vyšší komorou na plíce.

Ráže 243. winchester
Vzdálenost 80 metrů
Střelivo Geco

Petr D. sociální sítě Myslivost

#nástřel #kňourek #divočák #křepelák #winchester #střelivo #komora

Začala srnčí říje na sociální síti jsou nové fotografie bujných srnců

Původní snímky Jitka a Pavel K. koncem července ráno

Měření sil krásných srnců v říji...jednoho červencového rána

Příběh srnčí a černé zvěře

Srnče v krytu

Skvělé video z přírody zachycuje setkání černé a srnčí zvěře v přírodě - především nebezpečný útok na srnče a statečné jednání jeho matky se šťastným koncem...

Divočáci mezi řepkou a pšenicí...

Lukáš a oba úlovky

Večer jsme s kamarádem

naplánovali, kam kdo z nás půjde na divočáky a ve 22 hod vyrazili šoulačkou dohodnutými směry. Již cestou jsem v řepce potkal dva rudly černé - oba byly početné a dle hlasů povídajících si hlasů, to byly bachyňky s malými markazíny. Nebyly ode mě dále, jak 10 metrů, ale stále v řepce.

Šel jsem dál rozhraním mezi řepkou a pšenicí. Již po 150 metrech jsem sluchem zaregistroval černou, jak si pochutnává na pšenici.
Triedrem jsem na vzdálenost 100 metrů obeznal slecha 3 velkých kusů a rozhodl se je našoulat. Podařilo se a ze vzdálenosti 20 metrů jsem z většího rudlu ulovil bachyňku, lončačku, o dodávkové váze 32 kg. Lov netrval déle, než 15 minut  Kamarád neviděl nic. Po lovu jsme poseděli u kamaráda v přátelské atmosféře a podebatovali o stavu české myslivosti a zážitcích z lovů. Šli jsme spát ve dvě hodiny. Ve třičtvrtě na čtyři jsme vstali a vypravili se lovit do jiné části honitby. Z domova od kamaráda jsme šli pěšky a na cestu se k nám připojil jejich kocour. Na jeho přítomnost reaguji slovy, ve smyslu našeho maskota....

Jsem unavený a cestou v chůzi lehce podřimuji. V okamžiku, kdy jsme od vesnice vzdáleni cca. 200 metrů a jdeme úsekem úvozové cesty, najednou kamarád zrychleným hlasem šeptá "dělej, dělej". Nechápu dobře, oč se jedná, neb v tom okamžiku koukám do země. Zvedám hlavu a před námi stojí na cestě samotný divočák. Kamarád zatím ještě nemá nabitou flintu a tak ztrhávávám z ramene kulovnici a v puškohledu se mi rýsuje kontura lončáka. Není dále, jak 50 metrů. Kus stojí zadkem k nám. Pirschstock mám na zádech v batohu a bohužel musím střílet z volné ruky.

Čekám, až se kus natočí a odkryje mi svůj bok, abych mohl bezpečně zmáčknout spoušť. Ve chvilce se tak stává, kus stojí na široko a v ten okamžik padá výstřel. Divočák zůstává v ohni na místě. Po příchodu ke kusu, obeznáváme kňourka, lončáka, o dodávkové váze 45 kg. Ani k tomuto úlovku netrvala cesta z domu dlouho. Po upřímném přání kamaráda "Lovu Zdar!" a ošetření kusu, pokračujeme dále do honitby. V okamžiku výstřelu se kocour nacházel mezi námi a loveným lončákem. Téměř to vypadalo, jako kdyby nás k němu dovedl...

Lukáš

Rudl černé zvěře na poli a úspěšný lov

Při střelbě z volné ruky a spěchu neboť se vše odehrálo během pár
 vteřin, zásah šel o kousek dozaději, než jsem chtěl

Po měsíci, kdy jsem potkával jen samotné velké kusy černé zvěře

 se konečně Diana rozhodla, že mi dopřeje loveckého štěstí. Rozhodl jsem se, že po půlnoci vyrazím lovit. S budíkem jsem se ale úspěšně hádal od půlnoci do dvou hodin ráno, kdy jsem svůj boj prohrál. Do honitby mi cesta trvá 45 minut. Po příjezdu a zjištění směru větru, jsem se rozhodl lovit na rozhraní pšenice a řepky, a to ze země, neboť na lavici, bych měl špatný vítr.
Abych si nezavětřil prostor, který jsem si určil pro lov, musím absolvovat pěšky kilometrový úsek a v jeho konci dalších 300 metrů kolejákem v mokré pšenici, neboť v noci pršelo. Promočené kalhoty začínají příjemně hřát.

Ve čtyři hodiny dorážím na místo mého zájmu, nacházejícího se na rohu porostu řepky, kde před sebou mám metr a půl široké rozhraní plodin, o déle asi 100 metrů, porostlé jen nízkou trávou. Na pravé straně potom nevzešlou plochu řepky cca. 30x4 metry, porostlou ostrůvky vyšší trávy. Vítr mám dobrý. Po příchodu na místo zjišťuji před sebou ve vzdálenosti asi 80 metrů pohyb a dalekohledem obeznávám velký kus černé zvěře, stojící na ostro proti mně a za ním druhý, přibližně stejně veliký. Oba kusy mě zaujímají svými výrazně stříbrnými maskami hlav a prozrazují jejich vyšší věk.

Předpokládám, že se jedná o bachyně a tedy na střelbu nepomýšlím. Očekávám v jejich blízkosti pohyb od selat nebo lončáků, který však nenastává a oba kusy zatahují do řepky. Usedám na zem, na batoh a začínám psát uživateli honitby zprávu, že jsem v revíru a kde lovím. V okamžiku, kdy mi schází do konce zprávy již jen pár slov, náhle slyším v těsné blízkosti po mé pravé straně, jak si povídají prasata. Rychle ukládám telefon do kapsy a připravuji si kulovnici ke střelbě.

Najednou za jedním z trsů trávy zjišťuji, ve vzdálenosti 25 metrů, stojící kus černé. Před něj vychází z řepky velká bachyně, pomalu třikrát tak veliká, oproti krytému kusu a ve chvilce za ní druhá. Předpokládám tedy, že se jedná o kusy, které jsem pozoroval po mém příchodu. Krčím se k zemi, nehýbu se, vítr mám dobrý. To musí dopadnout, říkám si v duchu. První bachyně se stáčí, stojí proti mně naostro a po mém spatření znejistí, zavrčí a udělá krok směrem ke mně. Zvedá hlavu, sklání jí a zkouší mou trpělivost. Díky svým životním zkušenostem se raději rozhoduje zatáhnout zpět do řepky. Zkouším zamířit na kus, stojící za trsem trávy, ale bohužel to není k jisté ráně. 

Pomalu se začínám přizvedávat ze země, ale bachyně to samozřejmě nevydrží, odfouknou a rozbíhají se do řepky. Zprudka se zvedám a usazuji kříž puškohledu za slechem stále stojícího kusu. Ten v tu chvíli moc dobře nechápe, co se děje a dostatečně rychle nereaguje na úprk vedoucí bachyně. Zaváhal. Ticho a klid probouzejícího se dne rozřezává rána z mé osmičky a ozvěna výstřelu burácí od stěny lesa. Kus zůstává na místě v ohni. V tu chvíli se to začíná v řepce vařit a porostem utíká pryč velký rudl černé zvěře.

Po příchodu ke kusu rozpoznávám neotahanou bachyňku, o dodávkové hmotnosti cca. 40 kg. Potvrzuje se mi fakt, že pokud jsou v rudlu staré bachyně, tak dokáží řídit chrutí a své loňské dcery do něj nepustí. Smekám klobouk a tiše vzdávám ulovenému černému rytíři hold, který v tu chvíli ještě odkazuje. Při střelbě z volné ruky a spěchu, neboť se vše odehrálo během pár vteřin, jsem si ránu krapet ztrhl a zásah šel kousek dozaději, než jsem chtěl. Děkuji Dianě, za její projevenou přízeň a začíná práce, s dobrým pocitem z úspěšného a rychlého lovu, který netrval déle, než 5 minut. (Lov proběhl v nejmenované honitbě na Českolipsku, dnes ráno).

Lukáš

Myslivci. Hajní a Pytláci v lesích z historie. #Pytláci, šmejdi a deprivanti v myslivosti. Je pytláctví minulost?

Vysoká zvěř (jeleni a laně)

Pytláci, šmejdi a deprivanti v myslivosti

Myslivecké písně

popěvky, zvyky a obřady při honech, zámecké chodby plné nejrůznějších trofejí, i hony barokní, rokokové, pány ve švédských širácích i francouzských kloboucích a romantické hony doby 19. století, kdy vzorem lovecké módy byla Anglie - to všechno pamatuje i brdský les od nejstarších dob, kdy na Dobříši si král Jan Lucemburský postavil lovecký hrádek, kam jeho syn Karel IV. přivezl nejvyšší lovčí úřad České koruny.

Poslední kusy zvířat

  Když stavy volně žijící vysoké zvěře v době chození po lese se střelným prachem začaly povážlivě klesat, byly zakládány obory. Nejstarší v Dobříšských lesích vznikla asi tři km severně od zámku nad myslivnou Obora. V 18. století ji rozdělili na dvě části; tzv. oboru Starou a oboru Novou, nazývanou též Královská stolice, která patřila k největším v Čechách. Lovy v ohražených územích neměly zdaleka vitalitu lovů středověkých, staly se pouhým zabíjením a v době rokoka byly jednou z atraktivních šlechtických zábav.
Svůj konec vzaly až za Josefa II., který podobné štvanice zvláštním patentem zakázal. V brdských lesích se poměrně dlouho udržely šelmy. Z roku 1628 pochází doklad, kterým česká královská komora oznamuje arcibiskupu Harrachovi, aby medvědi, kteří se rozmnožili v rožmitálských lesích, byly na císařovo přání pokud možno šetřeni. Z popisu březnického panství víme o medvědech ještě v roce 1660. Poslední brdský vlk vyhynul v roce 1750 dosti kuriózním způsobem; když se hladový doplížil na statek do Roželova, propíchl ho sedlák vidlemi.

Památníčky střetů

V rožmitálských lesích nastal zlatý věk myslivosti koncem 19. století, kdy se počet jelení zvěře odhadoval až na 300 kusů, což samozřejmě přispělo k nebývalému rozvoji pytláctví. Motiv dokonce přiměl i skladatele Jana Jakuba Rybu k myšlence napsat zpěvohru s názvem

PYTLÁCI

V našich představách je dne pytlák spíše osobou romantickou, avšak tento zúžený pohled se poněkud liší od skutečnosti. Je třeba nahlédnout do sociálních poměrů a vztahů v minulých staletích a vzít v úvahu i bědné postavení tehdejších poddaných. Neboť jak mohl chudý domkář nebo podruh, stojící na nejnižším stupni společenského žebříčku, uživit ze svého skromného majetku, někdy bez pevného příjmu, často i několik dětí? Byl nucen vyhledávat takové možnosti, které by mu pomohly početnou rodinu uživit. Dřevo z lesů a lesní plody byly sběrem dobře dostupné, paběrkování obilnin na poli možné, potíž však byla s masem, které domácí chlívek jen zřídkakdy dával. Na dosah byla však při setmění zvěřina, panská krmě stolů a hodokvasů, která lákala dostupností i užitkem. Procházíme-li brdskými lesy, znenáhla někdy narazíme na skromný, zastrčený a omšelý pomníček nebo kříž, na němž dnes už jen těžko čitelnými literami je psáno, že tu skončil život ten a ten myslivec či hajný, aniž by na něho kdokoli vzpomínal. 

Mezi Velkou Horou a Vacíkovem najdeme kříž, na kterém je připevněna litinová tabulka s nápisem: "Na tomto místě byl hajný Josef Bartoň, 25 roků stár, dne 8. června 1878 o 9. hod. večer, zákeřnickou rukou zastřelen." Pod Faimanovou skálou v chynínském polesí stojí jiný pomníček na místě, kde v roce 1854 zahynul rukama pytláků fořt Ječný, když ještě před smrtí stačil na papír napsat jméno svého vraha.
Ve velmi četných případech však nešlo o spotřebu masa uloveného zvířete v rodině pytláka, ale o výhodný zdroj příjmů z prodeje zvěře. Bývali to především venkovští i městští hostinští, kteří ochotně odkupovali od pytláků zvěřinu, kdykoliv ji přinesli a nabídli. Často je i sami naváděli k lovu a nebyly řídké případy, že na léta s nimi byli ve spojení v nepsané smlouvě "ty mně a já tobě."
Peníze, které pytlák za svůj úlovek od hostinského dostal, často ani nedonesl domů, zůstaly v nálevně jako útrata, a tak hostinský měl z lovecké náruživosti pytláka vlastně dvojí příjem. Jeden ze zvěřiny, druhý z útraty za pálenku nebo pivo.

Myslíte, že pytláctví je minulost?

Nenechte se vysmát, pytláci 20. a 21. století také stále provádí svou činnost, vypráví se to mezi myslivci a ví se, kteří deprivanti zvěř střílí pro maso a pro peníze.
Deprivantů (šmejdů) zlých a nebezpečných jedinců se slušní lidé bojí, těžko se s nimi válčí a riskují vysoké ztráty na vlastní psychice. Nejvíce na vesnici. Tam funguje, nehas, co tě nepálí. Zejména když deprivant (šmejd) roky pracoval ve státních službách, třeba u policie. A vyzná se jak udělat "Zlo na každý den".

Flintu nosí rád kdejaký ten šmejd, co si na něm vezmete, když vám zastřelí psa?

Proto raději v honitbě svého psa na vodítku, může opravdu velmi rychle zadávit malého zajíčka, ani to nepostřehnete. Viděl jsem to, zajíčkovi z psí tlamy koukají jen ty nožičky a už ho nezachráníte.

To je pud, příroda, pes je lovec (šelma) a stačí mu dát trochu dietu a loví.

Zdroj: muj.web.cz

#Historie, Lovecké příběhy, Myslivecké pověsti, #Srnčí zvěř, Černá zvěř, Myslivci a konfliktní situace, Myslivecké tradice, 

Uloveno objektivem

Huš, huš - tebe potkat v lese o samotě....utíkám a lezu na strom

Dokonalé záběry z přírody nám přinesl internet a sociální sítě

Taky jste aktivní na sociální síti facebook, pinterest nebo dokonce G+? Ještě ne a nemáte čas?
Internet je místo, kde jsou nejen psané informace, ale i skvělé fotografie z přírody.

Zajímavá a líbivá fotografie z přírody tu krásu jen zvýrazní...
a děti mají radost jak pěkně koloušek stojí, ani se nenamočil...

Whitetail doe fording water with her twin fans eastern Canada

Jeleni jsou i v Kanadě u nás se nazývá  vysoká zvěř (holá)

Domov pár slov a fotografie nic vám to neříká česko je přece ráj hlupáků a pivních skautů

Ilustrační obrázek  krajiny a stylu lovecké scény

ČESKÝ WEB: Krásná země česká:

"Ztráta odpovědnosti za krajinu znamená také jistý úpadek ve společenských vazbách. Mizí  hierarchie 'farář, lékař, učitel a sedlák' a do popředí se dostávají lidé, kteří se zemí neumějí dobře zacházet nebo jsou to vyloženě prospěcháři. Celkově to ruší po staletí balancovanou společenskou stabilitu a dochází k degradaci těch míst.
Výsledkem je i to, že si lidé na vesnicích často ani nerozumějí. Jsou to jakési izolované jednotky, nemají společnou řeč. (Hájek ct.24.cz)

Mění se funkce venkova. V pohraničních oblastech po odsunu předcházejícího obyvatelstva byla většina staveb využívána lidmi, kteří s tím neměli žádné zkušenosti, nebo úplně minimální. Dochází tak k rozsáhlé devastaci celých venkovských celků.

Nakonec s přibýváním volného času a možnosti obstarat si bydlení mimo centra za účelem rekreace postupně vzniká
chalupářské a chatařské nadšení, které vdechuje vesnickým oblastem nový život."

Zvěř žijící v neporušené přírodě je krásná zejména ve fotografii #aktivity radosti a milování života, Daněk, Fotografie z myslivosti, lov, Lovecké stezky

Kouzlo tvorů v přírodě - daněk skvrnitý

...někdo tvrdí, že zážitek z lovu nepotřebuje...možná už má mozek vypitý nebo v té palici od narození žádný neměl...

...někdo tvrdí, že má mezi myslivci kamarády...možná jen bandu co si navzájem závidí, ale v průseru drží spolu jak zabetonovaní!

...jsi myslící část těch lovců ve sdružení (spolku)...postarej se o mínění lidí okolo...dohlédni na chování myslivců na veřejnosti!



#aktivity radosti a milování života, Daněk, Fotografie z myslivosti, lov, Lovecké stezky, 

Trubači a myslivost

Před vystoupením...

Příroda a kalendář

Srnčí měření sil

Opravte si kalendář!

Zimen, Úmor, Sněhen, Studen, Bahen, Chčijen, Chčijenec, Mraken, Pršen, Mlhen, Sněhopad, Mrzinec.

Míša divoženka v akci...prááásk! LOVU ZDAR ! KAMARÁDI MYSLIVCI NA FACEBOOKU.

Myslivec Michaela s úlovkem

...a tou ránou ta světla zhasla....6.6.2013 ve 22:18hod., cca 1km nad mořem...
Ozvi se nám...přátelé!

Něco nového k lovu. Způsoby lovu a historie. Lov s dravci. Kdy a kde sokolnictví vzniklo? #Způsoby lovu a historie, Ptáci, Dravci, Sokolnictví,

Naďulka na skvělé fotografii

Sokolnictví je přirozený způsob lovu, při kterém jsou využívány přirozené zbraně cvičeného dravce. 

Již od nepaměti bylo sokolnictví považováno za umění a s tímto názorem prezentovaným nejslavnějšími sokolníky všech dob se lze i v současnosti plně ztotožnit.

Kdy a kde sokolnictví vzniklo?
Přesný vznik sokolnictví není znám. Je však pravděpodobné, že vzniklo ve stepích střední Asie, kde pro jeho vznik byly velmi vhodné přírodní podmínky, k nimž patřila zejména prostorná otevřená krajina středoasijských stepí. O asijském původu sokolnictví svědčí i historické prameny z doby druhého tisíciletí před n. l., které se nalezly v Indii a Íránu. Sokolnictví znali a využívali Etruskové a Chetité. Až do dnešních dnů se téměř v nezměněné podobě se všemi znaky lidového lovu dochovalo v Kirgízii. V ostatních zemích se stalo výsadou panovníků a feudálů.

Do střední Evropy sokolnictví proniklo prokazatelně na konci 4. st. n. l. v době velkého stěhování národů. Od poloviny prvního tisíciletí existují právní předpisy, které lov a nakládání s loveckými dravci upravovaly a byla jimi přísně postihována krádež sokolnických dravců. Od 6. st. pak bylo sokolnictví postupně zaváděno ve všech vyspělých evropských zemích, především na panovnických dvorech a v řadách vyšší šlechty, kde sloužilo hlavně jako podívaná a zábava. V řadách nižších skupin obyvatel (rozuměno nižší šlechta, nikoliv poddaní) se sokolnický lov využíval jako pomocný zdroj pro získání obživy. 

V 10. století již bylo sokolnictví rozšířeno na všech evropských, asijských a severoafrických panovnických dvorech a chovy dravců (především sokolů) se staly jejich samozřejmou součástí. Ve středověku, zejména raném, hrálo sokolnictví významnou ekonomickou i politickou roli a zanechalo výrazné stopy v různých národních kulturách (pověsti, legendy, poezie, výtvarné umění). Sokoli často bývali z politických důvodů darováni. Dravci vhodní pro sokolnické účely byli také předmětem obchodování a byla po nich značná poptávka. K významnému rozvoji sokolnictví došlo v období křížových výprav, kdy byly do Evropy přineseny nové poznatky, např. používání čepiček k tzv. "zastínění", tj. zakrytí výhledu dravce.

Lov s dravci představoval až do konce 17. st. významnou součást loveckých způsobů obyvatel v celé střední a západní Evropě. V souladu s tehdejším právem byli sokolníky téměř výlučně panovníci a příslušníci šlechty. Ve druhé polovině 18. st. pak dochází k poměrně rychlému úpadku sokolnictví, který byl způsoben zejména zdokonalováním lovu palnými zbraněmi a vzrůstající oblibou parforsních honů. Úpadek sokolnictví byl dán také celospolečenským vývojem a postupným zánikem feudalismu.
Pouze v Anglii zásluhou venkovské šlechty nedošlo k zániku sokolnických tradic a sokolnický způsob lovu zde zůstal zachován bez přerušení až do dnešních dnů. Obdobná situace je také ve střední Asii, u Baškirů a Kazachů a na území Malé Asie. V ostatních evropských státech v 18. st. sokolnický způsob lovu zanikl. V polovině 19. st. pak v Nizozemí došlo k obnovení sokolnického způsobu lovu, když v roce 1840 byl založen klub jeho příznivců. 

K obrození sokolnictví došlo postupně na území Evropy mezi světovými válkami, kdy v jednotlivých zemích z iniciativy jednotlivců začínají vznikat zájmová sdružení těch, kterým tento způsob lovu učaroval.

#Myslivecké fotografie, Způsoby lovu a historie, Ptáci, Dravci, Sokolnictví,

Kosí rodinka u řeky povodně 2013

Hladoví mladí kosíci

Kosí táta shání potravu u rozvodněné řeky Otavy

Kosi kosíci a povodeň starostlivý táta kos a mladí u vody

Mladí kosíci čekají na potravu od rodičů u rozvodněné řeky

Rodinka kosů u rozvodněné řeky

Břéťa a srnče. Přenesení srnčete do bezpečí. Fotografie z myslivosti.

Přenášení srnčete v praxi (Břéťa)

Naše cesty kolem lesa. Houby, houbičky.

Hřib borový

Myslivec se pohybuje kolem lesa
 a při šoulání i čekané... vidí zvěř, ale i houbičky. Ti co jedou autem k posedu vyplaší zvěř i houbaře.
Tak co, už u vás rostou?

Tak nějak si představuji dobrou mysliveckou fotografii

Obrázek úlovku srnce (autor Kamil)

Myslivecká fotografie musí všem sdělit cosi o zvěři i myslivci...tato je správně umístěna, založena a ostrá právě tam, kde je to potřeba...
Dávám ji sem jako vzorový obrázek úlovku +srnčí zvěře.
Flinta tam může někde být, ale nemusí...hodilo by se pár slov k lovu...ale to nemáme...to se už řeklo v místní hospodě.
Na sociální síti nalezeno pár slov a stručný popis...tak to bylo: Dnes ráno mi jíž po druhé nadělila Diana, nezapomenutelný zážitek a krásného raritního srnce při šoulání. Tohoto srnce jsem měl obeznaného a až na 4 pochůzku v lesním porostu mi přiskočil asi na 25 m, čistá rána na komoru, kdy zůstal po ráně strnule stát pak upadl a zhasl.

Ráže 308 win, 10,9 g Barnaul LOVU ZDAR!   

Kamil, sociální sítě FB