 |
| Srnčí často bekáním oznamuje příchod divočáků.... |
Srnci v přírodě to je krása
to není pohled na maso, ale pohled do kamery!
K hlasovým projevům srnčí zvěře patří bekání. Srnčí beká za nejrůznějších okolností.
Bekají srnci i srny, staří i mladí, zjistí-li něco podezřelého, aniž by rozeznali příčinu vyrušení. Ve vegetačním období (jaro-léto), kdy je na stávaništích malá viditelnost, je slyšet bekání častěji. Myslivec ví, že se musí dát srnčímu poznat, když chce bekání zabránit. Dělá se to pískáním, pokynem, řečí atd.
Bekající kus varuje charakteristickým hlasovým projevem příslušníky svého druhu před nebezpečím. Podle výšky tónu bekání nelze bezpečně rozeznat pohlaví nebo věkovou třídu. Přesto bekání čtyři až pět měsíců starého srnčete zní ve velmi vysokém, nezaměnitelném tónu.
Srnčí nebeká, je-li ve větší tlupě. V ní dávají hlídači pozor na případná nebezpečí, která ostatním členům tlupy oznamují rozšířením obřitku a útěkem. V zimě beká srnčí jen zřídka, protože v neolistěném lese snadněji rozezná zdroj zneklidnění.
Bekání také vydávají srnci k ohraničení teritoria. Svým sokům tak naznačují, kdo je pánem stanoviště. Teritoria srnci označují hlavně na jaře a v létě až do říje. Bekat může srnčí i při onemocnění. Např. někdy může při napadení vzteklinou vyrážet neustále varovné bekání.
Bekání prostě patří do srnčí honitby. Myslivec to ví a nutí ho to, aby se při šoulání pohyboval v honitbě tak, aby se bekání neozývalo. Je však nutné uvědomit si, že bekání může myslivci i pomoci - upozornit ho na rušivé vlivy v honitbě.
Srnčí často bekáním oznamuje příchod divočáků.
