 |
| Srnec je chovný s parádní trofejí.... |
Když jsem pár kroků od kraje lesa, po řepkovém strništi přechází srna. Nechám ji kousek odejít, abych ji zbytečně nezradila a za chvíli se už "plížím" k posedu roh lesa / úzká dlouhá louka / pole. Srna na mě sice zprava podezřele kouká, ale je v klidu. Vlevo pro změnu srnec, sotva 40 metrů, ale taky se nijak neplaší.
Opatrně a pomalu lezu na žebřík a ejhle, vlevo další rezavá skvrnka, tentokrát sotva 20 kroků. Další srnčí? To určitě, s bílou náprsenkou...
Lištička jde na myši, dost mi to komplikuje dokončení výstupu na posed, ale nakonec se to podaří, byť jednu chvíli doslova visím s jednou nohou na příčce a druhou kdesi dole
Když se usadím, mám dost času si šelmičku pořádně prohlédnout. Je to mladý lišák, loňské štěně. Chytá myši, občas se posadí a rozhlíží se. Přímo pod posedem vytahují dvě pěkná srnčata a paství se na hraně louky. Po strništi se prohání říjný pár, srnce znám od jara, je to takový "nijaký" olámaný šesterák. Lišáček pomalu přechází z louky na strniště až mi zmizí kdesi pod horizontem v nastupujícím šeru. První srnec prochází kolem, srnčata ustupují a já ho prohlížím. Špičák s náznakem vidláka, výška okolo 16ti cm, postavička jak baletka. První věková, typický "jedovatý" srnec, kterého buď jako ročka pustíte a on je dvouletý nebo jako dvouletého ulovíte a je to roček
Ve 22 už je prd vidět, tak odcházím. Kousek nad vsí se mezi řádky pšeničné slámy prochází šesterák, velice slušný, ale ještě ve věku, kdy stisknout spoušť by byla veliká chyba... Domů bez úlovku, ale bohatší o další krásné zážitky.
Není žádným velkým uměním něco "zabít", ale naopak nechat žít...
Erika D. sociální sítě
