Dnes ráno se mi za přízně Diany a sv. Huberta podařilo ulovit tohoto srnce. Hned po příchodu jsem ho zahlédl na pomezí pole a lesa přesně na půli cesty mezi mnou a posedem. Pomalu, ale jistě jsem se přibližoval k srnci. Když jsem se dostal na vzdálenost zhruba 40 metrů, začal srnec prohlížet okolí. Schován za dubem jsem opatrně vykouknul s dalekohledem natlačeným na obličej.
 |
| Ulovený srnec |
Zaujal mě především pravý parůžek a jeho tupé krátké výsady. Po chvíli pozorování jsem sundal potichu z ramena kulovnici, zamířil, odjistil...a klidné ráno proťal hrom vycházející z mojí sedmšedesátčtyřky. Srnec značil zásah výskokem do výšky a následně odběhl do blízkého houští. Chvíli jsem pozoroval, kam zaběhl a s třesavkou jsem sedl na prdel, opřel se o dub a celý příběh lovu jsem si přemítal v hlavě. Neudělal jsem chybu? Střelil jsem správně? Po pěti minutách jsem to nevydržel a vydal jsem se na nástřel, kde nebyla ani kapka barvy.
Zatrnulo mi. Kurva, Štěpáne, snad jsi to nepos*** ?!, ....... mé obavy uklidňuje po 10ti metrech velké množství barvy. Po pár krocích opět velký flek od barvy. Další a další. Šel jsem již jen po barvě a po chvíli jsem již stál u zhaslého srnce. Následovala obrovská radost, umístění posledního hryzu do svíráku a vzdání pocty zhaslé zvěři.
Děkuji ještě jednou patronům za krásný lovecký zážitek.
Zdroj:
Myslivost, sociální sítě, Štěpán V.
