 |
| Kazatelna u lesa |
až na výjimečné případy, lze diskutovat a v podstatě ve většině případů dojdeme ke shodě. Ne tak s amatéry, z nichž někteří postrádají patřičné vzdělání a za kvalifikaci pokládají pouze své nadšení. Nelze vyloučit situace, kdy někteří svoji tzv. ochranářskou činnost povýšili za seberealizaci, která vyústí i ve fanatismus a notorické kverulantství.
Podřezávaní posedů a ničení kazatelen, plašení zvěře v době lovu v okolí myslivců jsou toho důkazem.
Přes tyto uvedené případy ale nelze stavět myslivost proti ochraně přírody. Ochrana přírody, prováděna na vědeckých základech, je v kulturní krajině nezbytná činnost, které zachraňuje významné a cenné hodnoty a když je takto prováděna, není v rozporu s myslivostí. Myslivost je součást zemědělské a lesní prvovýroby, je formou využívání přírodního bohatství a je důležitým nástrojem optimálního obhospodařování trvale udržitelného zdroje, kterým naše zvěř je. V moderní společnosti se vždy hledají cesty na hledání kompromisů, což platí v případě zbytečných sporů mezi myslivci a ochranáři přírody.
Samozřejmě, že se najdou mezi myslivci jedinci, kteří se nechovají tak, jak by měli. Nešťastné případy zranění člověka střelnou zbraní nacházejí bohužel velkou pozornost u sdělovacích prostředků, není však nikde zmíněno, jaký podíl má zranění lidí neukázněnými či opilými řidiči v porovnání, jaký je takovýto podíl způsobený myslivci. Jedná se o neporovnatelné situace.
Naše krásná příroda je pod obrovským antropogenním tlakem a potřebuje systematickou ochranu.
Zákon o ochraně přírody a krajiny ji umožňuje, ale nutno přiznat, že nemalý podíl na ochraně přírody má i zákon o myslivosti, který vytváří základnu péče o velkou část fauny, která se nazývá zvěří.
Pokusme se najít shodu mezi "ochranáři" a myslivci bez zlomyslností a vulgarit a spíše hledejme způsoby, jak spojit svoji snahu o zachování přírodního prostředí v naší krajině. Když ochranáři vyzdvihují úspěchy v ochraně dravců, zachráněné labuti či záchranu poraněného výra, hovoří o návratu sokola do přírody, pak by měla být ale stejně tak v očích veřejnosti právě těmi ochranáři oceněna práce myslivců již třeba jen proto, že zvěř vůbec existuje v takovém množství, jako je tomu v naší zemi.
