 |
| Sele prasete divokého |
Jsou to všežravci prospěšní lesu, ale málo vítanými návštěvníky polních kultur. A tito černí rytíři, kteří jsou vlastně spíše věčnými psanci, v listopadu a v prosinci, někdy až do ledna, prožívají svoje svatební období, které se nazývá chrutí.
Páření -
- chrutí probíhá tak, že k tlupám bachyní se připojují kňouři. Pokud k bachyním přijdou stejně staří kňouři, urputně mezi sebou bojují, ale slabší před silným kňourem uteče. Bachyně metá selata v zálehu vystlaném mechem, suchou travou a chvojím, kde je kojí a pečlivě ochraňuje. V případě nebezpečí zaútočí i na člověka. Asi po dvou týdnech selata s bachyní opouštějí záleh, ale jsou kojena ještě asi dva měsíce.
Po odstavení jsou selata, kterým se v myslivecké mluvě také říká "markazíni", u bachyně až do příštího metání, kdy je bachyně od sebe odežene. Ačkoliv tělesně dospívají ve třetím, čtvrtém roce, pohlavně značně dříve: kňourek kolem desátého měsíce věku, bachyňka dokonce v šestém až osmém měsíci.
Narušením sociální struktury, resp. věkové skladby populace černé zvěře - lovem dospělé silné zvěře - dochází nyní k tomu, že do chrutí se dostává i mladá, nevyspělá zvěř, často i selata a chrutí se roztáhlo na celý rok. A tak se můžeme setkat se selaty, která se narodí v podzimních měsících i v zimě a navíc nevyspělým matkám.
Tato skutečnost volá po lepším hospodaření s černou zvěří - se zvěří rytířskou.
