 |
| Společný neboli hromadný lov (hon) |
Společný neboli hromadný lov (hon)
se používá převážně k lovu zvěře drobné za účasti většího počtu střelců, honců a lovecky upotřebitelných psů. Podle druhu lovené zvěře se rozeznávají hony zaječí, bažantí, kachní a podle prostředí hon polní, lesní a vodní. Podle významu může být hon hlavní a hony vedlejší, příležitostné. Dále se rozlišují hony i podle způsobu provádění, což úzce souvisí s prostředím. Tak např. v polích jsou hlavními způsoby lovu ploužení a kruhový hon, v lese to budou převážně naháňky, nátlačky a nadháňky, popř. česká leč, kterými lze úspěšně lovit také lišky, popřípadě zvěř spárkatou.
Pro každý hon musí být stanoven vedoucí honu, jeden nebo několik vedoucích střelců (zaváděči, závodčí) a vedoucí honců. Důležitým předpokladem řádného průběhu honu je jeho dokonalá příprava. Nezbytnou součástí je také zajištění dostatečného množství lovecky upotřebitelných psů. Na první tři střelce přitom připadá jeden pes a další pes je potřeba vždy na každých započatých deset střelců. Lovecky upotřebitelný pes musí být kvalifikován pro práci s danou zvěří, která se bude na připravované akci lovit.
Vhodným způsobem přípravy je zhotovení plánku honu s vyznačením jednotlivých lečí, formou a typem lovu, směru, jímž budou leče hnány, stanoviště střelců podle čísel, očíslování lečí ve sledu, jak budou za sebou následovat a označení místa výlože. Plánek by měl při větších a složitějších akcích obdržet každý střelec. Plánek honu vzniká na předběžné pochůzce, které se zpravidla účastní vedoucí honu, závodčí a vedoucí honců. Důležité je rovněž určení způsobu dopravy zvěře a způsob přebírání zvěře po jednotlivých lečích. Je vhodné předem určit místo, kde bude výřad a určit člověka, který se o zvěř a tuto záležitost bude starat.
Před zahájením honu musí vedoucí honu upozornit na bezpečnostní pravidla a seznámit účastníky honu se signály, které se budou v průběhu honu používat. Signály se troubí buď malou trubkou, tzv. povelkou či signálkou, nebo borlicí. Nikdy se nesmí zapomenout na určení zvěře, která se bude lovit, protože toto určení a přítomnost vedoucího honu nahrazuje přítomným střelcům, jejichž seznam musí být rovněž vyhotoven, povolenku k lovu. Střelce, kteří nesplňují tyto podmínky je povinen z další účasti na honu vykázat. Samozřejmostí je také zákaz používání alkoholických nápojů během honu všem jeho účastníkům.
Při přidělení stanoviště střelci je nutné, aby závodčí oznámil směr, kterým se leč potáhne, upozornil na stanoviště sousedů a na místo srazu po skončení leče. Zde střelec ohlásí pověřenému člověku svůj úlovek a počet a druh zvěře, na který střílel a který zůstal nedohledán. Vedoucí honu netrpí zbytečné a hlasité bavení mezi lečemi, závodčí zavádí rychle a potichu. Vedoucí honců dbá na to, aby honci dodržovali stanovené rozestupy a stále vyrovnávali řadu, během leče pak nedělali zbytečný rámus, postupovali pomalu a řádně klepali holemi do krytin.
Střelec se musí na stanovišti chovat ukázněně, nesmí střílet na zvěř, která je blíže sousedovi, nesmí přecházet a opouštět vykázané stanoviště, neboť tím zrazuje zvěř nejen sobě, ale i sousedům, a vystavuje sebe i sousedy nebezpečí postřelení. Nesmí rovněž střílet jinam, než kam bezpečně vidí. Nesmí táhnout zbraní přes řadu střelců či honců a až na výjimky (kruhový hon) nestřílet do leče. Při společném lovu, kdy se řada střelců pohybuje stanoveným směrem je nemyslivecké, schovává-li se střelec či zaléhá-li před zvěří ve snaze přimět ji k tomu, aby pronikala řadou v jeho blízkosti.
