Jelen se ozývá troubením při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější. #Čas lásek jelenů, deer rut, Doby lovu zvěře, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Myslivecká videa

Jelen  v říji

Nejstarších kusů v přírodě ubývá, avšak na troubení z lesů to velký vliv nemá. "Říji nedělají staří jeleni, ti moc netroubí. Jsou si sami sebou tak jisti, že si teritorium troubením hájit nemusí. Sok uvidí, jak je jelen velký, urostlý a vyklidí pole," podle pravidel v jelení populaci. Naplno a s největší vášní se říji oddávají pěti až osmiletí jeleni. Ti se předvádějí nejvíce. Jelen se ozývá troubením a čeká na odpověď soka!

Samci jelena evropského jsou během říje charakterističtí svým hlasitým troubením, při kterém se snaží upoutat pozornost samic a udržet tak své stádo pohromadě.

Tento jev můžeme nejčastěji zaslechnout při svítání nebo naopak při soumraku, kdy jsou jeleni nejaktivnější.
Samotné troubení však používají i při soubojích mezi sebou, kdy se snaží pomocí svých parohů vyhnat svého konkurenta od blízkosti samic. Samice pohlavně dospívají druhým rokem života a březost u nich trvá 240 – 262 dnů. Rodí 1, vzácně až 2 mláďata vážící přibližně 15 kg, která jsou několik prvních dnů po narození skrytá v travnatém porostu. Po dvou týdnech jsou kolouši schopni se připojit ke stádu, ale na matce jsou závislí po dobu 3 měsíců. Jejich charakteristické bílé skvrnění obvykle mizí koncem léta, ale poměrně často se stává, že několik bílých skvrn je na srsti mladých jelenů patrných ještě následující rok. Ve volné přírodě se jelen evropský dožívá průměrně 10 – 13 let, v zajetí se může dožít i více než 20 let.

Zdroj: cs.wikipedia.org

#Čas lásek jelenů, deer rut, Doby lovu zvěře, Fotografie z myslivosti, Jelen, Jelen (Red Deer), Jelení říje, Myslivecká videa, Myslivecké fotografie, Trofeje, 

Srnčí říje

Mladý srnec v přírodě

Srnčí zvěř spásá zejména byliny, různé druhy trav, listy, pupeny, výhonky, plody a kůru dřevin či různé zemědělské plodiny.

Srna na zahradě

 Ve srovnání s ostatními jelenovitými je srnčí zvěř náročná na potravu a vybíravá - podle sezony spásá zejména byliny, různé druhy trav, listy, pupeny, výhonky, plody a kůru dřevin či různé zemědělské plodiny.
Srny pohlavně dospívají ve věku 16 měsíců. Srnci jsou polygamní a v polovině července začínají bojovat o přízeň samic.
Do listopadu se zárodek prakticky nevyvíjí (latentní březost). Podle některých zdrojů se v listopadu neoplozené srny páří s mladými srnci, kteří nebyli připuštěni k říji v obvyklém čase staršími a silnějšími samci, zárodek se poté vyvíjí normálně – toto však nebylo potvrzeno. V květnu až červnu rodí srna obvykle jedno, někdy dvě hnědá, bíle skvrnitá mláďata (srnčata).

Srnčata zůstávají několik prvních dnů nehybně skryta v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. V tomto období jich je mnoho zahubeno sekačkami, myslivci se tomuto snaží zabránit spoluprací se zemědělci – procházením luk před senosečí, nalezená srnčata odnáší do křovin tak, aby na nich nezůstal lidský pach. V případě, že samice zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, se často stává, že svá mláďata opustí. Srnčata s matkou zůstávají celý rok, až do příštího porodu.

Lidé ročně v lesích seberou mnoho srnčat, protože je pokládají za opuštěná. Pokud se jim rychle nedostane odborné péče, srnčata obvykle uhynou, protože jim kravské mléko působí těžké zažívací potíže.

Krkonošské pohádky, hajnej, Anče a další zaměstnanci u Trautenberka

Co asi chce hajnej v Krakonošově revíru?

Máte rádi české pohádky?

Ano? Je v nich kus naší historie a lidového vyprávění....

Ze života černé zvěře. Bachyně. Změny v chování zvěře.

Dvě bachyně a selata na lesní mýtině

Dnešní uspěchaná doba, pokrok v elektronice, optice a dalších přináší i změny v chování zvěře.

Velký turistický tlak v lesích, zemědělská výroba, stroje se záběrem několika metrů, rychlost, monokultury kukuřice a řepky působí na zvěř a ona reaguje i tím, že z původně denní aktivity přechází na noční - myslím tím černou zvěř. Takže doba kdy se lovili divočáci bez optiky přes pevná mířidla za dne je nenávratně pryč.

Obeznání zvěře v noci i za měsíčku je velmi problematické ne-li nemožné. Poznat kňourka od bachyňky v tlupě za šera nebo v noci, kdo to dokáže, tak klobouk dolů.
 

#Černá zvěř, Černá zvěř - bachyně, Ze života černé zvěře, Sociální sítě, Fotografie z myslivosti, Chrutí černé zvěře, Lov ve svobodném světě, Lovy černé zvěře, 

Jelení zvěř je majestátní kouzlo krásy české přírody i mimo říji. Setkání i náhodné budí vždy úžas a radost...

Jelení zvěř

Jelen evropský patří mezi největší (nejmohutnější) zástupce své čeledi.

Samci dorůstají 175 – 230 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160 – 240 kg. Samice jsou oproti samcům značně menší, dorůstají 160 – 210 cm a dosahují hmotnosti mezi 120 – 170 kg. Ocas přitom měří 12 – 19 mm a v kohoutku dosahují výšky 120 až 150 cm. Velikost i hmotnost je však velmi proměnlivá a viditelně se liší mezi jednotlivými poddruhy, kdy nejtěžší (C. e. elaphus) může vážit až 500 kg, oproti tomu jeleni žijící v méně příznivých podmínkách (např. poddruh z Korsiky) mohou dorůstat pouhých 70 cm a vážit sotva 100 kg. 

 Přes léto má jelení srst obvykle hnědou barvu s rudějším nádechem a u samců je většinou navíc patrná i prodloužená srst na krku. Zimní srst je spíše šedohnědá.

Vysoká zvěř. Jeleni v době říje.

Doba říje jelení zvěře v popředí laně

Jelení zvěři se v běžné myslivecké mluvě většinou říká zvěř vysoká, nebo jenom vysoká. 

Někdy se mluví též o zvěři červené a o zvěři královské. Samec jelení zvěře se nazývá jelen. Samičí zvěři a mláďatům se říká zvěř holá. Mláďata obojího pohlaví jsou kolouši, a to do doby, než se dá poznat pohlaví. Pak se používá až do věku jednoho roku pro samčího koloucha název jelínek a pro samičího koloucha název laňka.
Ve věku od jednoho do dvou let se nazývá samec špičák a stejně stará samice čiplenka. Pak se z čiplenky stává mladá laň. Samičí kus jelení zvěře se od dvou let nazývá laň.  Mívá tyto přívlastky: mladá laň, stará laň, plná laň, v době březosti, kojící laň a vodící laň, v době, kdy vodí koloucha. Jelen starší dvou let se někdy označuje podle paroží, které nosí, takže hovoříme o jelenu s prvním, druhým, třetím (atd.) parožím.

Je nutno si uvědomit, že jelen s prvním parožím je vlastně dvouletý, jelen s druhým parožím tříletý atd. Běžnější je označování jelenů podle tvaru či typu paroží. Pak jde o šesteráka, desateráka, korunového jelena atd.

Veverka obecná dělá lehkost a krásu přírody a potěší každého...přece jenom je to kousek divoké přírody

Veverka rezavá

V ČR i celé Evropě žije pouze jeden druh veverky, veverka obecná. Ta se vyskytuje v nejrůznějších barvách srsti - rezavé, hnědé i černé

 Barva se rodí po rodičích i prarodičích, je tedy úplně normální, že například rezavá matka má pět mláďat, z nichž jsou například tři černé. Tudíž černá veverka je stejně tak "naše" česká veverka jako veverka rezavá.

Poznámka: Problém s "černými" veverkami skutečně existuje, ale výhradně ve Velké Británii.

 Tam před 100 lety masivně vypustili do přírody z Ameriky dovezenou veverku popelavou (má šedou barvu), která postupně zdecimovala tamní populaci veverky obecné, takže v Británii už dnes žije obrovské množství veverek popelavých (a právě o tom se často mluví v britských přírodopisných dokumentech, které uvádějí i české televize).

Kuna lesní. Jak vyhnat kunu z chalupy? Pasti na kuny v podobě sklopců a klecí nebo odpuzovače? #Pepřový spray

Kuna lesní

Kuna v domě je problém, s nímž si neví rady 

spousta lidí, a tak je možné pořídit si i speciální výrobky, které mají za cíl vystrnadit kunu humánním způsobem.

K nejmodernějším způsobům, jak se kuny v domě zbavit, se tak řadí odpuzovače vysílající signály, které jsou pro zvíře velmi nepříjemné. Tyto odpuzovače mohou být akustické či ultrazvukové a lze je pořídit zhruba od 300 Kč. Pokud však toto zařízení nezabere v prvních dnech svého provozu, je možné, že si na něj kuna zvykla. V nabídce je také možné narazit i na spreje či pachové tyčinky proti kunám.

Často vychvalovaným způsobem, jak se kuny zbavit, je její odchyt a následné odvezení daleko od domova.
K tomuto účelu slouží pasti na kuny v podobě sklopců a klecí, kam je třeba kunu nalákat na nějakou její oblíbenou dobrotu – například vajíčko, šípky, třešně. I toto však není zaručené, protože kuna se převážně pohybuje skoky, a tak je jen dílem náhody, když do nalíčené pasti vleze. Mnohdy je ale toto víceméně jediná cesta, jak se jí opravdu zbavit, protože vůči ostatním možnostem může být imunní a odolná, nebo je dokáže překonávat.

Jestliže se kuna nebude mít jak dostat do stavení, pak do něho nevnikne, takže v něm ani nebude přebývat.

To však znamená velké úsilí v podobě důkladného prozkoumání všech možností, kterými by se, třeba i teoreticky, mohla kuna do domu dostat. Následné zadělání děr a spár však musí být provedeno odolným a kvalitním materiálem, který kuna skalní nepřekoná.

 Je velice mrštná a hbitá a není žádnou výjimkou, když se na půdu či pod střechu dostane i skrze škvíru mezi krytinami, které jsou na jednom konci přimontovány ke konstrukci střechy.


#Kuna lesní, Naše domovy a chalupy, Škodná, Jak na to?, #Pepřový spray

Společné lovy. Způsoby lovu a historie. Naháňka je způsob lovu, kdy lovci stojí na vhodných stanovištích a honci, kteří jdou v řadě, na ně vyhánějí zvěř.

U lesa na naháňce střelci a závodčí

Společné lovy, Způsoby lovu a historie

Naháňka je způsob lovu, kdy lovci stojí na vhodných stanovištích a honci, kteří jdou v řadě, na ně vyhánějí zvěř.

Nátlačky se může účastnit i malý počet lovců s honci. Využívá se toho, že vyrušená zvěř se snaží nepozorovaně opustit daný prostor a správným manévrováním honců je natlačena na lovce čekající na stezkách, po nichž zvěř bude ustupovat. Podmínkou je dokonalá znalost prostředí a chování místní populace zvěře.

Nadháňka – štvanice je lov, který je spojován s využitím loveckých psů. Role psů spočívala ve vystopování, pronásledování a strhnutí zvěře.

#lov, Společné lovy, Způsoby lovu a historie, Naháňky, Honili myslivci, 

Společné lovy, Způsoby lovu a historie. V lese před naháňkou

Na stanoviště a lesní cestě

Prase divoké. Lovy fotoaparátem. Ze života černé zvěře. Rytíři lesů.

Černí rytíři našich lesů 

Ještě za šera poskakuje po louce první liška.

Šelmička na pár vteřin zarazí a to ji stojí život… 

Dnešní ráno jdu tak nějak „na jisto“. Vím o poloslepé srnčí čiplence a kulhavé srně, které je třeba ulovit a rovněž se v lokalitě pohybují tři lišky – dospělá fena a dvě letošní liščata.

Kráčím dosud temným lesem, protože je lepší být na místě o půl hodiny dřív než o pět minut později. Pole je prázdné, ale vím, že se situace určitě změní. Taky ano, ještě za šera poskakuje po louce první liška. Mohla bych střílet, ale je to nějakých 80 m a já vždy upřednostňuji brokovou ránu - přestože nejsem žádná rozmazlená slečinka, nechce mi táhnout k autu po winchestrovi nebo osmě „rozmasakrovanou“ lišku… Když mi zmizí z dohledu, zapomínám na ni, prohlížím strniště a počítám zajíce. Za nějakou chvíli se znovu podívám vlevo, ale kromě zajíců nic nevidím. Pohledem zabloudím ještě o kousek dál, na pole po řepce, ale i tam je pouze jeden ušák. Šustění rozdrcené slámy mě přiměje otočit hlavu v domnění, že se blíží zase jeden ze zajíčků. Ale ouha, sotva 20 kroků od posedu probíhá liška!

 Je to můj "starý známý", silný lišák s krásnou dlouhou a hustou oháňkou a velkým kvítkem, ale ostatní srst je ještě letní. Přímo přede mnou zarazí a s pohledem upřeným na mě jakoby říkal „Ahoj, tak zas někdy…“ a znovu se rozbíhá. Nemá smysl něco zkoušet, tak ho jen vyprovodím pohledem s příslibem „Však na tebe jednou dojde…“ Kontroluji čas – blíží se šestá hodina, liščata by se měla objevit každou chvíli. Zvedám dalekohled, obhlížím pole pod horizontem a už ji vidím. Dnes ji ale už nezajímají myši, poklusem míří k lesu. Zhruba v polovině pole nabírá na rychlosti a klus se mění v cval. To není dobré, počítala jsem s tím, že bude ještě chvíli zkoumat kraj pole či úzkou loučku. Opírám kulobrok do dlaně a „nahrubo“ zamířím do pole. Musím střílet z předního „okna“, přestože předpokládám, že liška chce zaběhnout do lesa vlevo od posedu, neriskuju, není nic horšího, než když čekáte s připravenou zbraní, už už lišku vedete v kříži, když ta náhle prudce změní směr a než se stihnete přesunout, je v trapu.
 Lišče dobíhá na kraj pole, dál už jej pustit nemůžu – louku vždy kmotry přebíhají prudkým tryskem a bez zastavení mizí v lese. Krátce štěknu, šelmička na pár vteřin zarazí a to ji stojí život… Z lesa se nesouhlasně rozkřičí kos a i mě náhle přepadne lítost. Ale něco musí zemřít, aby jiné mohlo žít…

Lišče – fena, uloveno 2.9.2016 v 5:50 hodin, vzdálenost 25 kroků, KB UB 7x57R/16, brok 4mm SB Vega. Lovu zdar.


Erika