 |
| Kuna lesní |
Řada druhů zvěře zvyšuje kapacitní možnosti svého životního prostředí využíváním lidských aglomerací. Toto těsné soužití s člověkem je označováno jako synantropie.
Počet synantropních druhů není příliš velký, ale hustota jejich populace je značně vysoká. Některé druhy zvěře jsou jen příležitostnými návštěvníky aglomerací.
Jiné tam přicházejí pravidelně v určitém ročním období nebo v určité části dne a jinak se zdržují v okolní přírodě. Tzv. ferální druhy žijí ve vegetační době ve volné přírodě a mimo vegetaci žijí synantropně. Další druhy žijí v aglomeracích nepřetržitě.
Z nich část se orientuje na lokality připomínající přírodní podmínky (parky, zahrady) a část žije vysloveně v zastavěných partiích města s minimem rostlinného porostu. Podkroví domu představuje pro ně velkou stromovou dutinu (např. kuna skalní), sklep naopak jeskyni nebo noru (např. ondatra). Prostředí měst a vesnic bývá pro zvěř především zdrojem podstatně většího a soustavně dosažitelného množství potravy, ale i míst, kde je možno se ukrývat nebo vyvádět mláďata. Ve městech je příznivější mikroklima (v zimě tepleji a na podzim sušeji) než ve volné přírodě. Voda zde rychleji odteče, takže nevzniká po déle trvajících deštích rozsáhlejší zamokření, které vadí zejména ještě malým a méně pohyblivým mláďatům. V aglomeracích je také méně přirozených nepřátel.
Zvěř žijící v aglomeraci ale musí umět překonat přirozený odpor k nadměrnému hluku, zápachu a nočnímu osvětlení. Vlivem synantropie se mohou měnit i některé fyziologické funkce nebo prvky chování jedinců žijících v blízkosti člověka. Tak např. lasicovité šelmy nebo hlodavci v aglomeracích si vzhledem k plynulému přísunu potravy přestávají dělat zásoby. Synantropní populace solitérních druhů zvěře žijí v daleko větší hustotě i pachově předimenzovaném prostředí, proto musejí častěji a intenzivněji zdůrazňovat svou identitu používáním pachových žláz. Z toho důvodu podstatně více zapáchají než jejich příbuzní žijící ve volné přírodě. Zvěř žijící v aglomeracích, pokud není pronásledována, zkracuje svou útěkovou vzdálenost a stává se relativně krotkou. U stádní zvěře, žijící bez častého kontaktu s člověkem, může začlenění jedince s pozitivními synantropními zkušenostmi do jejich společenství navodit snížení plachosti před lidmi i u ostatních příslušníků tlupy. Naopak jedinec se špatnými zkušenostmi s člověkem může způsobit v celé tlupě přehnané úlekové reakce při zjištění přibližujícího se člověka. Také zvěř vystavená silné nepřízni počasí, povodním, sněhu a s ním spojeným nedostatkem potravy v zimě, se podrobuje přechodné synantropii přibližováním k lidským obydlím a částečnou ztrátou plachosti. Zvěř využívá aglomerací většinou na okrajích, v těsné blízkosti přírodního prostředí nebo v městských částech s vysokým podílem zeleně (vilové čtvrti, zahrádkářské a chatové kolonie, velkoplošné městské parky, okolí rekreačních vodních ploch, větší sportovní areály a pod.).
 |
| Králík divoký |
Z spárkaté zvěře navštěvují u nás aglomerace výjimečně divočáci (rozrytá travnatá fotbalová hřiště nebo travnaté plochy v parcích). Divočáci se zdržují i ve velkých městských hřbitovech. Ve Skandinávii a v Rusku se v noci také běžně pohybují v okrajových parkových částech měst losi. Rovněž jelenec běloocasý díky přemnožení proniká v Severní Americe do městských aglomerací, do parků a zahrad.
Z drobné zvěře někdy žijí v neoplocených zahradách u chat a domků nebo i v městských parcích divocí králíci. Běžným obyvatelem městské zeleně bývají veverky a ježci. Ve sklepích domků poblíž potoků mohou mít občas úkryt ondatry. Také svišti se s oblibou zdržují poblíž frekventovaných horských turistických tras a obytných zařízení, kde se od návštěvníků dožadují potravy (taková kolonie se vyskytuje např. u Slezského domu ve Vysokých Tatrách nebo u Výšiny Františka Josefa pod Grossglocknerem v rakouských Alpách).
Ze šelem, jako zdroj potravy i úkrytu odjakživa využívají lidská sídla kuna skalní (sídlící nejčastěji na půdách hospodářských budov), tchoř (v hromadách dříví nebo kamení) a kolčava (ve slámě nebo v seně skladovaném ve stozích nebo stodolách), které v blízkosti člověka loví synantropní hlodavce, ale i drůbež a domácí králíky. Častým konzumentem drůbeže je také liška, která může výjimečně v těsné blízkosti lidských sídel mít i svůj úkryt. V tomto ohledu byl dosti absurdní raritou i jezevec, který žil léta nepozorován ve skladištních prostorách Národního divadla v Praze. Řada šelem se přiživuje na skládkách odpadků hromadících se na okrajích měst a vesnic, někdy tam dokonce současně mají také své úkryty a vyvádí mláďata (typické u lišky). Příležitostné synantropní druhy (liška, mýval) konzumují v aglomeracích často zcela odlišnou potravu od té, kterou se živí v přírodě. Dokáží se dostat do různých obalů a vyzkoušet obsah zcela neznámých předmětů, na povrchu páchnoucích odpudivě. Vrcholným projevem synantropie je zřejmě vybírání zbytků potravin z uzavřených popelnic nebo kontejnerů na odpadky přímo u lidských obydlí, mnohdy v samém „betonovém“ centru města.
Tímto způsobem si doplňují jídelníček v mnoha městech USA mývalové, v Londýně lišky.
Podobně se chovají také medvědi i když v přírodnějším prostředí hotelů a chat ve slovenských i dalších evropských horách. Mýval dokáže převrátit popelnici a přebrat z ní konzumovatelný obsah, který odděluje od nepoživatelné složky pomocí svých zručných a citlivých prstů na předních bězích. Jinou synantropní pozoruhodností je činnost kuny skalní, která s oblibou překusuje kabely v motorech přes noc volně zaparkovaných automobilů v německých městech. Poškozování motorových kabelů působí většinou osamostatňující se mláďata. Kuny do motoru lákají výpary, které unikají ze silikonových kaučuků, z nichž jsou kabely vyrobeny. Kuny si o kabely také brousí drápy a odnášejí si z nich kousky, jako výstelku do pelechu, který si přes noc často zbudují přímo v motoru. Bylo zjištěno, že poškozování kabelů může souviset i s teritoriálním chováním samců. Kuna sice přespává v motoru auta (mj. tam také kálí) i v zimě, ale tehdy nekouše do kabelů, neboť v té době neobhajuje své teritorium. Většinou jsou na jaře a v létě devastovány motory těch aut, která byla předchozí noc zaparkována na vzdálenějším místě.Tamní kuna cítí z motoru pach jiné kuny z předchozího místa parkování, takže na její značkování útočí. Kuna skalní také v nesoustavně obývaných budovách (rekreační objekty), pokud se dostane na jejich půdu, se z pouhé zvědavosti často prokouše a prohrabe dřevěným stropem do obytného prostoru, který pak prohledává a přitom zpřehází předměty v něm se nacházející. Liška žijící ve městě má vyvinutý cit pro provoz na silnici, takže jí dokáže bezpečně přecházet právě ve vhodný okamžik. Zcela mimořádnou zručnost projevil mýval, který si pomocí svých předních tlapek dokázal opatřit krytí své potřeby tekutin při déle než měsíčním náhodném uzavření v kamionu cestujícím z Kanady do České republiky. Kromě v nákladním prostoru transportovaných psích sucharů, kterými se mýval živil, dokázal také otvírat v kamionu umístěné pivní konzervy, jejichž obsahem po celý měsíc hasil svou žízeň. Mýval je kromě medvěda jediným druhem šelem (které se u nás se vyskytují), schopným si předními končetinami podávat potravu do tlamy. Jak se ukázalo dokáže svými prsty otevřít i poměrně složitý uzávěr plechové pivní konzervy. Lehce si také poradí s rozšroubováním závěru na plastové lahvi. Mýval také dokáže otevírat dveře různých budov, které jsou zajištěny vysouvací petlicí.
 |
| Divočák |
Opačný jev než je synantropní přibližování se zvěře člověku, představuje zdivočování domácích zvířat. Běžně se tak děje v našich oblastech u domácího králíka, kočky a případně i fretky, v exotických oblastech také u kozy, ovce, koně, prasete nebo psa. Jsou známy případy, kdy uprchlí severští tažní psi se připojili ke smečce vlků a žili s ní celá léta. Většinou, zejména v první fázi zdivočování, působí populace původně domácích zvířat na své přírodní životní prostředí destruktivně. Je např. známo, že divocí přežvýkavci ve svém původním prostředí při pastvě okusují rostliny tak, aby mohly znovu plně regenerovat. Naopak introdukované druhy přežvýkavců a zdivočelí domácí přežvýkavci spásají porost úplně, takže není schopen regenerace. Jedinci společensky žijících druhů, kteří byli vychováni v zajetí se někdy jen obtížně zapojují do skupiny volně žijících druhů zvěře, neboť některé jejich způsoby chování se odlišují.
U divokých prasat k podobné situaci nedochází a jedinci ze zajetí se bez problémů začleňují do skupin volně žijících divočáků. Domácí zvířata kromě přímé potravní konkurence představují pro zvěř nebezpečí také zapojením do jejích parazitárních cyklů (shodné přenosné nemoci a společní parazité, případné mezihostitelství parazitů). Introdukované druhy mohou také přispívat k zavlečení nových parazitů (např. s jelencem byla do Evropy přenesena motolice obrovská). Zdivočet mohou snadno i krotká zvířata chovaná na farmách, pokud se jim podaří uprchnout ze zajetí do volné přírody (nutrie, norek, mýval). Zvěř je také příležitostně chována v zajetí. Přechodem mezi držením v zajetí a životem ve volnosti jsou oborní chovy některých sudokopytníků. Je-li v uzavřeném prostoru obory dostatek místa pro odpovídající počet zvěře, vhodné prostředí a zdroje potravy, většinou není zvěř příliš ve svých životních potřebách omezována. Chybí jí jen možnost přesunů na větší vzdálenosti. Pokud však nejsou pravidelné migrace příslušnému druhu zvěře vrozené a ve volné přírodě jsou vyvolávány pouze vnějšími příčinami, zvěř nemá potřebu opouštět místo svého trvalého pobytu.
Pro chov v oboře i jiném typu zajetí jsou zcela nevhodné druhy zvěře, které žijí v určitém ročním období vyhraněně teritoriálně (např. srnec). Podstatně méně příznivá situace pro zvěř (zejména prostorově) vzniká při jejím chovu na farmách. Farmové chovy přežvýkavců (jelen, daněk, sika) a zejména klecové farmy kožešinových šelem (norek, liška, mýval) neposkytují svým chovancům dostatek individuálního životního prostoru. Při takovéto prostorově omezené existenci dochází u zvěře ke specifickému druhu chování - stereotypii. Tyto abnormální etologické projevy se mohou projevovat i u domácích zvířat (včetně psa a kočky) pokud jsou chovány na malém prostoru a nebo v trvalejší izolaci.
Doporučení: Cizí latinská slova v textu vyhledá pan Google! Při vašem vzdělání myslivce to bude potřeba!
Vojtěch Škaloud, Oldřich Tripes
