 |
| ...a údolím ji vyprovází utichající ozvěna výstřelu. |
Dvojitá čekaná
Tak se nám zase po delší době objevila v honitbě bílá peřina a tak jsem si včera na pravidelnou měsíční schůzi spolku přibalil též vábničky a 222. remingtona. Vášnivá debata se naštěstí neprotahuje a tak v sedm už zasedám za vesnicí na kopečku u stožáru, který se tyčí uprostřed polí. Původně jsem měl sice v plánu jiná dvě místa, kde jsem lišky v poslední době viděl, ale vítr byl jiného názoru.
Je pod mrakem a krásně vidět a už po půl hodině se v lese nad pastvinou ozývá skolení. Dobrý začátek říkám si při vytahování vřeštidla a ticho prořízne úzkostlivý nářek. Všech osm zajíců v dohledu nervózně panáčkuje a ti nejbližší přibíhají kamaráda resuscitovat. Ani ne po deseti minutách se na rýze po pravé straně objevuje liška. Je menší a na těch sto padesát metrů, i když zastavuje na široko, si prostě na jistou ránu netroufám.
Zkouším myškovačku a nic. Měním za turbomyškovačku, liška mi věnuje jen znuděný pohled a pomalu pokračuje po rýze kolem potoka směrem k silnici. Zkouším krátce druhé vřeštidlo, které ji sice obrací, ale po chvíli zatahuje do stařiny.
Po pár minutách se znovu objevuje na louce a i na tu dálku vidím, že něco většího drží v mordě a pospíchá s tím směrem k silnici. V lese nad pastvinou znovu zaskolí lišák a tak věnuji pozornost druhé straně. Krom ušáků je však všude klid a tak se otáčím a rozsvěcuji mobil, abych zkontroloval čas, kdy liška prošla. Jakmile zhasne display, zastavuje se mi tep, když ani ne patnáct metrů za sebou uvidím lišku, která se vrátila od silnice a nevěřícně očichává mou stopu. Jediný co mi povolí je opatrně šáhnout na flintu a mizí dlouhými skoky přes pole k vesnici. Vyprovázím ji pár peprnými výrazy, patřícím spíše mně a místo opouštím. Cestou k autu ještě vybírám v keřích u silnice příhodný palpost na zítra, a jelikož je teprve půl desáté rozhoduji se zkusit druhé místo čekané, které jsem objevil při včerejším venčení psa. Mám to de facto za barákem a jde o otevřené údolí za zahrádkami zakončené malým borkem. Auto nechávám u hřbitova a pod přísným dohledem tří zajíců stoupám v bílém přehozu polem k zahrádkám.
Usedám u plotu na hraně k nízkému zachumelenému smrčku a trojnožku natáčím do údolí. Nikdy jsem zde ještě neseděl, ale to množství liščích stopních drah, které jsem tu s Cidem odpoledne objevil, vypadalo dost slibně. Po deseti minutách zkouším opatrně myškovačku pro případnou chatovou kunu. Než však stačí její zvuk doznít, na hraně údolí vybíhá z borku liška. Naštěstí neběží přímo, ale stáčí se napříč. Na chvilku se mi ztrácí za terénní vlnou, ale pak předpisově zapózuje na osmdesáti metrech. 3,6 gramová kulička Saka ji na místě sráží do sněhu, kde naposledy třepe oháňkou a údolím ji vyprovází utichající ozvěna výstřelu. Pro mě osobně jsou lovy lišek na sněhu tím nejlepším dobrodružstvím a tak mi nezbývá než poděkovat Dianě za přízeň a pronést Lovu zdar.
Petr, sociální sítě, Myslivci sobě
Petr je nadaný vypravěč a umí lovit poutavě s humorem sobě vlastním....tak pánové myslivci, kdo z vás to ještě umí?
