O srnčí zvěři, přírodě, člověku i civilizaci. Zemědělci a zvěř. Člověk a chemie. Během několika dní dochází u intoxikovaného jedince k úhynu.

Srnčí zvěř v přírodě

Desetitisíce kusů srnčí zvěře v rámci České republiky hyne na rozsáhlých půdních blocích v důsledku dieteticky nevhodné či chemickými látkami kontaminované potravy 

Z myslivecké praxe je známo, že největší zásluhu má řepka olejka, která se nejvýznamněji podílí na mortalitě a celkovém zhoršení kvality srnčí zvěře. Tato brukvovitá plodina je hospodářsky a ekonomicky velice významným produktem a v současné době se intenzivně pěstuje na obrovských plochách naší republiky. Pro srnčí zvěř je v době potravní nouze velice atraktivním a vyhledávaným krmivem. Stejně jako ostatní brukvovité plodiny obsahuje řepka antinutriční látky, které se v předžaludcích přežvýkavců přeměňují v jedovaté složky. Při nadměrném příjmu působí toxicky a může způsobit značné zdravotní potíže, které vedou až k úhynu jedince. 
Postižený jedinec trpí rozsáhlými průjmy (nebo zácpou), má narušenou motoriku, ztrácí přirozenou plachost a mimo tyto skutečnosti má otupeny všechny přirozené smysly, jako je zrak, čich, sluch a chuť. Během několika dní dochází u intoxikovaného jedince k úhynu. 

Srna se srnčaty

Bohužel není v silách myslivců docílit, aby srnčí zvěř řepku nebrala jako jediné a hlavní krmivo. Z myslivecké praxe dobře víme, že odváděcí přikrmování nefunguje, jak by mělo, a mnohdy se míjí účinkem. V souvislosti s patologickou formou intoxikace mám zjištěno, že v důsledku dlouhodobého příjmu řepky olejky či jiné dieteticky nevhodné, resp. toxiny kontaminované potravy, se u biologických matek snižuje reprodukční potenciál a srnčata se rodí buďto mrtvá, nebo s narušenou motorikou či nervovým nebo imunitním systémem. 

Znám případy z volnosti, kdy srna kladla slepá či jinak zdravotně hendikepovaná srnčata. 

Ve vztahu s patologickou formou reprodukce a všech produkčních schopností souvisí i velmi nízké porodními hmotnostmi intoxikovaných srnčat, které mnohdy nedosahují životaschopné porodní hmotnosti. 

Mám zachyceno, kdy porodní hmotnosti srnčat, které kladly intoxikované matky, nedosahovaly ani 1 kg. Srnčata takto nízkých porodních hmotností (pokud přežijí) se špatně tělesně vyvíjí, jsou většinou neduživá, slabá a ve špatné kondici.

Na zahradě u lesa

 Pro cílený chov srnčí zvěře jsou naprosto nevyhovující. Bohužel nelze exaktně říci, zda tato patologická forma intoxikace souvisí přímo s řepkou olejkou či je v interakci s ostatními dieteticky nevhodnými plodinami, které jsou ošetřeny agrochemickými látkami používanými na hubení plevelů, hmyzu a chorob. Jedná o látky, které se uplatňují v zemědělství a jsou určeny k tlumení a hubení rostlinných a živočišných škůdců, a k ochraně rostlin.

 Vysoká toxicita těchto látek má bezesporu negativní vliv na zdravotní stav potenciálních konzumentů.

 Zemědělské plodiny kontaminované těmito látkami spásají různé druhy zvěře, což se negativně promítá do období prenatálního vývoje a posléze degradaci všech produkčních schopností jedince. Z praxe dobře víme, že tyto chemické látky se v dnešní době intenzivně aplikují na všechny hospodářsky a ekonomicky významné zemědělské plodiny.

 Dnes není žádnou výjimkou, kdy je jedna kulturní plodina těmito látkami ošetřena v průběhu biologického vývoje až osmkrát (někde dokonce podle informací i patnáctkrát!) za sezónu. 

Zvěř nedodržuje ochrannou lhůtu a regenerující nadzemní části plodin konzumuje ihned po aplikaci látek chemické ochrany. Intoxikace se pak přenáší přes matku na srnče. Zdraví škodlivé látky se v období laktace transferují prostřednictvím mateřského mléka do organismu srnčete. 

Srnčata intoxikovaných matek bývají ve špatné kondici, špatně se tělesně vyvíjí a někteří se nedožívají ani pohlavní dospělosti. V chemicky ošetřovaných kulturách se kromě výše uvedené souvislosti fyzicky ukrývá i zvěř, která je pak těmito postřiky přímo zasažena. 

Srnec v obilí

Také tato skutečnost má velmi negativní dopad na zdravotní stav všech ostatních druhů zvěře. Příjem potravy z polních kultur bezprostředně po aplikaci látek chemické ochrany, je podle mého názoru hlavní příčinou mortality srnčí zvěře a degradace všech jejich produkčních schopností. V souvislosti s problematikou snižujících se stavů srnčí zvěře by bylo dobré vysvětlit, co jsou to látky na ochranu polních kultur, známé pod názvem pesticidy. 

Pesticidy jsou přípravky určené k hubení rostlinných a živočišných škůdců a k ochraně rostlin. 

V celosvětovém měřítku je registrováno okolo 800 sloučenin, účinných látek pesticidů. Uvádí se, že jejich celosvětová spotřeba je 2 500 000 tun ročně, z toho je až 85 % spotřebováno v zemědělství. Současné moderní zemědělství by se bez těchto látek již pravděpodobně nedokázalo obejít. Díky skutečnosti, že hubí nežádoucí organismy, zvyšují výnosy z kulturních plodin. 

Pesticidy jsou rozděleny do několika skupin, herbicidy, fungicidy a insekticidy. 

Herbicid je přípravek používaný k likvidaci nežádoucích rostlin (např. plevelů nebo invazních rostlin). Dělí se na dvě základní skupiny: selektivní a širokospektrální herbicidy. Selektivní herbicidy likvidují jen úzkou skupinu rostlin, širokospektrální tzv. totální herbicidy likvidují drtivou většinu toho, co na pozemku roste. Fungicid je přípravek užívaný k hubení hub, které napadají rostliny a působí na nich škody. Nasazení fungicidů a jiných pesticidů je dnes významnou součástí integrované ochrany rostlin. Insekticid je přípravek určený k hubení hmyzu a všech jeho vývojových stádiích. Insekticidy se používají v zemědělství také k ochraně zásob a v oblasti hygieny. Insekticidy zasahují nervový systém hmyzu, a to zejména jejich dýchací orgány. Pesticidy aplikované v současné době se označují jako tzv. „moderní“. 

Srnče čeká přitisknuto na matku

Tvrdí se, že jsou to sloučeniny, které jsou lehce odbouratelné, nekumulují se v živých organismech a působí selektivně pouze proti jednomu organizmu. Historie však ukazuje, že zavádění nových skupin pesticidů, u kterých se předpokládá, že nebudou mít negativní vlastnosti předchozí generace, se dnes ukazuje jako problematické. Nejnovější studie dokládají, že za určitých podmínek škodí nejen hmyzím opylovačům, ale i ostatní zvěři, pro kterou jsou ošetřené kultury nedílnou součástí přirozené potravy. 

Osobně se domnívám, že realita je dnes úplně jiná, než tvrdí výrobci těchto látek, podle nichž je používání pesticidů neškodné, precizní a cílené. Myslím, že do budoucna se jedná o časovanou bombu a globální chemickou hrozbu v důsledku níž uhyne ještě mnoho druhů naší fauny. Abych dokázal, že se jedná o velice závažnou skutečnost, která je příčinou významného úbytku srnčí zvěře, uvedu několik autentických případů. Ve svém chovném zařízení jsem ošetřoval několik srnčat z volné přírody, která mě přinesla laická veřejnost, jako zdravotně hendikepovaná. Srnčata na první pohled jevila známky postižení pohybového aparátu. Trpěla svalovou dystrofií, v důsledku čehož se nedokázala postavit na běhy a fyziologicky se pohybovat. Navzdory skutečnosti, že dobře přijímala potravu ve formě kozího mléka a byla v relativně dobrém výživném stavu, během několika dní uhynula . 

Hendikepovaná srnčata po celou dobu mé intenzivní péče měla narušenou motoriku a trpěla svalovou paralýzou. A nepomohla ani cílená léčba veterinárního lékaře ve formě intramuskulární aplikace selenu a kalcia. Tři z postižených jedinců trpěli kromě jiných neduhů svalovou dystrofii i zánětem světla (oka) a byla částečně slepá.

V důsledku kosení pícnin a trvalých travních porostů je každoročně usmrceno významné procento čerstvě kladených srnčat. 

V rámci České republiky se jedná o desetitisíce kusů, které padnou pod lištou kosící techniky. Obvykle na přelomu května a června probíhají na českých loukách senoseče. Srny do těchto exponovaných travních porostů odkládají svá srnčata, která zde chrání před potenciálními predátory. Myslivci se snaží tomuto každoročnímu masakru zabránit všemi možnými způsoby a prostředky. Například vynášením srnčat za pomoci lovecky upotřebitelných psů, aplikací akustických, optických či pachových plašiček apod. 

Srnec v jeteli

Bohužel ne všechny tyto metody jsou účinné a stoprocentní. Z myslivecké praxe dobře víme, že srny si na plašičky brzy zvyknou a mláďata do těchto exponovaných lokalit přivádí zpět. 

V této oblasti je nezbytná součinnost zemědělců a myslivců. Bohužel mnoho privátních zemědělců či renomovaných zemědělských podniků a farem vůbec nenahlásí, kdy a kde se budou senoseče provádět. Myslivci tak nemohou zahájit patřičná opatření a srnčata jsou ponechána na pospas svému osudu. Před moderní zemědělskou technikou, která je stále dokonalejší, výkonnější a mohutnější nemá srnče prakticky žádnou šanci přežít. Dnes již není výjimkou kosící technika se záběrem 8 metrů a pojezdovou rychlostí až kolem 40 km/h. Jakmile se přiblíží kosící stroj, srnče se instinktivně přitiskne k zemi a lišta, která je nastavena na nízké kosení, srnče buďto usmrtí nebo těžce zraní. Většina srnčat je tímto způsobem usmrcena na místě. 

Přeživší srnčata, která mají většinou amputované končetiny, hynou v krutých bolestech na prodělanou sepsi.
 O uhynulé jedince se následně postarají predátoři, kteří u exponovaných lokalit čekají na snadnou a lehce dostupnou kořist. V každé honitbě, kde se senoseče provádějí, přijde o život nezanedbatelné procento srnčat. 

Byl jsem svědkem kosení pětihektarového vojtěškového políčka, na kterém bylo usmrceno sedm srnčat. Je hrozné vidět, když na pokosenou louku vyjde srna, která hledá svého potomka. Ještě horší a emotivnější je pak vidět, když bezvládné tělíčko nalezne, očichává a snaží se ho postavit na běhy. V jejím nářku je cítit smutek a obrovská bolest. Je to doslova srdcervoucí. Kdo to nezažil, nikdy nepochopí…

 Jsem velice rád, že se této problematice začalo zabývat i Ministerstvo životního prostředí v rámci svého programu, který ale v prvopočátku iniciovali běžní řadoví myslivci Petr Slaba a Lubomír Hajný. Věřme, že jejich významná spolupráce povede ku prospěchu věci a najde se účinný způsob jak těmto každoročním masakrům zabránit, resp. v co největší míře eliminovat.

Pavel Scherer