 |
| Kamzík horský |
Počátek říje kamzíka horského - 1.listopadu - do 5. prosince
Kamzík horský je stavbou těla podobnou koze a vyznačuje se typickými, dozadu zahnutými růžky u obou pohlaví. Ve srovnání s ostatní rohatou zvěří jsou růžky tenké, vztyčené, na konci výrazně hákovitě zahnuté a dosahují dvojnásobku délky špičatých uší. U samic jsou růžky menší a méně zahnuté.
V létě mají kamzíci červenavě hnědošedou srst s černým pruhem po délce hřbetu.
Zimní šat je tmavší, někdy téměř černý. Pod pesíky je jemná podsada, která je dobrou ochranou proti chladu. Prodloužené chlupy na hřbetě a na zadku se nazývají kamzičí vous a zvíře je může při rozrušení vztyčit.
Kamzičí vous je pro lovce větší trofejí než jeho rohy. Od horního pysku se táhne černý pruh přes oči až k nasazení rohů a k uším. Bílá ploška na čele, vždy bílé líce a vnitřek uší dávají kamzíkovi výraznou masku. Břicho zůstává světlejší než hřbet.
Samci se neodlišují od samic ani barvou srsti, ani v kresbě hlavy. Zvláštní úlohu u kamzíka hrají jeho nohy. Mají pevné a silné klouby, silné svaly a dlouhé, vzadu širší paznehty, kterými se výborně drží i na nesnadném a příkrém terénu. Špičku nohy tvoří dva pohyblivé paznehty. Jsou pokryty měkkou rohovinou, a tak se mohou snadněji vyrovnávat s nerovností povrchu, protože jejich spodní strana lne k podkladu jako měkká surová guma, a tak kamzík ani na hladké skále prakticky nikdy neuklouzne. Na velmi strmých svazích se zakliňují do země ještě na noze výše umístěné paspárky, které se při chůzi po rovině země téměř nedotýkají.
Díky stavbě chodidlových plošek se tak může kamzík při pastvě na horském svahu dotýkat země až 16 body. Ještě obdivuhodněji kamzík působí, když bez ohledu na zemskou tíži pádí přes strmé horské svahy. Kamzíci jsou v tomto ohledu obratnější než jakékoli jiné velké zvíře. Žádný nepřítel na zemi je nemůže tady pronásledovat.
Orel skalní, který je může napadnout ze vzduchu, je nebezpečný pouze mláďatům a nemocným kusům.
Kamzík horský je jedním z mála evropských savců nezasahujících na ostatní kontinenty. Žije ve vysokých polohách Alp, Apenin, Pyrenejí a dalších vysokých hor severozápadního Španělska, v Karpatech a na Balkáně. V Jeseníku a v Lužických horách byl vysazen a v současnosti čítá jeho populace na území našeho státu 1-2 000 jedinců.
V Tatrách žije zvláštní poddruh R.r. tatrica, který je však ohrožen křížením s alpskými kamzíky. Oblast kosodřeviny tvoří jeho jádrovou oblast, z níž kamzíci v létě šplhají po strmých stěnách a na horské lučiny za pastvou; v zimě táhnou spíše do údolí, nebo alespoň do horní zóny lesa. Jejich biotop se proto během roku mění od 800 až do 2500 m nad mořem. Směrem do údolí přiléhá jeho oblast k oblasti jelení a srnčí zvěře a směrem vzhůru se částečně překrývá s rozšířením kozorožce. Podle preferovaného životního prostředí hovoříme o „lesních" a „skalních" kamzících.
