Kulovnice Magnum Standard představují základní modely řady Magnum a jsou zapažbené do ořechové pažby.

Konstrukce je postavená na zdařilé uherskobrodské modifikaci závěrového systému Mauser 1898. 

Lovecký pes

Kulovnice mají pouzdro závěru s kvalitní oceli a vysokou přesnost i odolnost jim zajišťuje za studena kovaná hlaveň. Spoušť je standardně vybavena stavitelným napínáčkem a dobrý úchop zajišťuje pažba vyráběná z kvalitního ořechového dřeva, osazena pružnou pryžovou botkou.

 CZ 550 Magnum se proti kulovnicím řady Medium na první pohled liší silným šroubem pod zadní částí závěru, který s ohledem na použití vysoce výkonných nábojů zpevňuje ukotvení celého systému v pažbě. Ačkoli je na pouzdru závěru lišta s drážkami pro namontování optického zaměřovače nebo kolimátoru, kulovnice řady Magnum se standardně dodávají s otevřenými mířidly, kterým dává přednost řada profesionálních ochránců a průvodců poplatkových lovců vitální zvěře. Těžká zvěř se v Africe zpravidla loví na krátké vzdálenosti a ve dne, kdy je dobře vidět. Dobře nastavená klasická mechanická mířidla zůstávají jednoduchým a spolehlivým prostředkem pro přežití.

Kulovnice Magnum Standard představují základní modely řady Magnum a jsou zapažbené do ořechové pažby. První model se vyrábí v rážích .416 Rigby, a jeho nábojová schránka pojme pět a tři náboje. Druhý model se vyrábí v rážích .375 Holand & Holand Magnum a .458 Winchester Magnum a má nábojovou schránku na pět nebo čtyři náboje.

Kulovnice, Mannlicher Schönauer kulovnice, Lovecké zbraně. Známý design kulovnic Mannlicher-Schönauer, se svou elegantně tvarovanou typicky štíhlou pažbou a plochou závěrovou kličkou.

Rakouská zbrojovka Steyr Mannlicher se může pochlubit

Daněk (by pavel kysela)

nepřerušenou tradicí výroby vojenských a loveckých zbraní v průběhu tří století. Již v době svého vzniku se stala nositelem mnoha moderních postupů ve výrobě a nových konstrukčních řešení.

Rakouská armáda si po prohrané bitvě u Hradce Králové v roce 1866 rychle uvědomila, že s pěchotní výzbrojí zaspala dobu a téměř hektickým způsobem začala řešit její modernizaci.  Po krátké a neúspěšné anabázi s přestavbami pušek předovek na nábojové zadovky s klapkovým závěrem, se na scéně objevila osoba továrníka Werndla s jeho "čistokrevnou" zadovkou. Není tajemstvím, že ona jednoranná zadovka Werndl zavedená do výzbroje Rakousko-Uherské armády (1873), byla z většiny dílem českého konstruktéra Karla Holuba.

Výroba této zadovky ve Steyru odstartovala vznik silné zbrojovky, která se později stala dvorním dodavatelem C&K armády.  Pak se na scéně objevil vážený železniční inženýr Ferdinand Mannlicher (později za zásluhy rytíř von Mannlicher), se svou rychlopalnou opakovačkou, na kterou začalo Rakousko přezbrojovat od roku 1886. Výroba celé, později vyvíjené a zaváděné řady opakovaček Mannlicher, byla opět svěřena zbrojovce ve Steyru. Štýrská firma si následně vydobyla pozici jednoho z nejsilnějších a nejmodernějších světových výrobců. Zkušenosti z vojenského programu a poznatky nejmodernějšího vývoje byly už tenkrát přeneseny do výroby loveckých zbraní.  Kulovnice Mannlicher tak již v období mezi světovými válkami vytvořily jakýsi obecný vzor lovecké kulové zbraně a k jejich designu se později přiklonili i ostatní výrobci.

  Pověstným a světoznámým se stal zejména design kulovnic Mannlicher-Schönauer, se svou elegantně tvarovanou typicky štíhlou pažbou a plochou závěrovou kličkou. 

Zavedení celopažbených Manlicherovek znamenalo průkopnický čin na poli loveckých zbraní a celopažbené kulovnici se dodnes v mnoha krajích, včetně České republiky, neřekne jinak než Mannlicher. Zvládnutí technologie výroby štíhlé celopažby splňující nároky na životnost, dobře chránící hlaveň a neovlivňující přesnost střelby, byla (a množná i doposud je) tajemstvím právě zbrojovky Mannlicher.
Firma ve své tradici a zavádění inovativních řešení pokračuje i dnes, i ve třetím století své existence.  Koncem toho minulého se konstruktérům firmy podařilo zkonstruovat a uvést do sériové výroby převratné řešení závěru opakovací kulovnice. Přibližně v roce 1996 byl světu představen otočně odsuvný závěr Safe Bolt Systém (SBS) neboli "bezpečný závěrový systém, jako vlastní patentovaná konstrukce.

Jeleni v červnu

Zbrojovka Mannlicher sice disponovala osvědčenou a moderní konstrukcí závěru proslavenou zejména prostřednictvím odstřelovacích pušek SSG 69, ale bylo jasné, že je nutné přijít s něčím novým.
 Různých systémů je totiž po světě spousta a o přízeň střelců se tedy musí bojovat nabídkou uživatelských vlastností, které nikdo jiný nedokáže poskytnout.  Se závěrovým systémem SBS přichází již jako samozřejmost vysoká pevnost uzamčení, zcela hladký a rychlý chod a odolnost proti nečistotám. SBS proto disponuje čtyřmi mohutnými uzamykacími ozuby, úhlem otevření pouhých 75° a drážkou pro sběr nečistot přímo na svém těle. Jako něco zcela výjimečného však ještě navíc přináší extrémně vysokou míru uživatelské bezpečnosti. Shodou nešťastných náhod se totiž v praxi stává, že i třeba renomovanému výrobci munice unikne kulový náboj s vadou materiálu nábojnice nebo kalíšku zápalky. Pak se také zvláště při přebíjení nábojů občas "povede" vyšší prachová náplň (nedodržením pravidel pro přebíjení) a tím i vyšší tlak než nábojnice snese. Z výše uvedených důvodů následně při výstřelu dojde k prasknutí nábojnice nebo kalíšku zápalky a k proniknutí tlaku plynů až ke střelci. V lepším případě bude střelec jen ofouknut s drobnými oděrkami, v horším případě hrozí poškození zraku i sluchu.  U běžných systémů se odvod tlaku plynů mimo střelce řeší jedním nebo dvěma příčnými otvory na bocích pouzdra závěru na úrovni uzamykacích ozubů. K největšímu průniku tlaku ale dochází přes podélné drážky, kterými se uzamykací ozuby nasouvají k nábojové komoře, než se otočí do příčného uzamykacího vybrání. Tyto drážky při uzamčení závěru zůstávají prázdné u všech ostatních systémů mimo SBS. Závěr SBS má totiž v příčných uzamykacích drážkách vložen kalený ocelový kroužek, který se při uzamčení závěru otočí se závěrem a zaplní podélné nasouvací drážky.

Prostor za nábojovou komorou je tak zcela utěsněn a zabraňuje ohrožení střelce.

Další bezpečnostní novinkou je řešení manuální pojistky zbraně. Ovládacím prvkem manuálního jištění je příčně rýhované kolečko umístěné v pouzdru závěru před krkem pažby. Kolečko pojistky má tři polohy. Zatlačením (otočením) kolečka zcela vpřed se na kolečku objeví červená tečka - odjištěno. V poloze odjištěno lze střílet a nabíjet, vybíjet náboje (nábojnice) z nábojové komory.  Z důvodu zcela bezpečné manipulace při nabíjení je určena poloha střední, do které kolečko zaskočí pootočením asi 6 mm vzad a současně se na něm objeví bílá tečka indikující stav zajištěno. Ve střední poloze zajištěno je zablokován záchyt úderníku a tím zcela znemožněn výstřel.

Závěr není blokován a je možné s ním nabíjet nebo vybíjet, nyní naprosto bezpečně bez rizika výstřelu vlivem nechtěného zmáčknutí spouště. Do zajištěné polohy lze kolečko nastavit pouze při napnutém úderníku, což ukazuje tyčka výstražníku vyčnívající ze zadní části závěru.  Přestavěním kolečka manuální pojistky zcela zpět do třetí polohy, je při uzamčeném závěru podepřen záchyt úderníku a ještě zablokován závěr proti otevření. Tato poloha kolečka je indikována a navíc aretována bílým odpruženým hranolkem, který z kolečka vyskočí a brání nechtěnému odjištění zbraně. Pokud je potřeba nyní odjistit, tak je nutné tlakem shora nejdříve hranolek zamáčknout a pak teprve kolečkem otočit. Za účelem maximální možné bezpečnosti lze ve třetí poloze manuální pojistky zatlačit závěrovou kličku zcela dolů, až zapadne do výřezu v pažbě. V této pozici kličky je opět závěr zablokován proti pohybu, podepřen záchyt úderníku a ještě navíc znemožněn pohyb úderníku, vlivem postavení jistící hrany závěrové kličky do jeho dráhy. Kdyby tedy vše z nevysvětlitelného důvodu selhalo, úderník se ani při zničujícím pádu zbraně k zápalce nedostane.

Přesunutím kolečka pojistky zcela vpřed do odjištěné polohy dojde k samočinnému navrácení závěrové kličky do původní pozice a je možné ihned střílet.

Obsluha kolečka je velmi snadná a přirozená. Je totiž stejná jako ovládání pojistky loveckých brokovnic a střelec tedy provádí úkon, na který je už zvyklý.  Kolečko pojistky je zároveň ovladačem dorazového čepu závěru a při jeho nastavení do třetí pojistné polohy v otevřené pozici závěru, lze závěr ze zbraně vyjmout. Jak z popisu vyplývá, firma Mannlicher má tedy patrně asi vůdčí postavení ve vývoji současných závěrových systémů. Zároveň je zakladatelem tradičního a tím i současného vzhledu lovecké kulovnice. K tomu všemu je ještě pověstná vysokou kvalitou výroby a moderním výrobním zařízením. Spojení všech těchto nadějných předpokladů v jednu dokonalou loveckou zbraň na sebe nedalo dlouho čekat a vznikla řada kulovnic Mannlicher Classic.

Mannlicher Classic má samozřejmě závěr SBS a ocelové vysoce leštěné pouzdro závěru. Za studena kovaná hlaveň s přesným a trvanlivým vývrtem je opět leštěná a se slušivou spirálou po kování na povrchu. Povrch hlavně, pouzdra závěru a ostatních ocelových dílů je upraven kvalitním hlubokým černěním. Závěrová klika je plochá ve stylu Schonauer a ve stejném duchu je i tvarování a štíhlost výběrové ořechové pažby.

 Zásobník je vyjímatelný s kapacitou podle ráže čtyři nebo tři náboje. Záchyty zásobníku jsou součástí dna zásobníku a jsou umístěny symetricky po jeho stranách. K vyjmutí zásobníku se musí stlačit z obou stran zároveň a je tak vyloučena možnost ztracení zásobníku náhodným stlačením jednoho záchytu. Přesto je vyjímání snadné a pohodlné. Po zmáčknutí záchytů palcem a ukazováčkem vypadne zásobník přímo do dlaně.  Spoušť je vybavena zpětným (francouzským) napínáčkem nebo může být i bez něj, bodová a nastavitelná. Pistolová rukojeť je kolmější a spolu s bočními plochami předpažbí je zdrsněná čistě vypracovanou rybinou. Hlaviště pažby má bavorskou lícnici a je zakončeno účinnou, ale decentní pryžovou botkou.  Kulovnice Mannlicher Classic se vyrábějí ve třech provedeních odlišujících se délkou hlavně a zakončením předpažbí. Polopažbená verze má ve standardních rážích délku hlavně 600 mm, v magnum rážích 650 mm a dodává se buď s mechanickými mířidly nebo bez nich. Předpažbí je vpředu zakončeno stylovým "tulipánovým" výčnělkem.  Se shodným typem polopažby je vyráběna i naháňková verze "Goiserer", která má zkrácenou hlaveň na 508 mm a je standardně dodávána vždy s mechanickými mířidly.

 Nejpopulárnější verzí je bezpochyby celopažbené provedení, které je tím nejoriginálnějším Mannlicherem, protože je přímo od Mannlichera. 

Ušlechtilé ořechové dřevo pažby pokračuje až k ústí hlavně, kde je uchyceno do předního kování. Hlaveň je kvůli lepší ovladatelnosti zkrácena na univerzální délku 508 mm. Pažbení je po celé délce hlavně štíhlé a zbraň tak vůbec nenabyla na mohutnosti. Výhodou celopažby je lepší ochrana hlavně vůči hrubšímu zacházení, snadnější ovladatelnost a tradiční vzhled, který dává jasně najevo lovecké určení. Nadchne svými vlastnostmi a elegancí zejména ortodoxní myslivce, požadující velmi praktickou a spolehlivou zbraň pro více generací.



Vyráběné ráže kulovnic Mannlicher Classic

 Standardní ráže: 222 Rem., 223 Rem., 243 Win., 6,5x55 SE, 6,5x57, 25-06 Rem., 270 Win., 7x64, 7 mm-08 Rem., 308 Win., 30-06 Spr., 8x57 JS, 9,3x62

Ráže "magnum" - vyrábějí se pouze v polopažbené verzi s délkou hlavně 650 mm:  7 mm Rem. Mag, 300 Win. Mag., 7 mm WSM, 270 WSM, 300 WSM, 8x68 S


Zdroj: myslivost.cz

Způsoby lovu a historie, Kulovnice, Úspěšný lov, Ženy a myslivost, Lovecká střelba. Ženy jsou ukázněné a vzdělané, až na výjimky mají dobrý vztah k myslivosti a etické spolkové chování

Ženy jsou ukázněné a vzdělané, až na výjimky

Vliv umístění zásahu - zvěř spárkatá

Ke splnění požadavku rychlého usmrcení loveného kusu zvěře je nutné zasáhnout střelou některý z orgánů, jehož okamžitá funkce je nutná pro zajištění životních pochodů v organizmu. K těmto orgánům patří srdce a velké cévy, plíce, mozek a mícha.

Z hlediska budoucí kvality zvěřiny je žádoucí, aby ve svalovině nezůstávalo velké množství krve (barvy), čemuž odpovídá požadavek na zasažení srdce, plic či velkých cév. Z těchto základních požadavků vychází kriteria pro umístění zásahu.

Zásah na komoru - kdy jsou zasaženy orgány dutiny hrudní, je jediným zásahem , který splňuje požadavky etického lovu a současně je nejlepším zásahem i z hlediska získání zvěřiny. Při tomto zásahu jsou téměř vždy zasaženy plíce a velké cévy, často je zasaženo srdce, resp. jsou tyto orgány zasaženy současně. Šokový účinek tohoto zásahu vyvolává ve většině případů okamžitou smrt zvířete, případně zvěř odbíhá několik desítek metrů, nevnímá okolí (naráží do překážek) a během několika vteřin padá zhaslá k zemi.

Lze předpokládat, že zasažená zvěř v důsledku šoku zásah nevnímá, případné působení bolesti je časově minimální. Zasažitelná plocha dutiny hrudní (komory) je dostatečně velká i u drobnějších kusů spárkaté zvěře (srnče, sele), takže případná úchylka střely v důsledku špatného zacílení zbraně může být kompenzována dostatečně velkou cílovou plochou. Z hlediska kvality zvěřiny dochází v důsledku porušení celistvosti velkých tepen i k požadovanému odtoku barvy (krve). Většina barvy vytéká do dutiny hrudní, část vytéká také vstřelovým a především výstřelovým otvorem. Zvěř dobře barví, je snadno dohledatelná a může být vyvržena velmi rychle po ulovení. Poškození svaloviny lopatky (plecka) , resp. žeber je ve srovnání s ostatními přednostmi tohoto zásahu zanedbatelné.

Zásah na krk - je částí myslivecké veřejnosti považován za zásah nejlepší. Skutečností je, že krk tvoří páteř a v ní uložená mícha a současně po spodní části páteře probíhají velké cévy. Zasažení těchto orgánů střelou znamená okamžité či velmi rychlé usmrcení loveného zvířete včetně splnění požadavku na dostatečné vybarvení (vykrvení) uloveného kusu. Poškození zvěřiny je u tohoto zásahu minimální.

Srnec střelený na komoru

Rizikem zásahu na krk je poměr velikosti dopadové plochy, jejíž zasažení splňuje výše uvedené požadavky s velikostí zbývající plochy , tvořené ve spodní části kožní řasou a průdušnicí, v horní části potom svalovinou s trnovými výběžky obratlů. Zasažení této druhé části krku způsobí zvířeti těžké poranění, která však ve většině případů umožní zvěři odběhnout na značné vzdálenosti.

 Poraněná zvěř strádá po dobu až několika dnů o posléze hyne nedohledána.

Poměr obou těchto ploch je pro účinný zásah poměrně příznivý u srnčí zvěře a holé zvěře mufloní a daňčí. Méně příznivý poměr pro střelbu na krk skýtá holá zvěř jelení a daňci a zcela nevhodná je rána na krk u dospělých jelenů, muflonů a zvěře černé. Obecně platí, že ránu na krk může použít pouze velmi zkušený a odpovědný myslivec, který dokáže správně vyhodnotit veškerá výše uvedená rizika takového výstřelu. Tradiční myslivecká teorie, že rána na krk je " buď a nebo " neobstojí, neboť cílem není terč, nýbrž živé zvíře.

 Zásah na hlavu - je velmi oblíbený při odlovu černé zvěře na čekané, především z hlediska nepoškození zvěřiny. I zde platí, že hlava (resp. její mozková část) představuje nejdůležitější funkční orgán celého těla a v oblasti přechodu lebky v páteř se nachází velké cévy, zásobující mozek a hlavové orgány krví. Zasažení této části hlavy střelou způsobuje okamžitou smrt včetně požadovaného dostatečného vybarvení. Mozková část lebky, včetně tzv. baze lební, však představuje pouze 2/5 celkové plochy hlavy a při přepočtu na plochu celého těla zvířete se jedná o cíl, jehož bezpečné zasažení je velmi nejisté. A odchylka zásahu od požadovaného cíle o několik málo centimetrů (zásah obličejové části hlavy) již znamená pouze těžké poranění, při kterém zvěř trpí i několik dní a většinou hyne, aniž by byla lovcem dohledána. U trofejové zvěře tento zásah nepřipadá v úvahu (snad s výjimkou zvěře černé) a také u ostatní zvěře by odpovědný lovec měl výjimečně používal tuto ránu pouze jako ránu dostřelnou.

!Z praxe pouze připomínka, že asi žádný myslivec nepotkal srnce či jelena , který strádá v důsledku starší komorové rány, zatímco ulovení kusu černé zvěře s přestřelenou čelistí či prostřeleným ryjem je zcela běžným jevem!!! 

Zásah na měkko - tedy zásah, při kterém střela poranila orgány dutiny břišní , je vždy zásahem nežádoucím (a snad také vždy zásahem nechtěným) . Pokud jsou zasažena játra či ledviny, zvěř většinou odchází pomalu z nástřelu a zalehá ve vzdálenosti několika desítek metrů, kde posléze během několika minut zhasne. Právě tato doba, po kterou zvěř trpí ,však zcela jednoznačně zařazuje tento zásah do kategorie zásahů nežádoucích. Ještě horší situace nastává, pokud střela zasáhne pouze trávník (žaludky a střeva). Zasažený kus odtahuje z místa nástřelu na různě velkou vzdálenost, kde hyne často až po několika hodinách (zvláště, pokud je z prvního zálehu vyrušen horlivě dohledávajícím myslivcem).

Kromě etických protiargumentů hovoří zcela jednoznačně proti takovému zásahu také požadavek na kvalitu ulovené zvěřiny. Protože nejsou porušeny žádné velké cévy, nedochází u těchto zásahů k požadovanému vybarvení kusu. Střela, která při průletu orgány trávícího traktu také strhává s sebou obsah trávníku a tento obsah lze posléze nalézt ve stěně břišní či v horších případech také v kýtě, hřbetu či plecku. V 1g obsahu trávníku se nachází až 30 milionů bakterií, jejichž počet se při vhodné teplotě během každých dvaceti až třiceti minut zdvojnásobí (Winkelmayer a kol. 2004). Pokud je tento obsah trávníku střelou zanesený do kýty či hřbetu, lze snadno odhadnout, jaká bude kvalita takto získané zvěřiny.

Z tohoto důvodu je bezpodmínečně nutné, aby při zásahu na měkko lovec po dohledání zvěře v průběhu vývrhu důsledně odstranil veškeré části těla zvěře, které jsou poškozeny střelou a kam se v průběhu průstřelu tlakem střely dostal obsah trávníku. 

Zásah na hřbet - splňuje požadavky na ulovení zvěře z hlediska etického i hygienického, neboť usmrcení zvířete je vždy téměř okamžité a také požadavek na vybarvení kusu je při tomto zásahu splněny. Poškození jedné z nejcennějších části zvěřiny - hřbetu, však tento zásah řadí do oblasti zásahů nežádoucích. Mezi zásahy na hřbet patří také zásah na trn - tzv. obrnná rána - kdy střela zasáhne pouze trnový výběžek některého z krčních, hrudních či bederních obratlů. Zasažený kus většinou padne po ráně na nástřelu, během několika vteřin (max. minut) se však začíná stavět na běhy a následně odbíhá. Tato zranění většinou nejsou smrtelná.

Zásah na kýty je zásahem nežádoucím z hledisky všech výše uvedených kriterií, především však z důvodu utrpení zvěře a znehodnocení zvěřiny. Zásah na běh - opět patří mezi zásahy zcela nežádoucí, neboť takto zasažený kus odbíhá z nástřelu, dlouhodobě trpí a většinou je dostřelený až s odstupem několika dní. Kvalita zvěřiny takto postřeleného kusu je v důsledku dlouhotrvajících zánětlivých (horečnatých) procesů výrazně zhoršena, případně v důsledku vyhubnutí je celý kus posouzený jako nepoživatelný.

Jakou kulovnici si vybrat?

Tuto otázku si klade celá řada začínajících

Asta, lovecky všestranný pes

myslivců

, kteří si pořizují první zbraň, ale často i zkušený myslivec, který si chce obnovit loveckou výzbroj a chce využít dnešní bohaté nabídky trhu. Výběru zbraně je třeba věnovat skutečně velkou pozornost a shromáždit co možná největší množství informací.

 Zbraň jako nezbytný nástroj k lovu nás provází naším koníčkem po desetiletí, je naším společníkem v dlouhých chvílích osamělých lovů, na jehož spolehlivosti a kvalitě často závisí úspěšný lov. Zbraň je rovněž podstatnou částí naší lovecké výbavy, která také vyjadřuje i část naší myslivecké osobnosti. K tomu dnes přistupuje i další pohled, a to i společenské postavení lovce, protože zbraň je výrazem jak osobního vkusu, tak i prestiže.

Některé aspekty, doporučení a postup při výběru zbraně

Nejprve si ujasníme nejčastější způsob a účel použití zbraně (např. pro osamělé lovy na čekanou a na šoulačku se výborně hodí lehké zlamovací jednušky; pro společné lovy opakovací zbraně, které jsou velmi univerzální a nebo si můžeme dále pořídit zbraně vícehlavňové (pro časté pochůzky v honitbě např. zbraň kombinovanou, kdy máme pohotově kuli i broky; pro naháňky je střelecky nejvýhodnější kulová kozlice nebo dvoják apod.).

 Ujasníme si nejčastější podmínky použití zbraně z hlediska charakteru honitby, nejčastější dálky střelby...   Ujasníme si objem finančních prostředků, které jsme ochotni na pořízení zbraně věnovat. Nejlevnější variantou je pořízení kombinované zbraně s výměnnými hlavněmi; náročnější je pořízení samostatné brokovnice a kulovnice nebo několika kulovnic podle účelu použití (např. pro osamělé lovy pouze zvěře srnčí kulovnici lehčí ráže a další s těžší ráží k lovu třeba zvěře černé a jelena, případně kulovou kozlici nebo dvoják pro pohotovou střelbu na naháňky, jako nejdražší, ale pro naháňky nejvhodnější variantu).

Ujasníme si ráž zbraně podle nejčastějšího druhu a velikosti lovené zvěře (raději silnější ráž s dostatečnou rezervou výkonu než slabší s rizikem trápení zvěře při odstřelu většího kusu zvěře a s rizikem ztráty zvěře jejím nedohledáním).

 Po ujasnění typu zbraně si vybereme výrobce. Zde se soustředíme zejména na nástřelný list (z důvodů přesnosti), a zejména na způsob ovládání zbraně, chod závěru, spouště a pojistky. Nezapomeneme, že zbraně v obchodě jsou bez puškohledu, který budeme používat, a proto pečlivě sledujeme chod závěrové páky, která musí být dobře ovladatelná i při nasazeném puškohledu (což bývá problém u zbraní, které používají starší konstrukci s velkým úhlem otáčení závěru).

U vybraného typu zbraně si zkusíme rozměrové proporce, zda jsou vhodné pro naši postavu a také hmotnost zbraně podle naší fyzické kondice.

Doporučuji se vyvarovat módním konstrukčním novinkám zbraní, které nemusí být odzkoušené a spolehlivé v extrémních situacích a jejich obliba může být pouze dočasná. Z důvodů menší spolehlivosti nedoporučuji ani různé typy
přímotažných závěrů. Volíme raději klasické a osvědčené mechanizmy.

Z důvodů myslivecké etiky a z důvodů současných i očekávaných budoucích omezení, si k lovu nepořizujeme vojenské zbraně (zejména samonabíjecí karabiny apod.)

Při výběru kulovnice je prvním nejdůležitějším rozhodnutím výběr vhodné ráže.

Porovnání vlastností hlavních řad ráží:

Ráže řady 5,6 mm:
Výhody:   * malá hmotnost zbraně   * plochá dráha letu střely   * dlouhá ONV s dalekým a přesným dostřelem   * vysoká rychlost střely způsobující u menší zvěře šok a při správném zásahu u menší zvěře vysokou ranivost   Nevýhody:   * velká citlivost na vnější vlivy (vítr, déšť, tráva)   * malá deformační zóna střely neumožňující řízený rozklad střely a řízenou ranivost   * téměř nulová možnost výběru různých konstrukcí střel s variabilními vlastnostmi pro lov různě vitální zvěře   * malá průbojnost při nárazu na větší kost a tím zamezení správné ranivosti a pronikavosti k životně důležitým orgánům   * časté trhavé účinky na zvěřinu   * nespolehlivá ranivost v okamžitém smrtícím účinku při zásahu na kost nebo nepřesném zásahu   * velký pokles energie značně omezující účinný dostřel při lovu střední spárkaté zvěře   * chybějící rezerva výkonu při hůře umístěném zásahu nebo při střelbě za ztížených podmínek   * vyloučená možnost správného mysliveckého použití při náhodném setkání např. s vyspělým kusem zvěře prasete divokého při pochůzce honitbou apod.

Ráže 6,5 mm; 7mm a 7,62 mm:
Výhody:   * velká universálnost ráží s možností použití k lovu širokého spektra zvěře   * velký výběr střeliva s množstvím různých druhů střel   * dostatečná deformační zóna střely umožňující řízený rozklad střely zabezpečující potřebnou ranivost a pronikavost k životně důležitým orgánům   * většina ráží použitelných k lovu na středně dlouhé a dlouhé vzdálenosti s průměrnou a nadprůměrnou ONV   * dostatečná rezerva výkonu i při hůře umístěném zásahu   * vysoká a spolehlivá ranivost   * při použití vhodné střely šetrnost ke zvěřině   Nevýhody:   * v našich podmínkách při lovu většiny běžné zvěře jsou nepodstatné nebo nevýrazné

Ráže 8 mm a 9,3 mm
Výhody:   * velmi vysoká ranivost s výjimečně velkým předáním energie ihned v okamžiku dopadu střely daným velkým průřezem střely   * velká deformační zóna střely umožňující řízený rozklad střely s vysokou pronikavostí k životně důležitým orgánům   * malý pokles energie s rostoucí vzdáleností střelby   * velmi malá citlivost na vnější vlivy umožňující střelbu i za zhoršených podmínek (tráva, vítr, déšť, apod.)   * rezerva výkonu i pro lov těžší zvěře a při hůře umístěném zásahu   * vynikající zastavovací efekt (zvěř v ohni) (vysoký TKO)   * vytváření rovnoměrného střelného kanálu a šetrnost ke zvěřině

Nevýhody:   * kratší ONV umožňující střelbu na průměrné a mírně nadprůměrné vzdálenosti   * větší hmotnost zbraně

V České republice zákon povoluje použití k lovu spárkaté zvěře pouze takové ráže, které mají dostatečnou dopadovou energii k zabezpečení etického rychlého smrtícího účinku. Pro lov srnčí zvěře jsou povoleny pouze kulovnice na takové náboje, jejichž střela má ve vzdálenosti 100 metrů ještě energii minimálně ve výši 1000 Joulů. Pro lov ostatní spárkaté zvěře je tento limit 1500 Joulů.   Pro lov větší zvěře jako jelení a dospělé zvěře černé raději volíme ráži s dopadovou energií střely ve 100 m kolem 2000 Joulů.  Průběh velikosti energie a z toho vyplývající maximální mysliveckou vzdálenost střelby zjistíme z balistických tabulek.

Velmi těžko se definuje často používaný termín universální ráže. Absolutně universální ráž vhodná pro všechny druhy zvěře neexistuje. Lze však definovat universální ráž pro určité skupiny druhů zvěře. Například pro menší spárkatou zvěř, pro střední a těžší spárkatou zvěř, pro zvěř tropickou a nebo pro zvěř kožešinovou.   Pro lov srnčí zvěře případně selete prasete divokého jsou vhodné ráže 6,5 mm případně 243 W.

Velkou universálnost k lovu u nás většiny druhů běžné zvěře má střední skupina ráží jako např.: 7 x 57, 7 x 57 R, 7 x 64, 7 x 65 R, 270 W, 7,62 x 39, 308W, 30.06 Spr., 8 x 57 JS nebo i výkonnější 7 mm Remington Magnum a 300 Winchester Magnum. Poslední dvě ráže mají dostatečnou rezervu výkonu i pro situace, kdy dojde k nepříliš přesnému zásahu nebo jsou dobře použitelné ke střelbě na nadprůměrné vzdálenosti. U uvedených ráží střední třídy je výhodou i velký výběr střel s různou konstrukcí umožňující výběr pro převážně lovené druhy zvěře a zabezpečující spolehlivý řízený rozklad střely a spolehlivější ranivost při zachování průbojnosti a vytváření rovnoměrného střelného kanálu bez zbytečné devastace zvěřiny.

Pro lov jelena a dospělé zvěře černé lze uvedenou střední skupinu ráží doplnit ještě např. o ráže 8 x 75 RS, 9 x 62 a 9,3 x 74 R, 9,5 x 66 SE vom Hofe atd. V Rakousku, Německu a někteří myslivci i u nás mají s těmito rážemi výborné zkušenosti i při lovu srnčí zvěře. Tyto ráže vytvářejí velmi kompaktní střelný kanál a nezpůsobují podlitiny a trhavé znehodnocení zvěřiny.

Pro střelbu na větší vzdálenosti nebo pro střelbu s vyšším výkonem lze zvolit např.: 6 x 62 Fréres, 6,5 x 65 R RWS, 6,5 x 68, 30 R Blaser, 8 x 75 RS (vynikající do kozlic a dvojáků), 338 Lapua Mag., 300 Holland a Holland, 280 Remington, 300 Ultra Magnum nebo nejnovější ráže 270 WSM, 7 mm WSM a 300 WSM atd.   Při rozhodování mezi dvěma rážemi doporučuji vždy volit raději ráž výkonnější, která má větší universálnost použití a zabrání zklamání při neúspěšném dosledu zvěře střelené slabou ráží.   Při volbě ráže rostou na významu etická hlediska pro zabránění trápení zvěře i ekonomické aspekty z pohledu jistoty ulovení zvěře.

Pokud bych měl učinit osobní konkrétní doporučení, potom nedoporučuji pořízení kulovnice některé z malých ráží, které mají převládající výrazné nevýhody. V některých zemích EU je například lov větší spárkaté zvěře rážemi 5,6 mm zcela zakázán bez ohledu na velikost jejich dopadové energie.   Pro ženy nebo pro lovce se subtilnější konstitucí, kteří chtějí lehčí zbraň doporučuji využít nabídky některé z ráží 6,5 mm nebo zvolit, v lovectví poměrně nový náboj, 7,62 x 39, který má vcelku velmi dobré ranivé účinky i na střední zvěř a je osazován do krátkých a lehkých kulovnic typu karabin.

Pro lovce konzervativnějších povah, kteří chtějí universální ráž střední třídy doporučuji zvolit některou z klasických osvědčených ráží, které mají přibližně porovnatelné vlastnosti - např. 7 x 64, 308 W, 30 06 Spr. nebo k lovu zvěře černé osvědčený náboj 8 x 57 JRS.   Pro myslivce, kteří chtějí využít širší nabídky trhu nebo hledají nadprůměrné vlastnosti náboje, doporučím některou z dalších výše uvedených ráží, z nichž za nejvíce vyhovující našim podmínkám považuji 7 mm Remington Magnum nebo i některou s nejnovějších ráží WSM a do kozlice nebo dvojáku 8 x 57 JRS, 8 x 75 RS nebo 30 R Blaser.

Při výběru ráže se již neomezujeme ohledy na sortiment nábojů nabízeného tuzemským výrobcem. Užitečné je také získat komplexní informace o výrobě střeliva a zejména o výběru různých druhů a konstrukcí střel od dalších výrobců, které je i u nás již běžně na trhu. Dnešní výběr střeliva a zejména nabídka střel, které svojí konstrukcí umožňují přísně řízený rozklad a tím zaručené ranivé účinky, se současnou šetrností ke zvěřině u menší zvěře, umožňuje použití silnějších ráží i na menší zvěř bez obav o nadbytečné razantnosti.

Výběr typu kulovnice

Po rozhodnutí o výběru ráže nám zbývá vybrat si typ kulovnice. Máme možnost mít buď opakovací kulovnici nebo jednohlavňovou kulovnici nebo kulovou kozlici (dvoják) nebo kulobrokovou zbraň nebo troják.

Opakovací kulovnice jsou dnes už klasické zbraně vyvinuté na bázi původních vojenských pušek typu Mauser s dispozicí tří až pěti ran v zásobníku nebo nábojové schránce, což umožňuje pohotové opakování střelby. Propracované mechanismy těchto zbraní jsou velmi spolehlivé. Tyto kulovnice můžeme mít v klasickém polopažbeném provedení nebo v celopažbeném, u kterých hlaveň a tedy i celá délka zbraně bývá o 5 až 12 cm kratší než u polopažbených. Celopažbené kulovnice, dříve nazývané jako horské, bývají lehčí což je výhoda při pohybu v těžkém terénu a operativnější při manipulaci v omezeném prostoru (např. na uzavřené kazatelně, při ukládání do auta atd.).

V poslední době zaznamenáváme opětovný návrat skutečně klasických loveckých jednohlavňových kulovnic se sklopnou hlavní (s lůžkovým závěrem), které bývají velmi lehké, elegantní a oplývají jak vysokou reprezentativností tak i duchem dávných mysliveckých tradic. Jedná se o typicky lovecké zbraně pro opravdové myslivce.

 Kulové kozlice nebo dvojáky jsou velmi speciální, svým charakterem a náročností výroby také velmi výjimečné zbraně. Vzhledem k vysoké pracnosti zhotovení těchto zbraní se řadí mezi nejdražší zbraně. Mají velmi praktickou výhodu pohotové rány z druhé hlavně, např. při naháňkách nebo při lovu nebezpečné zvěře. Slouží i k prestižní a dokonalé reprezentaci majitele.

V praxi jsou často používány kulobrokové zbraně zejména z ekonomických důvodů, neboť při pořízení výměnných hlavní máme vlastně dvě zbraně na bázi jedné. Kulobroková zbraň je praktická pro denní pochůzky v lese, kdy máme pohotově kuli i broky, např. při setkání se škodnou.

 Podobné je to i u trojáků. Velkou nevýhodou, kromě ceny, je u trojákových zbraní vyšší hmotnost a tím menší pohotovost při rychlém zamíření.

Při výběru konkrétní kulovnice zvážíme druh převážně lovené zvěře, charakter honitby, ve které se budeme převážně pohybovat, druh lovu, který převážně předpokládáme a další aspekty. Do kopcovitého nebo horského terénu se hodí lehčí a kratší provedení zbraně, proto zde bývají oblíbené jednohlavňové zlamovací zbraně nebo opakovací v kratším a celopažbeném provedení. Podstatnou otázkou jsou ekonomické možnosti budoucího lovce. Nejlevnější variantou v kombinaci s brokovnicí je pořízení kulobroku. Na druhé straně potom ekonomicky nejnáročnější varianta je pořízení několika specializovaných zbraní, jak z hlediska ráží (jedna na menší zvěř a druhá na zvěř těžší), tak z hlediska použití ( např. kulovnici zlamovací nebo opakovací pro pochůzky a lov z posedu a dvoják nebo kozlici na naháňky a pod).

 Nově zakoupenou kulovou zbraň je nejlépe ihned svěřit odbornému puškaři, jak pro instalaci a provedení montáže puškohledu, tak i pro eventuální úpravu pažby podle tělesných proporcí střelce.

JAKOU KULOVNICI SI VYBRAT?  Dr.Ing.Jiří HANÁK

Lončák na louce u řeky Javornice. #Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovecké příběhy, lov, Kulovnice, Úspěšný lov, Čekaná, Lovu zdar!

Lončák se propadá na místě nástřelu a zůstává v ohni

Průzkumník od Javornice

Včera odpoledne jsem se vypravil po delší době do honitby, kterou pomáhám spravovat. Druhové zastoupení zvěře v této honitbě je pestré – zvěř srnčí, černá, dančí, sičí a lze se v ní setkat i s jelenem evropským. Honitba je tvořena táhlým, několikakilometrovým údolím, jeho přilehlými zalesněnými stráněmi a okolními plochami polí a luk. Vypravil jsem se do části honitby zvané Hradiště, s úmyslem obeznat pohyb sičí zvěře, před nastávající hlavní loveckou sezonou. Šoulal jsem okolo známých stávanišť zvěře, avšak celkovou podvečerní idylku, kazil hluk řvoucí hudby z nedalekého rekreačního objektu, kde si nejspíše udělali rekreanti diskotéku.

Nebylo tedy divu, že jsem se setkal jen s pár kusy srnčího a danělou s dančetem. Vzhledem k velikosti a nevyspělosti dančete, jsem si myšlenku na jeho ulovení ani nepřipouštěl. V jednom místě jsem zahlédl na vzdálenost cca 100 metrů tříletého srnce (pravidelného šesteráka), kterak bere maliní a přibližuje se mým směrem. Napadlo mě, že bych si s ním mohl trochu pohrát a poškádlit ho. Vydal jsem se tedy opatrně jeho směrem a když jsem byl od něho ne dále, jak 50 metrů, zastavil jsem za smrčkem a čekal, kdy mě zjistí.
Teprve, když byl ode mě do deseti metrů, zvedl vyplašeně hlavu a s údivem na mě chviličku hleděl, nejspíše s myšlenkami, jak z této zapeklité situace ven. Vyřešil to bravurně a s hlasitým bekáním odskočil.

Díky všudypřítomnému hluku, jsem se rozhodl, přemístit se do opačné části honitby a za místo noční čekané, zvolit louku na dně údolí, která je lemována říčkou Javornicí, která se vlévá do Berounky. Na jejím břehu jsem před lety postavil nízký posed, neboť louka je navštěvována vysokou zvěří, která zde bere paši a zvěř černá zde chodí rýt živočišnou potravu. Na místo jsem se dostal v půl desáté.
Svit měsíce se rozléval po okolních zalesněných stráních a ozařoval vršky stromů. Nad loukou se vznášel mlhavý opar a panovalo zde úplné ticho a klid. Zasedl jsem na kazatelnu a pozoroval okolí. Stále se nic nedělo a tak se mi začaly hlavou honit myšlenky a přemýšlení o mých starostech. Chmury se dostavily i díky ponuré, až by se dalo říci filmové, atmosféře okolí kazatelny.

Stále klid, který byl rušen jen šumem Javornice, která mi protéká za zády, pod kazatelnou. Ve čtvrt na dvanáct mě náhle z rozjímání vytrhuje šustot trávy pod kazatelnou a vidím, jak na mé stopě, kterou jsem zanechal po svém příchodu, zastavuje kus černé zvěře. Obeznávám lončáka a čekám, jak bude reagovat. Namísto toho, aby odfoukl a zmizel zpět, kudy přišel, tak jak by to jistě učinil kus starší, se dává do pohybu a po 15 metrech se znovu zastavuje přímo proti kazatelně.

Inu, jak říká můj kamarád Míla - "lončák, je hloupé prase" a do značné míry s ním souhlasím, neboť mu schází životní zkušenosti a pohybuje se mimo rudl, vedený zkušenou bachyní.
Vše je dílem okamžiku, kulovnice letí do ramene, kříž puškohledu sedí na předku černého rytíře a okolní klid protíná výstřel, který ještě chvíli vrací ozvěna od okolních strání. Lončák se propadá na místě nástřelu a zůstává v ohni. Po pár minutách se k němu vydávám a zjišťuji, že se jedná o cca 50 ti kilového kňourka.
Smekám svůj klobouk, černému rytíři vzdávám poslední poctu a své celovečerní rozjímání ukončuji myšlenkou o relativitě a pomíjivosti života, nejen zvěře.

Děkuji patronům lovu, za hezký zážitek a všem myslivcům přeji, do nadcházející lovecké sezony, „Lovu Zdar!“

Lukáš F.


#Černá zvěř, Černá zvěř - kňour, Lovecké příběhy, lov, Kulovnice, Úspěšný lov, Čekaná, Lovu zdar!