 |
| Srnčí zvěř |
Rozeznat dvouletou vodící srnu od zdravé
starší srny je téměř nemožné
a jejich věk již nelze spolehlivě odhadnout.
V tomto roce dokončují svůj tělesný vývoj, dosahují až 90 % maximálně dosažitelné hmotnosti a jejich tělesné parametry již nelze považovat za spolehlivý ukazatel věku. Rozeznat dvouletou vodící srnu od zdravé starší srny je téměř nemožné.
Postavy těchto srn zcela výstižně demonstrují, jak těžké je odhadnout věk bez praktických zkušeností a nutného pozorování.
Krk srny v závislosti na věku nezesiluje, takže prakticky neexistuje žádná šablona či všeobecně platný manuál, který by se dal do této oblasti spolehlivě aplikovat. Krk vodících srn v porovnání s postavou se opticky jeví jako velice slabý a dlouhý, nesoucí zdánlivě protáhlou klínovitou hlavu s velkými slechy.
Snad jediným rozpoznávacím znakem víceleté srny může být prověšené břicho a dobře patrná bederní prohlubeň. V období laktace mají ovšem propadlé boky převážně všechny vodící srny, a to bez rozdílu věku. Srna tou dobou předává svému srnčeti na úkor své tělesné kondice a konstituce obrovské množství energie.
Zejména v nejvýznamnějším období postnatálního vývoje (červen - srpen), kdy srnčata nejrychleji přirůstají, ztrácí srna podstatnou část své tělesné hmotnosti, a to mnohdy i několik kilogramů. V té době jsou i mladé vodící srny v bedrech propadlé a případnému pozorovateli se mohou jevit jako by byly starší. Na základě exaktního měření hmotnosti jsem zjistil, že v tomto exponovaném časovém úseku může srna ztratit až 6 kg, což je přibližně čtvrtina její celkové tělesné hmotnosti.
Proč jsou úbytky hmotnosti v této oblasti tak výrazné, názorně demonstruje uvedené porovnání fyziologického výkonu organismu srny a srnce.
Vodící, dobře živená a zdravá srna s dobrým genetickým potenciálem, vygeneruje svým organismem v průběhu prvních tří měsíců laktace v průměru 11 kg mléčných bílkovin, 7 kg mléčného tuku, 4 kg mléčného cukru a mobilizuje přibližně 2,5 kg minerálních látek. V době intenzivního kojení tyto živiny předává prostřednictvím mateřského mléka svým potomkům.
Sečteme-li celkové množství minerálních látek a ostatních přeměněných živin během posuzovaného tříměsíčního období, zjistíme, že srna vyprodukuje kolem 24,5 kg těchto látek, což mnohdy představuje průměrnou hmotnost srny. Tento modelový příklad byl demonstrován pouze na tříměsíční období, kdežto doba laktace srny je ve skutečnosti podstatně delší.
Naproti tomu srnec v období růstu parůžků v porovnání se srnou vyprodukuje (při tvorbě parůžků kolem 400 g) přibližně 0,2 kg minerálních látek a přibližně stejné množství organických látek, převážně bílkovinných sloučenin. Trofej kvalitního srnce přitom dosahuje v porovnání s jeho hmotností jen kolem 3 % tělesné hmotnosti.
Výsledky porovnání produkčních schopností zcela jednoznačně ukazují, že srna je podstatně více fyziologicky zatížena než srnec v době růstu parůžků.
Postavy těchto srn zcela výstižně demonstrují, jak těžké je odhadnout věk bez praktických zkušeností a nutného pozorování.
Krk srny v závislosti na věku nezesiluje, takže prakticky neexistuje žádná šablona či všeobecně platný manuál, který by se dal do této oblasti spolehlivě aplikovat. Krk vodících srn v porovnání s postavou se opticky jeví jako velice slabý a dlouhý, nesoucí zdánlivě protáhlou klínovitou hlavu s velkými slechy.
Snad jediným rozpoznávacím znakem víceleté srny může být prověšené břicho a dobře patrná bederní prohlubeň. V období laktace mají ovšem propadlé boky převážně všechny vodící srny, a to bez rozdílu věku. Srna tou dobou předává svému srnčeti na úkor své tělesné kondice a konstituce obrovské množství energie.
Zejména v nejvýznamnějším období postnatálního vývoje (červen - srpen), kdy srnčata nejrychleji přirůstají, ztrácí srna podstatnou část své tělesné hmotnosti, a to mnohdy i několik kilogramů. V té době jsou i mladé vodící srny v bedrech propadlé a případnému pozorovateli se mohou jevit jako by byly starší. Na základě exaktního měření hmotnosti jsem zjistil, že v tomto exponovaném časovém úseku může srna ztratit až 6 kg, což je přibližně čtvrtina její celkové tělesné hmotnosti.
Proč jsou úbytky hmotnosti v této oblasti tak výrazné, názorně demonstruje uvedené porovnání fyziologického výkonu organismu srny a srnce.
Vodící, dobře živená a zdravá srna s dobrým genetickým potenciálem, vygeneruje svým organismem v průběhu prvních tří měsíců laktace v průměru 11 kg mléčných bílkovin, 7 kg mléčného tuku, 4 kg mléčného cukru a mobilizuje přibližně 2,5 kg minerálních látek. V době intenzivního kojení tyto živiny předává prostřednictvím mateřského mléka svým potomkům.
Sečteme-li celkové množství minerálních látek a ostatních přeměněných živin během posuzovaného tříměsíčního období, zjistíme, že srna vyprodukuje kolem 24,5 kg těchto látek, což mnohdy představuje průměrnou hmotnost srny. Tento modelový příklad byl demonstrován pouze na tříměsíční období, kdežto doba laktace srny je ve skutečnosti podstatně delší.
Naproti tomu srnec v období růstu parůžků v porovnání se srnou vyprodukuje (při tvorbě parůžků kolem 400 g) přibližně 0,2 kg minerálních látek a přibližně stejné množství organických látek, převážně bílkovinných sloučenin. Trofej kvalitního srnce přitom dosahuje v porovnání s jeho hmotností jen kolem 3 % tělesné hmotnosti.
Výsledky porovnání produkčních schopností zcela jednoznačně ukazují, že srna je podstatně více fyziologicky zatížena než srnec v době růstu parůžků.
