ÚSPĚŠNÝ LOV, zvěřina a její zpracování myslivcem. Jak na to? # lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy,

Zvěřinový guláš - kotlík

Důležité pro mysliveckou praxi

VYVRHOVÁNÍ

Ujasněme si nejdříve pojmy, které se občas pletou:
  vyvrhnutí je vyjmutí všech orgánů z dutiny tělní, případně z krku a svíráku. Rozrušení, rušení je stažení kůže a rozdělení zvěřiny (řeznicky bourání).

Klasický způsob začíná řezem od brady až k hrudníku. Podél spodních čelistí uvolníme krajinu hltano-hrtanovou a lízák. Vyjmeme lízák a průdušnici, od níž oddělíme jícen, který zauzlíme . Uzel nesmí sklouznout při pozdějším protahování hrudníkem. Mnozí to umějí efektním provlečením dvěma řezy v jícnu, aby se obyčejný uzel neuvolnil. Toto opatření je důležité u velké parohaté zvěře, zejména jelení, protože jícen obsahuje často regurgitovaný (vyvržený) obsah trávníku, od kterého se kazí nebo alespoň kysele načichne zvěřina krku. Silný krk také rychleji chladne. U vchodu do hrudníku všechno obřízneme a vtlačíme co nejvíce dovnitř.

U srnčího, kde je krk tenký a jícen jen zřídka obsahuje větší množství zeleně z trávníku, se toto dost často nedělá, podobně jako u muflonů, kde již většinou počítáme s preparací i s krkem. Srnčí se také většinou nosí svázané v kozelci na rameni a barva vytékající z krčního řezu nám může potřísnit oděv. Průdušnici i jícen potom odřízneme v kopuli hrudníku až při vyjímání plic. Krční řez však rozhodně provedeme ihned po vyvěšení kusu k chlazení, případně při odřezávání hlavy. Také kozelec slouží jen k nejnutnějšímu nesení a co nejrychleji ho uvolníme, zejména u kusů neúplně vychladlých.

Ještě před otevřením dutiny břišní se zejména u říjných jelenů a daňků odříznou kratiny v dostatečně širokém poli kolem střapce, kde zduřelé tkáně (spála) a potřísnění výměšky pohlavních žláz jsou zdrojem pronikavého pachu. U daňků bývají potřísněny nejen břicho a slabiny, ale i boky, a proto mnoho lovců daňků ještě před vyvrhováním pokud možno pečlivě čistí srst na těchto místech.

Jeleni u vody

U srnců se někdy vyžaduje ponechání střapce u kůže, a protože v tomto případě se nejedná o žádné výraznější pachy, můžeme na to přistoupit a vyjmeme potom jen žílu a odřízneme ráže. U samicí zvěře ponecháme zástěrku.

VLASTNÍ VYVRHOVÁNÍ

Začínáme opatrným naříznutím břišní stěny. Do řezu vsuneme dva prsty, které vedou hrot nože až k hrudní kosti tak, abychom neprořízli trávník a střeva. U nás se neprovádí otevírání hrudníku podél hrudní kosti až ke krku, praktikované místy v zahraničí. Je to docela zbytečné, nestačí nám obyčejný nůž a navíc narušujeme celistvost zvěřiny a naděláme množství nežádoucích odštěpků kostí a chrupavek. Do hrudníku se musíme dostat i bez jeho úplného otevření. Potom prodloužíme řez nazad až k pánvi, kde rozřízneme vnitřní svalovinu kýt přesně uprostřed až k zámku . Zevnitř pánve můžeme sponu kostí stydkých kontrolovat prsty. Zámek se rozřízne, a protože ani u srnčího není třeba ničit cennou ocel nože, je výhodné, máme-li kostní pilku přímo na noži. Jinak znamenitě poslouží zkrácený plátek pilky na železo, kterým se snadno rozřízne zámek i nejtěžších kusů. Vyhřezlý trávník a střeva přitom odsuneme na stranu k naší pravé ruce. Zdá se to maličkost, ale největší trávník - bachor je u přežvýkavců uložen převážně na levé straně a uvolníme si tak nejprostornější „operační pole", i u černé zvěře odsuneme podobně velkou část tlustých střev.

Zámek je nutno rozlomit s použitím určité síly, abychom se dostali do pánevní dutiny. Jsou siláci, kteří to dovedou rukama vloženýma zepředu do pánve, případně přímo do zámkového řezu (pozor na zranění odštěpky kostí). U menší zvěře to obvykle nečiní zvláštní potíže, ale nikdy si nesmíme pomáhat tlačením nebo dokonce šlapáním na vnitřní strany kýt! Hrozí roztržení nejcennějších částí zvěřiny v krajině stydké a kyčelní, kde je pak narušen proces zrání a rychle nastupuje hniloba. Dříve se k tomu používaly silné tesáky, dnes by nás čekalo spíše zranění a zničení nože.

Výtečný  zvěřinový guláš s těstovinami (nebo knedlíkem)

Náhradní a nouzový může být tento postup: pánev se nerozlamuje, ale zvenku se obřízne okolí řitního otvoru, případně svírky, štíhlým nožem se kolem dokola odpreparují orgány pánevní dutinu a všechny se vytáhnou přes pánevní dutinu ven. Pak se pokračuje ve vyvrhování.

Někdy se tento způsob používá v cizině, ale nevidím v něm žádné výhody. Spíše hrozí odtržení kýt při další manipulaci. Více jsem ocenil jelenáře, kteří nosili v batohu klínek z tvrdého dřeva nebo krátkou sekerku, které používali k páčení a rozlomení zámku. Dbáme, abychom neprotrhli plný močový měchýř a močí nepotřísnili zvěřinu. Po odsunutí orgánů z dutiny břišní obřízneme bránici kolem žeber až k páteři , jednou rukou uchopíme plíce i s průdušnicí a za současné jemné pomoci nože v hrudníkové kopuli, vytáhneme kompletní vývrh směrem nazad a ven .
Pokud jsme u menší zvěře neprovedli krční řez, odřízneme před vytahováním průdušnici a jícen v kopuli hrudníku. Potom snadno obřízneme konečník, případně pochvu a močový měchýř a všechno vytáhneme k výhozu. Pokud je někdo zvyklý odstranit nejprve pánevní orgány a pak teprve vyjmout ostatní vývrh, není to žádná chyba. Mně osobně se ale zdá, že střeva v dutině břišní překážejí při přehledné práci v pánvi. Nakonec prořízneme naplněné cévy před pánví

CHLADNUTÍ

Pověšení k vykapání a částečnému vychladnutí bychom měli věnovat alespoň několik nejnutnějších minut, protože je starou zkušeností potvrzenou i laboratorně, že stékající barva vytváří v dutině tělní jemný film, který zvěřinu nejlépe chrání a pod kterým nejlépe probíhá zrání zvěřiny . Z toho důvodu také dutinu tělní nevytíráme „dočista" (často bychom do zvěřiny vetřeli nečistotu), zato důkladně vyřežeme všechna barvou podlitá místa, zejména okolí střelných ran a pamatujeme, že podlitiny nebo obsah zažívadel mohou být energií střely vtlačeny hluboko mezi svaly a že právě tady nejdříve nastupují hnilobné procesy. Šetřit zvěřinou se tady nevyplácí. Ostatně i znečištěný výřez, samozřejmě uvařený, ocení pes. Osluněný snímek na doprovodné fotografii je jen technický ústupek fotografovi, jinak volíme samozřejmě stinné místo, pokud možno v proudícím vzduchu, l tak jsou v létě velkou svízelí mouchy.

Celer a libeček

Řezy můžeme zakrýt čistou zelení, ale jen tak, aby nebylo omezeno větrání. Do jisté míry odpuzuje mouchy např. kapradí, doma ve sklepě se používala rozemnutá nať celeru a zejména libečku, jehož pronikavá vůně nijak zvěřinu neznehodnocuje, a býval proto nepostradatelný na zahrádkách všech mysliven. Pamatujme, že jsou i živorodé mouchy, jejichž larvy se zvláště v hloubi hrudního koše mohou začít „hemžit" ve velmi krátké době. Samotné vkládání zeleně do tělní dutiny zvěře je jistý problém. Veterináři ho obvykle striktně zamítají. Řada myslivců však chápe zeleň esteticky, aby byl odlišen ušlechtilý úlovek od jatečného materiálu. Volíme-li tedy určitý kompromis, pak zeleně jen tolik, aby nebránila řádnému větrání a nebyla mokrá a znečištěná. A jen na co nejkratší dobu pro přepravu. Vložená větvička může také posloužit, vkládáme-li u menších kusů vychladlý drob do dutiny tělní, aby nepřišel do přímého styku se zvěřinou. Vím, že proti tomuto zvyku může být mnoho námitek, ale nekompromisně může protestovat jen ten, kdo nikdy nenesl srnce na vlastních zádech bezcestím a neměl pomocníka, který by drob poponášel za ním. Pro velké kusy musí obvykle přijet povoz a tak se drob stejně přepravuje zvlášť. V zahraničí je někdy používán speciální vak z jemné, ale pevné tkaniny, do kterého se dají vložit celé kusy srnčího nebo menší divočáci. Vak se dá snadno složit a vložit do batohu a je dobře omyvatelný.

ZÁKLADNÍ ANATOMIE A HYGIENA

Kompletní vývrh, včetně lízáku, zavázaného jícnu, průdušnice, plic, jater i zažívadel se dá provést u jakkoliv velké zvěře. Naopak prostorný hrudník jelena poskytuje více místa „pro rukávy", než srnčí.

Často je vžitý způsob vyvrhování nadvakrát, kdy se oddělí nejprve játra od bránice, vyjmou se orgány dutiny břišní a pak se pracuje v hrudníku. Nic proti tomu, umíme-li to dobře bez zbytečného roztrhání orgánů, které bychom museli pracně hledat v trávě a listí. Žádné opodstatnění nemá občas propagovaný „malý vývrh", při kterém se ponechají orgány v hrudníku, nanejvýš se prořízne bránice. Ani časové hledisko neomlouvá, protože věci znalý myslivec musí umět provést úplný vývrh stejně rychle.

Z vývrhu se oddělí jedlý drob a protože všechny orgány jsou spojeny blanami, dá se, při určité zkušenosti, celý drob od lízáku, přes průdušnici, plíce, srdce (které podélně rozřízneme a zbavíme sražené barvy), játra i ledviny pověsit k vykapání . Obvykle se nám to nepodaří u sleziny, která je těsně přilehlá k trávníku, a ledvin černé zvěře, které bývají obaleny bělí.

Nejedlé části - výhoz prohlédneme a posoudíme jejich normální vzhled. Speciálně nás může zajímat jediný pravý žaludek přežvýkavců - slez , kde bývají okem viditelné nebezpečné hlístice a kde i praktik pozná případné změny na sliznici.

Veterinární předpisy stanoví: „Uživatel honitby je povinen provést na místě ulovení zvěře její předběžnou prohlídku, při níž posoudí výživný stav, povrch těla, zejména na výskyt ektoparazitů, zánětlivých změn na kůži a poranění pokousáním a dále, jde-li: o srstnatou zvěř spárkatou, podkoží, tělní otvory a jejich okolí, výstelka tělních dutin, svalovina, sliznice dutiny ústní, jazyk a vnitřní orgány."
Myslivec tedy není ani legislativou brán jako „laik", ale jako odborník s příslušnou kvalifikací, který je schopen předběžnou prohlídku provést!

Stejné předpisy praví: „Zjistí-li se při předběžné prohlídce, že jde o zvěř nemocnou nebo podezřelou z onemocnění nákazou zvířat, nesmí být odstraněny žádné její části (tedy ani výhoz - pozn. autora) a tato zvěř musí být veterinárně vyšetřena."
„Před veterinárním vyšetřením nesmí být zvěřina zmrazená." Zmrazení totiž může zastřít některé smyslové změny.
„Není-li ulovená zvěř nemocná nebo podezřelá z onemocnění nákazou zvířat, lze

a) oddělit hlavu, jde-li o trofejovou zvěř, jazyk, plíce, srdce, játra, slezinu a ledviny, mají-li být ponechány lovci,

Ilustrační obrázek paroží jelena v krytu
na kraji lesa

b) uvolnit zvěřinu ke spotřebě v domácnostech účastníků lovu, anebo podle výsledku veterinárního vyšetření (podtrženo autorem) pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod."

Dále se uvádí: „Srstnatá zvěř spárkatá se ihned po ulovení otevře a vyvrhne." Slůvko „ihned" je velmi ošidné a z hlediska hygienika docela pochopitelné. Jenže myslivec ví své a zná složitosti u kusů po dosledu. Připomeňme si pouze, že v jatečné praxi platí: „Všechny úkony v opracovávání poražených zvířat musí na sebe bezprostředně navazovat a plynule probíhat tak, aby od omráčení do vyjmutí vnitřností neuplynula doba delší než 45 minut."

Musí tedy i u zvěřiny platit prastarý poznatek, že každý dosledovaný kus spárkaté zvěře, zejména ráno po večerním odstřelu, je z hygienického hlediska podezřelý! V teplém počasí dochází během několika hodin k zapaření a rozvoji hnilobných procesů, znehodnocujících celý kus. Ani kusy, které jsem dostřelili ráno ještě živé, nejsou bez rizika. Složitými biochemickými procesy došlo ke změnám ve svalovině a je narušen normální proces zrání. O mnoho lepší to není ani u kusů, které se před psem ještě zvedly, byly štvány a jsou zdánlivě „jinak zdravé". Svalovou zátěží je později přeskočen proces zrání a rychle nastupuje kažení. Již při parforsních honech bylo odedávna známo, že štvaná zvěř „tuhne pod rukama".

Každý takový kus musíme přinejmenším co nejrychleji rozrušit a kuchyňsky zpracovat, přičemž kriticky hodnotíme smyslové vyšetření. Ani nakládáním, ani zmrazením mnoho nezachráníme, protože nakyslý, případně i hnilobný pach se projeví později při tepelném zpracování.

Orientačně nám někdy může posloužit tzv. zkouška varem, která bývá i součástí některých laboratorních vyšetření: vzorek velikosti asi krabičky od zápalek, čerstvě vyříznutý z hloubky zvěřiny, vložíme asi do půl litru vody, ve které před varem začínají vystupovat ode dna bublinky. Nádobu odstavíme a dobře přikryjeme. Asi po třech minutách mírně odklopíme a opatrně přičichneme k vystupující páře. Zdůrazní se tak všechny cizorodé pachy.
Povrchové olíznutí, projevující se slabou „lepkavostí" na povrchu dílů zvěřiny, se někdy těsně před tepelným opracováním dá zmírnit opláchnutím ve studeném, do růžová zředěném hypermanganu nebo alespoň v octové vodě.

Jen pro úplnost připomeňme, že zvěřina se nikdy, na rozdíl od jatečných zvířat, nesmí oplachovat vodou. Jsou silně narušeny biochemické procesy a rychle dochází k zahnívání. Jednotlivé díly se oplachují až těsně před kuchyňskou úpravou. Pokud by nás v terénu stihl silný liják, musíme kus uložit hřbetem nahoru tak, aby voda nevtekla do dutiny tělní. A jestliže se to přece jen stalo, nezbývá než urychlené zpracování v kuchyni.

Veterinární předpisy stanoví také: „Nepoživatelné části vývrhu ulovené srstnaté zvěře spárkaté, zejména předžaludek, žaludek, střeva, močový měchýř a pohlavní orgány, jakož i vyháčkované části ulovené zvěře pernaté, se neškodně odstraní". Nespecifikuje se sice pojem „neškodně", jen některé jiné směrnice, např. o odpadech, hovoří o hlubokém zakopání nebo spálení. Problém ujedí, které se dnes praktikují mnohem méně než v dobách, kdy liščina platila mnohem více a noční čekání se neomezovalo jen na černou zvěř, je nutno řešit tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o myslivecké zařízení a nikoliv o náhodnou skládku odpadu. Vyplatí se umístění konzultovat s veterinární službou, abychom se nedostali do konfliktu s hygienickými předpisy. A protože myslivec je schopen provést předběžnou prohlídku, nebude na újedě používat materiál, který by mohl být zdrojem nákaz (např. boubele tasemnic na vnitřnostech).

Uskladnění zvěřiny pro úplné vychladnutí a dozrání se provádí zásadně ve visu v prostorách chladných, suchých a větraných. Po uvážlivém zhodnocení okolností (roční doba, věk, poškození zvěřiny vstřelem a výstřelem atd.) se v myslivecké praxi nechává zvěřina spárkaté zvěře v kůži zpravidla 1-3 dny. Zvěřina musí zůstat chladná, nelepkavá, s nezměněnou barvou a bez nakyslého pachu.

ODDĚLENÍ HLAVY

Zvěřinové biftečky

U trofejové zvěře se oddělení hlavy provádí zásadně v hlavovém kloubu (kromě preparací s krkem), před prvním obratlem - nosičem. Řezy vedeme od úhlu spodní čelisti směrem ke kořeni slechů . Po přeříznutí postranních krčních svalů hlavu nenásilně zvrátíme nazad a hrotem nože najdeme důlek mezi lebkou a nosičem, který je odspodu snadno přístupný . Obloučkovitými řezy hrotem nože (nosič má vpředu kloubní plošky vyklenuté) přeřezáváme krátké vazy a kloub se otevře. Zbývá dokončit jen řez kůže v týlu. Práce jde provést přiměřeným nožem i u největších kusů, včetně černé, bez násilného a nevábného kroucení nebo odsekávání.

ČERNÁ ZVĚŘ - SPECIFIKA

Černá zvěř je pro ošetření zvěřiny nejnáročnější. Specifické vlastnosti škáry, mohutné osvalení plece a krku, často silná vrstva podkožní i vnitřní běli nebo kyrys kňourů značně znesnadňují chladnutí. Není divu, že mnoho lovců v teplejším období na větší kusy raději nestřílí. Komplikovaný bývá i dosled za tmy a neocenitelní jsou psi, kteří jsou schopni ho provést s nasazením vlastní kůže i v houštině.

Základní postup vyvrhování je stejný jako u ostatní spárkaté zvěře, jsou zde jen některé doplňky. U černé zvěře se dělají tzv. podplecové řezy, usnadňující chladnutí plecí a hrudníku. Dříve se dělaly velmi hluboké, až jakési odplecení, přičemž se plece doširoka roztáhly, aby kus držel ve hřbetní poloze. Protože při další manipulaci s kusem se plece často na nežádoucích místech natrhly, dělají se dnes řezy přiměřeně menší, ale dostatečně hluboké a vedené do podplecí těsně při stěně hrudní tak, aby byla co nejméně rozřezána svalovina vnitřní strany plece. V poslední době se vžilo provádění těchto řezů i u zvěře jelení a daňci, v teplém období i u srnčí. U menších kusů děláme tyto řezy kratší, asi 4 cm, protože riziko odtržení je větší než u černé a svalstvo plecí rychleji chladne.

Protože černou zvěř můžeme před odvozem jen málokdy vyvěsit, je nutné ji vždy uložit tak, aby bylo zajištěno řádné větrání. V zimě bývá myslivec v pohodě, ale i tak se vyplatí podložit kus větvemi nebo kusy slabší kulatiny, aby zvěřina chladla i odspodu, protože i na mokrém sněhu se může hřbetní část podpařit velmi rychle.

U černé zvěře se obvykle krční řez k vyjmutí lízáku, průdušnice a jícnu na místě neprovádí. V krátkém jícnu nebývá regurgitovaný obsah zažívadel. Odebírá se zpravidla jen vzorek na trichinelózu ze svalových pilířů bránice (řeznicky tzv. „veverka"). Pokud tak neučiníme hned, ponecháme při vyvrhování dostatečně velký vzorek bránice u zvěřiny, abychom ho později pracně nehledali ve vývrhu. Vzorek pak odebereme neprodleně po odevzdání kusu .

Chladnutí černé zvěře věnujeme zvláštní pozornost, vyvěšujeme ji volně za předek, do řezů vložíme rozpěrky. U velmi silných kusů je vhodné po odkapání barvy kus otočit a pověsit za zadní běhy. Jinak totiž teplejší vzduch stoupá vzhůru až do kopule hrudníku a chladnutí zpomaluje. Vyloupneme také větší pláty běli z dutiny břišní. Zvěřina černé zvěře se zpravidla nenechává dlouho zrát v kůži a zejména za teplejšího počasí se ruší co nejdříve, jakmile máme negativní vyšetření na trichiny.

Podle nákazové situace může veterinární služba určit odběr vzorků pro kontrolu moru prasat, zpravidla u určitého procenta divočáků. V tomto případě soukromý veterinární lékař po oznámení rozhodne, zda podle svého plánu přijede a pak si vzorky odebírá sám. Je dobře vědět, které vzorky to zpravidla jsou, abychom s tím počítali již při vyvrhování: zkumavka s barvou, příklopka hrtanová s přilehlými mízními uzlinami, ledvina, slezina, mízní uzliny střevní. Provedení kompletního vývrhu není u divočáků o nic obtížnější, než u jiné spárkaté zvěře :
1) příklopka hrtanová (je důležitá při diagnostice moru prasat, po stranách leží významné mízní uzliny). 2) srdce (ihned po vývrhu ho podélně rozřízneme). 3) plíce, 4) játra, 5) žlučový měchýř (u parohaté zvěře chybí) - ihned při vyvrhování ho vyřízneme, 6) slezina (její zvětšení je signálem řady nákaz), 7) žaludek (při anatomickém popisu zdá se mi těžko přijatelný myslivecký název „bachor", což je u přežvýkavců největší předžaludek), 8) ledvina, 9) střeva (v blánách okruží jsou uloženy uzliny střevní).

Jedlé části - drob orientačně prohlédneme, zejména rozřízneme průdušky, na jejichž koncích bývají shluky bělavých plícnivek (Metastrongylus sp.). . Jejich líhňová ložiska bývají na okrajích zadních laloků jako bělavé, na pohmat tužší uzlíky. Zřídka se najde divočák, který by nějaké neměl a pokud jich není mnoho, odřežeme je, plíce důkladně propláchneme a můžeme kuchyňsky využít.

Stahování černé zvěře se provádí, podobně jako u ostatních druhů spárkaté zvěře, obvykle ve hřbetní poloze. Pokud je někdo zvyklý stahovat ve visu (zejména u srnčího), není to na závadu. Nůž musí být ostrý se zaobleným ostřím, protože škáru postupně odřezáváme od podkoží. Pokud se počítá s vyčiněním škáry, nesmí se podříznout kořínky osin, které prorůstají. Rozumně provedené podplecové řezy škáru neznehodnocují - spojí se s řezy na vnitřní straně běhů. Pečlivě stáhneme i celou hlavu s běhy až ke spárkům. Škára se hned po stažení důkladně na rubu prosolí a bez prodlení dodá odborníkovi.

Dělení - porcování je v principu podobné u veškeré spárkaté zvěře a může mít drobné místní odchylky. Základní díly jsou: hlava, krk, žebra se svalovinou břicha - tady dbáme, aby žebra byla odseknuta dostatečně daleko od páteře a nebyly narušeny svaly hřbetu, kýty - vykloubí se v kyčelním kloubu a odříznou od pánve (u srnčího místy přesekávají kyčelní kost před kloubem tak, že část pánve zůstane u kýty, z obchodního hlediska to správné není, protože u nejdražší svaloviny kýty zůstává příliš mnoho přívažku kostí), přední a zadní hřbet - oddělí se před posledním žebrem tak, aby zůstaly vcelku podlouhlé svaly tzv. „pravé svíčkové".
U větších kusů černé zvěře se místy vžilo, podle vzoru domácích zabíjaček, podélné rozpůlení hřbetu středem páteře. Pokud to provádí odborník řeznickou sekerou, může být výsledek uspokojivý, ale u zvěřiny to obvykle není, protože běžně dochází k přílišnému roztříštění obratlů s množstvím kostních odštěpků a k obnažení míšního kanálu, odkud začínají rozkladné procesy. Přední část hřbetu se může podle potřeby rozsekávat příčně na příslušný počet dílů. Zadní hřbet by měl zůstat vcelku, nanejvýš se příčně půlí tak, aby u obou dílů zůstala stejná část svalů „svíčkové".
Pánev je u černé zvěře silně osvalena a zpravidla tvoří samostatný díl. Bývá zvykem, že jednotlivé díly se pro přehlednost kladou na čistý rub stažené škáry.


#Jak na to?, lov, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Co budeme vařit dnes?, Naše domovy a chalupy, 

Wildlife Photographer. Příroda a fotografie. Obrázek z Jižní Afriky. South Africa.

South Africa sloni u vody

CZ 455 Nová generace malorážek z České zbrojovky Uherský Brod

S malorážkou na lišku

CZ 455 Nová generace malorážek z České zbrojovky Uherský Brod

Malorážky CZ 452 a CZ 453 vyráběné v České zbrojovce, patří mezi nejvyhledávanější zbraně svého druhu ve světě a ve své kategorii patří mezi nestárnoucí legendy, které provázejí sportovní střelce, myslivce a lovce po celý jejich život. Na základě současných poznatků a přání střelců, připravila Česká zbrojovka zcela novou generaci malorážek CZ 455, jejichž konstrukce přebírá osvědčené prvky modelu CZ 452 a doplňuje je moderními prvky, které zvyšují uživatelský komfort a rozšiřují možnosti jejich použití.

Konstrukce Mezi osvědčené prvky malorážek vyráběných v České zbrojovce patří pevné ocelové pouzdro závěru, velmi pevný závěr uzamčený dvěma masivními ozuby na otočné objímce, navlečené na zadní části těla závěru, přičemž na pravý ozub navazuje ovládací klika závěru. Vybrání pro ozuby je v zadní části pouzdra závěru. Uzamčení je velmi, pevné, směle můžeme říci neobvykle předimenzované a umožňuje použít jakékoliv výkonové laborace všech používaných nábojů ráže 17 MH2, 17 HMR, 22 LR a 22 WMR. Závěr je sice válcový odsuvný, ale při nabíjení se neotáčí. V žádném případě nejde o odvozeninu systému Mauser. Podávání nábojů do nábojové komory i vyhazování prázdných nábojnic je velmi spolehlivé. Na vysoké spolehlivosti má nezanedbatelný podíl konstrukce vytahovače s přidržovačem, uchycených plochou pružinou ve tvaru písmene C, která obepíná přední část závěru. Vytahovač i přidržovač jsou uloženy v otvorech těla závěru bez použití čepů. Uvedené konstrukční řešení je velmi pevné a zároveň zajišťuje snadnou vyměnitelnost poškozených součástí.

Zapomenout nesmíme ani promyšlenou konstrukci jednoduché, ale naprosto spolehlivé pojistky, která v zajištěné poloze přímo blokuje úderník. K pasivní bezpečnosti přispívá konstrukce spoušťového mechanismu. Spoušťová páka a záchyt úderníku tvoří trojúhelníkovou sestavu a při nestisknuté spoušti jsou vzájemně vzepřeny. Při pádu zbraně nemůže dojít k pohybu součásti jejich setrvačností a k náhodnému výstřelu. Spoušť má stavitelný odpor a je chráněná ocelovým lučíkem. Před lučíkem je zásobníková šachta. Stěžejní částí malorážek vyráběných v České zbrojovce, je pevná za studena kovaná hlaveň, dlouhodobě se vyznačující se vysokou přesností a trvanlivostí.

Slovo konstruktéra O popsání konstrukce malorážek, vývoje a podstatných konstrukčních uzlů CZ 455 jsem požádal osobu nejpovolanější, konstruktéra Jaroslava Malinu. „Práce nám trvaly asi tři čtvrti roku. Měli jsme úkol vytvořit a posléze nabídnout zákazníkům variabilní malorážku, umožňující snadnou výměnu hlavně a ráže, kterou by si mohl provést sám majitel zbraně. Samozřejmě jsme přebrali osvědčené prvky z konstrukce CZ 452, ale podle potřeby jsme na nich provedli některé úpravy. Vytvořili jsme pouzdro závěru a závěr, včetně zásobníkové šachty, shodné pro všechny modely a ráže. Razantně jsme změnili uložení hlavně. Pod kolmým temenem hlavně, pod nábojovou komorou, je vybrání s rovným provoúhlým osazením, které přesně dosedá do čela závěru a přední na plochu ocelové vložky vyztužující zásobníkovou šachtu, která je pevně spojená s pouzdrem závěru.
Do spodní částí hlavně hlavně, pod nábojovou komorou, jsme vyfrézovali dvě drážky ve tvaru V. Do zadní plochy drážek tlačí čela dvou imbusových šroubů procházejících závity na spodní ploše čela pouzdra závěru. Šrouby tlačí hlaveň na dosedací plochy v pouzdru závěru. Uložení hlavně je konstrukčně jednoduché, stálé a pevné. Hlaveň je uložená v jednom bodě a může volně kmitat. Výměnu lze provádět s pomocí běžně dostupných klíčů, bez speciálních nástrojů. S možností změny hlavně a případně ráže jde ruku v ruce konstrukce zásobníku a tvar zásobníkové šachy. Pro zásobování používáme naše standardní plastové zásobníky shodné pro náboje 22 LR a 17 HM2, a 22 WMR a 17 HMR.

Zásobníková šachta odpovídá rozměrům zásobníku ráže 22 WMR (17 HMR) a pro použití zásobníku na náboje ráže 22 LR a 17 HM2 je do její zadní části vložen jednoduchý plastový segment, zajištěný příčným ocelovým čepem. Zásobník je ve zbrani zajištěn pružným záchytem na čele zásobníkové šachty. Spoušťový mechanismus prvního modelu CZ 455 Lux má stavitelný odpor spouště. Spoušť nemá napínáček, ale varianta s napínáčkem je připravena. Spoušť je chráněná ocelovým lučíkem. Na temeni závěru je pojistka. K míření slouží ocelová stavitelná mířidla LPA s výškově a stranově posuvným hledím s pravoúhlým zářezem a výškově nastavitelnou hranolovitou muškou, která je chráněná tunelem z ocelového plechu. Systém zbraně je uložen do osvědčené pažby vyrobené z kvalitního ořechového dřeva. Pažba je chráněná kvalitním lakem, ocelové zbraně části jsou brynýrovány. Závěr zůstává tradičně v barvě kovu. Změnou konstrukce a pomocí moderní technologie výroby, jsme dosáhli celkového zjednodušení výrobního procesu. Díky tomu jsme schopni daleko rychleji a pružně reagovat na aktuální požadavky zákazníků.“

Hlavní výhody nové konstrukce malorážek CZ 455 1. Jednoduchá konstrukce 2. Jednotné pouzdro závěru shodné pro všechny modely CZ 455, bez ohledu na ráži. S ohledem na novou konstrukci není pouzdro závěru použitelné do starších modelů CZ 452 a CZ 453. 3. Závěr shodný pro všechny modely a ráže modelu CZ 455 4. Vyměnitelná hlaveň 5. Snadná přestavba na kteroukoli ráži 6. Nová mířidla LPA 7. Jednoduché rozložení a celková údržba. Rozložení a výměna hlavně Vyjmeme zásobník a zkontrolujeme, není-li náboj v nábojové komoře. Stiskneme spoušť a pohybem dozadu vysuneme závěr. Vyšroubujeme šrouby zajišťující lučík a lem zásobníkové šachty, které zároveň drží v pažbě pouzdro závěru.
Zde máme další příklad jednoduché konstrukce. Dva silné šrouby drží pohromadě lučík, pouzdro závěru se spoušťovým mechanismem a hlaveň v pažbě. Sejmeme lučík a vymezovací vložku pod lučíkem. Vyjmeme pouzdro závěru se spoušťovým mechanismem a hlavní a zásobníkovou šachtou. Povolíme dva šrouby zašroubované do čela pouzdra závěru a z čela závěru vyjmeme hlaveň. Je-li malorážka v ráži 22 LR (17 HM2), můžeme, ale nemusíme vysunout čep držící segment v zásobníkové šachtě. Tímto je rozborka dokončená. Zpětné složení se provádí opačným postupem a neskrývá žádná úskalí. Zasuneme hlaveň do pouzdra závěru (hlaveň lze zasunout pouze jedním způsobem na doraz na dosedací plochy, takže se nelze splést a ukotvit hlaveň jinak než správně), zašroubujeme její zajišťovací šrouby tak, aby šly zpětně uvolnit s vynaložením běžné síly, bez poškození.
Pokud chceme nechat malorážku v ráži 22 LR nebo 17 HM2, vsadíme do zásobníkové šachty plastový segment a zajistíme jej čepem. Jestli malorážku přestavujeme na ráži 22 WMR nebo 17 HMR, segment nevsazujeme, protože zásobníky jsou širší. Pouzdro závěru s hlavní a spoušťovým mechanismem vsadíme do pažby, do příslušného vybrání v pažbě vložíme vymezovací vložku a na ni položíme lučík, do jehož otvorů vložíme dva šrouby držící pohromadě sestavu pažby a závěru. Sestavení zbraně dokončíme vsazením závěru a zásobníku. Pro běžné čištění stačí vyjmout zásobník a závěr z pouzdra závěru.

Praktická zkouška Střelecké vlastností malorážky CZ 455 Lux v ráži 22 WMR, k níž jsem měl vyměnitelnou sadu hlavně a zásobník ráže 22 LR, jsem provedl na zkušební střelnici České zbrojovky. Malorážka CZ 455 v ráži 22 WMR/22 LR, si zachovala vynikající přesnost, snadnou ovladatelnost a spolehlivost starších modelů CZ 452. Vynikající a jednoduše nastavitelná spoušť přispívá k příjemné střelbě a střelec se může plně soustředit na střelbu a vychutnat si požitek ze skvělých zásahů. Malorážka CZ 455 zkrátka šlape jako hodinky.

Střílel jsem vsedě s oporou, ale neodolal jsem vyzkoušet ani rychlou střelbu vstoje a bez opory s rychlým a razantním nabíjením. K dispozici jsem měl zásobníky s kapacitou 5 a 10 nábojů. Když jsem v průběhu střelby opakovaně prověřil možnost výměny ráže, znovu jsem ocenil jednoduchou a nadmíru účelnou konstrukci zbraně. Během zkoušky jsem vypálil více než 250 nábojů ráže 22 LR a 22 WMR od několika výrobců a nezaznamenal jsem ani jednu závadu. Přesnost malorážky CZ 455 je v obou rážích vynikající. S kvalitními náboji lze dosahovat mimořádných seskupení zásahů.

Závěr: Nová generace malorážek CZ 455 se stavebnicovou konstrukcí, otevírá České zbrojovce a jejím zákazníkům další možnosti využití desítkami let osvědčených zbraní se značkou CZ. Obrovskou výhodu a rozsáhlé možnosti představuje právě variabilita a snadná, rychlá přestavba na kteroukoli ráži v rozsahu 17 HM2, 22 LR, 17 HMR, 22 WMR. Když přidáte tradiční přesnost, spolehlivost a dlouhou životnost, dostáváte skvělou malorážku vhodnou pro sportovní a rekreační střelbu i lov drobné zvěře, která vám bude dobře sloužit celá dlouhá léta. Malorážky CZ 455 se v roce 2010 vyrábí ve variantách LUX, Standard a American, v rážích 22 LR, 22 WMR a 17 HMR. Technické údaje zbraně CZ 455 LUX Ráž: 22 Long Rifle Celková délka: 1083 mm Výška: 190 mm Šířka: 65 mm Délka hlavně: 630 mm Kapacita zásobníku: 10 nábojů Hmotnost bez nábojů: 3000 g

Fotogalerie

Malorážka CZ 455 Lux

Malorážka CZ 455 Lux

Malorážka CZ 455 Lux

CZ 455 Lux s vyjmutým závěrem a zásobníkem

CZ 455 Lux rozložená na základní součásti

Pouzdro závěru s hlavní, zásobníkovou šachtou a spoušťovým mechanismem.

Pouzdro závěru se zásobníkem ráže 22 WMR/17 HMR

Pouzdro závěru se zásobníkem ráže 22 LR a vymezovacím segmentem vsazeným v zásobníkové šachtě.

Pouzdro závěru se zásobníkovou šachtou a vyjmutými zásobníky

Zadní část hlavně je upravena pro rychlou výměnu a snadnou montáž do pouzdra závěru. Dobře jsou vidět zářezy ve tvaru v pod nábojovou komorou a šrouby v čele pouzdra závěru.

Pouzdro závěru se zásobníky ráže 22 LR, 22 WMR/17 HMR a vymezovacím segmentem se zajišťovacím čepem

Pouzdro závěru shora s pohledem do výhozního okénka a zásobníkové šachty

Zdroj: cas.myslivost.cz

Osobnost myslivce Sanitární odstřel a RÁNA Z MILOSTI (shot from grace)

Lovecký slídič WelshSpringerSpaniel

Jsou situace v myslivosti, které vyžadují jednat a zmírnit utrpení poraněné zvěře. Jaká je představa o osobnosti myslivce?
Jaké jsou přírodní zákony kontra lidské předpisy a morální postupy?

Myslivecká a lovecká etika. 
Cítění a jemu odpovídající jednání při veškeré myslivecké činnosti nazýváme mysliveckou morálkou, etikou....a  ta vytváří osobnost myslivce. Již slavný řecký spisovatel Xenofón (430 - 425 až 354 - 360 př. n.l.) ve svém díle "Kynégetikos" ("Psovod", překládáno též "O lovu"), nejstarším známém spise o lovectví, uvádí v kapitole XII: "Lov mládeži přemnoho dobrého přináší; činí z nich totiž muže rozšafné a poctivé, poněvadž se vychovávají v pravdivosti". A v kapitole XIII: "Kdyby přičiněním, rozvahou a opatrností lovci nevynikali, zvěře by neulovili". O nutných osobních vlastnostech myslivce v minulosti se obsáhle zmiňují např. staré německé lovecké knihy z počátku 18. století (H. F. von Fleming, H. W. Döbel, aj.).
Myslivec tehdejší doby musel být bohabojný, musel mít výborný zrak, sluch, dech, hlas, zdravé a rovné zuby, bezvadné tělo a rychlé nohy, musel být otužilý, bdělý, vytrvalý, statečný, věrný, poctivý, mlčenlivý, musel mít zdravý úsudek, lásku ke psům, dobrou a udržovanou zbraň, nesměl být závistivý, nesměl pít, atd.
Myslivci by se měli i v současnosti honosit těmito vlastnostmi, požadovanými již před více jak dvěma stoletími. Slavný ruský spisovatel I. S. Turgeněv, sám vášnivý nimrod a autor známé monografie "Lovcovy zápisky" (1852), uveřejnil v druhé polovině 19. století proslulou stať

"Nedostatky lovce".
Není pravým ani dobrým lovcem:

kdo nechce časně vstávat,
kdo se na lovu brzy unaví,
kdo nemá trpělivost a zlobí se pro každou nepříjemnost na lovu,
kdo neumí vybírat krajinu pro lov,
kdo loví dlouho na témže místě,
kdo je choulostivý na vítr a déšť,
kdo se zlobí, když najde málo zvěře,
kdo nezná různé zvyky zvěře,
kdo na lovu pustí svého psa z dohledu,
kdo se přes míru spoléhá na psa a nepopřeje mu ani trochu svobody,
kdo na lovu stále na psa křičí "přines",
kdo za každou svou chybu trestá psa nebo ho za jeho přestupky vůbec netrestá,
kdo se nestará, čím se jeho pes živí,
kdo na nevelikou vzdálenost vypálí na zvěř z obou hlavní a rozbije zvěř na kusy,
kdo je lakomý a lituje střeliva,
kdo dlouho míří a vystřelí, až se zvěř octne ve velké vzdálenosti,
kdo neumí odhadnout vzdálenost letící zvěře,
kdo se nestydí vystřelit na zajíce v loži nebo na sedící pernatou zvěř,
kdo střílí na vzdálenost přes sto kroků,
kdo v přítomnosti spolu lovců nosí zbraň nedbalým způsobem,
kdo nedovede rozeznat, kam odtáhnuvší pernatá zvěř zapadla,
kdo za vedra neustále pije vodu.

Vyžadované zásadní vlastnosti myslivce:
- přísné a přesné dodržování zákonů, směrnic a nařízení o myslivosti; přednostní uplatnění chovatelských zásad a ochrany zvěře;
- ušlechtilé provozování lovu, potlačení "střelecké vášně", rozvaha, sebeovládání, skromnost;
- ukázněnost a dodržování bezpečnosti při zacházení se zbraní; zachování mysliveckých zvyků, stálé sebevzdělávání;
- poctivost a čestnost, slušnost a nezištnost, družnost a ochota pomoci jak při provozování myslivosti a ve styku myslivců navzájem, tak i v občanském životě.

 Myslivost je nejen prostředkem k poznání a pozorování přírody, nýbrž působí i na lidské srdce a rozum. Etika myslivce se projeví tam, kde přestává platit směrnice a rozhoduje cit.

Komentář autora videa (přeloženo z holandského textu) upozorňuji na strojový překlad translatoru od Google je proto dále bez úpravy.
Drama jelena. Během natáčení divokých prasat, jsem viděl něco červeného, co vypadalo jako jelen. Také jsem viděl, že něco není v pořádku. Rozhodl jsem se jít podívat a vklouzla pomalu na místo. Tam jsem našel jelena s velkým problémem. Ten byl chycen v změť ostnatého drátu. Parohy byly vážně poškozeny a jeho pravé oko bylo rozbito. Hlava byla velká rána naplněná hnisem a jeho ucho na hlavu. Toto zvíře je obětí lidské nedbalosti a bude muset platit za to smrtí. Stav jelena byla hubený a tenký obrovský stres to způsobilo. Co se zvířata nemohou chodit ani ostnatý drát jsou přítomny, ale bohužel takové věci se dějí příliš často stejně. Jednou jsem přišla domů, jsem volal hajný a on udělá vše, aby si zvíře z jeho utrpení. Velmi smutné pro takové ušlechtilé zvíře.
O několik dní později, zastřelili jelena stále tak že už netrpí. Vypadalo to hrozně, a byla pokryta hnisající rány. Šťastný konec pro jeleny.

South Africa Original Photo II.

Stádečko zeber

Pohled do krajiny

Pakůň

Fotografie prohlížejte ve zvětšení, klik do fotografie (F11)  
Model fotoaparátu Canon PowerShot S40

Chile - Atacama

Solné jezero

Na břehu jezera

Příroda a zvířata

Přírodní úkaz - sůl samá sůl

Příroda vytvořila velkou solnou pláň. Původně tady bývalo obrovské slané jezero, dnes je až na výjimky vyschlé a zůstala tady po něm vrstva soli pokrývající zem.

South Africa original photo I.

Přidat popisek

Přidat popisek

Přidat popisek

Možnosti pro prohlížení fotografií z Jižní Afriky jsou na Blogger.com mnohem větší než jinde na webu (facebook). Zde si prohlédněte některé fotografie South Africa.

Pro zvětšení klik do fotografie (F11)

Aport a heligonky. Jedeme s kopce myslivci

Aport

Aport

Lidové fláky to je moje a zazpívejte si společně s pražskými myslivci. Nemylte se je jich dost. Myslivci jsou v okrajových částech Prahy...bývalé vesnice, kde je nová výstavba a divili byste se, co je v okolí drobné zvěře. Koroptve celá hejna, zajíci, srnčí zvěř a sem tam i černá tu migruje.


Heligonka, Když jsem šel v Praze po rynku

Poslední leč Heligonky, lidové písničky a adeptky myslivosti...a opice jak si jí vede? Není nad to si zavzpomínat, zazpívat v hospůdce s kamarády!

Už si vede opici nebo opice vede loveckého psa? Obrázkový vtip!

Nové adeptky myslivosti mají nabito...ale jen v  lese, tady ne, to se nesmí!

Přátelé, myslivci jsou nejen ochránci přírody, ale také milují lidové krásné písničky, Vždyť jak je krásné, po úspěšném honu i osamělém lovu si zavzpomínat, zazpívat v hospůdce s kamarády. A harmonika je včas objednaná a po několika pivech to se zpívá a vzpomíná. Na stoly se nosí guláš většinou z divočáka s knedlíkem nebo pečeně se zelím. Poslední leč znamená hlad a většinou taky kančí menu. Černé zvěře je dostatek a vždy ji někdo uloví buď do tomboly, nebo kuchyně. Speciální obrázek adeptek myslivosti spoře oblečených tu byl docela dlouho, ale nehodilo se to proto tu máte pánové jen opici!
 Každý myslivec by měl sám na sobě pracovat tak, aby kultura našich setkání při i po honech a lovech byla kamarádská, přátelská a veselá, bez závisti a opilosti.
Poslouchejte heligonky co jsou dostupné, vybral jsem co je na netu lepší. 

South Africa Original Photo

Nosorožec africký

Nosorožec

Prase bradavičnaté

Pro přátele Myslivosti a přírody publikuji fotografie z cest po Jižní Africe.

Fotografie jsou ve vysokém rozlišení a prohlížejte si je ve zvětšení (uvidíte podrobnosti) Klikem do fotografie, případně F11 na celou display.

Springtime with wild animals is an amazing moment.

Trubači

Trubači lesnických škol

Nové video z přírody a života zvěře
Lente Momenten. In de lente is iedere ontmoeting met wild een schitterend moment. Spring Moments. Everey encounter in Springtime with wild animals is an amazing moment.
Lente momenten natuur dieren Veluwe natuurfilm wildlife bos edelherten reeën zwijnen vos voorjaar Spring springtime animals nature woods Roedeer Reddeer Wildboars pigs piglets biggen green groen naturefilm

Co se v myslivosti nesmí! Lov zvěře smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání.

Soutěžní vystoupení trubačů

§ 45 (1) Lov zvěře smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání.

Zakazuje se!

a) chytat zvěř do ok, na lep, do želez, do jestřábích košů, tluček a nášlapných pastí a pomocí háčků, chytat ondatry do vrší,

b) lovit zvěř způsobem, jímž se zbytečně trýzní, trávit zvěř jedem nebo ji usmrcovat plynem,

c) lovit zvěř do sítí, pokud nejde o její odchyt za účelem zazvěřování nebo u zvěře pernaté o ornitologický výzkum,

d) lovit zvěř pernatou na výrovkách, lovit zvěř s pomocí živých živočichů jako návnad,

e) nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů, ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm,

f) lovit sluku vyháněním pomocí psa a plašením s honci,

g) lovit zvěř s pomocí elektrických zařízení schopných zabíjet nebo omráčit, zdrojů umělého osvětlení, zrcadel, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zvětšením obrazu nebo pro převracení obrazu, reprodukční soustavy s hlasy zvěře, výbušnin,

h) lovit zvěř s pomocí mechanismů pohybujících se po zemi, nad zemí nebo po vodě, pokud nejde o loď plovoucí rychlostí menší než 5 km/hod.,

i) střílet zvěř jinou zbraní než loveckou (dlouhou palnou zbraní kulovou, brokovou nebo kombinovanou, určenou k loveckým účelům),

j) střílet zvěř zakázanými zbraněmi, jejich doplňky a střelivem,²⁴⁾

k) střílet zvěř srnčí jinou zbraní než kulovnicí s nábojem s energií ve 100 m nižší než 1000 J (joulů) a ostatní zvěř spárkatou nižší než 1500 J; to neplatí při lovu selete a lončáka prasete divokého, které lze při nadháňce, naháňce nebo nátlačce střílet i brokovnicí s jednotnou střelou,

l) střílet zvěř z poloautomatických nebo automatických zbraní se zásobníkem schopným pojmout více než 2 náboje,

m) lovit zvěř kromě prasat divokých a lišek obecných za noci, tj. hodinu po západu slunce až do hodiny před východem slunce; lovit prase divoké a lišku obecnou v noci bez použití vhodné pozorovací a střelecké optiky,

n) lovit zvěř v době nouze ve vzdálenosti do 200 m od krmelců a slanisk,

o) dávat do krmiva lákací a narkotizační prostředky, pokud to není prováděno za účelem odchytu,

p) střílet zvěř na hnízdech a vystřelovat hnízda,

r) lovit zvěř na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků,

s) lovit zvěř na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby, lovit bažanty ve vzdálenosti do 200 m od sousední bažantnice a v těchto vzdálenostech přikrmovat zvěř, umísťovat myslivecká zařízení a provádět lov z mysliveckých a jiných zařízení,

t) střílet spárkatou zvěř v odchytových a aklimatizačních zařízeních a v přezimovacích objektech, s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky nežádoucí,

u) lovit na společném lovu zvěř spárkatou kromě laní a kolouchů jelena evropského a jelena siky, muflonek a muflončat, selete a lončáka prasete divokého; tento zákaz se netýká lovu v oborách,

v) střílet zajíce polního, bažanta obecného, orebici horskou, perličku obecnou, kachnu divokou, poláka velkého, poláka chocholačku, lysku černou, husu velkou, husu běločelou a husu polní jinak než loveckou zbraní brokovou na společných lovech za účasti minimálně 3 střelců a stanoveného počtu loveckých psů,

w) používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva.

(2) V rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o povolení, popřípadě uložení úpravy stavu zvěře v honitbě nebo o zrušení chovu určitého druhu zvěře může být uvedeno, že při této úpravě stavu zvěře neplatí některé zakázané způsoby lovu uvedené v odstavci 1 písm. g), jde-li o lov v noci, a dále v odstavci 1 písm. m), t) a u).

(3) Zákazy nebo omezení lovu stanovené zvláštními právními předpisy zůstávají nedotčeny.²⁵⁾

24) § 22 a násl. zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění pozdějších předpisů.

25) Například § 21, 30, § 34 odst. 2 a § 60 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

§ 14 zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 

NOVELA zákona 2016 Sporný myslivecký zákon se opět odkládá!

Aktualizováno!  Kontroverzní novela zákona o myslivosti představená ministrem zemědělství vzbudila velkou kritiku ze strany majitelů pozemků a lesů i laické veřejnosti. 

Veřejnosti se zejména nelíbí návrh, že by myslivci mohli častěji omezit vstup veřejnosti do lesů. Pokutu za porušení zákazu přitom novela zvyšuje trojnásobně až na 30 tisíc korun. Proti zákazu vznikla i petice, kterou do září podepsalo 42 tisíc lidí. Návrh novely kritizují i Asociace soukromého zemědělství ČR, Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR a Sdružení vlastníků honebních pozemků ČR. Podle nich výrazně zvyšuje pravomoci nájemců honiteb, tedy myslivců, na úkor majitelů polností a lesů. "Ministerstvo zemědělství podle našich informací stahuje z novely zákona o myslivosti naprosto nepřijatelné ustanovení o zpřísnění zákazu vstupu do honiteb. 

Novela neřeší narovnání vztahů mezi vlastníky honebních pozemků, zemědělci a lesníky na jedné straně a držiteli a uživateli honiteb na straně druhé.

Ulovená zvěř prodej a evidence § 51

Sele prasete divokého (markazín)

§ 51
Uvádění ulovené zvěře do oběhu
(1) Uživatel honitby může prodávat jen zvěř, zvěřinu a jiné části zvěře pocházející ze své honitby; o ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní spotřebě je povinen vést evidenci. Při prodeji je povinen postupovat podle veterinárních předpisů.5)

(2) Ke každému kusu zvěře spárkaté musí přepravující osoba mít u sebe vyplněný lístek o původu zvěře, z něhož je patrné datum ulovení a honitba, v níž byl uloven, a číslo plomby. Lístek o původu zvěře je přepravující osoba povinna předat příjemci zvěře. Příjemce zvěře je povinen uschovávat lístek o původu zvěře a sejmutou plombu 1 měsíc ode dne převzetí, podnikatel obchodující se zvěřinou nebo zvěřinu spotřebovávající k pohostinské nebo jiné činnosti do 6 měsíců ode dne nabytí zvěře. Uvádění zvěře do oběhu podléhá veterinárním předpisům.5) Pokud je u některých druhů zvěře doba lovu rozdílná podle jejího pohlaví, smí být zvěřina nakupována od uživatelů honiteb jen tehdy, lze-li bezpečně určit pohlaví kusu.

(3) Přeprava živé zvěře po provedeném odchytu může být prováděna jen po splnění požadavků stanovených veterinárními předpisy. 5) Mláďata zvěře spárkaté do věku 6 měsíců mohou být přemisťována pouze s matkou.


5) Zákon č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 286/1999 Sb., kterou se provádějí ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), o zdraví zvířat a jeho ochraně, o veterinárních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží, o veterinární asanaci a o atestačním studiu.

Vyhláška č. 287/1999 Sb., o veterinárních požadavcích na živočišné produkty. Zdroj: portal.gov.cz

Zákony o myslivosti ochrana přírody a povolenky k lovu

Datel černý

Vrátíme se několik měsíců zpátky k tuhé zimě a chování zvěře. Připomeneme si některé zákony platící v myslivosti a ochraně přírody. Další zákony jsou tu na pokračování podle obsahu webu.

449/2001 Sb. o myslivosti

§ 1

Předmět a účel úpravy

(1) Tento zákon upravuje

a) chov a zachování druhů zvěře volně žijících na území České republiky,

b) výjimečné držení zvěře v zajetí,

c) dovoz a vývoz živé zvěře,

d) dovoz a vypouštění živočichů, kteří zatím nežijí na území České republiky,

e) tvorbu a využití honiteb,

f) postavení a právní poměry honebního společenstva,

g) ochranu myslivosti,

h) užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře,

i) regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, včetně lovu zvěře na nehonebních pozemcích,

j) provádění lovu živočichů, kteří nejsou zvěří,

k) náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, jakož i náhradu škody způsobené na zvěři a na mysliveckých zařízeních,

l) kontrolu ulovené zvěře,

m) výkon státní správy myslivosti, dozoru a sankce za neplnění nebo porušení povinností,

n) státní podporu udržení historické a kulturní úrovně a tradic české myslivosti.

(2) Tento zákon se nevztahuje na jedince druhů zvěře, které jsou drženy v uznaných farmových chovech a které jsou považovány za hospodářská zvířata.¹⁾,²⁾

1) § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

2) § 1 a násl. zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon).

§ 8
Základní povinnosti
(1) Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy prostředí, před nakažlivými nemocemi, před škodlivými zásahy lidí a před volně pobíhajícími domácími zvířaty; ochrana životních podmínek zvěře, zajištění klidu v honitbě a ochrana mysliveckých zařízení.
(2) Každý, kdo vstupuje se svou činností do přírody, si musí počínat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožování nebo zraňování zvěře a k poškozování jejích životních podmínek.

§ 46

Povolenka k lovu

(1) Kdo loví zvěř, musí mít u sebe lovecký lístek, povolenku k lovu a potvrzení o povinném pojištění; při lovu se zbraní též zbrojní průkaz a průkaz zbraně a při lovu s loveckým dravcem jeho evidenční kartu. Tyto průkazy je povinen ten, kdo loví zvěř, předložit na požádání orgánu policie, orgánu státní správy myslivosti, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži příslušné honitby.

(2) Povolenky k lovu vydává a podepisuje uživatel honitby na tiskopisech, které k tomuto účelu pořídil. Pro osoby lovící na společném lovu může povolenku k lovu nahradit seznam osob, které se jej účastní, (hromadná povolenka k lovu).
Uživatel honitby je povinen evidenci vydaných povolenek včetně jejich vzorů archivovat nejméně 3 roky od skončení jejich platnosti. 

Zdroj: portal.gov.cz

Život v přírodě Romping Piglets. #Černá zvěř - bachyně, Myslivecká videa, Sele prasete divokého, Zákony a předpisy o myslivosti

Sele prasete divokého

Romping Piglets. All young animals love to play with each other and it is great fun to film and watch these little piglets romping with each other.
Vidíme to, co jsme dříve ani neuviděli, nebylo snadné se dostat tak blízko. Videokamera to dokáže... co je malé to je milé a selátka prasete divokého jsou na videu tak roztomilá...
Zákon 449/2001 Sb.    o myslivosti
§ 45
(1) Lov zvěře smí být prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání. Zakazuje se
a) chytat zvěř do ok, na lep, do želez, do jestřábích košů, tluček a nášlapných pastí a pomocí háčků, chytat ondatry do vrší,
b) lovit zvěř způsobem, jímž se zbytečně trýzní, trávit zvěř jedem nebo ji usmrcovat plynem,
c) lovit zvěř do sítí, pokud nejde o její odchyt za účelem zazvěřování nebo u zvěře pernaté o ornitologický výzkum,
d) lovit zvěř pernatou na výrovkách, lovit zvěř s pomocí živých živočichů jako návnad,
e) nahánět zvěř srnčí pomocí ohařů, ostatní zvěř spárkatou s pomocí psů v kohoutku vyšších než 55 cm,
f) lovit sluku vyháněním pomocí psa a plašením s honci,
g) lovit zvěř s pomocí elektrických zařízení schopných zabíjet nebo omráčit, zdrojů umělého osvětlení, zrcadel, zařízení pro osvětlení terče, hledí pro střelbu v noci s elektronickým zvětšením obrazu nebo pro převracení obrazu, reprodukční soustavy s hlasy zvěře, výbušnin,
h) lovit zvěř s pomocí mechanismů pohybujících se po zemi, nad zemí nebo po vodě, pokud nejde o loď plovoucí rychlostí menší než 5 km/hod.,
i) střílet zvěř jinou zbraní než loveckou (dlouhou palnou zbraní kulovou, brokovou nebo kombinovanou, určenou k loveckým účelům),
j) střílet zvěř zakázanými zbraněmi, jejich doplňky a střelivem,24)
k) střílet zvěř srnčí jinou zbraní než kulovnicí s nábojem s energií ve 100 m nižší než 1000 J (joulů) a ostatní zvěř spárkatou nižší než 1500 J; to neplatí při lovu selete a lončáka prasete divokého, které lze při nadháňce, naháňce nebo nátlačce střílet i brokovnicí s jednotnou střelou,
l) střílet zvěř z poloautomatických nebo automatických zbraní se zásobníkem schopným pojmout více než 2 náboje,
m) lovit zvěř kromě prasat divokých a lišek obecných za noci, tj. hodinu po západu slunce až do hodiny před východem slunce; lovit prase divoké a lišku obecnou v noci bez použití vhodné pozorovací a střelecké optiky,
n) lovit zvěř v době nouze ve vzdálenosti do 200 m od krmelců a slanisk,
o) dávat do krmiva lákací a narkotizační prostředky, pokud to není prováděno za účelem odchytu,
p) střílet zvěř na hnízdech a vystřelovat hnízda,
r) lovit zvěř na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků,
s) lovit zvěř na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby, lovit bažanty ve vzdálenosti do 200 m od sousední bažantnice a v těchto vzdálenostech přikrmovat zvěř, umísťovat myslivecká zařízení a provádět lov z mysliveckých a jiných zařízení,
t) střílet spárkatou zvěř v odchytových a aklimatizačních zařízeních a v přezimovacích objektech, s výjimkou zvěře poraněné a chovatelsky nežádoucí,
u) lovit na společném lovu zvěř spárkatou kromě laní a kolouchů jelena evropského a jelena siky, muflonek a muflončat, selete a lončáka prasete divokého; tento zákaz se netýká lovu v oborách,
v) střílet zajíce polního, bažanta obecného, orebici horskou, perličku obecnou, kachnu divokou, poláka velkého, poláka chocholačku, lysku černou, husu velkou, husu běločelou a husu polní jinak než loveckou zbraní brokovou na společných lovech za účasti minimálně 3 střelců a stanoveného počtu loveckých psů,
w) používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva.

(2) V rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o povolení, popřípadě uložení úpravy stavu zvěře v honitbě nebo o zrušení chovu určitého druhu zvěře může být uvedeno, že při této úpravě stavu zvěře neplatí některé zakázané způsoby lovu uvedené v odstavci 1 písm. g), jde-li o lov v noci, a dále v odstavci 1 písm. m), t) a u).
(3) Zákazy nebo omezení lovu stanovené zvláštními právními předpisy zůstávají nedotčeny. 25)
24) § 22 a násl. zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění pozdějších předpisů.
25) Například § 21, 30, § 34 odst. 2 a § 60 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
§ 14 zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Na velké jeleny do Colorada v Americe

Hunting

Jelenec viržinský

Parádní jeleni jsou na lovecké soukromé farmě v Coloradu USA. Kdo máte nějakou tu korunu, směňte a zaplaťte si odstřel pořádného jelena - v Americe. Krajina je tam drsná, ale překrásná.  Je to pouze 40 mil od Montrose, která má regionální letiště, a jen 25 mil od Gunnison, Co Gunnison má také letiště s pravidelnými lety z Denver. Takže pokud chcete přiletět, můžete se zařadit k vyzvednutí. Pokud byste raději řídit, jsme hned na US Highway 50. O ceně se nic bližšího nepraví, ale asi to domluvíte telefonicky nebo online na adrese webu v Coloradu.

Lovecká strategie orla při lovu v horách Golden Eagle displays remarkable hunting strategy

Kamzík

Golden Eagle displays remarkable hunting strategy. Lovecká strategie orla při lovu v horách. 

Orel skalní (Aquila chrysaetos) je jedním z největších terestricky žijících orlů na severní polokouli a hned po orlovi mořském největší dravec žijící v České republice. Má velký areál rozšíření - obývá Severní Ameriku, Evropu, Asii a severní Afriku. Orel skalní je robustní pták s dlouhým ocasem, velkými a silnými spáry, silným zobákem a širokými křídly, které mají mezi letkami mezery pro dosažení vyššího vztlaku při vznášení. Zbarvení a velikost se viditelně liší podle několika poddruhů (viz níže). Podobně jako u mnoha jiných dravců jsou i u orla skalního samice výrazně větší než samci. Zbarvení peří se pohybuje od černohnědé po tmavě hnědou se zlatým odstínem na temeni hlavy a zátylku, díky kterému získal i svůj 
anglický název zlatý orel (Golden Eagle). Hřbet bývá také obvykle světlejší než břišní část těla. Pohlaví se vzájemně od sebe zbarvením neliší. Mladí ptáci mají světlá pera na křídlech a při kořeni ocasu, které jim mizí až v pátém roce života.  

Při hledání potravy se orel skalní vznáší ve velké výšce a bedlivě prohlíží terén pod sebou. Má velice dobrý zrak a svou kořist může spatřit i na velkou vzdálenost. Když se tak stane, začne se pomalu snášet dolů a svou nic netušící oběť uchopí do silných spárů a většinou vynese na vyvýšené místo. Silným zobákem ji poté rozporcuje a natrhá na menší kousky, které konzumuje. Velice často loví v párech, přičemž využívá vzájemné spolupráce. Jeho potravou se nejčastěji stávají svišti, zajíci, myši, lasice, lišky, mladí jeleni, občas i malí až středně velcí ptáci. Během zimního období, kdy je nedostatek potravy, se často přiživuje i mršinami.  
Dorůstá velikosti přes 1 metr, rozpětí křídel je více než dvojnásobné. Váží kolem 6 kilogramů. Dospělý jedinec má hnědé zbarvení s třemi šedými pruhy na ocase, dole mírně zaobleným. Mláďata mají ocas zbarvený doběla, s černým pásem a bílou skvrnou na spodní části křídel. Nohy jsou opeřené až po prsty, zobák má dlouhý hákovitý tvar. Charakteristické jsou ostré drápy a tuhá křídla.
Hnízda jsou stavěna na nepřístupných místech v puklinách a výklencích vysokých skalních stěn, méně často v korunách stromů. Orel je používá několik desítek let, každoroční drobné stavební úpravy z nich poté dělají obrovská monstra o výšce i průměru přes 2 metry. Hnízdění probíhá od března do dubna, na dvou šedohnědě skvrnitých vejcích pak samice sedí 40 – 45 dní. Občas je střídána samcem, který pro ni loví. Zpravidla odchovávají jen jedno mládě, protože druhé je starším odstrkováno a někdy i usmrceno. Po 75 – 80 dnech pobytu na hnízdě se ještě další 3 – 4 měsíce drží u rodičů. Ve volné přírodě se orel skalní dožívá 19 let, v zajetí až 50 let.
Hlavní potravou jsou středně velcí savci a ptáci. Orel skalní nepohrdne ani mršinami sysla, lišky, zajíce či sviště. Občas napadne velká zvířata jako jsou malé srnky a jehňata. Svou kořist loví střemhlavým pádem, na rovině své oběti pronásleduje. Orel sklaní loví sám, někdy s partnerem. V oblastech Střední Asie je speciálně cvičen na lov lišek a vlků.
Výskyt : Až na severské stěhovavé populace je orel skalní stálým ptákem. Obývá vysoko položené neobydlené oblasti Eurasie, severní Afriky a Severní Ameriky.
A Golden Eagle displays remarkable hunting strategy, preying on goats much larger than itself by throwing them off the cliff face.
golden-eagle-drags-goats-off-cliff  

LOVECKÉ PŘÍBĚHY. Na pytlácké stezce - to je vysoká myslivecká škola! Názorné video černé zvěře. Setkání v přírodě.

Jelení souboj

Všechno jak má být v přírodě.

Tlupa (rudl) černé zvěře je kompletní sestava na lesní cestě. Lesní cesty jsou činností černé často po celé délce přeryté. Video se povedlo. Skotačící selata tančí dokonce do rytmu hudby. Všechno co vidíte je názorné. Nesetkáte se pokaždé tak blízko ve vaší honitbě.
Dobře si je prohlédněte a přehrajte opakovaně. Bachyně to je kus vážící jistě přes metrák a dosud selata kojí, poznali jste ji přece?
 Ostatní jsou zvědaví lončáci z tlupy matky.
Všimněte si, kdy natáhli člověka, kameru a jejich reakce.
Potkat se s bachyní v této kondici s mladými selaty neriskujte. Dokáže pořádně prohnat, jak sele kvíkne. A běží rychle, pokud nemá prostor k ochraně selat.
A ten zvuk, kterým hovoří s rodinou je docela drsný, hluboké mručení hrdelní zvuk, udělá vám kopřivku na zadku.

Už jste to zažili?

Je to jen pro zkušené, a poznání na loveckých stezkách přichází zkušenostmi až po dlouhých letech myslivosti. Něco přikrášlené mysliveckou latinou prozradí na sebe v hospodě starší myslivci až po 10 pivech...
Někdo se myslivcem nestane do konce života, loví z posedu a střílí jako voják (lovec) na dálku.
Žádné umění, žádná myslivost.
Největší zážitky jsou ze setkání na loveckých stezkách v tmavé noci a podmračené obloze při dobrém větru. Co potom potkáte, nezapomenete nikdy. Takové zahučení jelena 2 kroky od vás to už je vysoká myslivecká.
K srnci taky dojdete s dobrým větrem, pokud se vítr neotočí.

Největší nebezpečí na loveckých stezkách existuje a v myslivosti je to především člověk blbec, sebevědomý tupec s vypitým mozkem.

Může po vás střelit!

Mějte proto přehled o ostatních lovcích a podivném chování lovců kamarádů...pytlačících lovců (ne myslivců) je dost, nevěřme slovům o kráse myslivosti doslova, víme všichni co povahové defekty a hlad po mase a ráně na zvěř dokáže z lidí udělat.
Zvíře po zkušenosti spolehlivě  poznáte, i jeho úmysly (jeho chování přečtete), člověka obtížně přečte i psychiatr! Nosí masku, maskuje se. A nejsou to mimikry. Dost vypráví příběhy nazvané

Na pytlácké stezce...

A někde u nahnutého posedu stojí křížek viz fotografie v úvodu. V lese vás nikdo nemusí najít...zakopáni nebo jen zahrabáni skončili už leckteré příběhy lidí.

John Denver - Tak Me Home, Country Roads

Kamzík v horách

John Denver died 1997 in an airplane accident. So this is one of his songs.

LYRICS:

Almost heaven West Virginia
Blue Ridge Mountains Shenandoah river
Life is old there older than the trees
Younger than the mountains blowin' like a breeze

Country roads take me home
To the place I belove
West Virginia mountain momma
Take me home country roads

All my memories gather round her
Miner's lady stranger to blue water
Dark and dusty painted on the sky
Misty taste of moonshine teardrops in my eyes

Country roads take me home
To the place I belong
West Virginia mountain momma
Take me home country roads

I hear a voice in the morning hour as she calls me
The radio reminds me of my home far away
Drivin' down the road I get a feelin'
That I should have home yesterday yesterday

 Country roads take me home
To the place I belong
West Virginia mountain momma
Take me home country roads

Country roads take me home
To the place I belove
West Virginia mountain momma
Take me home country roads

West Virginia mountain momma
Take me home country roads

West Virginia mountain momma
Take me home country roads

Take me home country roads
Take me home country roads

Doporučuji se naučit s translatorem pracovat, je stále lepší a lepší. Kdo neumíte anglicky použijte překladač k překladu skvělého textu písně. Více o překladači a jak jej použít (instalovat) je v článcích webu BrowserWebSite zde.



Zdroj: youtube.com, translator google