 |
| Trofejový srneček |
Přes léto má jeho srst až mírně červený odstín, s příchodem zimy však její zbarvení znatelně tmavne.
Samci mají relativně krátké, rovné parohy, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, samci své paroží shazují a novým rokem jim narůstá nové, které je zpočátku pokryto jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí. Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4-6 výsad.
Srnec obecný žije v lesích, za soumraku, kdy je nejaktivnější, velmi často navštěvuje zemědělskou krajinu a často proniká až na okraje měst. Obývá prakticky celou Evropu, ve velkém počtu chybí pouze na severu Skandinávie, zasahuje také až k pobřeží Kaspického moře a na území Malé Asie. V České republice se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 198 000 jedinců, v roce 2003 již na více než 300 000 jedinců (nejvíce od 60. let 20. století).
Živí se zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody.
Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá zvukem podobným psímu štěknutí. Většinu roku se zdržuje samostatně, výjimkou je pouze období rozmnožování. Samci jsou polygamní a během začátku listopadu začínají bojovat o přízeň samic.
V tomto období jsou velmi agresivní a napadají všechny možné konkurenty, často svým parožím dokonce poškozují i vegetaci v okolí. Samice pohlavně dospívají ve věku 16 měsíců. Po deseti měsíční březosti rodí obvykle dvě hnědá, bíle skvrnitá mláďata (kolouchy) opačného pohlaví. Kolouši zůstávají několik prvních dnů nehybně skrytí v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. V případě, že samice zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, se často stává, že svá mláďata opustí.
