Lovecká sezóna. Zvěř není hloupá a myslí, hloupý je lovec co vidí jen trofej nebo maso! Prásk! Láska, rivalita výběr a milování v přírodě. No, chápete to? Prosťáček ne. Přesto je myslivcem.

Ulovený srnec myslivosti na FB (Martin B.B.)

Předpokládám, že víme přesně, kde se silný srnec nachází a že má při sobě srnce slabšího, který obyčejně netrpělivě očekává, až starého láska omrzí.

 Přišouláme se opatrně - dobrý vítr je hlavní věc - a po delší pauze klidu několikrát za sebou pískneme. Obyčejně přiskočí slabý srnec, kterého ovšem necháme na pokoji a hned asi dvakrát zavábíme naříkáním. To silný srnec nevydrží, okamžitě od srny přiskočí, neboť je důkladně oklamán.

 Starý srnec uviděl nebo uslyšel, jak mladý srnec přiskočil, teď zaslechne naříkání a žárlivost mu nedá, aby co nejrychleji nespěchal drzého konkurenta potrestat. Ovšem starý, již zrazený srnec, nepřiskočí okamžitě. Zastaví se obyčejně na okraji houští a jistí tam, kde stojíme. Ale když navětří nebo, což obyčejně bývá, uvidí slabého srnce i když tento, snad zrazen, odskakuje, pustí se za ním a pak je možné ho lovit.

Mně se jednou podařilo ke konci říje ulovit starého zpátečníka, který už znal všechna ta nepovedená pískání a za normálních okolností "bral roha", jak jen tu muziku zaslechl. Přišoulal jsem se tehdy kolem desáté hodiny dopoledne starým smrkovým porostem asi na sto kroků od houštiny, kde zaléhával a měl svoje říjiště. Předpokládal jsem, že bude mít u sebe srnu a někde nějakého "ministranta". Říje byla právě na vrcholu... 

Po třetím písknutí přihnal se najednou vzpomínaný mladík, zarazil se asi dvacet kroků přede mnou a jistil v tom směru, kde jsem stál. Po trojnásobném zanaříkání najednou praskot v houští a vidím, jak starý srnec přesadil přes úzký průsek, po několika skocích se zastavil, uviděl napískaného mladíka a hned se za ním hnal, až kusy mechu létaly V běhu jsem se neodvážil na něho vystřelit, neboť jsem věděl, že se vrátí ke své milence. A to se mu stalo osudným. Na vše jsem byl připraven a pak stačilo jen přesně zamířit a stisknout spoušť. Srnec zpátečník se po ráně zlomil, ale já také, protože mi třesavka, ze které jsem ještě nebyl vyléčen, řádně zahrála. Podobných případů jsem za svou dlouhou éru ještě mnohokrát s úspěchem opakoval.

Co říci na závěr? Za příznivých okolností v honitbě nestačí si koupit vábničku, a když slyšíme, že už někde u sousedů srnčí říje začala nebo podle kalendáře začít měla, jít do revíru a každých sto kroků spustit "muziku". V nejlepším případě a náhodou ulovíme slabé a nadějné srnce, ale ty staré, senilní, kterým kulička již měla dávno patřit, ty nespatříme. Platí-li přísloví: "Všechno s mírou", platí to zvláště při vábení. Předně musíme zjistit počátek říje, hlavně již zmíněný čas předříje a na vše se řádně připravit, vše řádně promyslet.

Pak ovšem podle promyšleného plánu přelstít starého srnce je pravá myslivost, je tedy třeba myslet a uvažovat. Je daleko větším potěšením zavěsit si po říji mezi ostatní trofeje jedny silné vzácné parůžky než tucet nějakých slabihoudků.

Lovecká sezóna. Zvěř není hloupá a myslí, hloupý je lovec co vidí jen maso! Láska, rivalita výběr a milování v přírodě. No, chápete to? Prosťáček ne. Přesto je myslivcem.

#Fotografie z myslivosti, Milování světu vládne, aktivity radosti a milování života, Srnec, Srnčí říje, Lovy srnčí zvěře