 |
| Vysoká, bílý jelen |
Rozdělení zvěře
Lovnou zvěř dělíme s hlediska jednak přírodopisného, jednak mysliveckého; v myslivosti mluvíme o zvěři srstnaté a pernaté. Obě tyto skupiny se dělí na zvěř užitkovou a na zvěř škodnou.
I. Ke zvěři užitkové patří
1. zvěř srstnatá:
a) spárkatá, která má spárky (kopýtka na bězích); patří sem jelen, daněk, srnec, muflon, kamzík, kozorožec, divočák (divoký vepř, černá zvěř);
b) hlodavci: zajíc, divoký králík, svišť;
2. zvěř pernatá:
a) kurovití ptáci lesní: tetřev, tetřívek (tetřevec), jeřábek, bažant, divoký krocan;
b) kurovití ptáci polní: koroptev, křepelka;
c) ostatní soušové ptactvo: divocí holubi (hřivnáč a doupňák), div. hrdlička, kvíčaly, drop;
d) ptactvo bahenní: sluky, vodouši, jespáci, břehouši, kolihy, chřástalové, kulíkovití, slípka zelenonohá, lyska;
e) ptactvo vodní: divoké kachny, divoké husy, divoké labutě, potáplice.
II. Zvěř škodná se rovněž dělí na
1. zvěř srstnatou, a to jsou
b) hlodavci: bobřík pižmový (ondatra) = dlakoš, veverka, křeček, sysel;
2. zvěř pernatou, k níž se počítají dravci denní: orli, supové, jestřábové (jestřáb, krahujec), sokolové (sokol, raroh, ostříž, dřemlík, poštolky), káně (lesní a rousná, včelojed), luňáci (červený a hnědý), pochopové (pochop, pilich a moták); dravci noční: výr a sovy; havranovití (krkavec, vrány popelavá a černá, kavka, straka, sojka, ořešník); ťuhýci, volavky a bukači, morčáci, kormoráni, roháči a potápka.
 |
| Jelen v říji |
Prof. ing. Dyk zavedl pro zvěř vysokou název „zvěř velká“, ale domnívám se, že se tento název neujme, protože název zvěř vysoká se již příliš vžil.
Upozorňuji ovšem, že zvěří vysokou nerozumíme jen zvěř jelení (jak se též často říká), nýbrž že k ní patří
Upozorňuji ovšem, že zvěří vysokou nerozumíme jen zvěř jelení (jak se též často říká), nýbrž že k ní patří
a) z užitkové zvěře srstnaté: jelen, daněk, srnec, muflon, kamzík, divočák, los, kozorožec, zubr; srnec bývá někdy počítán ke zvěři drobné (nízké) nebo t. zv. střední, ale u nás ho řadíme ke zvěři vysoké;
b) z užitkové zvěře pernaté: tetřev, drop, krocan labuť;
c) ze škodné zvěře srstnaté: medvěd, rys, vlk;
d) ze škodné zvěře pernaté: orli, výr.
Všechna ostatní užitková i škodná zvěř náleží ke zvěři drobné, která se označuje též méně vhodným názvem „nízká“ (nebo „malá“). Ke zvěři drobné počítáme u nás také tetřívka a bažanta, ačkoliv je někde řadí ke zvěři vysoké nebo střední.
Podle barvy se rozeznává zvěř červená, t. j. veškerá zvěř parohatá (nejen jelení), která v létě přebarvuje na červeno, a zvěř černá, t. j. divočáci (divoký vepř).
Pravidlem mysliveckým je, že na zvěř vysokou (vyjímajíc tetřeva v toku) střílíme z kulovnice (jednotnou střelou, kulí), kdežto na zvěř drobnou střílíme obyčejně broky (ale to ovšem nevylučuje, abychom na ni stříleli — je-li třeba — drobnou střelou jednotnou — kuličkou, na př. na králíky a pod.).
Dále mluvíme o zvěři stálé (= Standwild) a přebíhavé (nebo toulavé =Wechselwild), které se nesprávně říká též „střídavá“. Německý výraz Raubwild překládáme zvěř škodná nebo dravá (srstnatá i pernatá), Raubgeflügel = pernatá zvěř škodná (dravci pernatí, havranovití, volavky a ťuhýci), Raubtiere (Carnivora) = šelmy (dravci srstnatí), Raubvögel = dravci pernatí, Raubzeug = zvířata škodná (toulaví psi a kočky).
 |
| Vysoká zvěř - Jelen |
Společné názvy částí těla lovné zvěře
Hlava zvěře nemá zvláštního mysliveckého názvu; někdy slýchané slovo „palice“ se nedoporučuje, hodí se spíše jen pro divočáka (černou zvěř). Totéž platí o krku; jemu se u spárkaté zvěře říká také požerák.
Oči veškeré zvěře nazýváme po myslivecku světla (Lichter Seher = Augen u ptáků); slovo „hledy“ n. „svíce“ (= Seher) u škodné zvěře je nesprávné a neujalo se. U ptáků můžeme mluviti rovněž o očích, u zajíce se oči někdy nazývají žertovně bakadla.
Uši (boltce) zvěře srstnaté a psů nazýváme po myslivecku slechy nebo slecha (Lauscher, Löser u spárkaté zvěře, Gehöre u divočáků a škodné zvěře srstnaté, Löffel u zajíce a králíka); na konci slechů má rys chvostky, vztyčená pérka na hlavě výra a kalouse se zovou uši (ouška), u bažanta růžky, jeřábek má na hlavě chocholku.
Ústa (huba) u zvěře spárkaté se jmenují svírák, u ostatní užitkové srstnaté huba, šelmy a pes mají mordu (Fang). Nos se jmenuje u spárkaté zvěře větrník (Windfang), tlama a nos u divočáků (černé zvěře) ryj (Gebrech), ostatní užitková zvěř a psi mají nos (Nase), šelmy čenich, ptáci zobák (klubec, klovec, klivák = Schnabel), sluky mají píchák.
Končetiny trupu neboli nohy se zovou u srstnaté zvěře běhy (Läufe), přední končetiny medvěda paže (Arme). Z ptáků má jen drop běhy (Füße v němčině mají drop, tetřev, krocan, bažant, t. j. vysoká pernatá); někdy (u koroptví) se nohám říká běháčky. Ostatní zvěř pernatá (kromě vodních ptáků) má stojáky nebo stojáčky (Ständer), vodní ptáci mají plováky nebo vesla (Ruder, Latschen).
Běhy jsou zakončeny u spárkaté zvěře spárky a paspárky (Schalen, Afterklauen), rys, kočka a draví ptáci mají drápy (Krallen), medvěd, vlk, jezevec a pes pazoury (Klauen), zajíc, králík a pernatá zvěř (kromě dravců) drápky (Nägel). Prstům a ostrým drápům u dravých ptáků se říká pařáty (Fänge) (nikoliv „spáry“). Chodidla medvěda, rysa, jezevce se nazývají tlapy (Branken, Tatzen), u ostatních šelem, u psa, u zajíce a u králíka tlapky (Branken, Pfoten). Stojáky bažantích kohoutů mají vzadu ostruhy, chmýřité opeření stojáků se zove rousy (u káně rousné), prodloužená pera na holeni pernatých dravců kalhotky.
 |
| Jelen Sika laně |
Ocas zvěře jelení, daňčí, kamzičí a mufloní se jmenuje kelka (Wedel), divočáci, zajíci a králíci mají pírko (Bürzel, Blume), vydra a psi prut (vlajku) (Rute, Fahne), vlk, rys, liška, div. kočka, kuny a tchoř oháňku (Rute, Lunte), jezevec štětec (Bürzel, Zain), ostatní šelmy (lasice, hranostaj) proutek (Rute). U ptáků jsou rovněž rozličné názvy ocasu. Tetřev, tetřívek, drop a krocan mají tatrč(Stoß); rozevřený tatrč u tetřeva, dropa a krocana se jmenuje vějíř (Fächer), rozevřený tatrč u tetřívka je lyra (Spiel), krajní zahnutá pírka jsou srpky (Sichel). Bažant má klín (Spiel), drobná pernatá zvěř ocásek (zlatá pírka — brčka u koroptví) nebo tatrček (rozevřený vějířek), dravci pernatí rejdovák (Stoß).
Srstnatá zvěř je pokryta srstí (Haare). Štětinám u divočáků říkáme osiny (Borsten, Federn), srsti králíků a zajíců vlna (Wolle). Kamzík má v zimě na hřbetě dlouhou srst zvanou kamzičí vous (Gemsbart), který se váže v kamzičí štětku, podobně má vous i jezevec (Dachsbart). Prodloužená srst na krku říjných jelenů se zove hříva, u muflonů rouno, prodloužená srst u samčího údu spárkaté zvěře se jmenuje střapec nebo štětec (Pinsel), u samičího zástěrka (Schürze, u srn). Světlá srst kolem řiti zvěře spárkaté se nazývá obřitek („zrcadlo, hvězda“). Některá zvěř má, jako zajíc na nose a šelmy na čenichu, vousy (Bart), také drop má pod kořenem zobáku kníry, prodloužené peří pod zobákem na hrdle tetřeva se jmenuje brada (Bart).
Pro kůži (Decke, Haut) užitkové vysoké zvěře srstnaté není zvláštního mysliveckého názvu. Často užívaný název „deka“ je nesprávný, říkáme tedy prostě zaječí kůže, králičí kožka, jelení, daňčí, srnčí kůže atd., divočáci a jezevci mají škáru (Schwarte), šelmy kožich nebo kožíšek (Balg), který se vydělává na kožišinu, pro medvědí a vlčí kožich navrhuje prof. Dyk název houně. Kůže jelení se jmenuje jelenice; tento název je třeba rozlišovati od jelenčice, t. j. třesavky nebo lovecké horečky (která někdy postihuje mladého lovce při míření na zvěř jelení), a dále od jeleniny, t. j. jelení zvěřiny. Podobně se zvěřině říká též daňčina, srnčina, zaječina, ačkoliv se takto nazývá i zaječí kožka, stejně jako králičina (králičí kožka). Obnovuje-li srstnatá zvěř roucho, říkáme, že líná a přebarvuje, pernatá zvěř pelichá a přepeřuje.
Zuby zvěře tvoří chrup, horní špičáky jelení zvěře se jmenují kelce (osny, nikoliv „grandle“), šelmy mají špičáky nebo kly, hořejší i dolejší špičáky u divočáků se zovou rovněž kly, dohromady tvoří zbraně (Waffen). Hořejší špičáky kňourů doporučuji nazývati klektáky (Haderer; nikoliv „páráky“ nebo „hadráře“), spodní špičáky pak páráky (Hauer, Wetzer) nebo sekáče (nikoliv „tesáky“ nebo „klektáky“), u bachyní se obojí špičáky (značně menší) jmenují háky (Haken).
Pohlavní úd samčí zvěře spárkaté se jmenuje žíla (u psa pyj), varlata se zovou ráže (ale třeba je rozlišovati od pojmu ráž, t. j. kalibr, průměr hlavně ručnice a náboje). Žíla s rážemi má název kratiny. Pohlavní úd laně se nazývá svírka, u ostatní samičí zvěře srstnaté a u psic (fen) přezka.
Maso ulovené zvěře je zvěřina (Widbret), u šelem jádro (Fleisch-Kern); žaludku spárkaté zvěře říkáme trávník, u divočáků bachor, jazyk se jmenuje lizák. Ulovenou větší zvěř vyvrhujeme nebo předtím alespoň větráme a po stažení rušíme. Jedlé (ušlechtilé) části vývrhu (Aufbruch) se jmenují drob, t. j. plíce, srdce, játra, ledviny, slezina (Geräusch), nejedlé výhoz, t. j. žaludek, střeva (Gescheide). Podle starých zvyklostí patřil drob zvěře spárkaté jako malé právo lovecké lovci, který zvěř složil, v novější době patří myslivci, v jehož služebním obvodu byla zvěř ulovena; k velkému loveckému právu se počítala dříve také hlava (vyjímajíc divočáky), dále krk a stěny (slabiny až k třetímu žebru) a konečně panenská pečínka, u škodné zvěře srstnaté též kožich. Tuku spárkaté zvěře pod kůží říkáme bílí nebo běl (Feist, Weiß), tuk vnitřní se jmenuje lůj (jelení - Talg, Inselt), šelmy (na př. jezevec) a drobná zvěř srstnatá mají sádlo (Fett). Ulovené ptactvo (zejména koroptve) za teplého počasí vyháčkujeme vytažením střívek.
Krvi zvěře a psa se říká barva (Schweiß, Farbe), moči rez a o močící zvěři říkáme, že ždímá. Vymačkáme-li moč z uloveného zajíce nebo králíka, užíváme o tom též názvu vyždímati. Háravá fena barví, samice šelem (na př. liška) kaňkuje (nikoliv: „se kaňkuje“). Výkaly srstnaté zvěře se jmenují trus, pernaté výpraš, dravci kálejí stříkance; vývrhy z volete (na př. u výra) se zovou chuchvalce.
 |
| Oči , po myslivecku světla |
Rohy vyrůstají na čelních násadcích. Na nich sedí toulce, které odspoda dorůstají; ročním vrubům, podle nichž posuzujeme stáří, říkáme léta. Dutorozí rohy neshazují.
Nejdůležitější názvy ze života zvěře
Snoubení zvěře spárkaté se jmenuje říje, u černé chrutí, zajíci a králíci se honcují, psovité šelmy se běhají (hárají), ostatní se páří. Kurovití ptáci lesní, dropi a sluky mají tok a kohouti tokají, ostatní se párkují a pak pojímají. Spárkatá zvěř samičí je pokládána, háravé feny jsou kryty, samice šelem váženy. Kohouti nebo kačeři slípky nebo kachny ošlapují, bažant slípku ostruhuje. Obřezlé samice spárkaté zvěře obtěžkávají a jsou těžké, samice ostatní zvěře srstnaté jsou plné. Přechodně nebo trvale neplodným samicím se říká, že jsou jalové nebo plané. Ptáci snášejí vejce, sedí na násadě, mláďata se líhnou a staří je vyvádějí. Užitková zvěř srstnatá klade mláďata, šelmy je vrhají nebo metají.
Hlasy zvěře
Máme velmi pestrý výběr a celou stupnici rozmanitých zvuků. Všeobecně se zvěř ozývá, volá, vábí, teskní, odpovídá. Z hlasů jednotlivých druhů zvěře uvádím alespoň nejdůležitější: Jelen v říji troubí, brouká nebo mrmlá, daněk v říji rochá, srnec supí, srna volá, píská, naříká, kvílí, srnčata piští, laň, danělka varuje (napomíná), srnčí zvěř beká (nikoli „leká“), zajíc vřeští, liška skolí, liščata skučí, divočáci chrochtají, kňour zbraněmi klektá, selata kvičí, medvěd bručí a mumlá, tetřev v toku puká (počítá, klepá), vylouskne a brousí, slepice kvoká, tetřívek v toku pšouká a bublá, poskakuje-li a třepotá se, kodrcá, jeřábek syká, koroptev čiřiká, křepelka tluče, bažanti kvokají, v tahu crkají, na hřadu hovoří, slípka kvoká, kohout v toku také kodrcá, mladí bažantíci tikají, sluky kvorkají a pískají, holubi houkají, při výletu pleskají křídly, husy kejhají, kachny káchají, drop v toku dudá, výr houká a zobákem klape nebo cvaká, dravci křičí.
Pohyby zvěře
Spárkatá zvěř se pohybuje krokem, trtkem, klusem (trollen) nebo úprkem (tryskem), zajíci a králíci hopkují, panáčkují (pánkují), kuželkují, peláší, kličkují, šelmy čárují, ťapkají (traben), plíží se, prchají. Ptáci vyvstávají, táhnou, krouží, zapadají, zasedají, zavěšují se, tetřev se zalamuje a přestavuje, na noc hřaduje (na stromy), ráno sehřaduje (se stromů). Srstnatá škodná na strom vyjíždí, vyskakuje, se stromu sjíždí (nikoliv „sehřaduje“; tak se říká jen o ptácích), po větvích řaduje, spárkatá zvěř vystupuje z krytu neboli vytahuje, táhne do polí nebo z polí a zatahuje zpět do houštin, kde má své stanoviště (stání) nebo kde stojí.
Zvěř trvale, t. j. všemi smysly, jistí, zrakem pátrá (obzírá), sluchem bystří a čichem větří. Polekaná zvěř je zrazena, trvale přestrašená zpražena (srnec v říji).
Zvěř vychází na pastvu, paství se (nikoli „bere pašu“), černá zvěř bere žír, šelmy strhují a dáví kořist a pak ji požírají.
Překážky v cestě zvěř přeskakuje (nikoliv „přesazuje“), zradidla proráží. Procházejíc houštinou, zvěř lomozí a láme, běhy bubnuje a dupá.
Stopy zvěře — stopařství
(nikoliv „stopoznalství“ = Fährtenkunde)
Zvěř zanechává v půdě nebo na sněhu stopy, které tvoří dráhy, a zvěř podle stop obeznáváme, na př. na obnově (čerstvě napadlý sníh se jmenuje obnova, a to buď krátká nebo dlouhá). Stopní dráhy, jimiž vysoká zvěř pravidelně přechází, jmenují se přechozy (Wechsel), u drobné zvěře ochozy (Paß), u šelem spády (také u pytláků).
Při této příležitosti bych rád upozornil na hojně užívané slovo „střídati“ — wechseln, jehož se často nesprávně užívá v tom smyslu, že zvěř přechází („veksluje“): zvěř „přistřídala“ (einwechseln) nebo „vystřídala“ (auswechseln); slova střídati můžeme užíti jen v tom smyslu, že zvěř střídá, t. j. mění svá stanoviště. Překládá se tedy auswechseln opouštěti (stanoviště) nebo odcházeti, einwechseln pak přicházeti. Wechselwild je zvěř přebíhavá (nestálá, toulavá, nikoliv „střídavá“).
Pravidelné cestičky vyšlapané zajíci nebo králíky se jmenují pěšinky. Zvěř srstnatá odpočívá na zemi a vytlačuje lože, zvěř srnčí odklízí příkrov a hrabánkuje (dělá hrabánky), černá zvěř kotlíkuje; lože tlupy divočáků se jmenuje kotlina (kotel). Zajíc si vyhrabává také lože neboli pekáč (Saß), divoký králík a některé šelmy (liška, jezevec a j.) pobývají v norách, které mívají četné chodby, komory a kotel, medvěd má brloh. Skrýše v dutých stromech se jmenuje doupě a v nich má zvěř (na př. kuna) pelechy. Kurovití ptáci (koroptve) vysedávají sídla, besedy, nocoviště a dýchánky, hnízda pernatých dravců se jmenují peleš.
Spárkatá zvěř navštěvuje ráda krmelce a slaniska (chodí k lizům, „bere lizy“), jeleni a divočáci se v kalech kaliští a potom o stromy otírají, zanechávajíce otěrky nebo oděrky.
Ing. Dr. Karel Šiman Z české mluvy myslivecké
