 |
| ČERNÁ ZVĚŘ V KVĚTNU Z LESA NA POLE NEMUSÍ PRO POTRAVU POKUD JE DOBŘE KRMENA NA VNADIŠTI... |
Lov vodících lončaček
Většinou je oplození lončačky důsledkem narušené sociální struktury tlupy černé zvěře a absence silné bachyně a kňoura, kteří jednoznačně řídí, resp. tlumí rozmnožovací tendence v tlupě. Lov vodící lončačky není z hlediska zákona protiprávním jednáním, jedná se pouze o etickou záležitost ulovení matky od mláďat.
Je třeba si uvědomit, že právě u této kategorie černé zvěře je PROBLÉM, a to proto, že se jedná o předčasné zabřeznutí lončaček. Jsou předčasně vysíleny péčí o potomstvo, vodí většinou 2 – 4 selata a zásadní měrou se podílejí na rozšiřování černé zvěře ve smyslu kvantity na úkor silného genofondu. Ve většině případů nejsou loveny právě s odůvodněním, že se jedná o vodící kusy a jejich selata se s ohledem na velikost také k lovu ještě nehodí.
Naproti tomu jsou v období metání selat od tlup odháněni kanečci lončáci, kteří se jako samotní nebo v malých skupinkách po dvou až třech jedincích potulují po honitbě mnohdy i za světla a stávají se velmi snadným úlovkem pro lovce. Právě tito potenciální kňouři by měli požívat vyšší stupně ochrany a nebýt přednostně loveni. U dospělých kusů je velmi často pozorovatelné, jakou mají životní zkušenost a jejich vysoká inteligence jim velí být opatrní a velmi obezřetní.
To se projevuje:
* ostražitostí na vítr, * ostražitostí na vydávané zvuky a hluk, * obezřetností u vnadišť a vyhýbání se jim, * skrytým životem, * nenápadným tichým pohybem v teritoriu a minimálními hlasovými projevy, * velmi dobrou orientací v terénu a znalostí jejich teritoria, * pro dobu odpočinku vyhledávají skrytá a nepřístupná zákoutí strategicky dobře umístěná.
Nejvíce vyvinutým smyslem černé zvěře je spolu se sluchem právě čich. Na ten se černá zvěř spoléhá nejvíce. Často se stane, že zkušená bachyně ponechá tlupu na její signál nehnutě stát ve stínu lesa nebo houštiny, přičemž selata se ani nehnou a ani nezakvičí. Bachyně pak obejde dokola krmeliště a jistí. Sebemenší nejistotu dává najevo ostrým zachrochtáním a odvedení tlupy do bezpečí bez ohledu na žadonění selat o lákavou krmi vábící z vnadiště.
U kňourů bylo pozorováno chování, kdy dlouho obchází okolo vnadiště, poté co se odhodlá vykročí klusem k hromadě, popadne klas kukuřice nebo řepu a uhání s ní do bezpečné vzdálenosti 100 a více metrů. Mnohdy je toto chování až úsměvné, ale ve své podstatě svědčí o tom, že dospělé kusy mají značné zkušenosti v obranných instinktech a spolu s inteligencí úspěšně brání ulovení nejen sebe sama, ale i kohokoliv z členů tlupy.
