Černá zvěř v lese |
Při jedné pochůzce lesem jsem narazil tři šňůry velkých stop
Podle velikosti patří asi větším rytířům lesních houštin. Stopuji, poměřuji, počítám, kolik jich v tlupě mohlo asi být. A již rychlejším krokem si to štráduji přes pole k lesíku, který je již v dohlednu. Tam mne také neomylně stopy vedou. Sto metrů před krajem hvozdu uhýbám doprava, abych zjistil, zda divočáci v lese našli místo denního odpočinku.
Po pečlivém obeznání zjišťuji, že žádné stopy divočáků ven nesměřují. Je tu tedy šance, že by se dnes mohl konat lov na černou zvěř a já bych mohl získat svůj vysněný snímek běžícího divočáka na sněhu, který mi už kolikrát jen o vlásek utekl.
Proto volám bratrovi, abych mu sdělil výsledek obeznávky a domluvil se na případné lovecké akci. Bratr mi ale obratem mé plány rozhodil slovy, že se pravděpodobně chlapi nesejdou a naháňka asi žádná nebude.
Proto volám bratrovi, abych mu sdělil výsledek obeznávky a domluvil se na případné lovecké akci. Bratr mi ale obratem mé plány rozhodil slovy, že se pravděpodobně chlapi nesejdou a naháňka asi žádná nebude.
Dostal pozvání na podobnou akci k sousedům. A ať prý jdu s ním. Na nic jsem nečekal a s radostí nabídku přijal.