Chováme se tiše, disciplinovaně a respektujeme pokyny závodčího. |
Po přidělení střeleckého místa poděkujeme slovy Lovu zdar!, nebo Děkuji. Stanoviště si nevybíráme ani neměníme, zejména z důvodu vlastní bezpečnosti. Po příchodu na stanoviště se tiše a nenápadně zkontaktujeme se sousedními střelci, abychom věděli kde stojí. Nehlučný příchod zdůrazňuji proto, že jsem v posledních letech zažil i zcela zkažené společné lovy na kachny z divokého chovu nebo černou zvěř jen z důvodu hlučné zábavy hostů i domácích při obstavování leče. Vtipkování a zábava patří k mysliveckým zvykům rovněž, ale až po lovu.
Na stanovišti se chováme obzvláště tiše. Prohlédneme si terén, odhadneme případné spády zvěře a předpokládané směry leče a nenecháme se strhnout k výstřelu ani na kus zvěře, který náhodně vyrazil dříve přímo na nás. Výstřelem můžeme strhnout ostatní zvěř a všem ostatním sobecky celý lov zkazit před tím než jsou všichni připraveni na svých místech. Po zahájení lovu střílíme na zvěř, která míří přímo na nás nebo se pohybuje v koridoru před námi. Neustřelujeme zvěř sousednímu střelci zvláště pokud se nám zdá, že je méně pohotový. Pokud je zvěř v prostoru mezi střelci, potom dává přednost k ráně mladší myslivec staršímu a domácí hostovi. Výrazem slušnosti je i vybídnutí souseda k první ráně.
Chování na honu má být myslivecké a se skromností a disciplinovaností. Proto sledujeme a respektujeme všechny pokyny vedoucího honu, případně závodčích!