Z hlediska myslivosti je vyhánění zvěře z vlastní honitby zpozdilostí. Co myslivosti škodí? Masakr zvěře při naháňce některé lovce fascinuje!

Černá zvěř v zimě a měření sil....u kňourů v tlupě

Odpůrci naháněk tvrdí, že škodí zvěři i myslivosti. Střelba na dospělé kusy včetně vedoucích bachyní, vysoké počty postřelených kusů a opomíjení dosledu.

Tento způsob lovu k nim prostě vybízí a mnoho jinak celkem zodpovědných myslivců neodolá. Lidé rádi zapomínají, ale sám nepamatuji naháňku, kde by se alespoň některý z uvedených nešvarů neobjevil.
Jsou zde  atributy naháněk, které vyplývají z podstaty tohoto způsobu lovu a ty změnit nelze.
Stres, kterému je spárkatá vystavena je značný. Týká se to i zvěře, která není při naháňce lovena, zvláště srnčí je vůči stresu velmi vnímavá. Vliv na zdravotní stav je nepříznivý, mrhá se rezervami sil, které mohou v zimě chybět. Znám honitbu, kde po zrušení naháněk dlouhodobě poklesl dříve nevysvětlitelný počet úhynů srnčího.

Postřelení pohybující se zvěře je mnohem častější než při střelbě na čekané, kde je možné každou ránu vypracovat. Zvěř pak zbytečně trpí, mnohdy hyne v bolestech řadu dní. Na posouzení vhodnosti odstřelu z chovatelského hlediska je jen několik málo vteřin.

 Chyby pak jsou z logiky věci mnohem častější. Zcela se pomíjí, že panický útěk je často provázen poraněním zvěře, především běhů. Rozbíjí se sociální struktura černé, tak důležitá pro kvalitu zvěře a omezování škod. To vše úplně zbytečně. Myslivec, který má přírodu opravdu rád, nebude přece zvěř uvedeným rizikům zbytečně vystavovat jen proto, že je to příležitost sejít se s kamarády.  Z hlediska myslivosti je vyhánění zvěře z vlastní honitby zpozdilostí.

 Setkávám se s tím, že to mnohdy hájí ti myslivci, kteří kromě naháňky do lesa moc nechodí a často nestřelili černou na čekané již drahně let. Mám zkušenost, že pokud má černá v honitbě dlouhodobě klid, hojně zde zaléhá ve dne. Škody způsobené v tuto denní dobu jsou minimální. Bachyně zde metají selata. Zálehy opouštějí zpravidla večer, kdy vycházejí z lesa do polí po známých ochozech. Tak se ocitá černá nejméně dvakrát denně v blízkosti posedů a kazatelen. Četnost příležitostí k lovu tak stoupá. Škody na polích v okolí jsou menší i proto, že večer se černá na jednom místě dlouho nezdrží a ráno, kdy se vrací a její pohyb je pomalejší, je zpravidla již nasycena.

 Při úspěšném výstřelu na čekané je panický útěk krátký, riziko postřelení menší. Je-li klid, černá se záhy zklidní a maximálně se místu střelby jen na několik dnů vyhne. Mladá, méně zkušená zvěř se může dokonce objevit znovu ještě týž den.

  Při naháňce je mnohem více zvěř zneklidněna. Cítí člověka, psy, barvu. Slyší i relativně častý nářek postřelených kusů. K tomu připočtěme kontakt se psy. Panika je proto neporovnatelně větší, zvěř běží tak daleko, dokud může. Vtisknutí lokalit s takovým negativním zážitkem do paměti je u inteligentní černé zvěře intenzívnější a ta se na těchto místech neobjeví i řadu měsíců.


#Naháňky, Čekaná, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Honili myslivci, Idiots With Guns, Lov ve svobodném světě, Lovecké příběhy, Lovy černé zvěře, Názory myslivců, Reklama a lov, Ze života černé zvěře, 

Drobná zvěř v zimě. Bažant kohout. Úbytek drobné zvěře v našich honitbách je zaviněn mnoha negativními vlivy, které se projevují v honitbách v celé republice.

Bažantí kohout v zimě

Drobné zvěři, koroptvím, zajícům a bažantům

 vyhovují především nížinné oblasti s menšími klimatickými výkyvy, kde je dostatek druhové skladby zeleně na menších plochách s místy porostlými různými druhy nejen travin a bylin, ale také křovin a nízkých dřevin, které mohou využít v době nebezpečí. 

Tento požadavek na prostředí je již po mnoha desetiletích značně a bezohledně zájmově využíván ve prospěch zemědělství a lidské společnosti. Úbytek drobné zvěře v našich honitbách je zaviněn mnoha negativními vlivy, které se projevují v honitbách v celé republice. Drobná zvěř se však nedokázala přizpůsobit technickým změnám v krajině jako třeba černá a další spárkatá zvěř, neboť životním prostředím je drobná zvěř závislá na malé plochy a při změnách prostředí těžce hledá nová životní teritoria. 

Život nejen drobné zvěře, ale i dalších volně žijících živočichů, je značně narušen a je mnoho honiteb, kde již nejsou koroptve, kde jsou dřívější divoké stavy bažantů nuceně doplňovány z voliérových chovů, což chovu zcela jistě neprospívá. Rovněž stavy zajíců, v některých honitbách, jsou pod reprodukčními počty. Hospodaření na značných rozlohách většinou jedním rostlinným druhem, který je pro zemědělce ekonomicky atraktivní, má za následek to, že zvěř má možnost v podstatě pouze jednostranné potravy, což vede k oslabení jedince, končící nemocí a později úhynem. Navíc k tomu značné využíváním chemických látek jak pro růst, tak i na ochranu plodin, spěje často k úhynu zvěře. 

Asi největší a nejzásadnější změny v krajině nastaly při kolektivizaci zemědělství odstraněním jiné zeleně s cílem celoplošného obdělávání. 

A nezbývá než konstatovat, že se nenaplnily představy o tom, že po roce 1989 nastane v zemědělství proces tvorby menších soukromých hospodářství, dřívější státní statky a zemědělská družstva se přetransformovaly do zemědělských či jiných akciových společností, které pokud ještě hospodaří, tak pod stále sílícím ekonomickým tlakem mají permanentní snahu o scelování pozemků, snižování nákladů na přejezdy techniky a pak se logicky staví odmítavě k obnovování zeleně či střídání ploch plodin.

Velmi negativní vliv na podobu krajiny má zvláště kolem větších měst neustálé zastavování celých bloků kvalitní orné k zástavbě satelitních městeček a skladových areálů. Jak uvedlo Ministerstvo životního prostředí, odebere se takto denně 18 ha životního prostředí zvěře a volně žijících živočichů! Nehledě na to, že novou výstavbou se jen zvětšuje intenzita rušení krajiny, denně vstupuje mnoho občanů do polí a lesů se psy, koňmi, auty, pořádají se hlučné společenské akce a sportovní závody s účastí mnoha osob.

Tím dochází k následné koncentraci zvěře v posledních zbytcích krytin a lesních mlazin spojené se vznikem škod na plodinách i lesních porostech.

#Bažant, Drobná zvěř, Fotografie z myslivosti, Historie, Názory myslivců, Příroda a lidé, Příroda a myslivost, Stalo se, 

Myslivost je na cestě zpět k lovectví. Mnozí lovci také nevidí rozdíl mezi zvěří ulovenou v oboře a zvěří z volné honitby.

Jelen v říji na kraji lesa

Myslivost je na cestě zpět k lovectví

Není to jen úzký zájem držitelů loveckých lístků o lov zvěře a vše ostatní je mimo jejich zájem, ale napomáhá k tomu i zvýšení počtu obor, které ponejvíce vznikaly v přechodném období mezi účinností zákonů 23/1962 Sb., a č. 449/2001 Sb. 

Mnozí lovci také nevidí rozdíl mezi zvěří ulovenou v oboře a zvěří z volné honitby.

Velmi si proto vážím uživatelů honiteb a myslivců, kteří se v současné době věnují uchování ohrožených druhů zvěře (koroptve, tetřívka), ale i zajíce, bažanta a úpravou krajiny zlepšují životní podmínky pro zvěř (klidové zóny, biopásy apod.). Bohužel je to podle mých zkušeností a hrubého odhadu jen asi 10 % uživatelů honiteb.

Neustále se přesvědčuji o tom, že myslivci v honitbách nemají také dostatečný přehled o legislativních změnách týkajících se myslivosti a navazujících předpisů. Bohužel se stává, že se takové nízké právní vědomí týká i funkcionářů na různých úrovních (členové výboru MS, uživatelé honiteb). Rád bych proto využil této možnosti a i zde upozornil na změny zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve vztahu k myslivosti.

V průběhu roku 2009 byl tento zákon celkem čtyřikrát novelizován. Zmíním se jen o zákonu č. 349/2009 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2009. Podle této novely bylo nově do zákona o ochraně přírody a krajiny vloženo ustanovení v § 5 odst. 6, které umožňuje povolit odlov nepůvodních druhů živočichů v návaznosti na ustanovení § 14 odst. 1 písm.f) zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. O povolení odlovu geograficky nepůvodních druhů živočichů podle výše uvedeného ustanovení je možné požádat orgán ochrany přírody na obecním úřadu obce s rozšířenou působností, tzv. trojkových obecních úřadech.

Za významnou změnu, kterou novela zákona o ochraně přírody a krajiny přinesla, lze také považovat změnu kompetencí, právě ve vztahu k zákonu o myslivosti. 

Zde je v § 66 zákona o myslivosti uveden výčet ustanovení, ke kterým je vyžadován souhlas, stanovisko či dohoda orgánu ochrany přírody. Podle novely zákona je nyní, ve všech těchto případech, dotčeným orgánem ochrany přírody krajský úřad (případně správa CHKO či národního parku). Je nutné počítat s určitým časovým zdržením při vyřizování žádostí orgánem myslivosti, neboť ten si musí vyžádat tato stanoviska od krajskému úřadu, nikoliv tedy jako dříve jen od orgánu ochrany přírody na svém tzv. trojkovém úřadu.

Jiří Černý

#Lov ve svobodném světě, lov, Myslivecké tradice, Názory myslivců, Jak na to?, 

Značení zvěře při zásahu. Pokud zvěř po zásahu " zůstane v ohni", což znamená, že padne na místě, kde byla zasažena, musí lovec zvěř pozorně sledovat...

Daněk

DOHLEDÁVKA ZVĚŘE SPÁRKATÉ

Rychlé dohledání střelené zvěře a následné správné prvotní ošetření uloveného kusu (vývrh) zásadním způsobem ovlivňují kvalitu získané zvěřiny.

Chyby, kterých se v této fází péče o ulovený kus zvěře lovec dopustí, jsou často nevratné a v dalším zpracování zvěřiny neodstranitelné. Časový úsek, který je nutný mezi výstřelem (resp. zasažením zvěře) a dohledávkou, závisí na značení zvěře při zásahu.  Pokud zvěř po zásahu " zůstane v ohni", což znamená, že padne na místě, kde byla zasažena, musí lovec zvěř pozorně sledovat, vyhodnotit frekvenci a sílu pohybů zasaženého kusu a pokud dochází k postupnému vymizení těchto reakcí, lze po uplynutí 15 minut ke kusu dojít (vždy s připravenou zbraní)a po tradičním předání úlomku zahájit vyvrhování zvěře. Složitější situace nastává, pokud zvěř zásah značí, ale odbíhá. Při značení komorové rány lze zahájit dohledávku nejdříve za 30 minut (ne vždy se skutečně o komorovou ránu jedná), při značení rány na měkko či na běh je nutné vyčkat se zahájením dohledávky minimálně po dobu 1 hodiny.

Použití loveckého psa, dobře pracujícího na pobarvené stopě postřelené zvěře, je základem úspěšné dohledávky.

Je povinností každého uživatele honitby, aby měl v případě potřeby takového psa k dispozici. Ukvapené a brzké dohledávání postřeleného kusu je velmi často hlavní příčinou neúspěchu, neboť poraněný kus se po zásahu snaží zatáhnout do krytu, kde zaléhá a pokud je ponechán v klidu, v důsledku ztráty barvy slábne a zhasne či při následné dohledávce již nemá síly na daleké odbíhání. Naopak při brzkém dohledávání a zvednutí postřeleného kusu z prvního lože dochází k mobilizaci sil a i těžce poraněný kus může odbíhat až několik set metrů od nástřelu.

Pro kvalitu zvěřiny spárkaté zvěře je doba, která uplyne mezi zásahem a vyvržením kusu, velmi důležitá. Včasné ošetření uloveného kusu je základem kvalitního zpracování zvěřiny. Neodůvodněné oddalování dohledávky, především při večerním lovu v letním období, kdy se postřelený kus dohledává až druhý den, má většinou za následek zapaření zvěřiny v důsledku mnohonásobného zmnožení bakteriální mikroflóry.

Jeleni a srnci přebarvují do zimní srsti a končí jelení říje. Zima a hlad v lese. Vysoká zvěř, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Příroda a myslivost, Zvěř v zimě

Jeleni a srnci přebarvují do zimní srsti, končí jelení říje....

Srnčí zvěř je věrná svému stávaništi

 krátkodobě ho mění jen kvůli lepší potravní nabídce, klidu apod. Srny dále vodí svá srnčata, zaučují je na denních příhodách, chrání je před nepřáteli a jsou zárukou toho, že mladý, nezkušený dorost přečká obtížné zimní období.

V našich podmínkách hlubokého sněhu po několik zimních měsíců totiž žádné srnče bez matky zimu nepřečká. Tehdy přichází vhod nedoceněná pomoc myslivců. Zima může mít u nás dvě nebo i více obtížných kritických fází, které tato zvěř musí prožívat.

Bývá to vždy po napadnutí velké vrstvy čerstvého sněhu anebo po slabém přimrznutí povrchu navlhlé silné vrstvy sněhu, který neunese tenké spárky běhů srnčí zvěře. 

Především mladá zvěř, pokud není včas odvedena starší srnou do nižších poloh nebo nemá přístup ke krmelci, trpí velkými ztrátami. Obtížně se pohybuje, je snadným terčem pro pytláky, toulavé psy a lišky. Těžko překonává terénní překážky, mantinely u silnic a břehy vodních toků.

Tehdy dochází k největším ztrátám. Dalším obdobím, které může mít kritický dopad na srnčí populaci, je přechod ze zimní na jarní zelenou potravu. 

Zvěř po přečkání zimy, kdy přežívá z vlastních tukových zásob a převážně z ohryzu a okusu dřevin, případně je přikrmována u krmelců, se náhle po několika měsících půstu dostane na vzrostlejší trávu či na ozimé obilí, přesytí se jimi a v průjmech uhyne. Podobný stav mohou vyvolat i dietní chyby při přikrmování v krmelcích např. celým zrním ječmene nebo pšenicí, zmrzlou vyhozenou siláží ze statků apod. Všem těmto situacím lze zabránit a předejít tím, že srnčí zvěř je v zimním období navyklá na přikrmování, kromě sušené letniny, kterou již v předjaří málo přijímá, i dužnatým krmivem a hlavně ovsem nebo i obilným šrotem s otrubami a plevami (v poměru cca 1 : 1), kterými zvěř nikdy nepohrdne a toto krmivo vždy zabrání tomu, aby se v období náhlého přechodu stala riziková, nezvyklá, potrava převažující a předejde se dalším ztrátám, hlavně na mladé zvěři. 

  Takto neoslabená zvěř přečká za pomoci myslivců lépe těžké zimní období a zdravá vstupuje do jara, očekávaného období hojnosti potravy, spojeného s tvorbou paroží, přebarvováním, pokračujícím vývojem plodů u srn.

#Čas lásek jelenů, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Vysoká zvěř, Zima a hlad v lese, Fotografie z myslivosti, Názory myslivců, Příroda a myslivost, Zvěř v zimě, 

Jde to pomalu, dědkové myslivci s velkými břichy kazí co mohou a zesměšní kdekoho. Závist jim ovšem žere pomalu ale jistě nejen ty břicha, ale i mozky.

Pěkná kočička! Rys ostrovid.

Takoví my mladí nebudeme, myslivost změníme a nebudeme se učit být masojídky.

 Láska k přírodě je silnější než hlad nebo touha po kusu flákoty na šípkové omáčce. Ale zřeknout se zvěřiny nemusíme. Při dobrém hospodaření a potlačení roztažených pytláků s ostrou municí a ránou kde to jen jde ( i nejde). Ti střílí v lese pro zábavu i pro kus zvěřiny. Dokonce těm starším už nedávají podíl ti mladší (je to časté) Hospodáři se stávají jedinci, co byli vidět jen s barvou na rukách i několikrát týdně. Mrazáky plnit, to je jejich víra v přírodu a uctívají tak krásu zvěře na talíři.

Vidíme na videích i dnes, různé ty nemyslivecké (pytlácké sklony, zásahy zvěře) Také už pozorujeme  u mladých určitý odklon od tohoto jednání většinou hrubých (opileckých) Jezeďáků a lesních traktoristů.
Kouzlo přírody, láska ke zvěři, svobodě po 20 letech demokracie přece jen se uchytila mezi elitními mladými myslivci.
Jde to ovšem pomalu, dědkové myslivci s velkými břichy kazí co mohou a zesměšní kdekoho. Závist jim ovšem žere pomalu ale jistě nejen ty břicha, ale i mozky.

Nenechte se mladí odpálit! 

Těmito pytláky v mysliveckých převlecích. Příroda i myslivost je krásné hobby i bez chlastu. Zábava je možná i na střelnici, i ulovit přesně, myslivecky zvěř je umění a radost z úspěchu. Ne! broky na selata s bachyní, ne! zahnuté zobáky a broky (orel patří do přírody) Rys je malá šelma a patří do přirozeného výběru (posbírá to co postřelí pytláci, kteří se dosledem neobtěžují, slabou nebo nemocnou zvěř) 

Udržují tu rovnováhu co do přírody patří.

Závist je charakterový defekt člověka psychopata jako pytláka zvěře.

Řepka ozimá a dopady na srnčí zvěř. V zelených listech ozimé řepky na zvířata číhá bolestivá smrt.

na zvířata číhá bolestivá smrt...

Na otravu řepkou hyne v tomto období po desítkách srnčí zvěř.


Způsobuje jim totiž slepotu, kolaps orgánů a smrt. Nejčastěji na to doplatí mladé, nezkušené kusy, které této zelené pastvě neodolají.

Srnčí zvěř shání v zimním období potravu obtížně a řepka, kterou jsou osety velké plochy polí po celých Čechách, je pokušení, kterému není snadné odolat. V zelených listech ozimé řepky ale na zvířata číhá bolestivá smrt. V řepce se nachází specifická aminokyselina, která působí jako jed na játra a na ledviny srnčí zvěře...

Řepka je pro zemědělce jistotou. Díky šlechtění je pro zvěř chutnější, ale také mnohem nebezpečnější. Na jaře se totiž hnojí dusíkatými hnojivy a nově rostoucí listy jsou plné dusičnanů. Nahnilé spodní listy, které po zimě odumírají, zase mohou obsahovat mykotoxiny. Rostlina má nízký obsah vlákniny a obsahuje jedovaté glukosinoláty.

Pro srnce je na počátku jara často jedinou zelenou potravou. Zvířatům pak přestávají správně fungovat ledviny, plíce i játra, ztrácejí pud plachosti, dochází k poruše nervové soustavy, přichází trávící problémy, dehydratace, některé kusy oslepnou a dochází k hromadnému úhynu.

...ztrácejí pud plachosti

Problém se týká především srnců, kteří se na polích vyskytují nejčastěji. A úhyn roste úměrně s plochou, kde je řepka olejka vysetá. Zemědělce není šance přesvědčit, aby kvůli úhynu zvěře přestali pěstovat ekonomicky výhodnou řepku. Od doby co stát začal podporovat biopaliva je řepka pro zemědělce jednou z nejziskovějších plodin.

Problém nastává ve chvíli kdy zvěř strádá, v zimním období let tuhých zim srnčí zvěř opravdu vyhledává žír na polích osetých řepkou.
Ve sdružení identifikujeme tyto plochy a zvážíme v jaké části honitby se nacházejí (komora, okrajová, množství ks zvěře se zde nacházející), poté například zvýšíme počet krmných zařízení které umísťujeme okolo těchto ploch. Předkládáme energeticky významná a atraktivní krmiva.

Snažíme se kolem řepky dávat krmelce, aby jsme minimalizovali případné ztráty .


#Lovy srnčí zvěře, Srnčí zvěř, Otázky z myslivosti, Fotografie z myslivosti, Jaro, Názory myslivců, Příroda a myslivost, Příroda a zdraví, 

Přikrmujte zvěř odvděčí se vám při vašich cestách krajinou. Fotografie z myslivosti, Krmelec, Názory myslivců, Příroda, Srnec

Srneček na jabkách - konec února předjarní příroda

Srnec obecný v předjaří

Syrové dnešní ráno v přírodě se probouzí a hlad nutí zvěř hledat blízko člověka. Na stráni právě Jano připravil snídani...sociální síť o tom informuje pod heslem

  Příroda v komunitě

Prohlédněme si zkušeným okem dobrou aktuální fotografii mladého srnečka. Je konec února a zvěř takto se mění do jarní podoby.
Někde ty jabka zůstávají pod stromy jako přilepšení....

Pro krásu naší přírody přikrmujte zvěř, škodí jí ty obrovské monokultury (řepka a pod.)

V literatuře se uvádí, že srnec otlouká stromy a keře na hranici svého území, což je značkování optické i pachové, a bekání v době po vytlučení paroží je značkování akustické. Ke značkování území patří i hrabánkování, ždímání a útočné chování při soubojích.

Srneček na jabkách...příroda v předjaří

Hledání teritoria a jeho hájení proti ostatním srncům záleží na kondici a věku srnce. Jednoletí srnci jsou většinou v teritoriu staršího srnce trpěni, nemají sílu a zkušenosti na označování a hájení vlastního teritoria a jsou starším srncem napadáni až po překonání určité vzdálenosti. Jednoletí srnci spolu bojují, je to pouze získávání zkušeností.

Podle pravidel chování srnčí zvěře je starší srnec vždy nadřazen mladšímu srnci. Starší srnec proti mladšímu dříve vytlouká, dříve značkuje své teritorium a má parůžky dříve schopné boje. Tato nadřazenost trvá i později, během roku. Tyto poznatky často potvrzují staří, zkušení myslivci při společných setkáních a lovech.

Optika a nastřelení lovecké zbraně. Historie Optika a Puškohledy Kahles Swarovski a Meopta

Montáž puškohledu

Obrázek puškohledu Kahles a Montáž kulovnice Mauser


I ta nejlepší a nejpřesnější puška nám je málo platná, pokud nevidíme na co chceme střílet. Pojďme si proto dnes chvíli povídat o zbraňové optice ‐ o zaměřovacích dalekohledech a o všem, co s nimi souvisí.
Trocha historie: Samozřejmě, po celou předlouhou dobu vývoje a používání palných zbraní ‐ jež začala už někdy kolem XIV. století ‐ se jejich uživatelé, vojáci, lovci i sportovci, snažili tu s větším, tu s menším úspěchem zasáhnout cokoli, na co mířili. Nejprve se mířilo jen odhadem podle směru hlavně; upřímně řečeno, vzhledem k přesnosti tehdejších zbraní by cokoli jiného bylo nemístným luxusem. Pak se objevila muška, postupem času byla mířidla doplněna a vylepšena hledím.
Již někdy v době kolečkových zámků se počaly sporadicky objevovat rýhované hlavně, jež dávaly střele rotaci a tím významně zvyšovaly její dolet i přesnost. O nějakou tu stovku roků později, v době kdy křesadlové zbraně ustupovaly ze slávy, jsouce vytlačovány tehdy nejmodernějším vynálezem ‐ nesrovnatelně spolehlivějším zámkem perkusním, využívajícím k výstřelu dopadu kohoutu na třaskavinu ‐, již byla drážkovaná hlaveň pro ty, kdo chtěli střílet přesně a daleko, naprostou samozřejmostí. Puškami s rýhovanou hlavní tehdy byli běžně vyzbrojeni lovci ‐ stejně jako elitní oddíly vojáků, jimž bychom dnes říkali odstřelovači, tehdy se však nazývali většinou ostrostřelci, sharpshooters. 
Hledí se zpřesnilo, získalo šroub pro jemné nastavení a klapku pro dálkovou korekci.

Puškohled 

To se již pomalu dostáváme do XIX. století. Tehdejší zbraně ‐ jakkoli proti dnešním moderním puškám poměrně jednoduché a primitivní; dokonce šlo až na výjimky převážně o "ládovačky", nabíjené dlouze a nepohodlně zepředu ‐ nabízely dostřel a přesnost v podstatě srovnatelné se současnými zbraněmi: účinný dostřel tehdejší špičkové pušky byl několikakilometrový, a přesně se jí dalo střílet na vzdálenosti značně přesahující tisíc metrů, výjimečně i kolem 1500 metrů. Mimochodem, ačkoli to příliš nesouvisí s naším tématem, za zmínku stojí, že tyto pušky byly značně velké a těžké ‐ nebyla výjimkou ani zbraň, vážící ke dvaceti kilogramům. Je zřejmé, že z takové pušky v podstatě nebylo možné střílet bez opory, a proto se těmto zbraním začalo říkat benchrest: původně zbraně sportovních střelců a lovců, v občanské válce v USA se proslavily právě jako odstřelovací pušky.
Bylo to právě v USA, konkrétně ve městě Utica ve státě New York, kde jistý pan Morgan James v roce 1848 vynalezl první prakticky použitelný puškový dalekohled: šlo o dlouhou úzkou trubku, určenou právě k montáži na "benchrestové" pušky, osazenou vhodnými čočkami. Světelnost nestála za mnoho, a zvětšení bylo pouze čtyřnásobné; přesto však nové zařízení umožnilo střelcům, zvyklým až dosud střílet i na značně velké vzdálenosti s pouhým otevřeným hledím, nebývale zvýšit přesnost střelby. Pouhých 13 let nato je právě Jamesův dalekohled ve spojení s těžkou dalekonosnou puškou. V tomto článku je také vhodné vzdát čest nejpřesnější zbrani tehdejší doby ‐ britské Whitworthově předovce, užívané převážně konfederací: rychlostí střelby se samozřejmě nemohla ani zdaleka rovnat Sharpsovým či Spencerovým puškám nabíjeným zezadu; zato však umožňovala přesnou mířenou střelbu až na nějakých 1600 metrů.
Vojáci a myslivci Starého světa si na svůj zaměřovací dalekohled museli ještě nějakou tu desítku let počkat: teprve někdy kolem roku 1880 přichází August Fiedler s prvním skutečně v poli použitelným evropským puškohledem. Zanedlouho poté ‐ v roce 1898 ‐ rozvíjí Karl Robert Kahles výrobu zaměřovacích dalekohledů "Telorar" ; ty se staly základem proslulosti firmy Kahles, jež je v současné době součástí skupiny Swarovski.

Puškohledy Kahles

Zbytek, jak se říká, již je historie: lovci i vojáci brzy ocenili výhody zaměřovacích dalekohledů a ty se staly jejich pravidelnými průvodci. Za samostatnou zmínku snad stojí rakouská firma Steyr, jež již v 70. letech integrovala špičkový dalekohled Swarovski přímo do těla své revoluční útočné pušky AUG. Dnes existuje nepřeberná paleta optiky pro pušky, brokovnice, speciální zaměřovací dalekohledy se vyrábějí pro staré ládovačky na černý prach či pro revolvery; existují dalekohledy s nočním viděním a dokonce puškohledy vybavené integrovaným fotoaparátem, který automaticky při stisknutí spouště vyfotografuje cíl...

Architektura puškohledu Moderní zaměřovací dalekohled je poměrně komplikované zařízení ‐ kvalitní puškohled ostatně dokáže být klidně dražší, než samotná zbraň, na níž je upevněn ‐, opravdu jen vzdáleně odpovídající původní jednoduché trubce s čočkami Morgana Jamese. Jedná se samozřejmě o specializovaný dalekohled ‐ má tedy běžný okulár i objektiv a ovšem i převracející optiku, jež zajišťuje, abychom cíl viděli stejně jako ve skutečnosti ‐, nicméně nalezneme zde toho mnohem více:mezi nejdůležitější prvky zaměřovacího dalekohledu patří záměrný kříž. Ten umožňuje jak přesné zaměření zbraně na cíl, tak i odhad vzdálenosti ‐ o různých záměrných obrazcích si ještě řekneme více. Záměrný kříž může být umístěn buďto v přední nebo v zadní ohniskové rovině dalekohledu. U jednoduchých puškohledů s pevnou ohniskovou vzdáleností je to lhostejné; u dalekohledů s proměnným zvětšením (transfokátorů) v tom však je zásadní rozdíl. Je-li totiž záměrný kříž umístěn v přední ohniskové rovině (tedy za objektivem), zdánlivá velikost záměrného kříže se zvětšuje nebo zmenšuje spolu se zdánlivou velikostí cíle ‐ je tedy možné záměrný obrazec využít pro odhad vzdálenosti při libovolném zvětšení.

Moderní zaměřovací dalekohled 

Jestliže však je záměrný kříž umístěn v zadní ohniskové rovině ‐ před okulárem ‐, zůstává jeho velikost i při změnách zdánlivé velikosti cíle při měnícím se zvětšení konstantní. Pro odhad vzdálenosti tedy záměrný obrazec dost dobře použít nelze, neboť by bylo nutné neustále počítat s opravou odpovídající právě nastavenému zvětšení. Většina zaměřovacích dalekohledů je vybavena světelnou diodou, jež při špatných světelných podmínkách záměrný kříž osvítí. Míra osvětlení je obvykle regulovatelná; lépe vybavené dalekohledy umožňují osvětlení zapnout či vypnout při libovolné intensitě osvětlení; dalekohled má tzv. rektifikační šrouby, jež mění relativní polohu záměrného kříže; jejich pomocí se uzpůsobí dalekohled konkrétní pušce při nastřelování (o tom se ještě také zmíníme); tubus puškohledu je obvykle hermeticky uzavřen a vyplněn dusíkem, aby se na jeho optických prvcích nemohla srážet vzdušná vlhkost celý dalekohled samozřejmě musí být vyroben s takovou odolností, aby bez ztráty přesnosti vydržel zpětné rázy zbraně; to je zvlášť velký problém u velkorážných pušek (typicky v ráži .50 BMG ‐ příkladem takové zbraně je např. špičková puška Steyr HS50 nebo velmi zajímavý český Falcon): tyto pušky obvykle musí být osazovány speciální optikou.

Základní údaje, určující typ zaměřovacího dalekohledu, jsou dva: zvětšení a průměr jeho objektivu: např. dalekohled 10x50 zvětšuje desetkrát a jeho objektiv má průměr 50 mm; u puškohledů s proměnným zvětšením se prostě udává rozsah od - do, třeba tedy 3.5-7x20 pro transfokátor nabízející zvětšení 3.5 x až sedmkrát a s objektivem dvoucentimetrovým.

Artemis2000 3 -12 x 50

Význam zvětšení je zřejmý ‐ volíme je podle toho, pro jaké účely chceme zbraň používat. Při střelbě na velkou vzdálenost v klidu ‐ tedy typicky pro terčovou střelbu ‐ je samozřejmě ideální co největší. Na druhou stranu ale čím větší zvětšení, tím menší zorný úhel, a tím menší prostor kolem cíle vidíme; při terčové střelbě to samozřejmě nevadí, ale při lovu to může být problém. Proto myslivci používají typicky zvětšení menší; připomeňme znovu standardní optiku pušky AUG, jejíž zvětšení je "pouze" 1.5 ‐ takový rozdíl dokáže oko korigovat, a střelec může ponechat otevřené obě oči, jedním se pro přesné míření dívat skrz zaměřovací dalekohled, druhým sledovat situaci kolem.
K čemu je však dobrý průměr objektivu? S trochou zjednodušení, jak je velký objektiv, tolik světla se do něj vejde ‐ a o to lépe je vidět cíl: špičkové puškohledy s velkou světelností (a samozřejmě také značně velkými objektivy) nabízejí mnohem lepší viditelnost za špatných světelných podmínek. Zároveň větší objektiv umožní střelci vidět širší prostor kolem cíle; i to je samozřejmě výhoda. Proto se obecně dá říci, že čím větší průměr objektivu, tím lépe ‐ až na to, že dalekohledy s většími objektivy jsou samy větší, těžší a dražší.

Montáž

Upevnění dalekohledu ke zbrani není nic jednoduchého: musí být velmi pevné a stálé, aby se relativní poloha optiky vůči záměrné nemohla při zpětných rázech měnit; přitom ale musí být dosti pohodlné puškohled sejmout a nasadit.
Existují různé varianty montáže; zvláště u zbraní se slabším zpětným rázem se nezřídka používá poměrně jednoduchých "nacvakávacích" mechanismů. Za nejběžnější standard však lze považovat kombinaci universální lišty na zbrani, kroužků držících vlastní teleskop, a montáže, jež zapadne do obou.

Nastřelení zbraně

Bezprostředně po připevnění zaměřovacího dalekohledu ke zbrani ovšem nelze střílet (alespoň ne chceme-li zasáhnout to, na co míříme): nejprve je nutné sjednotit záměrné čáry zbraně a dalekohledu; tomu se říká nastřelení.
Základní princip je jednoduchý: upevníme pušku, abychom vyloučili nepřesnost danou rukou střelce ‐ na střelnicích k tomu bývá k dispozici nastřelovací koza ‐ namíříme na terč, a vystřelíme. Podle toho, v jakém směru a do jaké vzdálenosti od záměrného bodu kulka dopadla, posuneme záměrný bod dalekohledu. Opakujeme tak dlouho, dokud zbraň nestřílí právě tam, kam míří dalekohled.
Pro posun záměrného bodu právě slouží rektifikační šrouby: jsou dva, obvykle zhruba v polovině délky teleskopu. Šroub pro vertikální posun záměrného bodu je obvykle na horní straně, šroub pro posun horizontální bývá vpravo. Šrouby jsou vybaveny mechanismem, který umožní přesně počítat pootočení o daný úhel ‐ západka šroubu pokaždé zřetelně cvakne. V dokumentaci teleskopu (často přímo na jeho těle poblíž rektifikačního šroubu) je uvedeno, o kolik každé cvaknutí posune záměrný bod při střelbě na danou vzdálenost ‐ typickým případem bývá 1/4 nebo 1/8 palce na 100 yardů.
U většiny dalekohledů jsou šrouby opatřeny krytkami, pod nimiž je drážka, umožňují šroubem otáčet pouze za pomoci šroubováku: idea je ta, že při nástřelu teleskop přesně nastavíme, nasadíme krytky, a od té chvíle můžeme střílet zcela přesně aniž bychom s rektifikací cokoli dalšího dělali.
Některé lépe vybavené dalekohledy, zvláště ty určené pro střelbu na větší vzdálenost, však mají rektifikační šrouby bez krytek, opatřené rybinou pro snazší otáčení holou rukou a také stupnicí, umožňující odečíst přesné nastavení.
Je třeba si dát pozor na to, že u levnějších zaměřovacích dalekohledů nejsou posuny navzájem zcela nezávislé ‐ pootočíme-li šroubem pro svislý posun, změní se mírně záměrný bod i v horizontální poloze, a naopak: nastřelení pak dá víc práce a vyžaduje více pokusů a více ran. Kvalitnější teleskopy mají posun obou šroubů zcela nezávislý, zvláště důležité to je u dalekohledů, jejichž rektifikační šrouby umožňují změnu kdykoli.

Jak s puškohledem zacházet

Už jsme si řekli, že je třeba se do dalekohledu dívat z větší vzdálenosti a nepřikládat oko přímo k jeho okuláru. Samozřejmě správnou vzdálenost poznáme hned na obrazu: pokud vidíme jasný a čistý stejnoměrně prosvětlený kruh se zaměřovacím křížem, díváme se ze správné dálky.
Na nejjednodušších zaměřovacích dalekohledech nemusíme nalézt vůbec žádný ovládací prvek (vyjma rektifikačních šroubů; ty však u takového dalekohledu budou schovány pod krytkami). Většinou se však setkáme alespoň s některými z následujících ovladačů (většinu jich lze dobře vidět na třetím obrázku):

• bezprostředně na okuláru bývá prstenec dioptrické korekce, který umožňuje uzpůsobit dalekohled oku střelce;

• ovladač osvětlení záměrného obrazce vidíme na obrázku na horní straně blízko okuláru; jiné dalekohledy jej mívají na levé straně pouzdra proti horizontálnímu rektifikačnímu šroubu. Obvykle jde o jednoduchý otočný ovladač, umožňující osvětlení regulovat i zapínat a vypínat; pod ním se také skrývá baterie;

• u puškohledů s proměnným zvětšením obvykle následuje otočný prstenec, regulující zvětšení;

• přibližně uprostřed těla dalekohledu ‐ tedy v místě, kde je uvnitř uložen optický prvek se záměrným obrazcem ‐ jsou rektifikační šrouby. Jak jsme si řekli v odstavci, věnovaném nastřelování zbraně, často bývají pod krytkou;

• jen některé ze zaměřovacích dalekohledů jsou vybaveny nastavením nulové paralaxy; většina puškohledů má paralaxu pevnou. Na obrázku vidíme nastavení paralaxy vedle rektifikačních šroubů.

Co to je nulová paralaxa a paralaktická chyba? 

Jde o to, že zaměřovací dalekohled je opticky uzpůsoben tak, aby promítal obraz záměrného kříže právě na cíl: pak je zřejmé, že jeho umístění je přesné, bez ohledu na to, z jaké vzdálenosti a z jakého úhlu se díváme do okuláru. Také to znamená, že střelec může zaostřit pohled zároveň na cíl i na záměrný obrazec.
Výrobce puškohledu ovšem nemůže vědět, jak bude cíl skutečně daleko ‐ a v tom je právě čertovo kopýtko: jestliže totiž je záměrný obrazec promítán do zásadně jiné vzdálenosti, než v níž se cíl skutečně nachází, může sebemenší pohyb oka změnit skutečný bod zamíření. Pro zjednodušení si představme, že by záměrný obrazec nebyl na cíl promítán, ale někdo jej tam skutečně donesl a umístil: pak je zřejmé, že při přesné projekci ‐ kdy obrazec leží přímo na cíli ‐ je samozřejmě jedno "odkud se díváme". Naproti tomu, čím je kříž od cíle vzdálenější, tím může pohled trochu ze strany přinést větší úchylku záměrné linie (a také to znamená, že zaostříme-li zrak na cíl, rozostří se nám kříž a vice versa).

Meopta ZD 3 - 12x56

Běžné zaměřovací dalekohledy mají vzdálenost cíle ‐ tzv. nulovou paralaxu ‐ obvykle nastavenu přibližně na sto metrů, což je asi nejběžnější vzdálenost. U dalekohledů, určených pro střelbu na blízko i na dálku, však někdy bývá k dispozici ovladač, jímž lze nulovou paralaxu změnit podle potřeby. Možnost pracovat s rektifikačním šroubem pro vodorovný posun záměrného bodu je šikovná, vane-li silnější a víceméně stálý vítr. Pak můžeme ‐ pro danou vzdálenost ‐ posunout odpovídajícím způsobem záměrnou, a mířit na střed záměrného kříže; s teleskopem, který průběžnou změnu rektifikace neumožňuje, musíme korigovat pro vítr sami a mířit "vedle".
Svislá rektifikace umožňuje uzpůsobit střelbu pro různé vzdálenosti: zatímco optika se samozřejmě dívá v přímé čáře, kulka přímo neletí; pohybuje se po balistické křivce, jež stále klesá. Při střelbě na velkou vzdálenost tedy potřebujeme záměrný bod níže, než při střelbě na blízko.
Záměrné obrazce
Snad nejklasičtější je prostý kříž; někomu lépe vyhovují kříže tlustší, jež snáze navádějí oko k cíli ‐ ty jsou pak často neúplné nebo uprostřed ztenčené, aby nepřekrývaly obraz cíle.
Řada obrazců je uzpůsobených tak, aby ‐ při známé velikosti cíle, nebo alespoň snadném odhadu této velikosti ‐ pomohly střelci co nejpřesněji odhadnout jeho vzdálenost. Sem patří záměrné obrazce s pomocnými ryskami ("Boone & Crockett" či "Varmint Hunter's"), a jako snad nejklasičtější zástupce kříž Mil Dot. Jeho rysky jsou opatřeny tečkami, jež jsou od sebe vzdáleny přesně jednu tisícinu radiánu (odtud Mil-Dot: miliradiánové tečky). Každá z teček má navíc délku přesně 1/4 miliradiánu. S touto informací lze snadno nejen odhadnout vzdálenost, známe-li velikost cíle; můžeme také dobře odhadnout případný posun záměrné při pohybu cíle, nebo chceme-li ručně korigovat účinky větru nebo balistické křivky při střelbě na velkou vzdálenost.
Na sto metrů dá tisícina radiánu vzdálenost téměř přesně 10 cm ‐ patrně proto se právě tato jednotka používá. Vidíme-li metrový objekt v cíli právě přes všech deset bodů záměrného obrazce Mil Dot ‐ je sto metrů daleko. Zabere-li bodů bodů jen pět, je to 200 m. Zabere-li bod pouze jediný, míříme na kilometr. Zabere-li bodů sedm, je to malinko přes 140 m ‐ a tak dále.
 Záleží na typu střelby ‐ jiný zaměřovací dalekohled se hodí myslivci, jiný sportovci, jiný odstřelovači (ten např. navíc požaduje krytky omezující odlesky slunce od čoček). Záleží také jak je hluboko do kapsy: v podstatě nelze udělat chybu ‐ samozřejmě při správné volbě zvětšení, světelnosti, záměrného obrazce a podobně ...
Moderní špičkové puškohledy (viz obrázek Kahles)  V roce 2006 firma Kahles představila na řadách zaměřovačů HELIA CS, CSX a CL vícenásobná výšková stavítka záměrného obrazce multizerO. Jedná se o mechanicky velice náročný prvek, který umožňuje na stavítku předem definovat několik nástřelných bodů. Výhoda takového zařízení je dvojí – buď vám umožní jednoduché uložení a opakované nastavení nástřelného bodu na více vzdáleností (např. 100, 200, 300 metrů), nebo vám umožní používat víc druhů střeliva bez nutnosti neustále na střelnici kontrolovat nastřelení zbraně. Prostě nastřelíte zbraň poprvé pro jednotlivé dálky (nebo druhy munice) a seřídíte stavítko. Kdykoliv se potom potřebujete vrátit ke konkrétní dálce střelby (nebo typu munice), jednoduše sejmete krytku stavítka, nastavíte si potřebné seřízení a je hotovo. Seřizování se provádí pomocí přiloženého plastového přípravku – klíče a není nijak komplikované. Každopádně je to něco, co (s pomocí uživatelské příručky zaměřovače), zvládne prakticky každý. Novinkou pro rok 2008 jsou dva modely sportovní a taktické optiky K 312 a K 418. Oba modely mají neosvětlenou záměrnou osnovu (K 312 v první ohniskové rovině) a jsou vybaveny korekcí paralaxy od 30m do nekonečna.

Tipy při výběru puškohledu První pohled věnujeme povrchu puškohledu a jeho celkovému dílenskému zpracování. Jakékoliv nepřesnosti, rozmazaná písmena potisku nebo i jiné zdánlivé maličkosti, jsou varováním.
* Chod zaostřování a změny zvětšení musí být plynulý bez drhnutí, ale dostatečně tuhý. Příliš volný chod může svědčit o velkých vůlích s možností projevů v nepřesnosti a netěsnosti.
* Obraz musí být brilantní, vykreslený ostře až do okrajů zorného pole. Zde často bývá obraz ostrý jen ve středu obrazu a k jeho okrajům se rozostřuje, což zjistíme zejména za šera.
* Obraz nesmí mít žádný náznak zákalu nebo barevného odstínu, což bývá slabostí optických přístrojů s plastikovými čočkami.
* Příliš lehký puškohled je pro nás varováním, že uvnitř nejsou použity skleněné čočky, které jsou nejkvalitnější, ale plast.
* Zaměřovací osnova musí být při změně zvětšení ve stabilní poloze. Bod záměru musí zůstat přesně ve středu obrazu a nesmí se změnou zvětšení svoji polohu měnit.
* Při změněn zvětšení se nesmí obraz ani zaměřovací osnova rozostřovat a zaostření musí zůstat přesné.

Puškohled Meopta ZD 3-12x56

To je dalekohled šitý na míru lovcům střílejícím často na větší vzdálenosti a je konstruován speciálně pro lov za snížených světelných podmínek. Použitá záměrná osnova typu V-DOT ve spojení se správnou úrovní jasu záměrné značky, umožňuje přesné zamíření i na malé cíle. Osvětlení značky je za běžného denního světla pozorovatelné prakticky jen při stupních 6 a 7, takže cíl pozorovaný za hraničního jasu při rozsvícení značky, nemizí v jejím jasu. Úroveň jasu lze nastavit točítkem na levé straně puškohledu v sedmi stupních označených číslicemi 1-7. Mezipolohy označené tečkou osvětlení vypínají, takže pootočením o jediný záskok lze osvětlení vypnout a naopak pootočením o jediný záskok zpět zapnout na původně nastavenou úroveň. Životnost originální baterie je asi 80 hod.


Tagy: #brokovnice, #kulovnice, #myslivost, lov, zbraně, střelivo, munice pro lovecké zbraně ...
Výbavy pro myslivce, oblečení, uniformy, obuv, lovecké a sportovní zbraně, střelivo, optika, nože. Opravy a nastřelování zbraní, rytiny

Zelené katagorie: rozdělení, popis vybavení znaky a hlavní rysy chování v myslivosti

Tom Miranda

Mezi lidmi od lesa a v zeleném rozeznáváme následující kategorie: myslivci, lovci, střelci, lidolovci, lajfstajlisti a lovuzdaráci.

Rozdělení jednotlivých exemplářů jednoznačně do kategorií není vždy vyloženě jednoduché, některé vykazují znaky příslušnosti k více kategoriím a jiné jim naopak chybí, níže tedy uvádíme typické charakteristiky krystalických zástupců své kategorie.

Myslivci - vyskytují se ve zvýšené hustotě mezi profesionálními lesníky a dalšími profesionály vzděláním či prací spojených s přírodou nebo lesem, v menší míře pak mezi ostatní zelenou populací měst i venkova. Jedná se o jedince, kteří mají dostatek intelektu, zájmu, energie, píle a sebezapření, aby se dostatečně a stále vzdělávali v problematice, která je v tomto oboru poměrně komplexní. Myslivec má dobré znalosti o zvěři, její biologii, etologii, zvycích a chování, ekologii (ekologie jako nauka je seriózní vědou, zabývající se vztahy mezi živými organismy navzájem i prostředím a nemá nic společného s panelákovými ochránci, zelenými teroristy a pod., to jen tento termín zprofanovala média), potravních nárocích, nárocích na biotop, prostředí atd. Má dobré znalosti o lovu, střelbě, praktické znalosti loveckých zbraní, obvykle se více či méně orientuje v kynologii, atd. Každý myslivec si zaslouží respekt.

Lovci - Častěji provozují lov a myslivost jako svojí zálibu, mají méně odborných znalostí, než myslivci, ale stále se jedná o druh s vysokou mírou znalostí. Znají dobře zvěř a její zvyky, prostředí, stopy... Obvykle se vyznačují disciplínou, ovládají různé způsoby lovu, umí stopovat a rozpoznávat pobytové znaky zvěře, vědí jak se chová v kterém ročním období atd. Obvykle se ale snaží být co nejlepší, nelitují úsilí a energie investované do své záliby a zlepšování svých dovedností. Jedná se vlastně o nadmnožinu myslivců, protože (až na výjimky typu oborníci apod. není myslivec dobrým a úplným, není-li dobrým lovcem).

Střelci - hobíci, znalosti zvěře a její biologie a chování na základní úrovni. Jimi ovládané způsoby lovu se obvykle redukují na lov na čekané na posedu, nejčastěji u vnadiště, zvěř k lovu vybírají v lepším případě podle zásad průběrného lovu (protože jim to někdo řekl a jinak by měli průser), v případě horším podle zásady 1P (jeden přišel). Navzdory názvu kategorie se mezi nimi vyskytují střelci nejen dobří, ale i průměrní, ba i zcela podprůměrní. Najdou se mezi nimi ovšem i kvalitní kusy, dobří střelci aspirující na kategorii dobrých lovců, pokud na sobě zapracují.

Přírodní záběr fotografie

 Lidolovci - typický produkt doby minulé. Obvykle je charakterizují čvachtavé holinky, maskáče vzor ČSLA a zbraň nevalného technického stavu, špatně opečovaná. Pozor, nemluvíme zde o ceně zbraně, chudoba cti netratí a řada vynikajících myslivců se najde mezi lesnickým personálem, nepříliš movitým, se zbraněmi staršími či levnými, obvykle však dobře ošetřenými. Naopak, mezi lidolovci často vidíme zbraně, které kdysi byly vysoké hodnoty i technické úrovně, obvykle ukradené nebo zabavené v 50 letech ze zámků apod., dnes ve stavu žalostném. Tak můžeme vidět třeba lankasterový troják z dílny zvučného jména z rakouského Ferlachu s pažbou natřenou Balakrylem, vyrezlými komorami apod. Obvykle jen mlhavě tuší, jak se aktuálně pohybuje bod zásahu jejich zbraně ve vztahu k záměrné, protože patrony jsou přece drahý. Znalosti o zvěři mizerné, většinou zcela neodpovídající aktuální úrovni poznání a obsahující plno bludů, protože tak se to přece dělalo vodjakživa. O zvěři většinou vědí jen to, že nejlíp chutná se šipkovou a hlavním kritériem úspěšnosti chovu zvěře je plný mrazák, cokoliv má zahnutý zobák je nepřítel...atd.

 Lajfstajlisti - jako jsou lidolovci produktem doby minulé, lafstajlisti jsou produktem doby moderní. "Papíry" velmi často "koupili" a o zvěři ví obykle minimum, omezené na to, jak velká trofej vyvolá závist a obdiv kolegů z jejich kategorie. K lovu a myslivosti, pokud se o ní dá vůbec mluvit, se dostali z leknutí, protože je to "in". Mezi jejich atributy obvykle patří drahé vybavení, terénní auta, prvotřídní oblečení, drahá flinta v supervýkonné magnumové ráži, noční vidění, halogenový hledáček atd. Znalosti o zvěři nulové, ovládaný způsob lovu se redukuje na sezení na posedu u hromady celou noc, samozřejmě zatepleném a vytápěném, a střelba po čemkoliv, výjimka nevýjimka (ze zákona), vždyť já na to mám. (POZOR PROSÍM - nechápejte mě špatně. Nerad bych byl osočen ze závisti či něčeho podobného. Platí věta, že atributem lajfstajlisty jsou supervýkonné zbraně poslední generace, drahé stylové vybavení atd., ale NEplatí věta obrácená, že kdo používá podobnou výbavu, je automaticky lajfstajlista. Sám jsem fanouškem výkonných ráží a zbytečné prochládání či jiné ničení zdraví pokládám za blbost, nikoliv známku (punku ) odvahy a chlapáctví, kvalitní výstroj pokládám za samozřejmost a používám kvalitní oblečení atd. a investice do toho jsem nikdy nelitoval).

 Lovuzdaráci - vyskytují se napříč zelenou populací, o něco hustěji v příměstských honitbách v nájmu MS, kde není mnoho zvěře. Moc toho nenaloví, o to více nakecají v hospodě. Ve velké většině strážci mysliveckých tradic, ovšem zhusta ve zcela pokřivné podobě. Mysliveckou mluvu používají často nesprávně, zato když zelené oblečení nemá tu podle nich správnou zelenou, je to důvod pro plamennou filipiku. (Že např. podle všech tradic jsou tradičními barvami i šedá, hnědá a černá - viz uniformy a kamizoly např. lesnického a mysliveckého personálu některých panství v minulosti a pod. - nikdy nepochopí). Tradic mají plná ústa, zejména těch, z kterých kouká nějaké pitivo, ale krmit až když padne sníh, či dávat srnčí v zimě pšenici jim takové problémy nečiní, vždyť se to tak přeci dělalo vždycky a je to tradice. Sveřepě lpí i na úplných anachronismech, které odporují buď současné úrovni poznání, nebo legislativním podmínkám, vše pod zaklínadlem (pseudo)tradic.

Zdroj: sociální sítě Facebook, posíláno emailem

Příroda Myslivost Černá zvěř Divočák a názory myslivců Poznámky k obtížnosti lovu v noci. Jak prase střelit i bez nasvícení?

Rudl černé v sestavení vedoucí bachyně

Příroda Myslivost Videa Milování v přírodě Černá zvěř Divočák a názory myslivců Poznámky k obtížnosti lovu  v noci:
Černá zvěř je mnohde přemnožená, přizpůsobená prostředí obtížně ulovitelná. Jsem průměrný myslivec s krásným vztahem k přírodě a ke zvěři, k mysliveckým tradicím a všemu co k tomu patří. Vždy jsem zastával  názor, že noktovizory nikdy ne! Příčí se to tradicím atd. Je pravdou, že kdo poctivě chodí do lesa obeznává si ochozy zvěře, vidí a ví víc než ostatní, kteří sedí doma a tudíž může pozorovat černou "někdy i za dne".

Dnešní uspěchaná doba, pokrok v elektronice, optice a dalších přináší i změny v chování zvěře. Velký turistický tlak v lesích, zemědělská výroba, stroje se záběrem několika metrů, rychlost, monokultury kukuřice a řepky působí na zvěř a ona reaguje i tím, že z původně denní aktivity přechází na noční - pořád myslím

černou zvěř.

K lovu černé zvěře je tu více podrobností a zkušenost učí víc techniky jak prase střelit i bez nasvětlení krmeliště!

Zdroj: Sociální sítě komunity a názory myslivců

Myslivci a krátké střelné zbraně - pistole, revolvery a podobné nebezpečné hračky

Colt americké kavalerie

Jen si myslivci a chlapci nepořizujte ty pistole, revolvery, kolty a podobné zbraně jako hračky do ruky. Snad jen pro nutnou obranu rodiny nebo účely sportovní střelby, organizované na střelnici. Člověk je nestabilní blbec, nevedený, někdy nevychovaný, s neřízenými výkyvy spánku, života a své hlouposti.
Ukazovat před děvčaty revolver místo penisu, jak dámy říkají, to občas také pánové dělají (exhibují).
Na to, každý to ví, je šikovný vlastní funkční penis a ne jiné hračky.

Ve spánku si jeden hrál a nevěděl o tom (píšou to servery na netu):
Američan Sandforth Rothman, toho ze spánku probudil výstřel z pistole. Nejhorší však bylo zjištění, že má prostřelené koleno a také to, že si bolestivé zranění nejspíše způsobil sám. Pravděpodobně totiž trpí náměsíčností.

Třiašedesátiletý postřelený z Boulderu v Coloradu řekl policii, že si z oné osudné události nic nepamatuje. V době incidentu byl ale v domě sám, píše britský server Metro.

Zbraň, z níž se střílelo, patří také postřelenému. Devítimilimetrovou pistoli si obvykle schovává nedaleko postele. Podle policistů nebyl muž pod vlivem drog ani alkoholu, užívá pouze léky proti bolesti,a to na řádný lékařský předpis.

O tom, že vlastnit zbraň může být velmi nebezpečné, vypovídá i další případ, jenž se odehrál před pár dny. Dvaapadesátiletý Darrel Elam z Washingtonu si pořídil pistoli, ale bál se, že v pouzdře není dostatečně v bezpečí. Tak si ji chtěl přendat na "bezpečnější" místo do kapsy u kalhot. Přitom ale ze zbraně vystřelil. Kulka prolétla levou hýždí a stehnem, zastavila se až těsně nad kolenem.

Pistoli nepotřebujete v myslivosti vůbec, střelba na zvěř i z velké ráže revolveru je neúčinná.

Viděl jsem to v jednom nejmenovaném případě kdy frajer dostřeloval prase, které po nepřesné střelbě z kulovnice, odešlo do krytu kraje lesa. Viditelnost byla jako při úplňku, ale divočák byl stále aktivní i po zásahu 7 nebo 9 ran kamsi potmě... opatrným pistolníkem. Prostě myslivost není žádná kovbojka, přesto mezi myslivci jsou experti co pracují ve státní službě a myslivost kazí (dokonce pytlačí tak, že to všichni tiše tolerují a dělají to někteří taky - plní mrazáky)

Střílí tento myslivec rychle, bez rozmyslu a na všechno. Taky se tomu říká mezi myslivci "hlad po ráně". Takový myslivec má jen malý mozek i penis. Někdy se přesvědčte na poslední leči, že je tomu tak.

Takové jsou zprávy a byly doby, kdy i na myslivecký úřad v okresech chodily pravidelné zpravodaje, kde se události kolem zbraní a neštěstí podrobně popisovaly. Dnes to píší bulvární noviny, které tahají informace z okolí a policie.

Osobnost myslivce Sanitární odstřel a RÁNA Z MILOSTI (shot from grace)

Lovecký slídič WelshSpringerSpaniel

Jsou situace v myslivosti, které vyžadují jednat a zmírnit utrpení poraněné zvěře. Jaká je představa o osobnosti myslivce?
Jaké jsou přírodní zákony kontra lidské předpisy a morální postupy?

Myslivecká a lovecká etika. 
Cítění a jemu odpovídající jednání při veškeré myslivecké činnosti nazýváme mysliveckou morálkou, etikou....a  ta vytváří osobnost myslivce. Již slavný řecký spisovatel Xenofón (430 - 425 až 354 - 360 př. n.l.) ve svém díle "Kynégetikos" ("Psovod", překládáno též "O lovu"), nejstarším známém spise o lovectví, uvádí v kapitole XII: "Lov mládeži přemnoho dobrého přináší; činí z nich totiž muže rozšafné a poctivé, poněvadž se vychovávají v pravdivosti". A v kapitole XIII: "Kdyby přičiněním, rozvahou a opatrností lovci nevynikali, zvěře by neulovili". O nutných osobních vlastnostech myslivce v minulosti se obsáhle zmiňují např. staré německé lovecké knihy z počátku 18. století (H. F. von Fleming, H. W. Döbel, aj.).
Myslivec tehdejší doby musel být bohabojný, musel mít výborný zrak, sluch, dech, hlas, zdravé a rovné zuby, bezvadné tělo a rychlé nohy, musel být otužilý, bdělý, vytrvalý, statečný, věrný, poctivý, mlčenlivý, musel mít zdravý úsudek, lásku ke psům, dobrou a udržovanou zbraň, nesměl být závistivý, nesměl pít, atd.
Myslivci by se měli i v současnosti honosit těmito vlastnostmi, požadovanými již před více jak dvěma stoletími. Slavný ruský spisovatel I. S. Turgeněv, sám vášnivý nimrod a autor známé monografie "Lovcovy zápisky" (1852), uveřejnil v druhé polovině 19. století proslulou stať

"Nedostatky lovce".
Není pravým ani dobrým lovcem:

kdo nechce časně vstávat,
kdo se na lovu brzy unaví,
kdo nemá trpělivost a zlobí se pro každou nepříjemnost na lovu,
kdo neumí vybírat krajinu pro lov,
kdo loví dlouho na témže místě,
kdo je choulostivý na vítr a déšť,
kdo se zlobí, když najde málo zvěře,
kdo nezná různé zvyky zvěře,
kdo na lovu pustí svého psa z dohledu,
kdo se přes míru spoléhá na psa a nepopřeje mu ani trochu svobody,
kdo na lovu stále na psa křičí "přines",
kdo za každou svou chybu trestá psa nebo ho za jeho přestupky vůbec netrestá,
kdo se nestará, čím se jeho pes živí,
kdo na nevelikou vzdálenost vypálí na zvěř z obou hlavní a rozbije zvěř na kusy,
kdo je lakomý a lituje střeliva,
kdo dlouho míří a vystřelí, až se zvěř octne ve velké vzdálenosti,
kdo neumí odhadnout vzdálenost letící zvěře,
kdo se nestydí vystřelit na zajíce v loži nebo na sedící pernatou zvěř,
kdo střílí na vzdálenost přes sto kroků,
kdo v přítomnosti spolu lovců nosí zbraň nedbalým způsobem,
kdo nedovede rozeznat, kam odtáhnuvší pernatá zvěř zapadla,
kdo za vedra neustále pije vodu.

Vyžadované zásadní vlastnosti myslivce:
- přísné a přesné dodržování zákonů, směrnic a nařízení o myslivosti; přednostní uplatnění chovatelských zásad a ochrany zvěře;
- ušlechtilé provozování lovu, potlačení "střelecké vášně", rozvaha, sebeovládání, skromnost;
- ukázněnost a dodržování bezpečnosti při zacházení se zbraní; zachování mysliveckých zvyků, stálé sebevzdělávání;
- poctivost a čestnost, slušnost a nezištnost, družnost a ochota pomoci jak při provozování myslivosti a ve styku myslivců navzájem, tak i v občanském životě.

 Myslivost je nejen prostředkem k poznání a pozorování přírody, nýbrž působí i na lidské srdce a rozum. Etika myslivce se projeví tam, kde přestává platit směrnice a rozhoduje cit.

Komentář autora videa (přeloženo z holandského textu) upozorňuji na strojový překlad translatoru od Google je proto dále bez úpravy.
Drama jelena. Během natáčení divokých prasat, jsem viděl něco červeného, co vypadalo jako jelen. Také jsem viděl, že něco není v pořádku. Rozhodl jsem se jít podívat a vklouzla pomalu na místo. Tam jsem našel jelena s velkým problémem. Ten byl chycen v změť ostnatého drátu. Parohy byly vážně poškozeny a jeho pravé oko bylo rozbito. Hlava byla velká rána naplněná hnisem a jeho ucho na hlavu. Toto zvíře je obětí lidské nedbalosti a bude muset platit za to smrtí. Stav jelena byla hubený a tenký obrovský stres to způsobilo. Co se zvířata nemohou chodit ani ostnatý drát jsou přítomny, ale bohužel takové věci se dějí příliš často stejně. Jednou jsem přišla domů, jsem volal hajný a on udělá vše, aby si zvíře z jeho utrpení. Velmi smutné pro takové ušlechtilé zvíře.
O několik dní později, zastřelili jelena stále tak že už netrpí. Vypadalo to hrozně, a byla pokryta hnisající rány. Šťastný konec pro jeleny.