poplašený výkřik sojky.... |
V miletínských lesích
Ticho …
jen v korunách zezlátlých bříz se chvílemi rozkolébá
vlnobití času …
Ve větvích zůstaly stíny ptáků co odletěli – a co jiného
zbylo tu? – poplašený výkřik sojky a na peřinách
koberce javorového listí rozmete po chvíli
dech severáku …
Spirála času posunuje neúprosně kotvou až na samý okraj
horizontu.
Ticho umrtvilo večerní čas a v dáli do mezibořských lesů
zapadl rudý kotouč Diskobolův v zlátnoucí hladinu …
Tudy …
ano tudy musí už každou hodinu projít poutník k loži
Záhořovu … Je času už tak namále …
Najde, najde tudy
cestu?
(Petr Flejberk Ze sbírky „Návraty“)
horizontu.
Ticho umrtvilo večerní čas a v dáli do mezibořských lesů
zapadl rudý kotouč Diskobolův v zlátnoucí hladinu …
Tudy …
ano tudy musí už každou hodinu projít poutník k loži
Záhořovu … Je času už tak namále …
Najde, najde tudy
cestu?
(Petr Flejberk Ze sbírky „Návraty“)