Střípek za střípkem leží pohozen v korunách.... |
Podletí
V lese už zas tichnou mýtiny. Už zase je to velké zrcadlo
v kterém se vzhlíželo celý den slunce než šlo spát
napadrť rozbito.
Střípek za střípkem leží pohozen v korunách
a v každém z nich je jedno malé slunce ukryto.
Alespoň na chvilku ještě zahřát tu zimomřivou chladnoucí
zem, alespoň z toho žhnoucího střípku,
alespoň jeho
odrazem.
Ze sbírky Petra Flejberka "Starý kalendář"
a v každém z nich je jedno malé slunce ukryto.
Alespoň na chvilku ještě zahřát tu zimomřivou chladnoucí
zem, alespoň z toho žhnoucího střípku,
alespoň jeho
odrazem.
Ze sbírky Petra Flejberka "Starý kalendář"