 |
| Petrovo zátiší s úlovkem na vlečku s pernatou |
Vlečka s pernatou
Nedávno si někdo v diskuzi stěžoval, že se mu nedaří sejít se liškou v jeden čas a já mu radil, ať vyzkouší natáhnout dlouhou vlečku se šproty v síťce až před posed. Ten večer jsem o tom přemýšlel a i když takto ani na újedi nelovím, přišla mi to jako dobrá a zajímavá možnost. Jelikož jsem se té myšlenky nemohl zbavil, navštívil jsem včera s jistotou Lidl. Zjistil jsem však že nejenže nemají šproty ve slevě, ale nemají je vůbec a s uzenou makrelou za osmdesát taženou po poli bych si připadal jak blbec.
Když jsem včera odpoledne balil vodítko na venčení psa, osvítila mě myšlenka a vzpomenul jsem si na uleželou bažantí slípku zapomenutou nad boudou, s kterou jsme cvičili aporty. Balím ji tedy do igelitu a prolévám lososovým olejem, který dáváme psům na granule a do baťohu přihazuji klubko špagátu. Všude leží čerstvý centimetr nového sněhu a tak stoupám údolím za zahrádkami a při pozorné prohlídce se v prašanu ukazují dvoje liščí stopy a pod lesem se k nim přidává další.
Po hodině, kdy jsem prolítali i ostatní louky v dosahu, se vracím nahoru k lesu a přivázanou slípku na dvaceti metrovém provazu táhnu podél něj. Na louce pak děláme několik zalomení, jak se na správnou vlečku sluší a zakončuji ji dole u cesty. Ta probíhá dolíkem a ve svahu nad ní v sadu u plotu si upravuji večerní palpost. Nedá mi abych neupozornit všechny, kdo si takovou vlečku chtějí zkusit, neberte si sebou psa! Ten náš se mohl zbláznit, když ho na špagátu po zmrzlém sněhu z kopce pronásledovala podivná smradlavá hromádka peří, s kterou si to nesměl vyřídit a tak polovinu cesty procouval a druhou jsem ho táhl s hlavou otočenou dozadu. Korunu tomu dole nasadili lidi venčící háravou fenu, což by z hlediska očekávaného lišáka nebylo vůbec na škodu, nicméně Cid byl jiného názoru. Začíná silně chumelit a za čtvrt hodiny než dorazíme domů jsme bílí jak sněhuláci a už leží nový centimetr prašanu. Sype další dvě hodiny a moc se mi v tom zpátky nechce, navíc napadli asi tři cenťáky a nevím zda pod tím tu stopu lišky vůbec ucítí.
Nakonec v sedm přestává a já vyrážím a po cestě k zahrádkám, kde je už vytištěná veliká čerstvá stopa lišáka. Nadávám na lenost i když tento by si určitě přišel pro vítr, ale třeba ho chytnu až půjde zpátky. Původně jsem chtěl sedět v zelených 3D lístečkách ale napadlo tolik, že i plot a keře za mnou jsou bílé, tak se do bílého balím i já. Chvílemi ještě sněží ale nakonec se vybírá a noční klid už ruší jen nedaleká rolba, leštící městskou sjezdovku za kopcem. Dlouho se nic neděje až ve tři čtvrtě na deset v dalekohledu objevuji lišku vytahující na pole pod lesem. Chvíli se vlečky drží, pak však zachází do boční houštiny a ztrácí se mi. Není velká a tak váhám, přesto však nakonec vytahuji vřeštidlo a zkouším ji. Jediným efektem jsou však rozštěkající se psi v nedalekých domcích. Teprve po čtvrt hodině si všimnu na hraně pomalu postupující lišky. Jde velmi opatrně a ne přímo, i když určitě moc dobře ví odkud zvuk přišel. Nakonec slézá na cestu, na kterou já přes bubínek sadu nevidím. Pro mě nekonečnou chvíli se tam zasekne, nakonec však přeci jen pokračuje do sadu. Je stále v pohybu a tak na pětadvaceti metrech ji musím zastavuji tichým cucnutím.
Nakonec v sedm přestává a já vyrážím a po cestě k zahrádkám, kde je už vytištěná veliká čerstvá stopa lišáka. Nadávám na lenost i když tento by si určitě přišel pro vítr, ale třeba ho chytnu až půjde zpátky. Původně jsem chtěl sedět v zelených 3D lístečkách ale napadlo tolik, že i plot a keře za mnou jsou bílé, tak se do bílého balím i já. Chvílemi ještě sněží ale nakonec se vybírá a noční klid už ruší jen nedaleká rolba, leštící městskou sjezdovku za kopcem. Dlouho se nic neděje až ve tři čtvrtě na deset v dalekohledu objevuji lišku vytahující na pole pod lesem. Chvíli se vlečky drží, pak však zachází do boční houštiny a ztrácí se mi. Není velká a tak váhám, přesto však nakonec vytahuji vřeštidlo a zkouším ji. Jediným efektem jsou však rozštěkající se psi v nedalekých domcích. Teprve po čtvrt hodině si všimnu na hraně pomalu postupující lišky. Jde velmi opatrně a ne přímo, i když určitě moc dobře ví odkud zvuk přišel. Nakonec slézá na cestu, na kterou já přes bubínek sadu nevidím. Pro mě nekonečnou chvíli se tam zasekne, nakonec však přeci jen pokračuje do sadu. Je stále v pohybu a tak na pětadvaceti metrech ji musím zastavuji tichým cucnutím.
Stojí naostro trochu zešikma a velmi blízko. Sako ji ranou na spodek plecí zvedá do vzduchu a po dvou skocích zhasíná pod starou jabloní. Konečně vydechuji, přebíjím a v duchu posílám pozdrav Dianě.
Ze smrku od plotu ulamuji dvě větvičky a vzdávám myslivecké pocty menší mladé lišce se světlejší srstí, kterou opustilo štěstí a místo zajíce ji dnes nasytila 3,6 gramová kulička z 222.Remingtonu.
Lovu zdar do posledních čtrnácti dnů.
Petr H., sociální sítě Myslivost
Lovu zdar do posledních čtrnácti dnů.
Petr H., sociální sítě Myslivost
