SRNČÍ ZVĚŘ V ZIMĚ, Zima, mrazy a hlad v lese. Stanoviště a klid v lese. Tepelně izolační vlastnosti zimní srsti.

Srnčí zvěř v zimě na sněhu

Zimní srst srnčí zvěře,

skládající se z tlusté vrstvy dlouhých krycích chlupů a husté vlnovité podsady, má vynikající tepelně izolační vlastnosti a zabraňuje výrazným ztrátám tělesného tepla i při vysokých mrazech.
 Zvláště silná vrstva zimní srsti se nachází v oblasti hřbetu, boků a v okolí obřitku, kde krycí chlupy dosahují délky 5 až 7 cm. Jejich průměrná tloušťka se přitom pohybuje mezi 0,2 a 0,3 mm. Naproti tomu u letní srsti, která je podstatně kratší, činí průměrná tloušťka krycích chlupů pouze 0,1 mm. Vynikající tepelně izolační vlastnosti zimní srsti jsou dány nejen její značnou hustotou a většími rozměry chlupů, ale také jejich zvláštním vnitřním uspořádáním. Srnčí chlupy se skládají v průřezu ze tří vrstev.

Největší z nich je vnitřní dřeňová část, která je hustě prostoupena provzdušněnými komůrkami a kanálky. Tento dutinový systém s velkým množstvím uzavřeného vzduchu v dřeňové části chlupů má díky nízké vodivosti tepla izolační účinky.
Vysoký stupeň vnitřního provzdušnění zimní srsti se projevuje i na její nízké hmotnosti. Zimní krycí chlupy mají i přes svou značnou délku a tloušťku podstatně menší hmotnost než krycí chlupy v letním období. Za extrémně nízkých teplot může být ochranné působení srsti před chladem v případě potřeby ještě dodatečně zvětšena pomocí reflexního vztyčení (zježení) chlupů. Zvýšené množství vzduchu mezi vztyčenými chlupy má za následek dodatečné podstatné zlepšení jejich izolační schopnosti.

  Jak dobře je srnčí zvěř v zimě chráněná před ztrátami tělesného tepla lze vypozorovat ze skutečnosti, že při hustém sněžení na její srsti napadaný sníh prakticky vůbec netaje.

Při nepříznivých klimatických podmínkách, zejména vysoké sněhové pokrývce, se srnčí zvěř pohybuje pouze minimálně a po většinu doby zůstává na omezeném prostoru. Upřednostňuje přitom stanoviště, která jí poskytují zároveň maximální pocit bezpečí, ochranu před nepříznivým počasím a lehce dosažitelnou potravu. Nezbytným předpokladem je ale dostatek klidu.

  U opakovaně vyrušované zvěře se zvyšuje spotřeba energie nejen zvýšenou pohybovou aktivitou, ale i v důsledku nepřetržitého udržování organismu v stálé únikové pohotovosti. 

Pokud srnčí zvěř má na svých stanovištích klid, ochranu před nepříznivým počasím a dostatek vhodné potravy, je její akční prostor během zimního období velmi malý. U vhodně umístěných krmelišť se stálou nabídkou atraktivní potravy se zdržuje neustále v jejich bezprostředním okolí, často dokonce pouze v okruhu několika desítek metrů.

V takovém případě může správně prováděné zimní krmení posloužit k omezení nebo dokonce úplnému zabránění škod nadměrným okusem.

Srnčí zvěř. Způsoby lovu srnce.

Srnec obecný v létě

Vábení je nutno nejdříve odposlouchat, nejlépe od někoho, kdo vábit umí nebo přímo v přírodě od říjných srn. Stejně výhodné je zvládnout také hlas srnčete, který je vyšší než pískání srny. Písknutí říjné srny začíná výše a končí níže a obě tyto části jsou v určitém poměru. Syrový zvuk vábničky lze modulovat v sevřených dlaních. Nepískáme také do stále stejného směru, ale měníme jej. Nepřeháníme počet pískání, ale raději se ozýváme v kratších seskupeních s přestávkami.

Vábit se doporučuje začít asi deset minut po příchodu a úpravě stanoviště. Zbraň máme pohově připravenou ke střelbě, z bezpečnostních důvodů raději zajištěnou, přestože někdo doporučuje zbraň odjistit abychom cvaknutím pojistky srnce nezradili. Mnohem častější je však zrazení zvěře pohybem nebo špatným větrem. Počátek vábení vypadá tak, že zapískáme vícekrát, max. však asi desetkrát po sobě. Srnec, který reaguje na první pískání přichází obvykle dosti rychle. Nemusí však přijít přímočaře, ale časté jsou zastávky, ověření situace a odbočování ze směru. Pokud je srnec určen k odstřelu, je lepší dále nepískat a neváhat s výstřelem, neboť srnec je ve stavu vrcholné obezřetnosti a zradit jej dokáže sebemenší neopatrný pohyb.

 Po prvním zavábení necháme uplynou asi 10 minut a zapískáme šest až sedmkrát po sobě, postupně prodlužujeme intervaly a zkracujeme seskupení. Během jednotlivých vábení stále pozorně sledujeme okolí. Opatrní srnci nás dokáží obcházet okolo a snaží se chytit vítr. Ten by měl proto jít od nás do volného prostoru.
Při pískání z posedu musíme mít na zřeteli, že zvuk není přirozený a nepískáme proto od okamžiku, kdy by srnec mohl vnímat, že zvuk přichází z místa nad terénem.

Úspěšné bývá také vábení ve dvou, kdy střelec má vždy volné ruce ke střelbě a nemusí se rozptylovat čtením přiskakujícího srnce a pouze čeká na nenápadný pokyn vábícího. Při vábení ve dvou na zemi je vhodné udržovat mezi oběma myslivci vzdálenost deset až patnáct metrů, kdy střelec zůstává poněkud stranou pozornosti. Psa bychom s sebou měli brát pouze v případě, že je perfektně vycvičen a dokáže zachovat absolutní klid ve všech situacích.

Na úspěšnost vábení má jako doprovodný faktor vliv také poměr pohlaví srnčí zvěře v honitbě. Nedostatek srnců má přirozený vliv na jejich pohyb a vášnivost, protože netrpí nedostatkem. Ani opačný poměr pohlaví však říji neprospívá, neboť srnci jsou pak nuceni hledat náhradu v širokém kruhu a opouštějí svoje obvyklá stávaniště.

O srnčí zvěři. Lov vábením. Průběh srnčí říje je závislý na povětrnostních podmínkách, včetně výkyvů počasí.

Srna o nás ví...

Zkušeným lovcům s dobrým hudebním sluchem a představivostí postačuje k napodobení hlasu říjné srny obyčejný lístek trávy, lístek buku, hrušky, nebo proužek březové kůry.

Proto se dříve vábení srnčí zvěře říkávalo lístkování. Při použití lístku ze stromu se oddělí po délce proužek z jeho okraje, který se sevře mezi napnuté palce obou rukou. Zvuk se moduluje sevřením štěrbiny rtů při foukání, délkou uchopení a napnutím lístku. Na podobném principu lze vyrobit jednoduchou vábničku.

Nástup srnčí říje je pro úspěšné vábení srnců rozhodující. Časově je ovlivněný místními podmínkami, zejména nadmořskou výškou a klimatickými činiteli. Literatura běžně klade její začátek do poloviny července, skutečnost je však taková, že zvýšenou aktivitu srnčí zvěře lze pozorovat teprve v posledním týdnu tohoto měsíce. Ojedinělou dvojici můžeme vidět pochopitelně pohromadě již začátkem července, to však v žádném případě neznamená, že říje začala !
Všechno chce svůj čas a zbytečně uspěchaným necitlivým vábením můžeme v tomto období narušit pro následující týdny lov sobě i svým kolegům.  

Horké a suché počasí může zbrzdit začátek říje i o dva týdny. V takové situaci přináší změnu přelom počasí, obzvláště vícedenní větrné a deštivé počasí, po jehož skončení se objeví velké množství zvěře s vysokou aktivitou.

Srnčí říje

Mladý srnec v přírodě

Srnčí zvěř spásá zejména byliny, různé druhy trav, listy, pupeny, výhonky, plody a kůru dřevin či různé zemědělské plodiny.

Srna na zahradě

 Ve srovnání s ostatními jelenovitými je srnčí zvěř náročná na potravu a vybíravá - podle sezony spásá zejména byliny, různé druhy trav, listy, pupeny, výhonky, plody a kůru dřevin či různé zemědělské plodiny.
Srny pohlavně dospívají ve věku 16 měsíců. Srnci jsou polygamní a v polovině července začínají bojovat o přízeň samic.
Do listopadu se zárodek prakticky nevyvíjí (latentní březost). Podle některých zdrojů se v listopadu neoplozené srny páří s mladými srnci, kteří nebyli připuštěni k říji v obvyklém čase staršími a silnějšími samci, zárodek se poté vyvíjí normálně – toto však nebylo potvrzeno. V květnu až červnu rodí srna obvykle jedno, někdy dvě hnědá, bíle skvrnitá mláďata (srnčata).

Srnčata zůstávají několik prvních dnů nehybně skryta v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. V tomto období jich je mnoho zahubeno sekačkami, myslivci se tomuto snaží zabránit spoluprací se zemědělci – procházením luk před senosečí, nalezená srnčata odnáší do křovin tak, aby na nich nezůstal lidský pach. V případě, že samice zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, se často stává, že svá mláďata opustí. Srnčata s matkou zůstávají celý rok, až do příštího porodu.

Lidé ročně v lesích seberou mnoho srnčat, protože je pokládají za opuštěná. Pokud se jim rychle nedostane odborné péče, srnčata obvykle uhynou, protože jim kravské mléko působí těžké zažívací potíže.

Lov srnce. Natočeno českými myslivci a dobře! Lovu zdar!

Lov srnce

Lovy fotoaparátem

Srnčí máma a její děti (photo by Pavel Kysela)

Příroda a zvěř objektivem kamery. Born in Freedom. #Srnče, Srnčí zvěř, Webové kamery, Žít ve svobodě.

SRNČE 

Srnčí zvěř v létě a biologický rytmus. Sluneční záření a melatonin. Melatonin je působek, který účinně synchronizuje řadu biologických rytmů.

Srnčí zvěř (mladý srnec) v létě objektivem Pavla Kysely

Sluneční záření působí na metabolizmus živočichů dvěma cestami: přes povrch těla a přes CNS, přesněji hypotalamus.
Prostředníkem mezi slunečním zářením a hypotalamem je malá endokrinní žláza podvěsek mozkový - epifýza, uložená mezi oběma mozkovými polokoulemi nad mozkovou komorou. Její existence byla poznána již u ryb; její činnost je nejvíce prostudována u savců.
Epifýza je na rozdíl od ostatních žláz s vnitřní sekrecí ovládaná jen světlem prostřednictvím nervů. Světelné podněty zachycené sítnicí oka jsou do žlázy vedeny prostřednictvím vůlí neovladatelné nervové soustavy (její částí zvanou sympatikus). Jedním z hormonů této žlázy, uvolňovaným přímo do krevního řečiště, je hormon melatonin. Jeho množství v krevním řečišti je odvislé od světelných poměrů v zevním prostředí. Při dostatečně intenzivním světle se sekrece hormonu tlumí, za omezených světelných podmínek se naopak zvyšuje.

Proto se množství vyloučeného hormonu zvyšuje s nadcházejícím soumrakem až do maxima o půlnoci, načež pak klesá až na minimum okolo poledne.

Endokrinní aktivita žlázy podléhá i sezónnímu kolísání délky dne. Při dlouhém dni (dlouhé fotoperiodě) v létě je uvolňování hormonu nejnižší, v zimě (při krátké periodě) nejvyšší.

Melatonin je působek, který účinně synchronizuje řadu biologických rytmů. 

Zapojuje se do rytmicity spánku, který napomáhá navozovat; v zimě, kdy je jeho produkce nejvyšší během roku, se předpokládá, že působí tlumivě na výši přijímané potravy. Nejvýraznější je jeho vliv na pohlavní funkce. Postupné snižování jeho hladiny v krvi s prodlužující se fotoperiodou na jaře působí stimulačně na biologický rytmus v produkci testosteronu ve varlatech samců.
Působení melatoninu na pohlavní aktivitu samčí parohaté zvěře nespočívá zřejmě v jeho absolutní výšce v krvi, nýbrž ve snižující se tendenci ze zimního maxima. Vliv tohoto poklesu se však projevuje později, přibližně 6 týdnů po začátku poklesu u srnčí zvěře a 2 měsících u zvěře jelení. Proto za slunných dnů léta je srnčí říje nejintenzivnější, protože je minimum melatoninu; u jelenů je halasná říje za bezmračných jiter, kdy vychází slunce. Slunná jitra jsou zpravidla po bezmračné noci doprovázená chladem klesajícím z atmosféry a následnými přízemními mrazíky.

 Taková jitra doprovázená mrazíky jsou pak pokládána za optimální stimul intenzity říje. Ve skutečnosti to však není chlad, který pozitivně ovlivňuje průběh říje, ale ranní slunné nebe, které potlačí produkci melatoninu. Proto je oblačné a deštivé počasí faktorem tlumícím pohlavní aktivitu.

Melatonin se u jelenů podílí spolu s testosteronem na mineralizaci paroží a jeho následném shození.

Srnčí zvěř počátkem léta. Lovy fotoaparátem.

Srnče a léto (od Pavel Kysela)

Verše přírody. Harmonie mateřské lásky

Přírodu lze popsat jedině ve verších básníků a mateřská láska vypráví jen citlivému myslivci

Fotografie pro radost. Co se právě děje v přírodě? Na snímku vrcholí srnčí říje jak ji ulovila objektivem fotoaparátu Dáša!

Srnčí říje vrcholí    (by Dasa Augustinova)

Už jste ulovili toho svého vyhlídnutého srnce? Ne? Tak se alespoň potěšte nádherným videem ze života zvěře a písničky ty jsou myslivecké!

Srneček u lesa

Vzpomínka na les plný sněhu. Příroda umí kreslit bíle i zeleně. To je zima i hlad. Pro zvěř v době nouze přichází dobrý myslivec...

Příroda umí kreslit bíle i zeleně. To je zima i hlad. Pro  hladovou zvěř v době nouze přichází
 dobrý myslivec...s hodnotným krmivem až do lesa, třeba na lyžích...

#Srnčí zvěř, Zvěř v zimě, Zima a hlad v lese, Myslivecká zařízení, Krmelec, Krmeliště pro vysokou, 

Předjaří. Ráno u lesa. Srnčí zvěř už přebarvila. Jaro za 25 dní.

Předjaří. Ráno u lesa (od Pavel Kysela)

Slunce už prohřívá okraj lesa a srna pozoruje z povzdálí fotografa...

Myslivecké fotografie zvěře a přírody. Aktuální fotografie. Srna a srneček - roček. Kvalitní fotografie, zřetelné jsou i detaily zvěře!

Srna a roček photo by pavel kysela

Srnčí zvěř. Tak to vypadá, když zvěř v zimě nemá klid a je hladová a vyčerpaná.

Vyčerpaná srnčí zvěř v zimě

Cituji: Srnečka přišla z hor unavená a spala tady u mé kůlny. Fotila jsem to z okna. Spala i když už lidi chodili do práce kousek od ní tak 5 - 6 metrů...
Přišla brzy ráno, protože tu cítila seno a sotva chodila...

Byla úplně vyčerpaná. (Jindra J. sociální sítě)

Někdy mi přijde, že lidé i příroda se úplně zbláznili... 

Hlavní složka potravy je u srnčí zvěře tvořena spásáním rostlin a z travního porostu spásají jeho vrcholové části a hlavně dávají přednost čerstvě vyrašené trávě. Významnou složkou potravy je okus čerstvých, ještě příliš nezdřevnatělých výhonků listnáčů a jejich listí, stejně tak spásání čerstvých přírůstků jehličnanů, včetně terminálních pupenů. Příjem tohoto typu potravy zařazuje srnčí zvěř mezi tzv. okusovače.

A protože je tato strava, proti stravě ostatní spárkaté zvěře, rychleji metabolizovaná, potrava tudíž velmi rychle prochází zažívacím traktem, je nutno ji přijímat relativně častěji, takže u srnčí zvěře se pastevní cykly opakují ve dvou až tříhodinových intervalech.

V lesních porostech se srnčí zvěř nejčastěji zdržuje v oblastech mlazin, kolem lesních mýtin a na okrajích lesů. Pohybu v hustém porostu se také přizpůsobila tělesná stavba, srnčí má relativně dlouhé a štíhlé běhy, úzké tělo a parožení nepřesahující tělesnou šířku. Stálá přítomnost krytu vedla i k vývoji specifického typu chování a reakcí, například úniková reakce nespočívá v rychlém dlouhém útěku, ale po vyrušení srnčí rychle a krátce odskakuje do krytu s následným postupným odskakováním či krátkými odběhy mimo dosah místa vyrušení.
 Často, zvláště mladší zvěř, se při tom ozývá charakteristickým bekáním. U zvěře stepního původu (např. jelení zvěř), při ohrožení dochází vždy k rychlému a delšímu úprku.

Průběrný odlov srnčat neprovádíme podle pohlaví, ale zásadně podle vzhledu. Lovíme slabá srnčata a srny staré, nemocné, pozdě přebarvující nebo neplodné. Tyto zásady dodržujeme při ideálním stavu honitby.
Srnčí zvěři škodí oblevy střídající se s mrazy. Vzniklá ledovka zraňuje běhy, zvěř se nerada pohybuje, hladoví a je vystavena útokům zvěře, lišek, jezevců a černé. Nebezpečné pro srnčí zvěř jsou dlouho trvající deště a záplavy.

Zvěř v zimě. Srnky na paši. Myslivecké fotografie, Srnčí zvěř, Zvěř v zimě, Zima a hlad v lese, Fotografie z myslivosti, Myslivecká zařízení, Při sněhové pokrývce u lesa. Máte plné krmelce?

Srnčí zvěř v zimě

Srny a hlad.

#Myslivecké fotografie, Srnčí zvěř, Zvěř v zimě, Zima a hlad v lese, Fotografie z myslivosti, Myslivecká zařízení, Máte plné krmelce? Opravdu?

Řepka ozimá a dopady na srnčí zvěř. V zelených listech ozimé řepky na zvířata číhá bolestivá smrt.

na zvířata číhá bolestivá smrt...

Na otravu řepkou hyne v tomto období po desítkách srnčí zvěř.


Způsobuje jim totiž slepotu, kolaps orgánů a smrt. Nejčastěji na to doplatí mladé, nezkušené kusy, které této zelené pastvě neodolají.

Srnčí zvěř shání v zimním období potravu obtížně a řepka, kterou jsou osety velké plochy polí po celých Čechách, je pokušení, kterému není snadné odolat. V zelených listech ozimé řepky ale na zvířata číhá bolestivá smrt. V řepce se nachází specifická aminokyselina, která působí jako jed na játra a na ledviny srnčí zvěře...

Řepka je pro zemědělce jistotou. Díky šlechtění je pro zvěř chutnější, ale také mnohem nebezpečnější. Na jaře se totiž hnojí dusíkatými hnojivy a nově rostoucí listy jsou plné dusičnanů. Nahnilé spodní listy, které po zimě odumírají, zase mohou obsahovat mykotoxiny. Rostlina má nízký obsah vlákniny a obsahuje jedovaté glukosinoláty.

Pro srnce je na počátku jara často jedinou zelenou potravou. Zvířatům pak přestávají správně fungovat ledviny, plíce i játra, ztrácejí pud plachosti, dochází k poruše nervové soustavy, přichází trávící problémy, dehydratace, některé kusy oslepnou a dochází k hromadnému úhynu.

...ztrácejí pud plachosti

Problém se týká především srnců, kteří se na polích vyskytují nejčastěji. A úhyn roste úměrně s plochou, kde je řepka olejka vysetá. Zemědělce není šance přesvědčit, aby kvůli úhynu zvěře přestali pěstovat ekonomicky výhodnou řepku. Od doby co stát začal podporovat biopaliva je řepka pro zemědělce jednou z nejziskovějších plodin.

Problém nastává ve chvíli kdy zvěř strádá, v zimním období let tuhých zim srnčí zvěř opravdu vyhledává žír na polích osetých řepkou.
Ve sdružení identifikujeme tyto plochy a zvážíme v jaké části honitby se nacházejí (komora, okrajová, množství ks zvěře se zde nacházející), poté například zvýšíme počet krmných zařízení které umísťujeme okolo těchto ploch. Předkládáme energeticky významná a atraktivní krmiva.

Snažíme se kolem řepky dávat krmelce, aby jsme minimalizovali případné ztráty .


#Lovy srnčí zvěře, Srnčí zvěř, Otázky z myslivosti, Fotografie z myslivosti, Jaro, Názory myslivců, Příroda a myslivost, Příroda a zdraví, 

SRNČÍ maso - plátky dušené na másle. Srnčí zvěř, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty

SRNČÍ Plátky na pánvi...ilustrační foto

Srnčí maso je velmi jemné a chutné...

K pečení používáme především kýtu, hřbet, ale i plec nebo panenskou svíčkovou.
Protože je zvěřina suchá, prošpikujeme ji slaninou bez kůže. Při pečení, abychom zabránili úniku bílkovin, opečeme maso zprudka po všech stranách. Nejlepší je ovšem zvěřinu dusit.

Ingredience:
1 až 1,2 kg zvěřiny,
2 cibule,
4 stroužky česneku,
12 dkg slaniny,
pepř, sůl a osminku másla

Postup:
Zvěřinu nakrájíme na tenké plátky, naklepeme, osolíme, opepříme, potřeme česnekem, posypeme rozsekanou cibulí a poklademe plátky slaniny. Takto upravené plátky navrstvíme do sloupečku na sebe. Sloupek svážeme nití a dusíme na rozpáleném másle. Podlijeme slabě vodou. Měkkou zvěřinu krájíme napříč, jednotlivé plátky nerozebíráme.

Příloha: rýže, brambory, kompoty

Doporučení: Na dušení používáme především přední zvěřinu (plecko, krk, žebra nebo pupek). Lze použít také výpek z kýty. Při přípravě postupujeme jako u jiných druhů: zvěřinu vložíme do rozpáleného tuku, aby se stáhla a zabránilo se tím úniku šťávy a bílkovin. Zvěřinu podlitou vývarem z kostí přikrytou pokličkou dusíme do měkka.
Ve většině případů omáčku zahušťujeme. V tom případě zvěřinu vyjmeme, výpek vydusíme na tuk a podle potřeby zaprášíme moukou, kterou osmažíme a opět zalijeme vývarem z kostí. V závěru dobře provaříme, dokud nedocílíme potřebné hustoty.

Dobrou chuť!

Klikněte na postupy a recepty:     Zvěřina a kuchyně myslivce   →  recepty příprava postupy naložení zvěřiny!

#Srnčí zvěř, Zpracování zvěřiny, Zvěřina a kuchyně myslivce, Zvěřinové recepty